Hyundai i30 cw 1,6i CVVT Trikolor

Hodnoceno: 24× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vůz již není v mém vlastnictví, prodáno 16. 10. 2014.

Úvod mojí recenze bude poněkud netypický, věřím ovšem, že zajímavý.

Podle mých zkušeností předchází nákupu auta určitý pevně daný proces sestávající z rozhodnutí o výměně auta, stanovení rozpočtu a pak delšího či kratšího výběru a následně vyhledání toho pravého auta a procesu samotného nákupu. Takto to funguje ve zhruba 99% případů. U tohoto auta to ale proběhlo úplně jinak.
Mým předchozím vozem byl HYUNDAI Sonata NF 2,4i CVVT. Tedy nemalý sedan s větším benzinovým motorem. Sonatu jsem koupil novou na jaře 2009 s vědomím, že takto velké auto sice nepotřebuji, ale dokážu ho využít a taky si ho užít. Nemluvě o tom, že to byla asi poslední možnost k "vyhození" peněz za takový vůz. Jenže člověk míní a život mění. Už půl roku po koupi Sonaty jsme se dozvěděli radostnou novinu, že nás bude o jednoho víc. Jenže spolu s touto super zprávou přišly i méně veselé novinky. Do detailů zabíhat nebudu, ale ježdění po výletech po vlastech českých byl konec. A naše dcera se ukázala jako nepřítel cestování, takže ani po jejím narození se výletování neobnovilo. A tak nemalý sedan sloužil výhradně k cestám do práce a z práce, tedy cca 10 km tam a 10 km zpátky. Nekompaktibilita tohoto auta ke způsobu užívání vynikla v plné síle. Začalo se tedy uvažovat o výměně za vůz menší, který by aktuálním potřebám vyhovoval podstatně lépe.
Úvahy měly několik směrů.
Prvním byla volba značky. Přestože Sonata byla z celkem 15 dosavadních aut už pátým HYUNDAIem a vždy jsem byl s HYUNDAIi spokojený, další vůz této značky jsem nechtěl. Jednak se mi nelíbí aktuální designový směr, který tu někdo poměrně trefně přirovnal k rozteklému máslu, já bych dodal, že do toho másla ještě někdo přičmáral naprosto nevkusné kudrlinky. Druhak je mi prostě proti srsti fungování aktuálního vedení českého importu (ať už se budeme bavit o tom, co běžný zákazník nevidí, ale já to vím nebo bude řeč o příšerně agresivním marketingu snažícím se udělat z této značky to, co není).
Druhým směrem byla volba typu karoserie. Preferuji sedany, jednak kvůli jejich vzhledové vyváženosti, pokud to tedy není naroubování kufru na hatch, ale originál design sedanu, jednak kvůli bezpečnosti. Jestliže máte v kufru kočárek a na zadním sedadle malé dítě, je oddělený kufr nejbezpečnější variantou, zejména při převrácení vozu. Druhá v pořadí byla karoserie kombi, kde pružná roleta přeci jen udrží věci v zavazadelníku jistěji než jen pevné, ale volně se pohybující plato v hatchi.
V návaznosti na výše uvedené jsem na jaře 2012 provedl analýzu trhu a zjistil jsem, že aut na výběr dle mých představ je dost a i za rozumné ceny, ale částka za níž lze Sonatu prodat představuje nakonec příliš vysoký doplatek při koupi auta nového. Ani ne tak z pohledu nemožnosti úhrady, jako spíš nechuti k tomu, takovou částku na upgrade vozu dát. Bylo tedy rozhodnuto, že si Sonatu ještě tak 4-5 let necháme a po rekonstrukci bytu, která proběhne před nástupem naší dcery do školy, auto vyměníme.
A opět jsem mínil, ale život změnil. Na začátku srpna 2012 mi "můj" prodejce zavolal a sdělil mi, že má pár posledních kombíkových i30 první generace s benzínovou šestnáctkou v červené barvě za vynikající cenu, jestli nevím o někom, kdo by si chtěl udělat radost novým vozem. Bylo to v pondělí odpoledne a pondělky jsou u nás ve firmě kritickými dny, takže jsem jen odpověděl, že nevím, ale popřemýšlím a dám kdyžtak vědět. Uplynuly dva dny, a nevím jak vás, ale mě napadají nejlepší nápady v koupelně, při koupání naší dcerky mně došlo, že pokud by za Sonatu byl dealer ochoten dát výkupem částku odpovídají obvyklému rozdílu mezi výkupem a prodejem ojetého vozu (bráno dle prodejních cen srovnatelných Sonat inzerovaných na netu), tak by doplatek za nákup nového auta činil částku pro mě přijatelnou. Okamžitě jsme to probrali s manželkou, má teze byla shledána smysluplnou, a tak jsem hned druhý den ráno napsal prodejci, aby se mi na výkupu poptal. Přesnou specifikaci auta znal, vždyť mi Sonatu sám prodal, takže věděl přesně co nabízím na protiúčet. Odpověď výkupčího byla rychlá a přesně odpovídala mému odhadu. Takže jsem Sonatu nechal pořádně vyčistit a umýt a vydal se s ní na výkup osobně. Původní nabídku potvrdili a domluvili jsme se na tom, že až si pojedu pro nový vůz, přijedu stávajícím. Dohoda velmi vstřícná, ale protože parkuji na sídlišti a jsem v podstatě smolař, tak jsem raději po návratu do práce požádal šéfa o zapůjčení firemního auta, Sonatu jsem na noc uklidil do podzemní garáže a na výkup jsem ji odvezl hned druhý den ráno.
Po dohodnutí výkupní ceny přišla příjemná byrokracie spojená s objednáním nového vozu. Tady stojí za zmínku okamžik, kdy pan prodejce otočil směrem ke mně svůj monitor, na němž měl otevřený software se stavem skladu importéra, a dal mi vybrat můj budoucí vůz dle čísla karoserie. Vybral jsem si VIN končící 101775 :-) . Pak už jsme jen doladili žádané doplňky a dostal jsem zálohovou fakturu.
Proč jsem to tu všechno psal? Protože jsem se chtěl podělit o zkušenost z naprosto neplánovaného nákupu nového auta. Od nápadu do rozhodnutí neuběhlo ani 24 hodin. I tak velký výdaj jako je nákup nového auta může proběhnout impulzivně a přeci s rozmyslem :-).

