parkoviště (muž )

Honda CR-V 2.2 i-CTDi Executive

Hodnoceno: 28× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Andy_T".

Jak jsme k němu přišli:

V létě 2005 jsme s manželkou vybírali auto místo Focusu z roku 2000.

Požadavky byly celkem jednoduché:

- náhon 4x4 – od doby, kdy nám u silnice vykradli Focus, jezdíme k domku zadem přes louku, a ta se po deštích docela rozbahní
- kombi s velkým kufrem (máme ridgebacka, 35 kg, a na sedačkách by po něm zůstávaly mraky chlupů)
- diesel (ročně najedeme přes 35 tis. km a v roce 2005 bývala nafta levnější než Natural 95),
- kvalita, vzhled a v rámci možností rozumná cena aneb Korejci ne (nezapomeňte, byl rok 2005, tj. v nabídce bylo staré Santa Fe, Kia Sportage a Hyundai Tuscon), ideálně evropská nebo japonská značka,
- Škodovku ne (manželčina averze + špatné zkušenosti s vykrádáním služebních).

K našemu překvapení byla standardní kombi s pohonem 4x4 (Passat, A4) výrazně dražší než střední SUV. Výběr se postupně zúžil na X-trail, RAV4 a CR-V. X-trail šel z kola ven jako první kvůli malému kufru a neútulnému vnitřku. RAV4 a CR-V jsme se rozhodli vyzkoušet.

RAV4 (model 2005) zaujala hlavně manželku – dvoubarevné lakování a hezky tvarovaná palubka holt na ženský působí líp než feromony. Technické údaje ale byly na straně CR-V a skutečnost překonala očekávání. Větší kufr, víc místa vevnitř, a i když palubka působila jako špatný vtip, sedačky mě objímaly jako vášnivá milenka a jakoby tiše šeptaly: „Startuj…“.

A pak to přišlo – oproti traktorovému nýtování v RAVce se zpod kapoty ozývalo pouze tlumené ševelení. Další šok přišel při jízdě – v RAVce znamenal plný plyn při zařazené pětce jen hodně letargickou reakci (doprovázenou zabručením), Honda se ve stejné situaci pouze nadechla a vyrazila s neutuchající chutí kupředu. Ono taky stočtyřicet plnokrevníků je výrazně početnější stádo než stopatnáct poníků ve stáji Toyoty.

V zatáčkách to sice už takový zázrak nebyl, RAVka díky stálému pohonu 4x4 seděla o něco líp (i když zdaleka ne tak dobře jako naše předchozí auto - Focus I s geniálním podvozkem), ale já jsem měl jasno. I když nabízená barevná škála manželku neuspokojovala ani náznakem (je fakt, že ze tří barev - černá, stříbrná a šedá – se toho moc vymyslet nedá), nakonec jsme podepsali objednávku na stávajícího mazlíka.

Jaké to je?

Upřímně – už bych si SUV nekoupil.

Ne že by Honda byla špatná – je velká (4 dospělí a pes nemají vůbec problém), má pár zajímavých vychytávek, relativně silná a rychlá (víte o jiném dieselovém SUV za 850 tis., které dá 0-100 km/h za 10,6?), dobře vybavená, úsporná a spolehlivá.

Co jí ale zoufalé chybí, je zábavnost. Těžký motor a vyšší těžiště spolu s vysokým profilem pneumatik a měkkým odpružením způsobují zoufalou nedotáčivost. Přežeňte to s nájezdovou rychlostí a Hondu začnou ze všeho nejvíc lákat příkopy vně zatáček. Kvůli této (ne)ovladatelnosti si také vysloužila od manželky přezdívku "tank".

