Hyundai ix35 1,7 CRDi Trikolor Plus

Hodnoceno: 19× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vůz již není v mém užívání, odevzdáno 31. 1. 2017.

Dobrý den všem čtenářům tohoto serveru,

už je to půl roku, co jsem prodal svůj předchozí vůz HYUNDAI i30cw, protože jsem dostal k dispozici služební vůz. Myslím, že je čas vytvořit recenzi "služebáku".

Jak už jsem uvedl, není to vůz můj, je firemní. Mám jej ale ve výlučném užívání, takže vše co se s autem děje mám pod absolutní kontrolou.

Tato ix35 byla pořízena v rámci většího počtu vozů tohoto typu (vše stejné výbavy - 6x motor 1,7 CRDi, 1x 1,6 GDi). V tomto balíku byla jak auta do firmy, tak i pár soukromých, vzalo se to jedním vrzem :-). Už samotný akt nákupu byl v podstatě obrovskou náhodou. Pan jednatel používal HYUNDAI i40 sedan, též motor 1,7 CRDi, ovšem ve verzi 100 kW (která nás teď na jaře už též opustila a byla vystřídána SantaFe DM). V tomto autě odešel motor a když šlo auto na garanční opravu (toto auto jich absolvovalo za 30 měsíců 19!!!), dal pan šéf silně najevo, že je rozladěn a že asi naše více jak 10 let trvající spolupráce s touto značkou končí. Oprava trvala téměř měsíc, na první polovinu tohoto času jsem zajistil náhradní vůz z vlastních zdrojů, ale druhou polovinu jsem už pokrýt nedokázal a byl jsem nucen využít práva na náhradní vůz po dobu záruční opravy. Dostal jsem k dispozici ix35 1,7 CRDi. Po zkušenosti s motorem 2,0 GDi jsem moc nejásal a doufal, že to šéf nějak přežije. Po prvních metrech jen nadával, že to vůbec nejede, ale že tu cestu do Ostravy snad přežije. Po ujetí zhruba 50 kilometrů se cituji: "ozvala rána, auto zahulilo a začalo jet jak z praku". Zřejmě se filtr DPF potřeboval pořádně zregenerovat. Jakmile se tak stalo po pořádném zahřátí, auto bylo jak vyměněné a šéfovi učarovalo. Během zpáteční cesty mi volal 4x, aby mi sdělil jak to výborně jede a jak se mu to dobře řídí. A to šéf skutečně není petrolheadem, je to prostě spotřebitel, který potřebuje jezdit.
V návaznosti na tuto zkušenost jsme si ix35 s motorem 1,7 CRDi postupně všichni projeli a usoudili, že to je celkem dobré auto. Takže jsme si nechali předložit nabídku. A ta byla tak dobrá, že se rozjela "nákupní horečka". Během 3 měsíců tak firmu i spřízněné rodiny vozy HYUNDAI segmentu C (Elantry XD a i30 obou generací FD a GD) opustily a všichni přesedli do ix35 s interním kódem ELH.
Já jsem v rámci odměny za svou práci dostal ix35 jako benefit :-D.

Velmi pěkná je výbava Trikolor s paketem Plus. Vestavěné rádio má skvěle fungující BT HF (a také umí přidávat hlasitost s rostoucí rychlostí jízdy), sedadla jsou v provedení kombinace látka+kůže, všechna 4 místa jsou vyhřívaná, stejně jako volant, klima je automatická (což bych rád oželel), originál kola 17 palců v tmavém provedení s TPMS (taky bych oželel), zadní parkovací čidla, zadní LED svítilny, LED denní svícení, el. sklopná vnější zpětná zrcátka, ovládání rádia a spárovaného telefonu na volantu, tempomat atd.
Co si v době lepicích sad vyloženě zaslouží ocenění je plnohodnotná rezerva, včetně litého kola, pod podlahou zavazadelníku.
Standardní výbava byla hned k převzetí rozšířena o vanu do kufru, gumové koberce a bezpečnostní matice kol.

