Hyundai i30 1,6 GDi GO!

Hodnoceno: 16× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vůz již není v našem vlastnictví, prodáno 10. 4. 2018.

Pěkný den čtenářům "našeho" serveru o autech. Dovoluji si Vám představit nejmladšího člena garáže a jeho cestu do rodiny.

Říká se, že odříkaného chleba si člověk dá největší krajíc, tohle auto je toho dalším příkladem. Už od přestavení i30 generace GD se netajím tím, že se mi to auto nelíbí, že z něj špatně vidím atd. A nakonec ho stejně máme doma. Jak se to vlastně stalo?
Na počátku května tohoto roku jsme dokončili operaci "bydlení". Byty v panelácích na pražských sídlištích jsme prodali a našli nejvhodnější dvougenerační dům v městysi ve Středočeském kraji kousek za Prahou po D10. Stěhování jsme nějak přežili, dům jakžtakž zabydleli, značnou část věcí vybalili. Městys i dům splňovali téměř všechny požadavky, až na jeden - přímé spojení veřejnou dopravou do Prahy. Do Prahy se samozřejmě dostat dá, ale s přestupem, a to stojí čas. Obětovat na jednu cestu do Prahy téměř hodinu je prostě moc. A tak došla manželka k závěru, že i když řidičák dosud nevyužívala, pustí se do toho. Musím jí touto cestou vyjádřit obdiv! Dvacet nám už dávno není, takže bylo od počátku jasné, že to samo nepůjde. Nicméně kamarád mající autoškolu se netajil až nadšením, jak jí to jde, i když za volantem neseděla asi 7 let. Rozhodnutí jezdit padlo, ale čím? Primární úvaha samozřejmě směřovala k ojetému autu, s ohledem na moje vazby ideálně buď HYUNDAI nebo KIA. Ale nebránil bych se ani jinému autu, kdyby to dávalo ekonomicky smysl. Strávil jsem snad 3 týdny hledáním vhodného řešení. I do AAA a AutoESA jsem vstoupil. A zase odešel, prostě to nedávalo smysl, ceny neodpovídaly nabízené hodnotě. Nakonec jsem našel krásného Accenta LC, třídvéřák, rozumné kilometry i cena.
Jenže pak do výběru zasáhly další dvě roviny rozhodování.
První byla bezpečnost - řidič začátečník má dost práce sám se sebou, na eliminaci případných chyb druhých mu kapacita moc nezbývá. Opravdu jsem se nebál fatální chyby manželky, ale při tom jak lidi dnes jezdí není až tak úplně nemožné, že Vás někdo sestřelí. A pak je vám auto 12 let staré houby platné, vyndají vás rovnou z kufru. Takže jsme se od ojetin kolem 50-70 tisíc posunuli k autům do tří let věku. A nadešla otázka co vlastně hledáme.
A vstoupila do toho druhá rovina. Ano, máme před domem Tusíka, ale to je auto služební, dnes je a zítra být nemusí. Nemluvě o tom, že financování skončí v říjnu 2017 a je prakticky jisté, že Tusík firmu opustí. A zda jej odkoupím či ne, zda dostanu jiný služebák či ne, to jsou otázky, na které odpověď zatím není a hned tak nebude. Dospěli jsme tedy k závěru, že než hledat "nákupní tašku" a za rok řešit, že máme všeho všudy jedno malé auto na 3 dospělé a jedno dítě, tak prostě teď pořídíme auto schopné plnit roli rodinného vozu a co bude za rok se uvidí. Ale my nebudeme za rok pod tlakem.
A hledání začalo na novo. Ovšem ceny zánovních aut mě poslaly do kolen. Když jsem oslovil "svého" prodejce s žádostí o nabídku na nová auta, tak jsem přestal nabídky ojetin zkoumat. Cenový rozdíl nebyl nijak zásadní.
První kolo výběru máme za sebou, vybíráme nový rodinný vůz s benzínovým motorem (při nájezdu do 15.000 km ročně nedává nafta prostě smysl). Co nám může HYUNDAI v červenci 2016 nabídnout? Končící generaci i30 s karoserií hatchback nebo kombi a ix20. První z výběru "vyletěl" hatchback. Jednak má poměrně malý kufr na naše potřeby, ale hlavně právě zmizel z nabídky a jen se doprodávají skladovky. A nic zajímavého tam nebylo. Já osobně bych preferoval ix20 s motorem 1,6 CVVT. Samotnou ix20 s motorem 1,4 CVVT jsme měli ve firmě a úplně mi učarovala flexibilita jejího interiéru, výborný výhled, vyšší posaz s pohodlnějším nastupováním. A motor 1,6 CVVT jsem měl v minulé i30 a byl super. Jenže přišlo JENŽE. Auto je to sice bezva, ale importér se k němu chová poněkud macešky. Sice existuje cenově celkem zajímavá verze s motorem 1,4, ale její výbava je pro mě prostě nedostačující. A když došlo na porovnání cenových nabídek ix20 a i30 kombi, tak i30 se silnějším motorem a lepší výbavou vycházela skoro o Kč 100.000,-- levněji.
Takže jsme objednali auto, které se mi sice moc nelíbí, ale je praktické a má z mého pohledu kompletní výbavu jen kvůli ceně. A trochu i barvě, manželka dlouho vybírala barvu, a i přesto, že primárně byla ve vedení vínová, nakonec zvolila Orange Caramel, protože je prostě jiná. Mimochodem, z nabídky už zmizela.