Nyní k autu samotnému. Jedná se o i30cw s benzinovým motorem Gamma 1,6 CVVT (typ G4FC) spřaženým se šestikvaltem, výbava Trikolor.
Generace i30 s kódovým označením FD, jejíž životní pouť 18. května 2012 skončila, a která byla v automobilovém světě zvláštní tím, že kombi mělo proti HB nejen delší zadní převis, ale i rozvor, konkrétně o 5 cm, je z mého pohledu jedním z posledních původních HYUNDAIů, tedy v mých očích jasné plus. Co tím mám na mysli? Se značkou HYUNDAI žiju od roku 1998 a mám tudíž mnoho zkušeností s těmito vozy a vím jakým vývojem prošly. Původní filozofií značky byla produkce robustních, spolehlivých a uživatelsky vstřícných vozů. Důraz byl při vývoji kladen na posádku, kufr byl jaksi podružný. Design nebyl na prvním místě, vítězila funkce. Model FD byl jedním z posledních vozů postavených z větší části dle této filozofie (po stránce technické, užitné i konstrukční, design už začal být při vývoji také důležitý). Postupnou evropanizací se preference vývoje změnily směrem, který mi nevyhovuje, i proto můj 16. vůz neměl původně být HYUNDAI, jak jsem zmínil výše.
Vozů tohoto typu je zde poměrně hodně, a tak pojmu technický popis velmi stručně. Do samonosné karoserie je vpředu napříč namontován motor s převodovkou pohánějící přední kola. Přední zavěšení je typu McPherson, vzadu je víceprvková náprava. Konstrukce tedy veskrze obvyklá, ani motor není neobvyklé konstrukce. Řadový čtyřválec s nepřímým vstřikováním (též vnímám jako klad, přímý vstřik pracuje s většími tlaky a je citlivější na kvalitu paliva) a čtyřmi ventily na válec s proměnným časováním sací vačky, rozvody jsou poháněné řetězem s nímž zatím nebyly zaznamenány žádné problémy s prověšováním (fandové koncernu VW prominou). Podrobnější technické údaje, normované spotřeby, rozměrový náčrtek atd. viz scan prospektu v galerii.
Vůz byl vyroben 3. května 2012 v Nošovicích, takže když se s ním bavím česky, měl by mi rozumět :-D.
Výbava Trikolor obsahuje vše potřebné - elektrická okna (včetně těch vzadu, takže je můžu zamknout a malá si s nimi nehraje), manuální klimatizaci, 6x airbag, dálkově ovládaný centrál, elektricky nastavitelná a sklopná zrcátka s vyhříváním, palubní počítač, vestavěné audio s USB konektivitou a ovládáním na volantu, tónovaná skla atd. Domontovat jsem nechal boční ochranné lišty a zadní parkovací čidla, pořídil jsem vanu do kufru a nechal jsem zadní okna polepit fólií. Na Sonatě se mi to osvědčilo, interiér se méně ohříval a malá v sedačce je s menší intezitou slunečního záření též velice spokojená. Je pravdou, že paket Style, který za příplatek pouhých Kč 10.000,-- obsahoval ESP, tempomat, automatickou klimu, dešťový a světelný senzor, širší pneu a solární přední sklo s vyhříváním prostoru pod stěrači byl skvělá nabídka, ale takové auto už na skladě nebylo.
Auto je standardně postavené na litých kolech obutých do pneu 185/65R15 od Hankooku. Na zimu jsou připravené pneu Matador MP59 205/55R16.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
HMMC Nošovice
Že se několik modelových řad značky HYUNDAI pro evropský trh vyrábí v Nošovicích asi neví jen málokdo, ale zdaleka ne všichni měli tu možnost se do výrobního areálu podívat. Já tu možnost měl a dovolím si se o své dojmy podělit.

Do areálu Nošovického HMMC jsem měl možnost zavítat celkem třikrát. První dvě návštěvy proběhly ještě v průběhu výstavby a souvisely s plněním mých pracovních povinností, ale je pravda, že vidět na vlastní oči jak taková továrna vzniká bylo zajímavé. Laserové zaměřování bodů k navrtání ukotvení robotů ve svařovně přímo pracovníky HHI z Koreje, letmé zahlédnutí, v té době ještě veřejnosti neznámého, i30cw v místnosti pro výuku operátorů nebo detailní prohlídka lakovny či gumárny byly takovým nahlédnutím za oponu, ale pořád to bylo hlavně staveniště - pro laika nepřehledné mraveniště plné lidí a bagrů. Pamatuji si, že největším šokem pro mě bylo zjištění jakými vozy se po staveništi odpovědní lidé pohybují. Byly to Sonaty NF s benzínovými motory, před bunkovištěm jich stálo několik desítek a všechny měly bláto až na střeše - chudinky.

To třetí prohlídka proběhla už za provozu. Vždy jsem chtěl vidět jak z kusu plechu vznikne auto. Ani ve snu by mě ale v září 2009, kdy jsem na prohlídce továrny byl, nenapadlo, že vlastně koukám jak jednou vznikne i moje auto.
Po nutných formalitách, jako je poučení o základech bezpečného pohybu po továrně, upozornění, že fotit se nesmí a "nafasování" reflexní vesty začíná samotná prohlídka. Jde se po směru výroby, takže prvním zastavením je lisovna. Je to jediné pracoviště, které vyrábí na sklad. Lis velikosti rodinného domu natáhne z připravené role plechu příslušnou porci a vylisuje díly. Do lisu se vejde hned několik lisovacích forem, obsluha sestavu forem během směny v pravidelných intervalech mění tak, aby byla průběžně zajištěna dostatečná zásoba všech potřebných lisovaných dílů dle plánu výroby. Je běžné, že se lisují i díly na různé modely najednou, aby byl lis maximálně využit a odpad byl co nejmenší. Zajímavé je ticho, které v lisovně panuje, lis pracuje tlakem, nikoliv "nárazem".
Po lisovně následuje "Jurský park", tedy svařovna. Ve svařovně je na 250 robotů, od tohoto pracoviště jede celá továrna v taktu jedné minuty. Specialitou této svařovny je svaření celého skeletu naráz na jednom místě - zespodu přijede podlaha, z jedné strany levý bok, z druhé pravý bok a shora střecha - zajiskří se a vyjede skelet. Jeden z boků se do tohoto místa dostává z druhé strany prohlídkové uličky, takže vám příslušný bok "tančí" nad hlavou těsně pod střechou haly - působivé divadlo.
Po svařovně následuje lakovna, do té je vstup zakázán, lakovna je důsledně odprášena a velký pozor je dáván též na statickou elektřinu, kvalitu laku nesmí nic ohrozit.
Z lakovny přejede karoserie krytým tubusem do montážní haly, prvním krokem je demontáž nárazníků a dveří a jejich usazení na speciální stojany. Dveře se vydají na vlastní cestu halou k nastrojení, zbytek karoserie se vydává na dlouhou cestu halou k proměně z kusů nalakovaného plechu v auto. Za zmínku z této fáze stojí samozřejmě "svatba", tedy osazení motoru s převodovkou do karoserie, a to včetně obou náprav a výfukového potrubí a také osazení téměř celého předku na vůz jako montážního celku (chladičová stěna, chladiče, výztuha nárazníku, světla). Motory se vyrábí ve slovenské Žilině v továrně KIA Motors, a to pro obě továrny, Nošovice na oplátku vyrábí pro obě továrny převodovky. Výměna motorů a převodovek probíhá po železnici - z Nošovic převodovky a zpátky motory. Na konci linky se k již nastrojené karoserii opět připojí její dveře (pořád nechápu jak to může tak přesně vyjít).
Následuje velmi podrobná výstupní kontrola spočívající v kontrole laku, funkcí všech systémů vozidla, těsnosti ve sprchovacím boxu a projíždky po zkušebním polygonu v délce 3,3 kilometru, kde je zastoupena většina druhů povrchu a zjišťují se případné nepatřičné zvuky. Každý řidič v rámci výstupní kontroly musí před každým rozjetím krátce zatroubit - na výstupní kontrole tak slyšíte jedno souvislé troubení asi 30 aut naráz.
Pak už následuje zaparkování na předem určené místo na parkovišti a expedice do místa určení.