Motor 1,7 CRDi neohromí výkonem, 85 kW není žádný rekord, ale výkonová křivka má velmi příjemný průběh (viz graf v galerii) a křivka točivého momentu je též velice příznivá. Výsledkem je příjemný motor na běžné ježdění. Je ovšem zapotřebí brát v potaz čelní plochu vozu s aerodynamikou "cihly". Tato motorizace je vhodná pro příměstský provoz, dálnice už není úplně to pravé. Kombinace čelní plochy a možností motoru nutí použít kratší převody a v dálničním tempu tak auto už drobet papá a huláká.
Na šestku točí motor v 88 km/hod. 1.750 otáček za minutu, tady je mu nejlépe. Už neduní, ale ještě je potichu. Ve 100 km/hod. už točí 2.000 ot/min a s rostoucí rychlostí rostou tímto tempem i otáčky. Roste tudíž spotřeba a klesá akustický komfort.
Převodovka je přesná a síly nutné ke změně převodu jsou tak akorát. Spojka je měkčí a zabírá dost nahoře, což je ovšem pro HYUNDAI typické.

Se vzhledem ix35 bojuji od chvíle jejího příchodu na trh v roce 2010. Jako celek se mi moc nelíbí, některé křivky jsou zbytečně překombinované, interiér je vyloženě divoký a díky velkému množství zlomů a zákoutí se hůře uklízí. V tomto směru je sesterská KIA Sportage SL z mého pohledu výrazně vyspělejší. Peter Schreyer upřednostňuje i mně bližší přímé linky a rovné plochy před rozmáchlým stylem Fluidic Sculpture 1.0 (který naštěstí mizí v propadlišti dějin). I proto jsem sáhl k estetickým změnám "svého" kusu viz níže.

V tuto chvíli má "moje" auto najeto přes 10.000 kilometrů. Motor postupně zesílil, zejména odspoda a jde lépe do otáček, troufám si tvrdit, že základní záběh má už za sebou. Spotřeba byla od počátku dosti nízká, v tuto chvíli se stabilizovala v intervalu 4,93 - 5,35.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Změny vzhledu

Protože se mi standardní vzhled ix35 moc nelíbí, rozhodl jsem se "svůj" vůz trochu proměnit. Snažil jsem se volit věci praktické, ale je tam i pár zbytečností, které se mi ale líbí:-).

Hned na úvod dostal Tusík ochrannou tapetu na zadní nárazník, samozřejmě černou. Následovaly lemy blatníků, které jsou sice neúměrně drahé, ale líbí se mi a lemy skutečně ochrání.

Do odkládacích prostor v interiéru přišly protiskluzové podložky. Zámky, resp. jejich oka na sloupcích dostaly krytky, které jsem měl už na i30cw.

Následovala největší proměna - nová maska. V Koreji a Číně se tento model prodává s jinou maskou chladiče (mimo jiné - mají i hezčí mlhovky a v Americe zase mnohem lépe vyřešené ovládání automatické klimy). Tak jsem si jí objednal v pevné víře, že tam prostě zapadne. Nárazník je z viditelné části stejný, takže mělo stačit demontovat stávající 3 díly masky a vyměnit "kus za kus". Během montáže se ovšem ukázalo, že vnitřnosti nárazníku jsou trochu jiné. Úchyty na nové masce nejsou na úplně stejných místech a jsou mělčí, takže přišel na řadu pilník, v rozích není na evropské verzi dírka na šrouby, takže přišla na řadu i vrtačka, přičemž je maska uchycena hodně dlouhými šrouby, protože v nárazníku je zrovna v tomto prostoru vybrání pro lakovanou "lištu". Patlali jsme se s tím skoro 2 hodiny. Pro sebe toto provedení klidně zvládnu, ale zákazníkovi bych to neprodal.

Po masce následoval ten správný nápis na záď, vždyť v Koreji se model jmenuje nadále Tucson (odsud i přezdívka auta), přičemž je to opravdu originál na model EL.

Chromované rámečky kolem mlhovek se mi taky moc nelíbí, ale po výměně masky působily vyloženě jako pěst na oko. A tak došlo na přestříkání jak chromovaných rámečků tak lesklé černé výplně Plastidipem, celý prostor pro mlhovky je tak matně černý, stejně jako ostatní plasty vně auta.

Pak už přišly jen fólie na zadní okna (15%) a žralok na střechu. Tady nejde o masírku, ale o obyčejnou praktičnost. Originál prutová anténa není na kloubu a pokud zajedete do myčky s nesundanou anténou, na což se dá zapomenout celkem snadno, tak riskujete vyrvání antény ze střechy. Výměna za žraloka tento problém vyřešila. Nejedná se přitom o originál s GPS modulem, ale přímo na originál anténu vymyšlený doplněk. Vyšroubujete prut, uvnitř žraloka je integrovaná obyčejná anténa, tu spojíte drátkem a šroubkem s původním závitem a žraloka přilepíte oboustrankou přes původní "kopyto". Instalace na 3 minuty. Kvalita signálu rádia beze změny a stálo to pár stovek.
Poslední úpravou vnějšího vzhledu bylo osazení ventilků černými kovovými čepičkami s logem HYUNDAI a úpravou proti odcizení.