Tak to bychom měli proč a teď se ve stručnosti podíváme co to vlastně máme v garáži.
Domnívám se, že nějaký detailní popis auta, jehož výroba během pár měsíců skončí a které tu je popsáno mnohokrát (a některé recenze jsou obzvlášť zdařilé - např. tato http://moje.auto.cz/vorlajz/mysak.html) by bylo tak trochu nošením dříví do lesa. Tedy velmi stručně. Konstrukčně se jedná o naprosto konvenční kombi segmentu C se samonosnou karoserií, motorem vpředu napříč spřaženým s manuální převodovkou. Podvozek je vpředu řešen vzpěrami McPherson, vzadu je víceprvková náprava, jejímiž největšími klady jsou menší hlučnost a přeci jen preciznější vedení zadních kol než je tomu u obyčejné "vlečky". Manuální převodovka se šesti stupni je naprosto běžná, poněkud exotický je použitý motor. Atmosférické benzíny jsou ohroženým druhem. A tento motor má navíc přímé vstřikování paliva. Můžu porovnávat tento motor s motorem 1,6 MPi, který má o 11 kW nižší výkon. Je zajímavé jak mají tyto dva motory odlišné charaktery. Že má GDi jadrnější zvuk, to s ohledem na konstrukci vstřikování nepřekvapí, více mě překvapil fakt o kolik je slabší motor ve spodním spektru otáček silnější/pružnější. To platí do zhruba 2.000 otáček, pak převezme GDi iniciativu a výrazněji zabere. Je pak na každém řidiči resp. stylu jeho ježdění, který motor je mu svou charakteristikou bližší. Je faktem, že pro začátečníka, který nemá rozjezdy úplně v noze, je slabší motor přívětivější.
Bohužel je součástí výbavy též ekoteroristický vynález vylízanců z Brusele - systém stop-start. Auta vybavená tímto nesmyslem mají o 5 mm sníženou světlou výšku (výsledných 135 mm je fakt na hraně), místo běžného startéru a alternátoru mají startér-generátor a též silnější (snad gelovou) baterku. Celé se to obchodně jmenuje ISG a hned po startu to vypínám!

Co je v kontextu naprosto konvenční konstrukce na tomto konkrétním autě možná zajímavější je jeho výbava a estetické provedení.
Jedná o vůz, který prošel v rámci českého trhu mnoha proměnami názvů této konfigurace. Poprvé se tato výbava objevila na autosalonu v Ženevě a vázala se ke sponzorství fotbalového mistrovství. Dostala prostý název GO!, který je formou štítku uváděn na B sloupku.
Přesná konfigurace obsahuje mimo jiné duální automatickou klimatizaci, všechna okna s elektrickým ovládáním (ovšem jen řidičovo umí jednodotyk a to jen směrem dolů), integrované autorádio s BT HF a ovládáním na volantu, třístupňově nastavitelnou účinnost posilovače řízení (za mě zbytečnost, rozdíly nejsou tak velké, takže pořád Normal), přední světlomety s přisvětlováním do zatáček, zadní parkovací senzory s grafickým znázorněním vzdálenosti překážky v přístrojovém štítu, tmavá zadní okna, litá kola 16 palců, kožený volant s vyhříváním (to je fakt super věc), vyhřívaná přední sedadla, zadní LED světla, tempomat s omezovačem rychlosti. A pak designové odlišení interiéru, které vychází z toho, co bylo původně jen v Turbu - černý strop včetně obložení bočních sloupků a antracitové okrasné lišty na palubní desce, výplních dveří a volantu místo standardních stříbrných (srovnávací foto v galerii) doplněné modrým prošitím sedadel a volantu a modrými logy i30 na předních opěrkách.
Tuto celkem kompletní výbavu jsem doplnil gumovými koberci, gumovou vanou do kufru, vnitřní žárovky jsem vyměnil za LED (čistě kvůli svítivosti), kola chrání bezpečnostní matice a zkrášlují čepičky ventilků s logem HYUNDAI, motorizaci prozrazuje štítek GDi původem z amerického Accentu, chování řidiče a ostatních účastníků provozu monitoruje palubní kamera. Poslední úpravy představují boční ochranné lišty a plastová ochrana hrany nárazníku.

Ještě jedna poznámka. Motory s přímým vstřikem mají mnohem větší tendence k úsadám karbonu. Tak jsem trochu pátral a dospěl k závěru, že ideálním palivem pro Karamelku bude Verva 100 od Benziny. Je aditivovaná (podle mých informací fakt kvalitně), vyšší oktanové číslo motoru rozhodně neuškodí ;-) a jako bonus nejsou benzíny 98+ przněny biopříměsí.
Takže Karamelka tankuje výhradně Vervu 100 na Benzině na Lehovci u stojanu číslo 6 :-D.