Vidět jak auto vzniká je opravdu zážitek, každému fandovi aut bych přál mít tu možnost se alespoň jednou na to podívat.

Fotografie závodu pod recenzí pochází ze stránek HMMC Nošovice.

A tady je odkaz na článek tady na auto.cz o výrobě v Nošovicích včetně velké fotogalerie www.auto.cz/hyundai-nosovice-64974 .
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
25. 10. 2012 - 2.126 km
Máme za sebou prvních více jak 2.000 kilometrů a zároveň jsme shodili letní pneu - takže první dílčí hodnocení:
Oproti prvotním dojmům se vlastně nic nezměnilo. Jsem velmi mile překvapen celkovým komfortem v kombinaci s jistými jízdními vlastnostmi - s tímhle autem není problém vzít sjezd z Vysočanské radiály na Kbelskou směr Letňany v rychlosti 80 km/hod, a to dokonce i s poloprázdnou levou zadní gumou! Říkal jsem si proč na mě ten kluk s Oktávkou troubí, když se nic nedělo, u baráku jsem pochopil a dodatečně se pořádně vyděsil.
A jsem naprosto nadšený ze spotřeby - 6,59 litru v záběhu!!!

5. 1. 2013 - 4.074 km
Máme za sebou 4.000 kilometrů i zkušenosti z provozu na zimních pneu, je čas na malý sumář.
Závady se nevyskytly žádné, takže se soustředím hlavně na provoz na zimních pneu. Hodně rozdílný rozměr je skutečně při jízdě znát, auto je o dost tvrdší, ale též jistější v zatáčkách. Spotřeba se zvedla zhruba o 0,8 litru. Otázkou je kolik z toho jde na vrub podstatně širšímu obutí (185 vs. 205 - tedy celkem 8 centimetrů na celém autě!), kolik většímu valivému odporu zimních pneu a kolik delší jízdě "pod sytičem". Osobně bych tipoval, že na vrub širšímu rozměru jde tak 25% nárůstu, 25% zimnímu dezénu a 50% "sytiči".
Auto se pořád ještě "rozjíždí", síla motoru v nižších otáčkách stále ještě roste a do otáček jde stále ochotněji.
Po čtyřech měsících provozu a čtyřech tisících kilometrů panuje se všemi aspekty provozu naprostá spokojenost!

12. 4. 2013 - 7.460 km
Jsme zpátky na letních pneu. Na zimních pneumatikách jsme najeli 5.334 km při průměrné spotřebě 7,12 litru. Rozdíl spotřeby na letních a zimních pneu tak nakonec činí pouhých 0,53 litru! Vezmu-li v potaz rozměr pneumatik, průběh a délku zimy a fakt, že auto je vlastně pořád ještě poněkud syrové, tak je to spotřeba přímo vynikající. Celkové hodnocení "pobytu" na zimních pneu se tak nakonec neliší od dojmů po prvních zimních 2.000 km.

21. 5. 2013 - 9.027 km
Je pěkné úterní ráno. Naše skoro tříletá holčička začala minulý týden chodit do školky, zatím jen na dopoledne a s maminkou, ale dnes se chystá velký den - dnes poprvé bude ve školce sama bez rodičů. Školku nemáme zrovna za rohem a dopravní dostupnost není nejlepší, takže já zase pro změnu každé ráno zkouším jinou trasu, abych našel tu nejoptimálnější. Dnes to vezmeme z Proseka dolů po estakádě, rovně přes náměstí OSN až na Harfu, tady doleva a po Poděbradské až na křižovatku s Kbelskou a Průmyslovou. Zde doprava nahoru po Průmyslové a první doprava do starých Kyjí.
Estakádu jsme projeli jak nůž máslem, na náměstí OSN byla zelená, a tak frčíme levým pruhem směr Harfa. Na semaforu u Galerie Fénix skáče oranžová, jsme poslední kdo projel, ostatní za námi musí počkat. Sjíždíme do ďolíku, v pravém pruhu je kolona, ale levý je prázdný. Křižovatka s ulicí Na Břehu je zvláštní tím, že vjezd a výjezd jsou odděleny poměrně širokým ostrůvkem. Naproti čekají dvě auta na odbočení právě do ulice Na Břehu, řidiči v koloně jim nechali místo na projetí. Zvedám oči k další světelné křižovatce, zrovna skočila zelená, takže tam můžu nechat pětku a klouzat bez plynu zhruba 45 km/h dál. Brzdit nebude třeba, kdyby auta na křižovatce neměla dost rychlý rozjezd, spraví to podřazení na čtyřku. Oči se vrací zpátky blíž před auto. V koloně je mezera i v místě výjezdu z ulice Na Břehu. Z mezery vyjíždí zelenkavá Fábie první generace, ale není to jen vykouknutí kombinující zlepšení výhledu s upozorněním na svou existenci v tomto místě, Fábie se rozjela a dost svižně! Nejdřív dupu na brzdu, ale místa na ubrždění je málo, takže pustit brzdu a uhnout prudce vlevo. Pořád je lepší nechat si orvat bok než to napálit předkem přímo z boku do levého předního kola Fábie. A nezastavovat, ať se náraz rozloží do pohybu, zůstat stát dveřmi proti nárazu taky není optimální řešení. Fábie se do nás "zakousla" za předním kolem, hlavní šupu dostaly pravé přední dveře. Je po nárazu, honem zpátky do svého pruhu, auta naproti už se blíží, a zastavit. Vyletěl jsem z auta jak bodnutý vosou, dotazem před vystoupením jsem zjistil, že jsme všichni v pořádku. Obešel jsem auto zpředu, mezi blatníkem a dveřmi trčí ze spáry zapasovaný domeček pod RZ, samotná značka leží kousek dál. Domeček jsem ze spáry vytrhl a otevřel manželce dveře, hned oběhla auto, vytáhla malou ze sedačky a spěchá na protější chodník. Já sbírám domeček a RZ, přicházím k Fábii, otevírám dveře u spolujezdce a házím na podlahu značku a domeček. Pán pozdraví a podá mi ruku, všímám si francouzské hole ležící přes sedadlo spolujezdce, to vysvětluje proč pán zatím nevystoupil. Paní i s holčičkou, které seděly vzadu, už jsou z auta venku a míří na stejný chodník jako moje holky. Zavřel jsem dveře Fábie a vydal se směrem ke svému autu pro mobil zavolat 158. K mému velkému překvapení za námi právě zastavila motorizovaná hlídka Policie ČR, auta hned "obstříkli", nafotili a protože auta zůstala pojízdná, tak nám na chvíli zastavili dopravu a my odjeli na protější parkoviště u prodejny luxusních vozů. Hlídka zavolala nehodovku a nám začíná čekání spojené s podrobnější obhlídkou poškození. Grisù má oboje pravé dveře a přední blatník zlámané, notně odrbaný nástavec pravého prahu a odřený sloupek B u paty, jak se o něj opřely dveře při nárazu. Fábie je na tom podstatně lépe, má jen lehce posunutý nárazník doprava, odřené lišty a vypadané mřížky, které jsme našli a vypadají nepoškozené. Oprava by neměla zabrat víc jak pár dní, u nás to bude pracnější. Paní z Fábie se s holčičkou někam ztratily - posléze se dozvídáme, že byly na cestě do školky, která je nedaleko, a tak tam holčičku rovnou odvedla, aby přišla hned na jiné myšlenky, holčičce je už 6 let a má z toho už trochu rozum.
Naší holčičku na jiné myšlenky přivádět netřeba. Zaznamenala nové publikum, drobný ostych překonala, může začít představení. Dlouho a pečlivě si prohlíží pravé dveře, pak obejde auto a zkoumá levé, to párkrát zopakuje. Následuje postavení se k pravým dveřím, kde vlastně všichni stojíme v hloučku, zaujetí té správné pozice (mírný předklon, vystrčená prtka) a začíná nám se zuřivou gestikulací vysvětlovat v té své hatmatilce (češtinu zatím odmítá vzít na vědomí), že je to rozbité a musí se to opravit. Nelze než se začít smát, což jí dál podporuje v jejím představení. V tuto chvíli přijíždí nehodovka a nachází všechny účastníky nehody tak vysmáté, že okamžitě tahá testery na alkohol (jasně, tahali by je stejně, ale v tomto kontextu to vtipnost scény ještě navýšilo). Dechové zkoušky jsou negativní a přichází obvyklé papírování.
Během čekání na nehodovku se nám sice jeden SUP pokoušel nabídnout "pomoc", ale po patřičně razantním odmítnutí rychle pochopil a raději zmizel.
Nehodovka dopapírovala, holky jsem hodil domů a odvezl Grisù se stavem počitadla ujeté vzdálenosti na čísle 9027 do nemocnice v Počernicích. Nehoda se stala v 7:35 hod. a já z HCP odjížděl kolem jedenácté v náhradním samohybu, to je slušný časový výkon. Je ovšem pravdou, že znám lepší způsoby jak strávit dopoledne, na které jsem si vzal dovolenou!

