Alfa Romeo 75 2,5 V6 Milano

Hodnoceno: 22× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "asimov".

Moje první Alfa z rodu "transaxle" (převodovka a spojka nad zadní nápravou) byla zakoupena v říjnu 2001. V srpnu 2005 byla rozebrána na náhradní díly. Kdo nezažil, nepochopí... Kouzlo tohoto vozu se zadním náhonem a samosvorným diferenciálem je velké. Táhlý řízený driftík je s tímhle nářadím neskutečná zábava a hlavně to jde strašně nenuceně a snadno.
Auto bylo přitaženo ze Švýcarska, takže mělo americké (těžké) nárazníky a pár obrysových světýlek navíc. Hlavním rozdílem proti evropským dvaapůlkám byla přítomnost samosvoru. Ten byl pro evropské trhy jen u třílitrů, 2.0 TS a 1.8 Turbo.

Alfa75 se vyráběla s následujícími motorizacemi, které měly na svou dobu velmi nadprůměrné výkony.
Zážehové motory:
Karburátorové verze (dva dvojité Webbery nebo Dellorta): čtyřválce 1.6(81kW), 1.8(88kW) a 2.0(94kW). Verze s el. vstřikováním paliva: čtyřválce 1.6ie(77kW), 1.8ie(88kW), 2.0 TwinSpark(107kW) (2 zapalovací svíčky na válec) a 1.8 Turbo(114kW), šestiválce 2.5(115kW) a 3.0(136kW). Čtyřválcové motory měly rozvod DOHC.
Vznětové motory:
2.0(70kW) a 2.4(81kW) TurboDiesel s mezichladičem. Tyto dehty byly snad první opravdu výkonné motory v této kategorii. Dodávala je firma VM-motori a specifikem byla dělená hlava pro každý válec zvlášť. Konstruktéři to asi mysleli dobře, ale na spolehlivosti to moc nepřidalo.

Něco k uspořádání podvozku, systému zvanému transaxle:
Jde o označení modifikace klasického uspořádání poháněcí soustavy s motorem vpředu a pohonem kol zadní nápravy. Převzato bylo z kupé Alfetta GTV a použito v této době i firmou Porsche u typu 924 (transmission = převodovka, axle = náprava). Na rozdíl od obvyklého řešení s převodovkou v bloku s motorem v přídi vozu je převodovka před zadní nápravou, připojena ke skříni rozvodovky. Oddělením převodovky od motoru a jejím přemístěním vzad se zlepšilo rozložení hmotnosti vozu na obě nápravy. Nevýhodou je, že se kloubový, resp. spojovací hřídel neustále otáčí otáčkami motoru (může však být slaběji dimenzován, neboť přenáší nejvýše točivý moment motoru, nenásobený převody), a že je komplikovanější vnější řadicí ústrojí. Prvním známým pokusem o oddělení převodovky od motoru byl v r. 1910 rekordní vůz "Blitzen-Benz", po němž se toto uspořádání rozšířilo do konstrukce závodních automobilů třicátých let. Uplatnilo se pak i u sériově vyráběných vozů (např. předválečný Škoda Popular, Lancia Aurelia z r. 1950, Alfa Romeo Alfetta z r. 1972 aj.). Systém transaxle přesunutím převodovky k zadní nápravě mění rozložení hmotnosti proti klasickému uspořádání na 50% : 50%. Tím jsou odstraněny nevýhody lehké zadní nápravy a vozidlo se chová z hlediska přetáčivosti a nedotáčivosti neutrálně. Je to nejlepší známé řešení, ale není výrobně jednoduché jako "předohrab", který se chová v běžném provozu nedotáčivě. Dnes je prioritní cena a výroba vozu s předním náhonem je nejlevnější. Nevýhodou klasického uspořádání ala BMW je soustředění podstatné části hmotnosti vozidla nad přední nápravou a lehká zadní náprava. Výsledkem jsou problémy s přenosem hnací síly na vozovku, kdy u výkonnějších motorů a na kluzkém povrchu dochází k prokluzu hnacích kol. Vůz se chová přetáčivě, na kluzké vozovce se pokouší zadní náprava předjet přední, do prudkého kopce začne auto hrabat a je konec. Ten, kdo jezdil v zimě s tímto uspořádáním podvozku to zná velmi dobře. Měl jsem žigula a v zimě opravdová radost.
Nedávno uvedená Alfa 8C Competizione oprášila transaxle rozvod. Pochopitelně je většině z nás zcela nedostupná...

Silné stránky

Výborná ovladatelnost a jízdní vlastnosti.
Skvělý zvuk V6 motoru.
Zadokolka ;)
Tuhá karoserie.
Hořčíková kola Campagnolo. Velmi tvrdá a velmi lehká. Měl jsem je i na GTV.
Prostorný interiér. Patrno z fotek.

Slabé stránky

Vzhled. Líbí se až majiteli po delší době ;)
Problémy s celým složitým rozvodem transaxle. Dokud vše funguje, tak je to paráda, ale.... praskající hardyspojky. Dráhá spojka s hliníkovým přítlačákem u V6 modelů a 2.0TS. Vypadávající zpátečka z důvodu složitosti řazení u této koncepce. Doslova otřesný přístup k zadním brzdám, které nenajdete v kolech, ale na diferenciálu. Inženýři mysleli na neodpružené hmoty a jízdní vlastnosti až moc a tohle už přehnali. Navíc se ty brzdy přehřívaly, protože kolem nich neproudil vzduch a pravému brzdiči ještě topil výfuk....