Po těch pár kilometrech a pár měsících co auto v rodině je, je na nějaké hlubší analýzy moc brzy. Nicméně to není první auto tohoto typu v okolí, takže se dá očekávat, že bude dělat to, co se od něj očekává bez problémů.

18. 8. 2016 - 1.658 km
Tak základní záběh máme za sebou. Poslední kilometry jsem motor skutečně nešetřil, a tak jsem dospěl k závěru, že výměna oleje neuškodí. Ano, primární záběh mají motory za sebou už na brzdě, ale jistota je jistota.
Teď je auto připraveno k "předání koncovému uživateli".

24. 8. 2016 - 1.999 km
Tak to je nemilé. Byla to běžná chyba řidiče začátečníka pramenící z nedostatku správného odhadu (u tohoto auta znásobená naprostou nepřehledností karoserie). Pravý přední roh vozu se velice intimně sblížil s betonovým sloupem. Škody na autě moc hrozivě nevypadají, na sebevědomí řidičky to ale asi napáchalo větší škody. No, uvidíme.

5. 10. 2016 - 3.689 km
Aut o která se starám je čím dál víc a teď se má po ránu ochladit. Takže manželce raději přezouvám auto mezi prvními. Uvidíme jak si pneu Matador MP92 povedou. Bývaly doby, kdy jsem všechna auta měl na zimu na Matadorech a nemohl jsem proti nim říct křivé slovo. Ukáže se kam se vývoj posunul.
Na Continentalech z prvovýroby jsme tedy najeli 3.681 km, přičemž většinu této vzdálenosti jsem najezdil já. Průměrná spotřeba 6,38 litru je na víceméně syrový motor pěkná.

31. 3. 2017 - 8.672 km
Tak zima skončila už i pro Karamelku. Musím uznat, že si v zimním období vedla dobře, plasty to i v krutých mrazech zvládly bez vrzání. Matadory se ukázaly jako pneu s dobrým záběrem na sněhu i ledu, chování na mokru při teplotách kolem nuly bylo též dobré. I hlučnost byla v rozumných mezích.
Na zimních pneu jsme najeli celkem 4.983 km při průměrné spotřebě 6,8 litru. Většinu kilometrů už najezdila manželka, takže spotřebu považuji za velmi dobrou.

21. 7. 2017 - 12.345 km
Využil jsem faktu, že měla manželka dovolenou, a auto tudíž nepotřebovala, a na skoro 3 týdny jsem si Karamelku půjčil. Najezdil jsem přes 1.100 kilometrů a dle tankování vykouzlil průměrnou spotřebu přesně 5,9 litru. Mile mě překvapilo jak pěkně si motor sedl, zcela v pohodě se sbírá již od 1.500 otáček, takže např. šestý převodový stupeň auto vezme už v 70 km/hod. - samozřejmě za předpokladu, že není plně naložené a neočekává se dynamická jízda. Pozitivní je, že navzdory tankodromu po kterém jsme nuceni jezdit v interiéru stále nic nevrže, podvozek nevykazuje vůle ani hluk, pěkně tlumí a je dostatečně jistý. Zřejmě si na sebe s manželkou zvykli, protože žádosti o auto s automatem v poslední době vymizely ;-) .

19. 10. 2017 - 14.614 km
A léto dnes skončilo i pro Karamelku. Na letních pneu najela pouhých 5.942 km (z čehož jsem více jak 1.100 km najel já :-D ) při průměrné spotřebě 6,45 litru. Vezmu-li v potaz charakter provozu a pořád ještě značnou nevyježděnost mojí drahé polovičky, tak je to velice slušný výsledek. Závady se žádné neobjevily, se spokojeností na 100% jedeme dál vstříc zimě.

19. 2. 2018 - 18.415 km
Tak si tak žena jede ráno do práce do Prahy a mezi Dřevčicemi a Podolankou se stádečko srnek rozhodlo přeskákat silnici. První tři to vzali před autem, čtvrtá do auta :-(. Karamelka má zlomený na levé straně blatník i oboje dveře. Co se dalo nafotit je ve fotogalerii. Na opravu půjdeme přespříští týden.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vyzkoušené vozy:

2. 2. 2017 - IONIQ electric CP
Protože má naše společnost něco společného s elektřinou tak jsem si řekl, že využijeme pravidelného servisu jednoho z našich firemních vozů a jako náhradní vůz si půjčíme nový IONIQ v čistě elektrické verzi a okusíme "budoucnost".
EXTERIÉR - Design je věc velice subjektivní, ale za sebe musím přiznat, že se mi IONIQ opravdu líbí. Čistý základní tvar karoserie prozrazuje maximální důraz kladený na aerodynamickou čistotu. Přitom se nezapomnělo na praktičnost, kterou liftbacky disponují jaksi od přírody. Poněkud zvláštní je na první pohled plná maska elektrické verze, a to ještě zvýrazněná šedou barvou. Za sebe bych volil matnou černou, zejména v kombinaci s moc pěknou modrou barvou, ve které byl vyveden zkoušený vůz. Nejsem sice velkým příznivcem chromu na čemkoliv, co má délku menší než 5 metrů a nemá původ v Detroitu, ale tady ho není tolik, aby rušil. Za vzhled tedy "za jedna" a nastoupíme.
INTERIÉR - Už jsem to zmiňoval mnohokrát - horizontální členění palubní desky mi vyloženě vyhovuje a líbí se mi, takže palubní deska IONIQu je přesně podle mého gusta, veškeré ovladače jsou rozmístěny v logických celcích, mají správnou velikost, jsou na očekávaných místech. Ovladače mají pevně daný chod a příjemnou povrchovou úpravu.
Nový infotaiment má stejný způsob fungování jako v nové i30 PDe, po velice krátké době jsem si na jeho fungování zvykl, dobře se v něm orientuje a má rychlé reakce.
Překvapila mne velikost interiéru, která je rozhodně dostatečná pro 4 dospělé ve všech směrech, nastupování na přední sedadla je pohodlné, na zadní to kvůli svažující se střeše chce trochu obezřetnosti, ale rozhodně to není nepříjemné. Samotná sedadla jsou pohodlná, přiměřeně tvrdá i dostatečně rozměrná (už mám metrák, takže malé sedadlo mi fakt nestačí :-( ).
Zavazadelník je rozhodně dostatečný, za poměrně neobvyklé považuji použití krycí roletky, namísto u liftbacků obvyklého pohyblivého plata. Za mě rozhodně sice bezvýznamné, ale plus.
V interiéru stojí za zmínku ještě tři detaily - zajímavě tvarované madlo na zavření dveří, ovládání "převodovky" a přístrojový štít, resp. display. Fotografie v galerii mají rozhodně větší vypovídací hodnotu než stovky slov.
JÍZDA - Pro člověka, který elektromobil používá denně to není nic neobvyklého, pro mne to i po těch desítkách let kolem aut byla zkušenost úplně nová. Je opravdu hnusně, mrzne, sníh se mísí s deštěm, tvoří se ledovka. IONIQ čeká venku, ale naštěstí u nabíječky. Odemykám vůz, aby bylo možno odpojit napájecí kabel, prodejce byl tak hodný, že zapnul předehřátí vozu, takže auto má čistá skla a je v něm krásně teplo (ano, nezávislé topení v obyčejných autech to umí také, to tak nové zase nebylo). Startování tady neprobíhá, jen probuzení auta tlačítkem "START". Rozsvítí se všechny displaye, podsvítí se ovladač "převodovky", stačí stisknout "D" a pustit brzdu. Auto se bez sebemenšího hluku rozjíždí. Převod je zde přímý, takže převodovka v autě zcela chybí, to je velice zvláštní pocit, protože zrychluje stále kontinuálně bez jakéhokoliv přerušení toku energie na kola a za stále stejného zvuku, sílí pouze svist vzduchu kolem karoserie a začínají být slyšet pneumatiky. Na rychloměru v tu chvílí ale rychlost vyjadřují už 3 číslice. Pokud se pohybujete v rychlostech městského resp. příměstského provozu je v autě naprosté ticho.
Naladění podvozku se též povedlo, auto je pevné, přejezd nerovností je klidný, tichý a auto nerozhodí. V zatáčkách se zbytečně nenaklání, stopu drží statečně a pokud už s fyzikou začne prohrávat je čitelně nedotáčivý. Tím vším ovšem nijak netrpí komfort, který byl samozřejmě při ladění na prvním místě.
Po chvíli už jsem se trochu rozkoukal a začal pořádně vnímat co mi auto sděluje v levé části přístrojového štítu. Je zde stupnice odspodu nahoru modrá, posléze zelená a nakonec bílá. Detekuje práci s energií. Jízda běžným tempem se odehrává v zelené části stupnice, jízda na "plný plyn" v bílé a rekuperace v modré. Pod volantem jsou pádla, ale nikoliv k řazení, slouží k ovládání míry rekuperace. Tu lze nastavit ve třech stupních, první bych definoval jako pro běžnou jízdu, druhý pro jízdu z prudších kopců a třetí jako náhradu brzd. Po pár kilometrech už jsem se natolik aklimatizoval, že jsem pádla používal ke korekci rychlosti a pedál brzdy používal jen k dobrždění a následnému úplnému zastavení.
ZÁVĚR - Jaká je tedy "doba elektrická"? Jsem ve svém věku už dalek nějakému propadání bezuzdnému nadšení, ale musím přiznat, že tohle konkrétní auto je výborné řešení běžného dojíždění do práce. I v těchto mrazech zvládne bez problémů dojezd 200 km, v příznivějších povětrnostních podmínkách by deklarovaných 280 km neměl být problém. Elektromotoru je jedno jak dlouhou trasu zrovna hodláte ujet, krátké trasy mu na rozdíl od spalovacích motorů nevadí. A kolik z nás ujede denně za prací, nákupy a vyzvedáváním dětí více než oněch 200 kilometrů? Jediným problémem tohoto auta je v tuto chvíli cena, skoro milion je prostě hodně, i když provozní náklady jsou momentálně zlomkem toho, co nás stojí auta se spalovacím motorem.
Pokud se cena dokáže přiblížit k mnou akceptovatelné rovině, určitě IONIQ bude mezi kandidáty na příštího obyvatele naší domácí garáže. Pro manželku na dojíždění do Prahy by byl naprosto ideální!