Do interiéru jsem pořídil háček na tašku uchycený na "tyčce" opěrky hlavy, má nosnost 5 kilo a je kolem tyčky otočný. Když není potřeba otočí se ke středu opěradla a nepřekáží. Užitečná "blbinka" ani ne za kilčo.
Absenci háčků na tašky v kufru jsem vyřešil závěsnými háčky na tyčku opěrky, které se mezi opěradlem a roletou protáhnou do kufru. Jednoduché řešení s cenou 1 USD za pár.
Následovalo osazení lampiček na čtení map, osvětlení make-up zrcátek, vnitřní lampičky a osvětlení zavazadelníku LED namísto původních žárovek - důvodem byla vyšší svítivost.

Tusík jako jediný z celé várky není přezouván, ale přehazují se komplety. V zimě tak jezdíme opět na originál kolech z Tucsona JM (16 palců), která jsem za tímto účelem používal už na Sonatě a i30cw.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
5. 11. 2014 - 1.438 km:
Originál kola 17 palců s pneu 225/60 R17 jsme si moc neužili, na zimu jsme nahodili ráfky z Tucsona JM s pneu NEXEN Winguard Snow o rozměru 215/70 R16. Jsem zvědavý jak si v zimě povedou.

27. 3. 2015 - 9.611 km:
A jsme zpátky na letních. Letošní zima moc zimou nebyla, takže zimní pneu prakticky neprověřila. Jen víme, že zcela logicky je auto na kolech s menším průměrem trošičku pohodlnější a ještě lépe tlumí rázy, na druhou stranu je díky vyššímu profilu a užším pneu trochu méně jisté v zatáčkách.

6. 5. 2015 - 11.927 km
Tak jsem byl dneska něco pořešit v servisu. Po příjemném pokecu jsem se vydal směrem domů. Najel jsem na Štěrboholskou radiálu a frčel směrem na Černý most, tam je teď to omezení. Právě jsem minul sjezd na Hradec, jedu dál v pravém, v levém pruhu kamion s rumunskou registračkou. Jeli jsme vedle sebe zhruba stejně rychle. A z ničeho nic se kamion rozhodl pro jízdu v pravém, dokonce bez blinkru. Jsem asi zbabělec, ale férovku se 40 tunama železa jsem odmítl. Na brzdu, na klaskon a hurá doprava. Kamion se vrátil zpátky a pod plným plynem pokračoval dál. Těžko říct jestli to byla klika nebo ne, ale v tomhle místě je celkem daleko před začátkem svodidel ještě obrubník. Ke svodidlům jsem nedojel, ale o předcházející obrubník jsem orval oba pravé ráfky, obě zástěrky a kryt prahu. Kamion jsem samozřejmě nehonil a Policii nevolal. K čemu. Tak jsem se u Ikey otočil a vrátil se do servisu. Než to kluci nafotili, já to nahlásil na pojišťovnu z havarijky. Kola, zástěrky a kryt hned objednali, uvidíme jestli to přežijou gumy a nevyvalí se na nich boule. Auto je pojízdné, tak to příští týden prohodíme.

24. 9. 2015 - 20.000 km
K mému velkému překvapení byla meta 20.000 km překročena dříve než nastalo první výročí převzetí vozidla a uvedení do provozu. Ani nevím, kde se ty kilometry berou!
Po ujetí 20.000 kilometrů hlásí Spritmonitor průměrnou spotřebu 5,15 litru nafty na 100 km. Na auto s touto váhou a aerodynamikou je to velmi slušná hodnota, zejména když více jak 19.000 kilometrů je najeto ve městě.
Na silných a slabých stránkách se nic moc nezměnilo. Uvedené ergonomické prohřešky mě štvou pořád stejně, vnější vzhled se po provedených úpravách už dá označit za přijatelný. Absenci háčků v kufru jsem vyřešil, i když by na to měl výrobce myslet a nenutit uživatele řešit to svépomocí!!!
Vrzání jednotlivých částí interiéru je kapitolou samo o sobě. Z oněch 7 aut vržou všechna, každé jinde. Nemůžu říct, že bych si zvykl, vadí mi to pořád, ale nějak jsem rezignoval.
Po mechanické a ekonomické stránce ovšem není důvod ke stížnostem. Snad to tak bude i nadále.

