Seat Ibiza

Hodnoceno: 6× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vůz již není v mém vlastnictví, prodáno 22. března 2006.

Ač to tak při pohledu na recenze mých aut nevypadá, tak jsem neměl jen HYUNDAIe. Sice už jsou v tuto chvíli nejčastější značkou s počtem 6 kusů (všechny recenze už tu jsou), ale dosud nemají většinu. Oněch 10 zbývajících aut tvoří 4 Škody řady 742 (jedna tu recenzi má, ostatní tři jsem měl tak dávno, že bych to dohromady už nedal), jedna TATRA 613 (měli jsme ji s kamarádem jen chvíli a je to hrozně dávno, ale na ten motor a přední sedadla široká 550 mm se nezapomíná), také Trabant, který víc nejezdil než jezdil. K Mazdě 121 a vozu KIA Sephia Leo 1,5 GTX nemám fotky, takže nemá smysl recenzi tvořit. Zbývá ještě FIAT Punto II a SEAT Ibiza.

Tahle Ibiza je názornou ukázkou toho, jak objektivně dobré auto může u konkrétního uživatele naprosto zklamat. Až je mi jí, i po těch letech, líto.
V roce 2006 jsem se ještě nacházel ve stavu, kdy jsem auto k životu každý den nepotřeboval. Když se naskytla dobrá koupě, koupil jsem a prodal, když byla dobrá příležitost. V lednu 2006 mi můj "dodavatel" zavolal, že má na výkupu super nabídku. SEAT Ibiza, ročník 2003, najeto jen 39.400 km s motorem 1,2 12V se základní výbavou v nemetalické barvě.
Nejsem příznivec produktů koncernu V.A.G. a nikdy jsem se tím netajil, ale na druhou stranu respektuji objektivní kvality jejich produkce. Bylo mi jasné, že pokud mi auto nebude vyhovovat, dobře ho prodám, protože je to koncern, malý obsah - nízké povinné ručení a předpoklad nízké spotřeby a základní výbava, ve které bylo rádio s CD, zámek řazení, dva airbagy, centrál ovládaný klíčkem, dělené zadní opěradlo a posilovač řízení. Nic víc, ale u ojetého auta to má svoje klady - nemá se co pokazit. Po projetí jsem konstatoval, že na podvozku nic nemlátí, slušně to tlumí a celkem to jede, tak jsem auto koupil.
Připouštím, že to Natálka neměla ale vůbec lehké. Předchozí dvě auta byla, zejména po motorické stránce, zatraceně dobrá. Na motor HYUNDAI Alpha 1,3 12V s výkonem 62 kW pěji ódy kudy chodím, jeho poměr výkonu a spotřeby byl úžasný. A přímo před Natálkou jsme měli FIATa Punto II s motorem 1,2 16V o výkonu 59 kW - úžasný motor, viz jeho vlastní recenze. Oba zmíněné motory vynikaly vysokým měrným výkonem a nízkou spotřebou (zejména FIAT popíral chvílemi fyzikální zákony). O to větší zvědavost ve mně vzbuzoval motor 1,2 12V s výkonem 47 kW, který měl u vozů Škoda obchodní označení HTP, které značilo vysoký točivý moment, ale lidová tvořivost ho překládala poněkud odlišně (Hodně Trapný Pohon, Honem To Prodej, Houby To Pojede atp.).
Myslím si, že jsem řidič vcelku přizpůsobivý a umím autu vyhovět. Nečiní mi problém v poměrně krátké době vypozorovat optimální otáčky pro řazení tak, aby si motor "hověl tam, kde je mu nejlíp". U tohoto motoru mi to hledání trvalo trochu déle, tříválec nikdy nebude příst jako spokojená kočka, ale ať jsem dělal co jsem chtěl, auto pořád moc nejelo a pod 8 litrů průměru (ale já vždycky jezdím přes 50-70% po městě) jsem se dostával jen stěží.
Ani první dojem z projížďky před koupí, která byla hodně krátká a zaměřená spíš na hledání potenciálních vad než na posuzování vhodnosti auta, v podobě slušného tlumení nerovností, se v běžném provozu nějak neopakoval a čím dál víc jsem si připadal jako při projížďce v OT64 po výcvikovém vojenském prostoru.
A tak přišlo to, co v součtu přijít muselo, když vám auto "nesedne". Po dvou měsících šla Natálka z domu a vystřídala jí Eliška, která zahájila dosud nepřerušenou vládu HYUNDAIů v naší rodině.

Silné stránky

- vnější design - opravdu pěkně a čistě navržené auto
- design interiéru - opět není moc co vytknout
- kvalita výroby - přestože plasty byly tvrdší ani po třech letech provozu nikde nic nevrzalo
- na velikost auta slušný kufr

Slabé stránky

- motor - nejel a žral
- podvozek - sice skvěle držel v zatáčkách, ale na českém tankodromu jsem se bál o zubní plomby
- sedadla

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Za dva měsíce jsme kromě přezutí na zimní gumy neměli co řešit.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto jsem koupil přes známého, takže bez výhrad.

Prodej jsem realizoval přes AutoESA. To byla zajímavá zkušenost. Při přímém výkupu nabídli cenu naprosto neakceptovatelnou, takže jsem zase odjel, ale druhý den mi zavolali a ptali se, jak jsem byl spokojený. Po sdělení, že nabídli cenu zcela nepřijatelnou se mi omluvili a požádali mne, abych ještě přijel, že to zkusíme nějak vymyslet, abych spokojený byl. Budiž, odpoledne jsem tam znovu zajel. Nabídli mi "komisní prodej". Auto se u nich vystaví, oni ho připraví, zainzerují, ale peníze dostanu až po prodeji. Dohodnutá prodejní cena i jejich provize byly naprosto v pořádku, a tak jsme se dohodli. Auto pak prodali během tuším 3 týdnů.

Závěrečné shrnutí

Přestože Natálka představovala objektivně velmi dobrý vůz, který měl málo najeto, byl ve výborném technickém stavu bez jakýchkoliv vůlí na podvozku a dokonce i bez kosmetických vad, vůz který se mi po designové stránce líbil zvenku i uvnitř, vůz který netrpěl nedostatkem vnitřního prostoru ani malým kufrem, vůz s velmi jistými jízdními vlastnostmi a krásně "upovídaným" a přesným řízením, vůz s předpokladem nízkých provozních nákladů, tak přes to všechno to bylo auto jehož tvrdý podvozek a úplně příšerný motor v žebříčku všech mnou vlastněných aut poslaly k naprostému dnu.
Je pravdou, že onen vnitřní žebříček máme v sobě asi každý a mnohdy je to pořadí v něm na první pohled zcela nesmyslné, ale vždy je to o tom, jaká očekávání od auta máte a nakolik je dokáže daný vůz splnit. Natálka selhala v těch z mého pohledu velmi podstatných kritériích, zatímco v těch méně důležitých vynikala. Možná bych jí byl odpustil tvrdý podvozek, kdyby se motor choval dle mých představ (to asi těžko) nebo bych přežil a třeba i časem rozjezdil polomrtvý motor, kdyby měla pohodlnější podvozek. Ale na kdyby se v životě nehraje, celkově to byl prostě omyl.