19. 10. 2017 - IONIQ hybrid CP
Když už jsme v únoru měli možnost vyzkoušet čistě elektrickou variantu, nedalo mi to a při pravidelné prohlídce svého vozu, na níž navázalo přezutí Karamelky, jsem si půjčil IONIQ v hybridní verzi, tedy v té, která přišla na náš trh jako první.
O exteriéru a interiéru platí v podstatě totéž jako u elektrické varianty, najde se pár drobných rozdílů - maska, která potřebuje otvory pro chlazení spalovacího motoru, jiná zadní světla, v interiéru volič převodovky DCT místo tlačítek nebo trochu odlišný přístrojový štít (co se zobrazovaných údajů týče).
Hybrid má oproti elektrické verzi hlubší kufr pod jehož podlahou nejsou baterie. Je tedy větší, ale zase má opravdu výrazný schod (vždy je něco za něco). Detailem, který se mi velmi líbil, je držák nápojů, který má výřez udělaný tak, aby se do něj dal dát i hrnek s uchem ;-) .
V tomto místě se chci zaměřit na rozdíly mezi hybridem a druhou a třetí generací i30, protože právě tato 3 auta jsem během dneška vystřídal.
Začnu zvukem/hlukem. Že bude IONIQ od podvozku lépe odhlučněn než druhá generace i30 se dalo s ohledem na konstrukční věk obou vozů očekávat, překvapilo mě ovšem, že oproti i30 třetí generace je IONIQ od podběhů výrazně hlučnější, přičemž porovnáváme vozy na letních pneu. Tak trochu nepříjemné překvapení pro mě bylo i odhlučnění motoru 1,6 GDi (i když pracujícího s Atkinsonovým cyklem), který je použit v i30 druhé generace. Motor v IONIQu má "hrubší" zvuk, řekl bych, že je i hůře odhlučněn. V přístrojovém štítu není otáčkoměr, ale při potřebě výraznějšího zrychlení mi přišlo, že není použita převodovka DCT, ale CVT - motor vyletí do otáček, řve, ale nějaké velké zrychlení se v první chvíli nekoná - zvláštní.
Samostatnou kapitolou jsou brzdy. Při jízdách s elektrickou verzí jsem to nepozoroval, protože jsem téměř výhradně brzdil elektromotorem a brzdný účinek dávkoval pádly pod volantem. Ale pochopil jsem, co měl Honza Koubek v Meziplynu na mysli tím, že brzdy potřebují odladit. Jakmile sundáte nohu z plynu, začne elektromotor rekuperovat, v prvních milimetrech dráhy brzdového pedálu rekuperace zesílí, až při dalším pohybu pedálu se připojí běžné brzdy. V provozu se na to dá zvyknout rychle a pracovat s tím tak, aby rekuperace byla co nejefektivnější, ale velký problém nastal při parkování ke zdi garáže. Měl jsem opravdu obavy, že zdí projedu, po puštění brzdy se chvíli nic neděje, pak elektromotor zabere a auto se rozjede celkem rychle, jemně, jen pro lehké dobrždění, šlápnete na brzdu a nic se neděje, přišlápnete a přijde efekt "zadupnuto". Pro manévrování ve stísněném prostoru naprosto nevhodné - odladění je skutečně nutnost.
Další zvláštní kapitolou je spotřeba. Záměrně jsem auto používal úplně stejně jako svojí i30 třetí generace s motorem 1,0 T-GDi - primárně příměstský a městský provoz, dálnice do 10%. Výsledek? Spotřeba dle PP 4,8 litru, tedy rozdíl pouhé 0,2 litru ve prospěch hybridu.
O peníze jde vždycky až na posledním místě, takže si projdeme i cenu a výbavu. Vůz v zapůjčené konfiguraci stojí včetně velurových koberců a povinné výbavy Kč 879.579,-- vč. DPH. To je ranec. Co za to? Vlastně dost zvláště poskládaná výbava, opět se nabízí srovnání s mojí i30 třetí generace, která má téměř stejnou spotřebu a její ceníková cena byla Kč 499.990,-- vč. DPH.
IONIQ má navíc kožená sedadla s odvětráváním (vyhřívání sedadel je v obou autech), startování tlačítkem, sportovní pedály (fakt mi nevyhovují), podsvětlení klik, nějaké to chromování a tím to vlastně končí. IONIQ má bi-xenony, i30 LED takže remíza, navigace je v obou. Ale i30 má automatické dojezdy nahoru i dolů na všech oknech, IONIQ jen vpředu, i30 má zatmavená zadní boční skla, IONIQ nemá a nemá ani přední mlhovky (což zrovna v tom mléce včera byl velký fail). Ve výbavě tak jsou věci zcela zbytné, ale úplné samozřejmosti v ní chybí.
IONIQ hybrid je technologicky zajímavé auto, ale z čistě ekonomického pohledu nedává smysl ani trochu. Je drahý, složitý, ve výbavě chybí v této kategorii úplně samozřejmé věci a přitom má prakticky stejné provozní náklady jako obyčejný hatchback stejného segmentu.