Řízení se navíc k celé situaci staví rezervovaně – o tom, co se pod koly děje, toho moc neřekne (asi jako v Octavii I nebo v Audi A4). Spíš se ozvou pneumatiky. Namontované celoroční BF Goodrich jsou tím pískáním tak protivné, že jsem vážně uvažoval o jejich výměně (pozn. vyměněny v létě 2007 za Michelin Latitude HP Tour, v dané třídě špičkové gumy, od té chvíle jsem happy). Jen pro úplnost, na zimních Pirelli Scorpion Snow & Ice sedí Honda mnohem lépe a při stejně rychlých průjezdech nepískají (i když s Forestrem se agilita stále nedá srovnat).

Ale k něčemu je to dobré – hodně mě to naučilo vnímat rozložení hmotnosti. Oproti tolerantnímu Focusu s ukecaným řízením (u kterého stačilo najít vhodnou stopu a na suchém asfaltu nebyl problém se jí udržet), je potřeba mnohem více myslet dopředu. Brzdy jsou v zatáčce prakticky tabu – zpomalit je potřeba, dokud jsou přední kola rovně. Takže brzdím intenzivně s koly v přímém směru až na vhodnou rychlost, pak sundám nohu z brzdy (nebo aspoň hodně zmírním intenzitu), zatočím, a pokud jsem dostatečně zpomalil, začínám po zatočení zlehka přidávat plyn. Díky tomu se předním kolům alespoň trochu uleví („dynamické“ těžiště se přesune víc dozadu) a auto lépe vykrouží zatáčku.

Při horší přilnavosti má i tento postup své limity a jediným řešením pro rychlejší průjezdy je „skandinávský flick“ – pro neznalé to znamená, že před zatáčkou rozhodím zadek auta rychlým cuknutím volantu (asi tak o osminu otáčky) na opačnou stranu – např. před pravotočivou cuknu doleva a hned točím doprava. Tento styl ale těžce nesou spolujezdci ("Co blbneš?!?") a pes v kufru - jednou jsem na chudáka zapomněl a při tomto manévru během sekundy oslintal obě boční okénka. Při větším rozhozu navíc reaguje i stabilizační systém, který nabude dojmu, že auto nemám pod kontrolou (!) a ztlumí výkon motoru, případně i přibrzdí.

Rezervy má i pohon 4x4 – normálně je CR-V předokolka, zadní náprava se aktivně připojuje při prokluzu předních kol. Celý systém má ale relativně velkou prodlevu. To tolik nevadí při rozjezdu a přímé jízdě (na rozmoklé louce si toho člověk ani nevšimne), ale dokáže způsobit problémy při manévrech na limitu přilnavosti. Pokud začnete klouzat v zatáčce, místo instinktivního zpomalení je potřeba dupnout na plyn – přední kola se protočí, po chvilce se připojí zadní a ….. je to průšvih!

Proč? Protože se zároveň změní chování auta! Při nedotáčivém smyku jsou přední kola obvykle natočená víc do zatáčky. No a najednou zaberou zadní kola a postrčí auto dopředu, přední kola už nemusí přenášet tolik točivého momentu na silnici a zvládnou tak více zatáčení, chytnou se a vzápětí máte co dělat, abyste stihli korigovat směr volantem a neskončili v přetáčivém smyku (stabilizace to většinou zvládne jen se při tom všem auto poněkud trapně potácí po celé šířce silnice).

Ještě k těm vychytávkám - střešní okno hezky prosvětlí kabinu. Když ale sluníčko pálí moc, jde zevnitř zatáhnout roletka. Další fajn věc je absolutně rovná podlaha (bez tunelu), takže tři lidé vzadu neřeší problémy, kam s nimi (myšleno nohama). Mezi předními sedadly je pak výklopný stoleček se dvěma držáky pohárků. Míru museli brát u McDonalda, jejich nápoje v nich přesně sedí. Se zadními sedačkami jdou taky dělat kouzla skoro jako v MPV. Do kufru jdou dát menší věci samostatně otvíratelným oknem. Podlážku kufru pak tvoří kempinkový stoleček, pod kterým se nachází "pašerácká schránka". Ta je dělaná na dojezdové kolo, takže se do ní bez problému vejdou cennosti, které člověk nechce tahat s sebou ani je nachávat v autě na očích - notebook, kamera, foťák apod.