15. 6. 2013 - 10.000 km
Počitadlo ujeté vzdálenosti už k vyjádření svého stavu potřebuje pět číslic, a to je myslím ten pravý čas na malý sumář dosavadního soužití Grisù s naší rodinou.
Celé hodnocení by se dalo vyřešit prostým konstatováním, že jsem s autem spokojený na 1.000%. Ale proč vlastně? Copak to auto nemá žádnou chybu? Upřímně řečeno - v mých očích nemá. Grisù měl totiž od první chvíle jednu zásadní výhodu. Díky tomu, že ve své péči mám skoro všechny kombinace karoserií (HB i cw), motorů (benzín i diesel), provedení (výbavy základní i téměř plné palby; před modernizací i po ní) a míst výroby (Korea i ČR) modelu FD, věděl jsem naprosto přesně jaké vlastnosti můj 16. vůz bude mít. Díky tomu se nemohlo stát, že má očekávání budou odlišná od skutečných vlastností samotného auta. A já jsem si vyhodnotil, že právě auto takových vlastností a schopností chci a potřebuji. Jízdní vlastnosti, komfort, vnitřní prostor, funkčnost, velikost a skladnost kufru jsou přesně takové jaké jsem očekával a potřeboval. Nad rámcem mých očekávání se pohybuje hnací řetězec. Motor mě od prvních metrů šokoval svojí silou i pružností (rozdíl oproti motoru 1,4 CVVT je fakt dost znatelný) v kombinaci s nečekaně nízkou spotřebou. Samozřejmě, že jsem očekával nižší spotřebu než jakou měla Sonata, do 7,5 litru dlouhodobého průměru bych byl spokojený. Jenže realita po 10.000 km hlásí 6,77 litru na 100 km!!! A to 90% kilometrů tvoří uzavřená obec. Je sice pravda, že se poměrně hodně pohybuji po Praze po silnicích pro motorová vozidla, ale klasický městský provoz se stáním na křižovatkách a poskakováním v kolonách též, bohužel, nechybí a jeho podíl v poslední době roste.
Ke spokojenosti uživatelské a nadšení ekonomickému se jako bonus přidává fakt, že se mi Grisù prostě líbí. Určitou roli v tomto "estetickém okouzlení" jistě hraje rozměrová symetrie i30cw, kdy z celkové délky 4.500 mm připadá 2.700 mm na rozvor a po 900 mm na přední i zadní převis. A přestože červená není mou nejoblíbenější barvou, tak Cool Red je odstín výborně pasující k tvarům a rozměrům i30cw.
Už v recenzi Ibizy jsem zmínil, že každý máme svůj vlastní žebříček spokojenosti s jednotlivými auty, která prošla naší "garáží" a pořadí v něm může vnějšímu pozorovateli připadat nesmyslné, protože není utvářeno objektivními kvalitami, které by byly porovnány ve stejný okamžik, ale tvoří se na základě naplnění očekávání v době vlastnictví. Díky tomu jsou v mém žebříčku mnou vlastněné Škody 742 výš než zmíněná Ibiza - jednak od stodvacítky čekáte poněkud "méně", druhak v osmnácti člověk očekává a chce něco jiného než ve třiceti, o kontextu ekonomickém nehovoříc ;-). Grisù se v mém žebříčku vyskytuje "na bedně" a pokud se nepřihodí něco nečekaného, tak tam má místo jisté ještě mnoho let.

9. 11. 2013 - 16.582 km - konec letní sezóny
Dnes dopoledne jsme uzavřeli první kompletní letní sezónu.
Závada se vyskytla jen jedna - drhnoucí klika. Na mechanismus zámku se sice čekalo 27 dnů, ale výměna pomohla a vše je již v pořádku. Ostatní potíže (lak, vrzání interiéru), které se objevily, byly důsledkem prodělané havárie, a tak by nebylo spravedlivé klást je Grisù za vinu. Na celkové spokojenosti se nic nemění, ekonomickou stránku provozu provází nadšení viz následující data vytažená ze Spritmonitoru.
Od dubna do listopadu 2013 jsme na letních pneu najeli 9.124 km při průměrné spotřebě 6,24 l/100 km. K tomuto údaji je ovšem nutno dodat, že 86% ujetých kilometrů bylo ve městě!
Obecně se o údajích spotřeby uváděných výrobci tvrdí, že jsou přehnaně optimistické. U tohoto auta to neplatí. Výrobce udává v mimoměstském provozu spotřebu 5,5 l/100 km. Při poslední cestě do Českých Budějovic a zpět jsme ve třech lidech a s plným kufrem jeli za 5,64 l/100 km. Pokud bych odečetl vliv přeci jen pár kilometrů při výjezdu z Prahy a příjezdu do Budějek, vliv větší hmotnosti a nepříjemnou kolonu před Miličínem, tak by spotřeba byla lehce pod výrobcem udávanou hodnotou. Občas mám pocit, že Grisù jezdí na vzduch :-D.
Troufám si předpokládat, že si už motor sedl a jsem zvědavý jak se spotřeba změní na zimácích (vzhledem k jejich rozměrům).