12. 1. 2018 - Kona 1,0 T-GDi OS
Karamelka je sice velmi dobré auto, ale k původnímu účelu slouží jen z části, a tak je vlastně její potenciál nevyužit. Na dojíždění jedné osoby celkem 39 kilometrů denně je zbytečně velká. Objevila se tedy myšlenka na její výměnu za auto kompaktnější, jehož provozní náklady budou trochu nižší. Na trhu se před pár týdny objevila Kona, dle mého soudu celkovým pojetím auto pro dojíždění velice vhodné. Tak jsme si ji půjčili na jeden den, abychom zjistili jak by pro naše účely byla či nebyla vhodná :-).
EXTERIÉR - Je to sice klišé, i mnou mnohokrát opakované, ale vzhled je věc vkusu. A já tedy vnější vzhled Kony nedávám. Přestože mám velice rád auta, která jsou jiná a například původní FIAT Multipla považuji za designérský skvost (zadní světla ve tvaru srdce, zadní blinkr ve tvaru šipky...), Kona dle mého soudu nenese žádné "poselství" či jasnou vizi, byla nakreslena tak, aby šokovala. Za každou cenu, bohužel. A tak i celkem zajímavé nápady byly dovedeny do nesmyslného řešení. Je výborný nápad protáhnout plastové lemy blatníků přes rohy karoserie a tu tím chránit. Ale když do nich vložím světla resp. sdružené svítilny, tak původní účel ztratily. Třípatrové rozdělení předního osvětlení mi není proti mysli, na Citroënech se mi velice líbí, ale tady jsou mlhovky stažené ke středu auta (pochybuji o jejich praktickém využití v mlze) - proč? A patlání černého plastu se stříbřitým a k tomu chromovaným rámečkem masky, to už je prakticky kýč :-(. Takže za mou osobu je vnější vzhled tak za 4-. Ale já s tím jezdit nebudu a manželce se Kona líbí.
INTERIÉR - To je ale úplně jiná písnička! Horizontálně členěná palubní deska s nasazeným tabletem se mi velice líbí a aplikace barevných rámečků, bezpečnostních pásů a švů na sedadlech, které ladí s vnějším lakem (tedy alespoň u zkoušené limetkové a též u červené, ostatní barvy karoserie svůj ekvivalent uvnitř nemají a používají limetkovou, pokud vím) je veselá a příjemná.
Infotainment má stejný způsob fungování jako v nové i30 PDe, samozřejmě kromě navigace, která zde ve výbavě není. Párování s telefonem funguje velmi dobře.
Kona je malé auto a tomu samozřejmě odpovídá i velikost interiéru. Vpředu nedostatkem nikdo netrpí, vzadu je to samozřejmě horší s místem na nohy. Schválně jsem posunul sedadlo spolujezdce úplně dozadu a zkusil jsem si sednout na zadní sedadlo. Dokážu se tam nasoukat a i když musím mít nohy od sebe, tedy kolem předního opěradla, nárty se dají podsunout pod přední sedadlo. Tak zhruba hodinu bych v této pozici asi vydržel, ale na delší cestu by to nebylo. K tomu ale tohle auto ani sloužit nemá, takže to rozhodně není výtka. Přední sedadla jsou dostatečně rozměrná a pohodlná.
Zavazadelník je relativně maličký, ale odpovídá velikosti a třídě auta a plusem je jak celkem pravidelný tvar, tak háčky na tašky a přihrádky pod podlahou.
JÍZDA - Motoricky se o nějaké zásadní překvapení pro mě nejedná, pod kapotou "svojí" i30 PDe mám stejný motor 1,0 T-GDi. Tady je dle mého soudu zpřevodován trošku kratšeji. I syrové auto je tak živé a přišlo mi drobet říznější. Pokud se mu vyhoví a udržuje se v pásmu tlaku turba má dost síly a přitom je i úsporný. Převodovka v úplně novém autě je trošku tužší, ale nepřesností netrpí a dle mých zkušeností z i30 časem a kilometry "změkne".
Velmi mile mě překvapilo naladění podvozku. Měl jsem skutečně obavy z kombinace vyššího těžiště a poměrně velkých kol (sedmnáctky). Očekávané a obávané poskakování se nekonalo. Podvozek je příjemně pevný, auto statečně tlumí nerovnosti i hluk od podvozku a přitom se zbytečně nenaklání a nemá tendence utíkat po tečně ven ani když rychlost na dálničním nájezdu nastavíte na hodnoty na které jste zvyklí z běžného hatchbacku. Tohle se povedlo.
ZÁVĚR - Kona je pro mě auto dvou tváří. Vnější vzhled mne téměř odpuzuje, interiér, naladění podvozku i chování motoru jsou velice příjemné. V rámci komunikace na značkovém fóru mi jeden z uživatelů napsal, že když v autě sedím, tak nevidím jak zvenku vypadá, a tudíž je mnohem důležitější jak auto jede a jak je pohodlné a praktické než jak vypadá. De facto této úvaze nelze nic moc vytknout. Ale pro mne je i vnější vzhled důležitý, i když ne nejdůležitější. Kona je výrazná a nebylo mi příjemné, že jsem byl za jejím volantem středem pozornosti.
Ale protože já nemám být primárním uživatelem, není můj pohled ten nejdůležitější, uvidíme časem zda si Kona dokázala získat sympatie mojí ženy nejen svým vzhledem, ale i ostatními vlastnostmi. Pokud u ní uspěje může se stát Karamelčinou nástupkyní a tady se posléze možná objeví její recenze.