21. 10. 2015 - 22.002 km
Letní sezóna byla ukončena. Na letních pneu jsme tentokrát ujeli 12.391 km při průměrné spotřebě 5,04 nafty. Během sezóny jsem běžnou naftu Shell FuelSave Diesel obsahující biosložku nahradil naftou bez biosložky Shell V-Power Diesel Nitro+. Na běžnou naftu jsme stihli ujet 3.207 km při průměrné spotřebě 5,11, na naftu bez biosložky, kterou už teď používám výhradně, to bylo 9.184 km při průměrné spotřebě 5,02 litru. Každopádně autu čistá nafta chutná víc a má i klidnější chod.
Kromě neustálého povrzávání plastů v interiéru a zavazadelníku jsme bez problémů. Hurá do zimy!

27. 12. 2015 - 26.875 km
Sice jsem si myslel, že začínám trávu růst a blbnu, ale ono na tom něco opravdu je. V průběhu podzimu se mi začalo zdát, že motor už zase nýtuje a je méně klidný. Jenže on to asi nebyl jen dojem. V průběhu podzimu, jak jsem nedávno zjistil, začal Shell i do prémiové nafty míchat MEŘO. Takže jsme poslední nádrž od Shellu vyjeli jak to nejvíc šlo a ode dneška zkouším naftu od EuroOilu, která zatím bez MEŘA je. Tak uvidíme co na to motor a spotřeba. Zatím tankuji naftu obyčejnou, bez aditiv.

29. 3. 2016 - 33.708 km
Tak jsme dnes ukončili zimní sezónu. Dle předpovědí už nás čekají přízemní mrazíky snad jen v pátek a sobotu a pak už půjde paní Zima snad konečně odpočívat.
Na zimních pneu bylo najeto 11.706 kilometrů při průměrné spotřebě 4,99 litru nafty na 100 kilometrů. Na prémiovou naftu s MEŘO jsme stihli ujet necelých 5.000 km s průměrem 4,97 litru, na čistou bez MEŘO přes 6.700 km s průměrem rovných 5,00 litru. Ale nutno dodat, že na prémiovku jsme jezdili za teplot kolem nuly, pořádné mrazy, které se na spotřebě projevují nejvíc, jak jsem si letos vyzkoušel, jsme jezdili už jenom na čistou naftu.
Zimu jsme až na vrzání vzpěr zvládli bez závad a jedeme dál.

21. 10. 2016 - 49.903 km
Letní sezóna byla ukončena (přesně ve stejný den jako loni :-D). Na letních pneu jsme tentokrát ujeli 16.195 km při průměrné spotřebě 5,1 nafty. Auto pracuje jak má, takže hurá do zimy. I když doufám, že předpovědi vyjdou a žádná zima letos opět nebude.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vyzkoušené vozy:

8. 11. 2015 - Tucson TLe
V rámci promo akce dovozce související se zahájením prodeje nové generace středně velkého SUV jsem si jeden vůz také půjčil a v následujících řádcích shrnu své postřehy a porovnání s generací předcházející. Aby takové srovnání mělo vůbec nějaký smysl, počkal jsem si na vůz s motorizací 1,7 CRDi a pohonem 4x2.
EXTERIÉR - Svou kritičností k předchozí generaci po stránce vnějšího designu jsem se nikdy netajil a i proto jsem "svůj" vůz podrobil již prezentovaným změnám. Základní tvar modelu TLe považuji za zdařilý, ale i v této generaci vnímám určité přehmaty či přímo úlety.
Prvním mnou vnímaným problémem je pojetí ochrany lemů blatníků. Kombinace jejich mohutnosti s nepravidelností skutečně nechápu a působí na mne silně rušivě.
Druhý problém představuje spodní část pátých dveří. Celé páté dveře jsou samozřejmě z kovu, ale na spodní části dveří je vnější část tvořena plastovým dílem. Skutečný smysl tohoto řešení mi uniká (zřejmě byla motivací snaha o snížení nákladů na případné opravy po lehkých kolizích), ve spáře se bude držet vlhkost a nečistoty. Po stránce vzhledové tak vzniká zbytečná a rušící horizontální spára na pátých dveřích. Oba tyto nedostatky až hrůzně vynikají ve světlých a jasných barvách. Alespoň, že jsou v nabídce dostatečně tmavé barvy, v nichž se tyto úlety ztratí.
Třetí hrůzností je tzv. chromový paket, který je součástí výbavy od stupně Club (dále Style a Premium). Obsahuje chromovanou masku, chromované vnější kliky a opravdu nevkusnou lištu pod okny zakončenou "bumerangem", který snad má evokovat Hofmeisterovu křivku na klasických BMW. Výsledek je však přímo děsivě kýčovitý.
Je smutné, že se v rámci generační obměny podařilo zbavit některých estetických úletů modelu ELH jen za cenu úletů jiných.
Pozitivní je, že pokud se zvolí výbava Tucson, Welcome či Trikolor v tmavé barvě budou nedostatky buď potlačeny nebo nevzniknou.
INTERIÉR - Mám rád jednoduché linie a horizontální členění mi vyloženě vyhovuje. Palubní deska má velice pěkný základní tvar, logické uspořádání základních prvků a použité materiály jsou kvalitní. Moc mi neseděl tvar páčky blikačů, stejné jako v SantaFé DM, ale jde o zvyk.
Je smutnou skutečností, že za celý víkend jsem nedokázal na sedadle řidiče najít pohodlnou polohu. Spolujezdci si svorně stěžovali, že sedí příliš nízko.
Ocenění si zaslouží více místa na nohy před zadnímí sedadly a vyloženě skvělé řešení přístupu ke kotvám ISOFIX na zadních sedadlech. Místo nepohodlného hledání kotev někde mezi sedákem a opěradlem Vás navede ke kotvě záklopka. Instalace sedačky na 10 vteřin, tady vyloženě tleskám!
Určité drobné výhrady mám k uspořádání některých ovládacích tlačítek, ale zřejmě je to jen o zvyku, přešlapy ve stylu předchozího modelu jsem nenašel. Co si ocenění rozhodně zaslouží je nastavování teploty automatické klimatizace otočným ovladačem namísto mnou neoblíbených tlačítek.
Testovaný vůz byl vybaven LED světlomety, které svůj sklon nastavují sami, u vozů s halogenovými světlomety je ovladač jejich sklonu umístěn na panelu vlevo pod volantem, tedy na místě obvyklém a dobře přístupném - ergonomická vražda z předchozího modelu se tedy naštěstí neopakuje.
Každopádně je interiér celkem příjemným místem s mnohem vyšší estetickou a mám dojem, že i užitnou hodnotou, než u modelu předchozího.
Zavazadelník povyrostl, opět s plnohodnotnou rezervou pod podlahou a stále BEZ háčků k upevnění tašek! V tomto směru tak zůstává nutnost řešení svépomocí.