24. 1. 2014 - 20.000 km
Je zajímavé jak se nám začal kilometrový proběh zvyšovat. Je to téměř přesně na den rok, co počitadlo ujeté vzdálenosti ukazovalo 5.000 km. Za rok jsme tak najeli 15.000 km, přičemž na první třetinu jsme potřebovali 5 měsíců, na druhou 4 měsíce a na třetí 3 měsíce :-D. Další nárůst už ale nečekám :-).
Na stávajícím hodnocení se nic nemění. S autem panuje naprostá spokojenost - dělá to co má bez poruch a problémů a dělá to s velmi příznivými ekonomickými ukazateli. V tuto chvíli je po 20.000 km spotřeba přesně 6,61 litru na 100 kilometrů, a to začala v zimě, naprosto logicky, růst.
Jediné co krapet nepotěší je povrzávání interiérových plastů, nicméně mám podezření, že ze všeho nejvíc vrže kryt levého A sloupku, kterému nedělá dobře vyvedení mikrofonu. V rámci jarní kondiční prohlídky ho nechám přesunout podél čelního skla k vnitřnímu zpětnému zrcátku (na jiné i30 FD tam je, takže kabel je dlouhý dost, místo na vyvedení a uchycení tam taky je a rozdíl v odposlechu není žádný).
Takže stále za 10 bodů a jedeme dál!

18. 3. 2014 - 22.175 km - konec zimní sezóny
Dnes jsem, s ohledem na dosti vysoké odpolední teploty a též rána bez mrazu, ukončil letošní zimní sezónu. I když je otázka zda to letos byla vůbec zima :-D.
Není tedy moc co hodnotit. Na zimních pneu jsme tentokrát pobyli 5.592 kilometrů při průměrné spotřebě 6,68 litru. Na zimních pneu tak máme za dvě zimní sezóny průměr 6,89 litru naturalu 95 na 100 kilometrů.
Na letních patnáctkách je auto trochu měkčí a podvozek tišší (ono je fakt, že šestnáctkové ráfky z Tucsona něco váží).

14. 8. 2014 - 30.000 km
Na zvýšení počtu ujetých kilometrů o dalších deset tisíc bylo zapotřebí necelých 7 měsíců, kilometrový proběh se tak víceméně ustálil.
Od minulého hodnocení není vlastně o čem psát, vše funguje jak má, problémy žádné.
V tuto chvíli je po celkem 30.000 km spotřeba přesně 6,44 litru na 100 kilometrů.
Jen pro zajímavost, za oněch posledních 10.000 km je průměrná spotřeba 6,16 litru na 100 kilometrů, přičemž na zimních pneu to bylo necelých tři tisíce kilometrů se spotřebou 6,61 litru na 100 kilometrů, porce více jak sedmi tisíc kilometrů na letních pneu vykazuje kulatých 6,00 litru na 100 kilometrů. Spotřeba tedy ještě klesala a víceméně se v tuto chvíli usadila kolem šesti litrů na 100 kilometrů při podílu cca 87% ujetých kilometrů ve městě! Za míň už se asi jezdit fakt nedá :-D.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vyzkoušené vozy:

29. 5. 2013 - i30 GDe
Během opravy jsem měl zapůjčenou i30 kombi aktuální generace GDe s motorem 1,6 CVVT o výkonu 88 kW. Pominu, že se mi vnější design moc nelíbí a srovnám obě generace čistě uživatelsky. Modelu GDe nelze upřít poněkud plavnější naladění podvozku, který je lépe odhlučněn a trochu lépe tlumí nerovnosti. Model FD má navrch v určité lehkosti, GDe na mě působí při ovládání poněkud těžkopádně. Zajímavé je, že se snížením výkonu motoru šlo ruku v ruce prodloužení převodů, takže např. 50 km/h zvládá FD na pětku v pohodě, ale GDe vyžaduje čtyřku. Přesto je spotřeba prakticky stejná. GDe má trochu větší kufr, ale zase (díky kratšímu rozvoru) méně místa na nohy vzadu.
Naprosto tristní je výhled z vozu. Masivní a hodně skloněné A sloupky dokáží ukrýt celý automobil, boční zasklení je velice nízké - kolega přirovnal velmi výstižně GDe k ponorce - rozhodně nic pro klaustrofobiky.
Naše dětská sedačka má hodně masivní spodek v němž jsou kotvy ISOFIX, díky umístění zámku zadních bezpečnostních pásů a tvaru spony je hotovým peklem bezpečnostní pás kolem sedačky zapnout. Pokud to má proběhnout rychle, musí to dělat dva lidé, každý z jedné strany. To je asi největší "chyba" modelu GDe z hlediska užívání, kterou jsem zaznamenal.
Celkové resumé zní: Jsem moc rád, že je Grisù zase zpátky, o výměně za nový model se rozhodně nedá mluvit!

