Fiat Punto D

Hodnoceno: 45× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Ricardův děda".

Auto co tady popisuju není moje, ale něco málo jsem s ním najezdil, tak snad nevadí, že ho sem přidávám. Auto patří dědovi a ten by se tady nezaregistroval, takže jsem ho zaregistroval já (Ricardo). Třeba informace a postřehy v této recenzi někomu pomůžou.

Jde o Fiat Punto D, pro znalce Fiat tipo 176, s atmosférickým osmiventilovým dieselem – to znamená, že funkce overboost se aktivuje, když Zákopčaník ohlásí, že přijde tlaková výše. Motor má objem 1698 ccm a dnes poněkud úsměvné parametry. Výkon 57 koní (42 kW)/4500 ot. je na úrovni nejslabších aut na našem trhu a kroutící moment je nepříliš oslnivých 98 Nm. Po tabulkovém srovnání se dá říct, že motorizace 1,7D je přesně na úrovni 1,2 58hp, jen normovaná spotřeba je kvůli vyšší hmotnosti u diesla větší.

Auto sjelo z výrobní linky v roce 1995, krátce po tom co Punto získalo titul Auto roku. Po zaplacení smluvní ceny řádově 300 tisíc korun (což bylo v té době za nové auto celkem málo) putoval Ropáček v základní výbavě a slušivé nemetalické barvě Rosso do vytápěné garáže, kde sídlí dodnes. Pravidelná péče během těch 13 let zahrnuje především, jak bývalo v dobách mládí mého dědy zvykem a jak se dodnes učí v autoškole, kontrolu tlaku v pneumatikách, zkoušku funkčnosti předních světlometů, častou kontrolu hladiny provozních kapalin a výměnu motorového oleje a filtru v intervalech rok a něco. Auto značkový servis snad nikdy nevidělo, a tak většina spotřebních dílů původní – vsadil bych i na palivový filtr, který se má podle servisní knížky měnit co 20tkm.

Největšího zásahu se Ropáček dočkal, když byl přechodně pod mou ochranou. Napřed jsem dolil vodu do nádržky ostřikovačů, která druhým koncem skoro všechna zase vytekla (tehdy jsem se naučil považovat ostřikovače za nadbytečnou část auta). Asi po týdnu používání jsem zjistil, že jezdím bez platné TK a že protokol o poslední TK a měření emisí je nezvěstný. Auto jsem proto svěřil do péče známého automechanika. Balíček služeb v ceně asi 4500 Kč k mému úžasu zahrnoval: samozřejmě novou TK a emise, přípravu na TK, nové přední tlumiče, výměnu oleje (tou dobou už bylo na čase), vzduchový filtr a pár dalších drobností. Pak se ještě muselo v zimě měnit žhavení na jednom válci. Cenu si nevzpomenu, ale bylo to skoro zadarmo – hlavní výhoda Fiatu.

Nejsilnější asi i nejslabší stránkou Punta D je motor. Má nádherný jadrný zvuk stejně jako třeba první generace Ducata. Prostě čistý diesel bez nesnesitelného nýtování nebo klapání kvůli dodatečným vstřikům – hezky si vrčí a nechvěje se. Zátah je ukázkově lineární (i když v poněkud nižších hodnotách), což je při klidné jízdě jasné plus. Na druhé straně to sebou nese nepružnost ve vyšších otáčkách a chybějící výkonovou špičku, kterou mám na autech rád (XJ40 ji taky nemá :-/ ). V podstatě je jedno jestli jedete na půl nebo na plný plyn, motor reaguje stejně. Vyšší otáčky znamenají jenom více hluku, za jízdy asi ani nejde dosáhnout omezovače – nebo tam není? Něco jako ve Favoritu – motor řve ale jede dál. Má to i jeden hodně praktický přínos – brzdy nejsou moc často potřeba, při běžné plynulé jízdě se dá skoro všechno ubrzdit motorem.

Výbava je veskrze minimalistická – zahrnuje posilovač řízení, zajímavé fialové čalounění a hlavové opěrky na zadních sedadlech. Dodatečně je namontované rádio neznámé značky s efektním modrým podsvícením, zámek řadící páky, zřejmě originální gumové koberečky a plnohodnotný deštník. Nejvíc mě chybí centrální zamykání, otáčkoměr a ukazatel teploty chladící kapaliny. Špatné by nebyly ani airbagy, díky kterým Punto získalo dvě hvězdičky NCAP.

Co se týká spotřeby, tak kombinace rozhodně není udávaných 6,5 l/100 km. První nádrž jsem sice vyjel za 400 km (takže spotřeba 10 litrů), ale ve městě se dá jezdit za 5-6 litrů, mimo město podle slov dědy i pod 4. Všechno závisí od stylu jízdy a členitosti terénu. Když se na to šlape tak to o moc rychleji nejede, ale spotřeba leze vysoko, stejně tak do kopce trochu ztrácí dech - je to jako když běžím, do kopce se mě taky moc nechce. Ve městě se dá všechno kromě rozjedu odjet na trojku a čtverku. Na dálnici by to chtělo šestý převod, pokud by to motor utáhl (a vyvážit gumy :D). Takhle je rychlost 140 km/h na hranici snesitelnosti.

Silné stránky

- s ohledem na malou velikost dobrý vnitřní prostor a velký kufr
- design od Giugiara. Nejspíš díky němu získalo Punto titul Auto roku. Světla v zadních sloupcích mělo v roce 1993 jenom Punto a Volvo 850, dneska to používá kdekdo. O něčem taky svědčí zvýšený zájem tunerů a tuzerů, ti by si asi ošklivý auto nevybírali.
- na svou dobu geniální způsob sklápění předních sedadel
- světla se po vypnutí motoru samy zhasnou

Slabé stránky

- gumové řazení, navíc převodovka by snesla ještě jeden stupeň, navíc dvojka tam někdy nechce zapadnout a jednička se dá řadit jedině když je auto úplně v klidu. Možná by se to zlepšilo po výměně oleje v převodovce :-P
- chybějící otáčkoměr, grrrrrrr
- ukazatel paliva je úplně zbytečně zařízení, ručička si kolísá podle nálady v rozsahu ¼ nádrže, takže to ukazuje s odchylkou plus mínus 10 litrů! Hladové oko vždycky napřed tak 50 km problikává – třeba v zatáčce nebo do kopce. Nafta v Puntu D asi nemůže dojít, protože řidič radši dřív natankuje, než aby nádrž vydala poslední kapku.
- minimalistická výbava ála Škoda Junior

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Dobré, všechno se opraví snadno a za pakatel.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Motortec, je to dááááávno.

Děda vám vzkazuje:

Nezapomeňte ohodnotit Švestičku http://moje.auto.cz/Ricardo/svesticka-1.html za každou desítku mě dá jednu korunu na benzín :-P