11. 3. 2018 - ix20 1,6 CVVT A/T JC
Karamelka se dočkala pobytu v servisu za účelem nápravy následků kolize s hodně blbou srnou a jako první náhradní vůz jsme dostali k dispozici ix20 s krásně staromódním atmosférickým benzinovým motorem s nepřímým vstřikováním v kombinaci s ještě staromódnější planetovou automatickou převodovkou s hydroměničem. Tak jsme se dnes vydali na menší výlet, abychom měli dostatek praktických poznatků :-).
EXTERIÉR - Malé MPV ix20 je na trhu už dlouho, původní plán byl jeho výrobu ukončit v druhé polovině loňského roku, ale stabilní, i když nikdy nijak obrovské, prodeje mu spolu se sesterskou Vengou zaručily prodloužení života ještě o zhruba 2 roky. Design je tedy hodně okoukaný, ale je umírněný, takový příjemně klidný - ono toho není na krabici moc co vymyslet převratného. Půjčený vůz má k běžné výbavě Trikolor/Best of Czech tzv. paket Club. Kromě BT HF a tempomatu jsou jeho součástí opravdu krásná kola o rozměru 16 palců a chromovaná mřížka chladiče. Tato kombinace celkový dojem z vnějšího vzhledu dost zvyšuje. I bílá barva ix20 sluší.
INTERIÉR - Jestliže vnější vzhled až tak moc konstrukční stáří neprozrazuje, interiér na pochybách nenechá. Což ale neznamená, že je ošklivý nebo nepraktický! Určité rezervy se z dnešního pohledu najdou zejména v designu a použitých materiálech palubní desky. A i u auta s pouhou tisícovkou najetých kilometrů se už projevují rezervy v kvalitě jeho smontování - měl jsem možnost jezdit s poměrně dost ix20 a u všech se ozývalo vrzání plastů.
Ale to je to méně podstatné, mnohem podstatnější je velikost interiéru, spousta místa pro všechny pasažéry, variabilita díky posuvné zadní lavici, která má i stavitelný sklon opěradla. Kotvy ISOFIX jsem chvilku hledal, ale zbytek práce s dětskou sedačkou je díky způsobu uchycení zámků bezpečnostní pásů úplná pohoda. Praktičnost interiéru a zavazadelníku, který je překvapivě objemný, v poměru k velikosti vozidla, jsou na jedničku.
Díky vyšší stavbě je pak samozřejmostí pohodlnější nastupování a vystupování a díky bohatému prosklení skvělý výhled dopředu a do stran (dozadu je to slabší, trend malých oken dorazil i sem), jen se špatně odhaduje kde auto začíná.
JÍZDA - Na tuhle starosvětskou kombinaci jsem byl hodně zvědavý. Zejména v dnešní době, kdy se vše honí turbem z malého objemu a u samočinných převodovek je jasná preference dvouspojek. Bez napínání - skvěle sladěno! Kouzlo planetovek s hydroměničem je v jejich sametovosti, ta zde jednoznačně nechybí, rozjezdy pro hvězdy udělá i z úplného dřeva :-D. Měl jsem hlavně obavy z toho, že převodovka bude naladěna na trápení motoru v nízkých otáčkách kvůli emisím CO2. Obavy byly zcela liché, převodovka si otáčkami pomáhá velmi ráda a bez obav. Pokud tempomat nastavíte na 90 km/hod. točí motor na "šestku" cca 2.000 otáček. Jakmile přijde kopec tak převodovka bez zaváhání zařadí pětku a pošle motor ke třem tisícům. Ani při dálničních 130 km/hod. se ve stoupání nebojí podřazení na pětku a vytočení motoru ke čtyřem tisícům. Nejvíc mě potěšila, když jsem opouštěl v dálničním stoupání úsek s omezením, v 80 km/hod. jsem nechal tempomat "vzpomenout si" na původně nastavených 130 km/hod., převodovka na zlomek vteřiny zapřemýšlela, vrazila tam čtyřku a tu udržela až do přednastavených 130 km/hod. kdy ručička otáčkoměru dávno minula 5.500 otáček a posléze odřadila pět a hned šest.
Příjemná je i možnost ruční volby převodových stupňů, která funguje bleskově a velmi dobře se tak dá využívat možnost brždění motorem. Jen škoda, že dolů se řadí pohybem páky dozadu a odřazuje se pohybem páky dopředu. Jasně, jde o zvyk, ale tohle je přesně proti logice :-(.
Jízdní vlastnosti jsou jisté a předvídatelné. Samozřejmě se určitou "prkeností" projevuje nutnost zachovat určitou úroveň jízdních vlastností při vyšší stavbě a tím i vyšším těžišti při relativně krátkém rozvoru, ale není to nic tragického :-).
ZÁVĚR - Krabičku ix20 jsem měl vždycky rád pro její praktičnost a prostornost. A na papíře mě dost mrzelo, že není v nabídce konfigurace výbavy, která by nám vyhovovala - ve výbavě Komfort zásadní věci chybí, paket Premium obsahuje věci, které za žádnou cenu do auta nechceme. Po osobní zkušenosti s touhle kombinací motoru a převodovky, mě to už strašně štve!
P.S. Moje žena jezdí proto, že musí, nebaví jí to. Když jsem tuto ix20 přivezl domů, poslal jsem jí vyzkoušet si automat. Místo pár minut v ulici byla pryč přes půl hodiny a přijela doslova vysmátá ;-).
----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Silné stránky