17. 7. 2013 - ix20 JC
Pomalu se tato recenze stává přehledem výrobního programu značky HYUNDAI. I tentokrát bylo po dobu opravy k dispozici náhradní vozidlo (samozřejmě zdarma). Vzhledem k tomu, že Karkulčino setkání třetího druhu se svodidlem z počátku června skončilo totálkou, je potřeba za ní najít do firemního autoparku náhradu. Nicméně další i30 GDe pan majitel do firmy nechce (jedné je prý až dost). A tak jsem dostal k dispozici ix20 (model JC) opět s motorem Gamma 1,6 CVVT s šestikvaltem, abychom mohli posoudit jaké auto to vlastně je a zda by bylo vhodnou náhradou. Dovolím si podělit se o dojmy ze soužití trvajícího 4 dny.
Narozdíl od i30 GDe není v ix20 JC motor 1,6 CVVT ještě "uškrcen" a i zpřevodování, pokud není úplně stejné, tak je velice podobné tomu u i30 FD. Díky tomu jsem nebyl nucen měnit svoje řidičské návyky a k dobrému pocitu z pohonného ústrojí to jen přispělo. Navzdory větší čelní ploše byla spotřeba prakticky stejná (6,0 - 6,6 litru).
Jestliže jsem si u GDe stěžoval na tristní výhled, tak JC je téměř opakem. Díky vysokému posazu a dostatečnému prosklení je výhled dopředu a do stran velmi dobrý (dozadu je to špatné u všech aut z posledních let). I tady jsou masivní A sloupky, ale jejich sklon v kombinaci s přidaným okénkem výhled šikmo vpřed hodně zlepšují.
No a upínání do naší dětské sedačky? Úplná báseň. Díky vyšší stavbě je přehýbání přes sedačku celkem příjemná činnost u níž se člověk nemusí moc sklánět, zámek pásu je krásně přístupný a spona rovná. V tomto směru úchvatné auto.
A jízdní vlastnosti? Ano, naladění podvozku je tvrdší, což je s ohledem na kratší rozvor a vyšší těžiště pochopitelné opatření k udržení dobrých jízdních vlastností. Nijak jsem se v rámci svých pravidelných tras nemusel omezovat, jízdní chování je předvídatelné. S oním zákeřným uskočením, o němž psali novináři, jsem se nesetkal. Za jakýsi méně příjemný rys se dá považovat "poskočení" či "kopnutí" zadní nápravy při přejezdu příčné nerovnosti resp. zpomalovacího prahu. Na slavení to není, ale dá se to přežít :-).
Sice doufám, že v dohledné době náhradu vlastního auta nebudu muset řešit, ale pokud ano, tak ix20 s motorem 1,6 CVVT je řešením, při kterém bych asi musel dělat nejméně kompromisů. Dokonce i na vzhled, který jsem při uvedení na trh značně zkritizoval, jsem si zvykl a v červené barvě se mi i líbí. Nicméně poslední slovo bude stejně mít ekonomická stránka věci ;-).
P.S. V návaznosti na výše uvedené se mé doporučení dá snadno dovodit ;-). A mé doporučení bylo vyslyšeno - dnes ráno jsme převzali Karkulku 2 - ix20 1,4 CVVT Trikolor s paketem Essential v krásné červené.
P.P.S. Na zbytek času po kterém se pracovalo na Grisù jsem měl půjčenou další i30 kombi GDe. Nemůžu si na to auto zvyknout, dokonce se mi povedlo včera večer odřít nárazník :-(.

18. 3. 2014 - i10 IA
Protože jsem opět využil návštěvu servisu nejen k přehození zimního obutí za letní, ale i k pár drobným servisním úkonům, bylo zapotřebí se ze servisu nějak dostat a též se dostat zase zpátky, využil jsem nabídku a vzal si na vyzkoušení "ustřelené kecky s tříhrnkem".
Rovnou musím říci, že jsem naprosto okouzlen! Motor 1,0 je velice živý, překvapivě silný v nízkých otáčkách - čehož si je vědoma i řídící jednotka a pomocí šipek radí řadit nahoru již před dosažením 2.000 ot/min - má překvapivě kultivovaný projev (na tříválec samozřejmě) a jezdí velice úsporně. Vůbec jsem diblíka nešetřil a jezdil jsem lehce pod 5 litrů!
Příjemným překvapením je i odhlučnění podvozku a jízdní vlastnosti. Pravda, krátký rozvor a nízká hmotnost na nerovnostech autem trochu "hází", ale je slyšet vždy jen utlumený zvuk, žádné rány. Kultivovanost a odhlučnění jsou na dobré úrovni, na poměry segmentu "A" jsou na úrovni velmi, velmi dobré.
Velmi příjemně jsem překvapen i vnitřním prostorem. Jistě, zejména vnitřní šířka je oproti i30 znatelně menší, ale rozhodně to není nějak dramatické, rozhodně je vnitřní šířka zcela odpovídající segmentu "A", přičemž oceňuji, že pokud držím volant levou rukou, tak mi přesně vyjde loket na pohodlné opření o dveře! Výbava předváděcího vozu je velice bohatá (komplet el. okna, klimatizace, vyhřívané přední sedačky i volant!, autorádio s USB konektivitou a vestavěným BT HF, LED denní svícení atd.).
I vnější design, který je fluidní poněkud méně než u větších modelů i30 GDe a i40 VF, je mému oku velice příjemný.
30 kilometrů není sice žádná velká vzdálenost na nějaký hlubší závěr, ale díky tomu, že byly absolvovány v prostředí důverně známém mají větší vypovídací hodnotu než 150 kilometrů v prostředí neznámém :-). Abych to zkrátil - jsem po delší době mile překvapen novým modelem značky.
Vzhledem k tomu, že budoucí vozidlo v naší rodině bude s velkou pravděpodobností právě ze segmentu "A" nebo "B", je toto autíčko rozhodně součástí užšího výběru :-).

29. 8. 2014 - i20 PBT
Opět jsem měl po dobu pravidelného servisu k dispozici náhradní vůz a opět jiný, takže se na něj můžeme trochu podívat.
Stávající i20 je na konci svého životního cyklu. Je pravdou, že v segmentu "B" jsou dnes vozy na poněkud vyšší úrovni co do použitých materiálů v interiéru, možností výbavy nebo i jízdních vlastností, ale to neznamená, že je tohle auto špatné. V kontextu aktuálních cen má pořád co nabídnout.
Vnitřní prostor na předních sedadlech je zcela dostačující, na zadních se ho na nohy drobet nedostává, každopádně bych já osobně musel nejdříve vyzkoušet jestli se tam naše dcera s nohama vejde a pohodlně se usalaší.
Interiér je sice vyloženě plastový, ale dobře spasovaný bez jakýchkoliv pazvuků, nicméně materiály jsou hodně náchylné k poškrábání :-(.
Podvozek celkem slušně tlumí, ale retardéry vždy znamenají pořádnou ránu.
Velmi příjemné překvapení mi připravil motor, má dostatek výkonu a pokud palubní počítač moc "nekecá" je mimořádně úsporný. Fotografie o průměrné spotřebě dle PP ve fotogalerii mluví za vše, a to jsem se o úspornou jízdu vůbec nesnažil!
Převodovka má celkem dlouhé dráhy a pětka je při řazení tak nějak "daleko", ale dá se na to zvyknout.
Zavazadelník neohromí, ale v kontextu segmentu "B" ani neurazí.
Suma sumárum - za zhruba Kč 200.000,-- není tohle auto špatná nabídka, jen je zapotřebí vyzkoušet zda vnitřní prostor postačuje potřebám a vybrat správnou výbavu (manuální zrcátka a zadní okna se švihadly jsem už hodně dlouho neviděl).
----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Silné stránky

- nádherně sametová spojka, jako kdyby ji kalibrovali podle mojí nohy
- šestistupňová převodovka
- nastavení podvozku - přesně podle mých potřeb a představ
- kufr - na litry nic moc, ale tvar přesně jak potřebuju
- místo na nohy na zadních sedadlech - rozvor delší než v hatchi je k nezaplacení
- spotřeba !!!