ELEKTRONIČTÍ POMOCNÍCI - Zkoušený vůz byl ve výbavě Club obsahující množství elektronických vychytávek.
Hlídání mrtvého úhlu funguje celkem spolehlivě, primárně využívá oranžové kontrolky ve vnějších zpětných zrcátkách, možno zapnout i zvukové varování. Já si zrcátka správně nastavit umím, takže jsem jen vyzkoušel jak to umí fungovat a systém jsem vypnul, při jízdě po Jižní spojce kontrolky vlastně ani nestíhaly zhasnout a rušily mě.
Asistent pro jízdu v pruzích je velmi zajímavý za předpokladu, že se chystáte na dlouhou cestu po dálnici bez dopravních omezení. Funguje skutečně spolehlivě a auto zásahy do řízení v pruhu bezpečně udrží. Problém nastane pokud je původní značení "přemalováno" kvůli dopravnímu omezení žlutými čarami a musíte se tedy proti původnímu značení zpronevěřit. Boj s autem kudy má jet by mohl skončit i kolizí. I zde tedy platí, že pomocník by měl být primárně vypnutý a řidič by jej měl zapínat pouze v případě, kdy bude k užitku.
Předokolky mají v základní výbavě Stop-Start. To je skutečně hrůzný vynález ekoteroristů z Bruselu. Hloupé je, že je zapotřebí ho vždy po nastartování znovu vypnout, ale nutno přiznat, že tlačítko vypínání je umístěno pěkně po ruce. Evidentně si je výrobce rozumnosti vypínání tohoto systému vědom a snažil se jej co nejvíce usnadnit (tlačítko vypínání je umístěno vedle řadící páky) - další pochvala.
Samostatnou kapitolou je přístrojový štít. Velice příjemné a krásně přehledné jsou základní "budíky" ošetřující otáčky a rychlost vozu s vloženým teploměrem a palivoměrem. Panel Supervision mezi budíky mi nikdy moc nevyhovoval a ani tady to není lepší. Přijde mi nepřehledný, jednotlivé obrazovky nemají dle mého názoru logický obsah. I zde pro mne platí, že méně je více a jsem vyloženě rád, že výbavy neobsahující chrom paket neobsahují ani Supervision.
Poněkud nemile mě překvapilo, že rádio sice umí přehrávat z SD karty, ale nemá CD mechaniku. Taky zvuk je poněkud "plochý", i když jsem se snažil s nastavením pracovat.
MOTOR a PODVOZEK - Musím uznat, že podvozek ušel oproti ELH velký kus cesty. Je velice komfortní, o několik levelů lépe tlumí hluk. Zkoušený vůz byl poněkud znevýhodněn použitými zimními pneu Nokian, nedotáčivost zvýrazňují až "pekelně". Tam kde moje NEXENy bez problémů auto udrží ve směru, Nokiany kapitulují - škoda.
Motor je starý známý, ale změnilo se zpřevodování, značně se prodloužilo. Zatímco ELH má při otáčkách 1.750 min na šestku rychlost 88 km/hod., TLe na stejný převod a ve stejných otáčkách jede rovných 100 km/hod. Ve 2.000 min má ELH na šestku rychlost 100 km/hod., TLe 114 km/hod. Tímto poměrem se prodloužilo celé zpřevodování, takže se na vyšší stupně řadí v podstatně vyšších rychlostech než u ELH. Např. 80 km/hod. na Jižní spojce je lepší jezdit ještě na pětku, zatímco ELH si o šestku říká už v 70 km/hod. (dle nápovědy řazení).
Navzdory tomuto prodloužení převodů byla po celý víkend spotřeba vyšší než u ELH. Přičemž porovnávám spotřebu obou vozů při stejném nájezdu kolem 1.800 km. Podle dotankování jsem jezdil s TLe za 5,84 litru, ELH mělo 5,24 litru, obojí na zimních pneu.
ZÁVĚR - Dá se říci, že TLe je dobré auto. Nicméně bych rozhodně netvrdil, že to je KRÁL své třídy. V žádném případě u mne nezpůsobilo "poplach" a záchvat touhy v tom smyslu, že stávající vůz musí okamžitě do světa a nedokážu bez tohoto vozu žít. Ano, je možné, že za dva roky bude v užším výběru, ale na to bude muset být nabídnut za výrazně nižší cenu než jaká je v současné chvíli v ceníku.