I tyhle praktičnosti přispívají k tomu, že CR-V je prostě něco jako postarší anglický sluha – nestěžuje si, efektivně udělá co má, ale emoce po něm nechtějte. Na to má Honda v nabídce jiné vozy. Ale Subaru s Forestrem dokazuje, že jde vyrobit relativně levné SUV, které dokáže rozdávat emoce plnými hrstmi a v němž se většina lidí po pár zatáčkách tváří sice přihlouple, ale šťastně.

Pro úplnost ještě výbava: Executive, tj.
- automatická klimatizace
- přední, boční a hlavové airbagy (hlavové i vzadu)
- ABS, EBD (distribuce brzdne sily), EBA (brzdovy asistent), ASR (protiprokluz), VSA (=ESP=stabilizace)
- kožená sedadla, vpředu s vyhříváním
- zadní sedadla posouvatelná a polohovatelná (viz foto)
- kožený volant a řadící páka
- tempomat
- ovládání rádia a tempomatu na volantu
- parkovací senzory
- rádio s CD, 6 repro
- střešní okno
- alarm
- zámek převodovky
- 2x originální klíče
- nezávislé topení (bohužel ne programovatelné)
- el. ovládaná, vyhřívaná a sklopná zrcátka

K vozu navíc
- zimní Al ráfky 16" s pneu Pirelli Scorpion Ice&Snow,
- střešní Al nosič.

Auto pravidelně servisováno ve značkových Honda servisech (Motor Holding a Auto Jarov). Vyplněná servisní knížka a návod samozřejmostí.

Silné stránky

Miluju:

+ motor (mohl by být silnější, ale je úsporný a na diesel hodně tichý)
+ prostor (vpředu, vzadu, v kufru), díky střešnímu oknu i solidně prosvětlený

Mám rád
+ přední sedačky (v kůži a vyhřívané, mmm)
+ zadní sedačky (posouvatelné, polohovatelný opěrák, jen skládání není ideální)
+ výbavu
+ samostatně otvíratelné okno kufru (na parkovišti občas nutnost, pokud někdo zaparkuje těsně za mnou, nejde se jinak do kufru dostat)
+ ovládání rádia a tempomatu na volantu

Slabé stránky

Nemám rád
- originální pneu (vyřešeno koupí Michelinek)
- vzhled panelu vpředu
- jízdní vlastnosti (nedotáčivost)
- aerodynamický hluk ve vyšších rychlostech
- palubního počítač (málo funkcí) a jeho ovládání
- rádio - rychle ztrácí signál, neumí MP3, zvukový projev není nic moc a o designu raději pomlčet
- připojování pohonu 4x4

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Slabota, Motor Holding na Praze 5 úplně zoufalý, Auto Jarov má k dokonalosti taky daleko. Pokud o dobrém servisu v Praze víte, dejte vědět, prosím.

Moje zkušenost se značkovým servisem je, že tam nepracují "opraváři", ale "měniči". Naštěstí jsem v Hondě kromě pravidelné údržby potřeboval udělat jen jedinou věc - opravit vrzající sedačku řidiče (v rámci záruky). V Motor Holdingu se na to vykašlali úplně (reakce technika, který to měl napsané v zakázkovém listu: "Jé, na to jsem zapomněl."), v Auto Jarov to dokázali až napotřetí - vyměnili kostru sedačky. Technik mi pak vysvětloval, že se opotřebovaly nýtky, které drží kostru pohromadě. Místo, aby je nahradili něčím bytelnějším, raději vyměnili celou kostru (snad mezitím japonští inženýři vymysleli bytelnější nýtky).

Jinak kromě pravidelné údržby jsem asi 4x měnil žárovku v předních světlech (stojí 40 Kč/kus).

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto jsem vybíral jinde, než jsem ho nakonec kupoval.