Slabé stránky

- zpočátku mi chyběl tempomat, ale už ho nepostrádám
- za určitých světelných podmínek se v čelním skle zrcadlí přechod materiálů palubní desky. Vzhledem k tomu, že se tyto podmínky vyskytují zhruba 6 týdnů v roce při raních cestách do práce, tak se to dá přežít.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

5. 9. 2012 - 252 km
Celá modelová řada má ve výbavě automatické zamykání centrálu po překročení cca 15 km/h s následným odemčením po vytažení klíčku ze zapalování. Bohužel jsem si při objednání vozu zapomněl zapnutí této funkce vyžádat. Zajel jsem tedy do "svého" servisu (AutoZeman, Praha 9) a nechal tuto vychytávčičku aktivovat. Trvalo to asi 90 vteřin, a přestože jsem auto koupil jinde bylo to provedeno ZDARMA :-).

12. 4. 2013 - 7.460 km
Zimní sezóna skončila a já jsem se rozhodl přehození zpět na letní pneumatiky spojit s pravidelnou kondiční prohlídkou, seřízením ruční brzdy, vyčištěním brzd po zimě a dezinfekcí klimatizace.
Tentokrát má ovšem servisní návštěva jedno obrovské ALE. Po deseti letech jsem změnil servis! Důvodem změny nebyla nespokojenost se samotnou kvalitou práce kluků na dílně, ale organizační problémy, které se v AutoZeman v poslením půl roce objevili a pak chování služebně nejmladšího přijímacího technika, který mi při poslední návštěvě s jedním z firemních vozidel neuplatnil příslušná cenová ujednání, chybně vyplnil servisní knížku a po upozornění na tyto nedostatky byl ještě hodně "drzý". A to byla poslední kapka.
Takže od února 2013 je mým servisem HyundaiCentrumPraha v Počernicích, kam se už stihl přesunout "můj prodejce" i jeden z "mých přijímacích techniků". A zatím jsem maximálně spokojen, jarní přezouvání zvládnuto logisticky výborně, za týden jsem celý autopark v relaxačním tempu (pro mě, oni padali na ústa) vyřídil, ke kvalitě a odbornosti též nemám výhrad (k průběžnému přezouvání jsem na několika autech stihl i drobné problémy s elektronikou, světly, škubáním atp.). Příjemná cenová ujednání už jsou jen vítaným bonusem. Zatím jsem naprosto spokojený, uvidíme co bude dál.

29. 5. 2013 - 9.027 km
HyundaiCentrumPraha dostalo možnost ukázat co umí. Na výměnu byly nakonec oboje pravé dveře a pravý přední blatník+nástavec pravého prahu. Do laku šel kromě těchto dílů i středový sloupek u paty o který se přední dveře při nárazu opřely. Pohled do pravých předních dveří zevnitř ve mně vyvolal smíšené pocity. Na jedné straně je člověk šťastný, že vevařená trubka zachytila náraz a nepustila Fábii dovnitř, na druhé se člověk orosí při pomyšlení co by se stalo, kdyby měl nějakou starší káru ve které ještě výztuha uvnitř dveří není.
S kvalitou opravy jsem naprosto spokojený, termín dodržen bohatě, barva trefená podle všeho přesně, uličky krásně rovné. Oprava byla celkem za Kč 62.069,-- včetně DPH. Česká pojišťovna, a.s. uznala nárok oprávněný ze 100% a pojistné plnění posílá přímo servisu. Stejně tak ČP plně uhradila zapůjčení náhradního vozidla v celkové ceně Kč 6.292,-- včetně DPH.

17. 7. 2013 - 11.510 km
Od pondělí 8. 7. 2013 byl Grisù opět v servisu :-(, a to hned ze tří důvodů. Během oněch veder před pár týdny se celý interiér "krásně" rozvrzal. Osobně to připisuji určitému rozvolnění interiérových dílů po květnové nehodě, které horka dokonala, nicméně vydržet se to nedá. Servis to přijal jako běžnou reklamaci a na jejím řešení ve 28. týdnu jsme byli domluveni dopředu.
O prodlouženém víkendu jsme byli na návštěvě u kamarádů v Českých Budějovicích a před odjezdem na sobotní výlet do ZOO Ohrada jsem si všiml, že se na opravovaném pravém předním blatníku zvlnil lak. Takže druhá reklamační linie plánované návštěvy. Prakticky 3 dny řešili odborníci od dodavatele laků jak se to mohlo stát, podle všeho na to přišli a nový nástřik (jiný materiál i trochu jiná technologie) by měl problém vyřešit.
Třetím důvodem, už za peníze, je zušlechtění Grisù. Kdo se v modelu FD trochu vyzná, tak ví, že auta vyrobená v Koreji mají na vrcholu palubní desky uzavíratelnou schránku, která v autech z Nošovic není a oficiálně tam nejde ani domontovat. Oficialita je jedna věc, české ručičky věc druhá. Přihrádka, po drobném zásahu, výborně pasuje. Přesunuly se do ní papírové kapesníky a mobil spárovaný s BT HF může klidně parkovat v přihrádce pod rádiem a nebude v autě volně odložen. Druhým vylepšením je domontování hlukové izolace přední kapoty. Tato izolace byla dávána do aut s paketem Style (ale v ceníku doplňkovou hlukovou izolaci neuváděli, přitom by to nebylo na škodu) a opravdu tato izolace ubere na hlučnosti motoru v dálničních rychlostech. Ani na šestku nejsou v dálničním limitu otáčky zrovna nízké a tato izolace činí cestování po dálnici značně příjemnějším. A jen tak na okraj - kapota pořádně ztěžkla :-),

7. 8. 2013 - 12.297 km
Tak první pokus o nápravu problémů s lakem nebyl, bohužel, zcela úspěšný. Sice už se znovu lak "nezdrcnul", ale pro změnu se v místě kontaktu blatníku a světlometu "vytlačuje" lak ven a vytváří vlnu. Dnes jsme absolvovali již druhé vyndání světlometu a odříznutí "přebytečného" laku. Smutné na tom je, že úplně stejně se chová lak i na Soptíkovi, kde byl pro změnu stříkán levý přední blatník. Pokusili se situaci zachránit informací, že to, dle jejich dosavadních zkušeností, dělají jen červené odstíny. Ve chvíli kdy červená auta tvoří zhruba 25% mnou spravované flotily to je informace spíš děsící než uklidňující. Chci se sejít s jednatelem společnosti a problém s kvalitou lakýrnického materiálu řešit. Osobně bych preferoval změnu dodavatele lakýrnických materiálu za někoho, kdo to opravdu umí dělat.