21. 2. 2016 - i20 Active, GB
V rámci řešení problémků s pátými dveřmi na Tusíkovi jsem si všiml, že před showroomem stojí i20 v právě na trh uvedené outdoorové verzi Active a k tomu s novým motorem 1,0 T-GDi. Slovo dalo slovo, a tak Tusík, ač opraven, zůstal stát na parkovišti HyundaiCentra Praha a já odfrčel s novotou vonícím autíčkem - na tachometru svítilo všeho všudy 30 kilometrů.
EXTERIÉR - Rovnou přiznávám, že se mi vzhled i20 GB líbí. Jednoduchý základní tvar, osobitá maska chladiče, nezaměnitelný tmavý zadní sloupek, horizontální zadní svítilny. Zhruba před rokem se pro indický trh představila oplastovaná verze Active a bylo jen otázkou času, kdy dorazí i do Evropy. Mám tyhle oplastované verze rád, oceňuji jejich lepší odolnost před vlastní blbostí či nešikovností druhých při parkování :-). Trochu drsnější vzhled taky není v džungli našich silnic k zahození! Ale abych jen nechválil - kýčovité víčko nádrže a rádoby ochranné plechy, které nejsou nic jiného než střibřitý plast, bych přestříkal matně černým plastidipem, do celkové koncepce auta by tak, dle mého mínění, zapadly ještě lépe.
INTERIÉR - V interiéru oproti běžným verzím i20 GB žádné zásadní změny neproběhly, nebyly zapotřebí. Základní tvar a uspořádání palubní desky odpovídá současnému "jazyku" značky s uspořádáním v horizontálně orientovaných celcích. Já osobně tento přístup preferuji, takže bez výhrad. Zkoušený vůz byl v druhé nejvyšší výbavě (s paketem Style), která obsahuje i vyhřívaní sedadel, vyhřívání volantu, automatickou klimatizaci, autorádio s CD a BT HF, tempomatem s omezovačem rychlosti, přisvěcováním do zatáček atd.
Vnitřní rozměry odpovídají třídě vozidla, s ohledem na moje tělesné proporce je to na spodní straně přiíjemnosti. Zapnout si pás je v prostoru mezi tělem a přední loketní opěrkou poněkud ekvilibristika, sedadla mají vyvýšené dosti tvrdé bočnice. Krásně drží tělo, ale já jsem musel věnovat velkou pozornost přesnému usazení, aby mě v zatáčkách netlačila vyvýšená bočnice sedáku zespoda do stehna.
Místo na nohy v zadní řadě je v průměru třídy, ale pro nás v tuto chvíli prakticky nedostačující. Dcera bez reptání zvládla cestu k prarodičům v délce 25 kilometrů, ale na delší výlet by to nebylo :-(. Zmínku a pochvalu zaslouží řešení přístupnosti kotev ISOFIX, v sedáku je vybrání/žlábek v němž jsou kotvy krásně vidět, žádné lovení, pátrání a riziko potrhání sedaček!
Zavazadelník je odpovídající velikosti vozu. Jedna věc si ovšem zaslouží speciální zmínku - v kufru JSOU háčky na tašky. Znovu tedy vyvstává otázka, proč to v Tucsonu nejde?!
MOTOR a PODVOZEK - Začnu od konce, tedy podvozkem. Provedení Active má o 20 mm zvýšenou světlou výšku (běžné modely mají nejméně 140 mm, Active 160 mm). Naladění podvozku se tedy muselo vypořádat se zvýšením těžiště. Naštěstí se konstruktéři nevydali cestou prostého přitvrzení, ale podvozek přeladili. Je krásně pevný, nerovnosti tlumí velmi jistě, bez zbytečných rázů a ran. A odhučnění podvozku je též velmi dobré.
A ted to nejdůležitější - nový motor. Downsizing dorazil i k HYUNDAIi, a tak si můžeme vyzkoušet foukanou malorážku. Motor má zřejmě stejný konstrukční základ jako základní motor v i10 IA - tříválec o objemu 998 ccm se stejným vrtáním 71 mm a zdvihem 84 mm. Na volnoběh tříválcovou koncepci vůbec nepoznáte, žádné chrchlání, žádné vibrace. Koncepci motoru lze poznat jen pod větší zátěží, kdy má trošku drnčivější zvuk, ale není to nepříjemné, zní pěkně "naštvaně". Po překročení 1.800 otáček začne turbo pořádně foukat a v motůrku chytnou saze. Dynamika jízdy je na motor tohoto objemu až nečekaná. Ovšem je potřeba počítat s malým objemem a silou-nesilou motoru při rozjezdech - objem ničím nenahradíš ;-).
Šestistupňová převodovka má jasně definované dráhy, i když chod páky je trochu delší.
A za kolik to jezdí? Záměrně jsem auto používal úplně normálně. Cesta do práce jako vždycky, cesta domů jako vždycky, cesta k prarodičům jako vždycky. Párkrát jsem zkusil jak jde motor za plynem, ale žádná velká divočina. Po 136,5 kilometru palubní počítač ukázal 5,3 litru (viz galerie). Ale propočet dle dotankování mě poslal do kolen. Palubní počítače kecají vždy, vždy ukazují méně. Tentokrát ale ne - dle dotankování (u stejné pumpy, u stejného stojanu) jsem oněch 136,5 kilometru ujel na zimních pneu s průměrem 4,52 litru naturalu!!!
ZÁVĚR - Tak jaký je i20 Active s novým motorem 1,0 T-GDi? Je to moc příjemné autíčko. Pro naši rodinu je sice uvnitř malé, takže jako jediný vůz by u nás v rodině fungovat nemohlo, ale pokud bychom auta potřebovali dvě, tohle auto by pro tuto roli bylo více než vhodné. Dostatečný prostor vpředu, pevný a jistý podvozek, skvělá výbava, hezký vzhled a výborná spotřeba. Až sem to zní skoro jako pohádka. Ta ovšem skončí při pohledu do ceníku. Zkoušený vůz má ceníkovou cenu skoro Kč 490.000,--!!! Tady se někdo zbláznil. Argument, že tento vůz jde proti Capturu a CX-3 je úplný úlet. Ano, zmíněné vozy stojí na platformách vozů kategorie B, ale vypadají zcela odlišně. Za tuto odlišnost zákazníci zaplatí, ale za sadu plastů je to příplatek nesmyslný. Osobně bych za akceptovatelnou cenu považoval u tohoto konkrétního provedení částku zhruba Kč 350.000,--.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Silné stránky