- cena v poměru k výbavě, výkonu a prostoru
- záruka

Slabé stránky

- jako u každého HYUNDAIe - odhlučnění podběhů
- přehlednost karoserie
- výhled z auta, ale to se hodně liší podle toho, jak přesně máte nastavenou sedačku

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

18. 8. 2016 - 1.658 km
Možná si o mně myslí, že jsem cvok, když měním olej už teď, ale samozřejmě mi olej vyměnili na počkání. A to jsem se zapomněl objednat.

24. 8. 2016 - 1.999 km
Velice rádi nás vidí, na novém autě moc nevydělali, tak se pojistná událost hodí. Co na první pohled vypadalo jako odřený nárazník je mnohem výživnější. Kromě nárazníku je odrbaná i maska a její lišty (ty neexistují jako jednotlivé díly, takže celá maska), odřený PP světlomet, odřená PP mlhovka i její rámeček, nějaký ten držák a zlomená hrana výztuhy nárazníku. Sakumprásk škoda skoro Kč 62.000,-- vč. DPH. Ještě, že spoluúčast je nula a první škoda je bez vlivu na pojistné :-D . Za týden bylo auto opravené, a to perfektně!

5. 10. 2016 - 3.689 km
Přezuto na počkání, tentokrát jsem se objednat nezapomněl :-) .

21. 7. 2017 - 12.302 km
Rok utekl jako voda a máme za sebou první pravidelnou prohlídku. Vyměněn motorový olej včetně filtru, pylový filtr, byla porovnána geometrie (přeci jen jezdíme po českých silnicích), vydezinfikována klimatizace a seřízená ruční brzda. Po dobu údržby byl k dispozici náhradní vůz. Vše proběhlo dle domluvy a za velice příznivou cenu. A jedeme dál :-).

20. 3. 2018 - 18.658 km
Sláva, Karamelka je zpátky doma po napravení následků blízkého setkání se srnou. Prohlídka na sluníčku neodhalila žádný problém s odstínem, oprava vypadá na perfektně odvedenou práci po všech stránkách. Moc děkujeme týmu klempířů a lakýrníků HCP za vyléčení Karamelky!
Mimochodem - léčení stálo celkem Kč 72.495,-- vč. DPH. Komplet uhrazeno pojišťovnou, spoluúčast je naštěstí nulová

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Opět vynikající spolupráce s paní Bašusovou z HyundaiCentra Praha. Auto jsem ve finální fázi objednával po telefonu (do poslední chvíle se řešila barva). Trochu jsme si zkomplikovali převzetí, protože jsem nechtěl s autem odjíždět na papírové značce, ale rovnou s přihlášeným. Jenže zrovna na "našem" registračním místě nějak nebyli ve formě. Takže jsem s autem stejně odjel na papírové značce o pár dní později než byl původní plán. Značky nakonec měly zpoždění týden, což samozřejmě není ani v nejmenším chyba prodejce, to je prostě úřední šiml :-(.

Závěrečné hodnocení

Ke změně v garáži nakonec došlo, i když k úplně jiné, než jaká byla původně zvažována. Místo auta menšího přišlo auto prakticky stejně velké, ale už se v něm nemusí manuálně řadit - a to byl také jediný důvod, proč nás Karamelka dnes opustila. Bylo to velmi dobré auto a po jejím atmosférickém motoru se mi už teď stýská.
Za 620 dnů jsme najezdili pouhých 19.215 km při průměrné spotřebě 6,58 litru Vervy 100, přičemž celkové náklady na 1 km (včetně rozdílu kupní a prodejní ceny) činily Kč 7,90.
Doufám, že najde dobrého nového majitele, který se o ní bude starat a bude umět ocenit její kvality.