28. 8. 2013 - 13.030 km
Máme za sebou první rok provozu. Vzhledem k tomu, že od sumáře v 10.000 km uplynulo velmi málo času, omezím se jen na servisní úkony po roce provozu.
Problémy s lakem se opakovaly. Barva se vytlačila opět ven a prosvitl podklad. Prohlídka po roce provozu tak trvala 5 dnů, protože blatník šel znovu do laku. Zcela otevřeně říkám, že to byl poslední pokus o nápravu, který jsem byl ochoten firmě Spies Hecker poskytnout (celkově čtvrtý). Pokud se problém bude opakovat, už to budou řešit právníci. Na rozhovor s jednatelem na téma změny dodavatele zatím nebyl čas, ale rozhodně na něj dojde!
Prohlídka sama se omezila na výměnu oleje (olej jsem dodal svůj oblíbený Dexelia Ultra 5W-30) a olejového filtru, výměnu pylového filtru spojenou s dezinfekcí klimatizace, prohlídku karoserie po roce provozu, geometrii (jezdíme v ČR, takže nutnost pomalu každý měsíc) a další kontrolní úkony uvedené v servisním plánu. Celkové náklady jsou uvedeny na Spritmonitoru.
A začala "drhnout" klika levých zadních dveří. Je objednán zámek, ale k dispozici bude až 17. 9. 2013. To je přeci zcela normální dodávat díly na auto vyrobené v ČR se lhůtou 3 týdny (klika na ix20 totéž). Čekací lhůty na díly se od nástupu aktuálního vedení importu neustále prodlužují a pomalu, ale jistě, se blíží k hranici pro mě nepřijatelné. Příští vůz už asi HYUNDAI nebude.
No nic, podtrženo a sečteno. Kdybychom se nestali 21. 5. 2013 obětí nehody, jejíž důsledky (problémy s lakem a vrzání interiéru) řeším prakticky celé léto, tak auto sloužilo bez problémů. Až v druhé půlce srpna se objevil problém s klikou, jedná se o drobnost, která drobně obtěžuje, funkčnost to výrazně neovlivňuje - uvidíme zda výměna zámku pomůže.

20. 9. 2013 - 13.751 km
Tak jsem se po 27 dnech od objednání dočkal nového zámku LZ dveří. Zámek mi v HCP vyměnili na počkání.
Zatím jsem neměl moc možností posoudit zda výměna skutečně pomohla. LZ dveře jsou druhé nejpoužívanější dveře na autě (po dveřích řidiče), mám totiž vlevo vzadu dětskou sedačku a protože školka-bus dělám já (a patřičně si to užívám) tak se LZ dveře nenudí :-). Ovšem tento týden je dcerka nemocná. Uvidíme za pár týdnů zda je vše OK.
Během výměny jsem krátce hovořil s panem jednatelem HCP. Na diskuzi nad dodavatelem barev nebylo dost času, protože mě víc zajímala jiná věc. Se samotným autem jsem spokojený, s přístupem a kvalitou práce lidí v HCP také. Ale mám velký problém s kvalitou práce dovozce. Opravdu mi nepřijde normální čekat na zámek LZ dveří, na auto, které se tu vyrábělo, 27 dní. A není to ojedinělý případ, bohužel. Na kliku na ix20 (tedy auto, které se tady stále vyrábí) jsem čekal 21 dní. A tak jsem se ptal zda nepřidají nějakou další značku, ke které by se dalo od HYUNDAIe přejít. Podle sdělení pana jednatele to není otázka na kterou by byla kladná odpověď v horizontu týdnů. Ale rozhodně se dá očekávat, že vzhledem k dostatku prostoru, by se další značka mohla časem objevit. To zní dobře, ještě je otázka co to bude. Své přání jsem panu jednateli sdělil (ohledně další značky) a bylo mi naznačeno, že to není úplně nereálné - to zní slibně ;-).

14. 1. 2014 - 19.446 km
Tak jako mnoho dalších majitelů vozů HYUNDAI s benzinovým motorem i mne začaly trápit problémy se škubáním a prakticky nulovým tahem úplně studeného motoru. Prvních zhruba 1.000 metrů resp. 3-5 minut auto při přidání plynu buď škube nebo po sešlápnutí pedálu plynu otáčky místo nahoru zamíří dolů. Začal jsem tak trochu pátrat co by mohlo být příčinou tohoto problému, když to minulou zimu auto nedělalo. Nějakou mechanickou závadu jsem vzhledem k věku a kilometrům "prohlásil" za málo pravděpodobnou a ubíral se SW směrem. A došlo mi, že všechna tahle auta mají řídící jednotku schopnou se učit, vytvářet adaptabilní data. Řídící jednotka prostě odpozoruje jízdní styl a charakter tras a vytvoří sadu dat přizpůsobenou "na míru". Tím, že jezdím velice defenzivně, brzo řadím atp., došel jsem k závěru, že ŘJ vytvořila sadu dat s hodně chudou směsí i pro studený motor, což nemusí být problém od jara do podzimu, ale při teplotách kolem nuly už to problém být může.
A tak jsem se vydal do HyundaiCentraPraha s přáním vymazat z řídící jednotky adaptabilní data. Vycházel jsem z toho, že má-li se na problém přijít, je potřeba jít postupně a začínat nejsnadnější variantou. Data vymazali a dnes ráno - BEZ ŠKUBÁNÍ a BEZ ZTRÁTY VÝKONU!!!
A samozřejmě to bylo zdarma ;-).

18. 3. 2014 - 22.175 km
Dnes jsme sundali zimní komplety, nechali je uskladnit a zároveň došlo na pozimní údržbičku. Takže jsme k prohození kompletů přidali dezinfekci klimatizace, vyčištění brzd, seřízení ruční brzdy a nechal jsem přesunout mikrofon HF ze sloupku nad vnitřní zpětné zrcátko. Moc peněz jsem tam nenechal :-) a vše bylo provedeno rychle k mé plné spokojenosti.

29. 8. 2014 - 31.141 km
Máme za sebou druhý rok provozu. Kromě předepsané údržby v podobě kontroly úplně všeho, výměny motorového oleje, brzdové kapaliny a vzduchového a pylového filtru a samozřejmě geometrie (celkové náklady najdete na Spritmonitoru) bylo provedeno odstranění vrzání na dvou místech interiéru. Zatím to vypadá na úspěch a snad už bude klid.
Jinak není o čem psát, v servisu vše bez problémů, udělali co měli a auto též funguje jak má.

23. 9. 2014 - 32.384 km
Levý A sloupek vydával nadále velice vrzavé zvuky, takže dnes byla provedena výměna jeho obložení za nové. Na záruku, takže zdarma.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Pan prodejce je jeden z mých nejlepších přátel, takže hodnotit nebudu.
Bylo to takové příjemné posezení u kávičky při němž jsme "semleli" kde co a jen tak mimochodem dali dohromady objednávku na nový vůz :-).

Závěrečné shrnutí

Zcela otevřeně přiznávám, že tohle bylo jedno z nejlepších aut, která jsem kdy měl! Dostatek prostoru, pohodlí, kufr se kterým jsem neměl nikdy problém do něj naskládat vše, co jsem potřeboval a k tomu úplně fantastická spotřeba. Ostatní náklady směšné a na rozdíl od ostatních vozů této značky, které mám v péči, to bylo i bez větších závad.

Konečné zúčtování říká, že celkové náklady na 1 kilometr činily Kč 5,09. To je velmi pěkné skóre.

Nebýt "vyfasování" služebáku, tak jsem ho pryč prostě nedal!!! Bylo to jedno z nejsmutnějších loučení ;-(. Nevěřil bych, že mě to sebere skoro stejně, jako když jsem dával pryč Starouška!