- velmi pohodlné nastupování
- kombinace jízdních vlastností a jízdního komfortu
- slušně svítí
- dobrý výhled
- odhlučnění interiéru
- spotřeba

Slabé stránky

- některé detaily exteriéru (např. prolínání prolisů na zadních dveřích)
- ergonomické prohřešky v podobě prťavých a neintuitivních ovladačů automatické klimatizace nebo umístění ovladače sklonu světlometů za volant
- ulhaný PP (kecá o půl litru)
- automatická klimatizace má v režimu AUTO permanentně zapnutý kompresor klimatizace
- povrzávání interiérových plastů (každá vrže někde jinde)
- středová loketní opěrka, která po opření lokte příšerně vrže
- chybějící háčky na tašky v kufru

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

14. 5. 2015, 12.214 km:
Dnes jsem se konečně dopracoval k tomu dát vyměnit díly poškozené po uhnutí kamionu. Během půl dne v HCP vyměnili oba pravé disky, obě pravé zástěrky, kryt pravého prahu a udělali geometrii. Celá ta legrace stála bratru nemalých Kč 33.140,-- včetně DPH. Díky spoluúčasti 0% uhradí pojišťovna celou částku bez DPH, DPH si započte firma.
A jedeme dál :-D.

24. 8. 2015, 18.307 km
Tak jsme absolvovali první pravidelnou prohlídku. Provedeny předepsané úkony, vyměněn olej. Auto funguje jak má, takže to bylo za 3 hodiny hotové. Náhradní vůz byl samozřejmě k dispozici. Podrobný přehled nákladů je na Spritmonitoru.

19. 2. 2016, 30.802 km
Při otevírání pátých dveří se ozývá příšerné vrzání a zároveň ve dveřích cosi cestuje. HyundaiCentrum Praha během 10 minut umravnilo cestující matičku, dotáhli ostatní a promazali vzpěry. Samozřejmě zdarma v rámci záruky. Obávám se ale, že promazání pomůže s vrzáním jen na chvíli, vzpěry asi budou potřebovat výměnu.

22. 3. 2016, 33.169 km
Tusík má servisní interval 1 rok nebo 30.000 kilometrů. Sám za sebe musím říct, že za maximum kilometrů ujetých na jednu olejovou náplň považuji 20.000 km. Tusík za 7 měsíců najel 15.000 km, tak jsem si řekl, že mu dopřeju výměnu oleje. Vzhledem k tomu, že očekávám v brzké době ještě trochu nárůst nájezdu, dospěl jsem k rozhodnutí, že olej budu měnit co půl roku.
Olej byl vyměněn v HCP na počkání a cena byla taky výborná (viz Spritmonitor).
A jedeme dál, už se těším na letní pneu.

23. 8. 2016, 46.165 km
Tak jsme absolvovali druhou pravidelnou prohlídku. Provedeny předepsané úkony, vyměněn olej. Auto funguje jak má, takže to bylo za půl dne hotové. Náhradní vůz byl samozřejmě k dispozici. Podrobný přehled nákladů je na Spritmonitoru.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Opět to byla výborná spolupráce s lidmi z Hyundai Centra Praha v Počernicích, zejména s paní Bašusovou. Vše co bylo domluveno bylo dodrženo, přičemž musím uznat, že občas to nebyla ani tak domluva jako můj diktát, nezřídka hraničící s technickými a lidskými možnostmi.

Závěrečné hodnocení

Musím uznat, že to bylo příjemných 2 a čtvrt roku. Výměna přišla hodně nečekaně, ale to rozeberu až v recenzi aktuálního služebního vozu.

Celkové náklady na provoz tohoto vozu mne mile překvapily, celková spotřeba za více než 55.600 kilometrů vyšla 5,15 litru. Změnou charakteru provozu v posledním půl roce spotřeba stoupla k 5,6 litru, ale to rozhodně nebyla vina auta. Prostě se víc kodrcalo v kolonách a mrazy se sněhem během této zimy udělaly také své.

Zkušenost s dieslovým SUV byla rozhodně zajímavá a myslím, že jsem pochopil proč jsou auta této kategorie stále žádanější. Jsou to auta prostorná, dobře se do nich nastupuje, je z nich dobře vidět a lépe snášejí náš tankodrom.