GeorgeB (muž 44 let)

Fiat Bravo MY LIFE 1.4 16V 66 kW

Hodnoceno: 21× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Fiat Bravo 2. generace jsem pořídil jako nástupce dosavadní Škody Fabie. Jak probíhal výběr: to se psal listopad 2011 a kritérium pro koupi vozu byla cena pod 300 tisíc Kč, velikost a vzhled. V úvahu přicházely auta koncernu VW - konkrétně Škoda Octavia II a Seat Altea nebo Seat Leon. Bohužel z důvodů, které jsem si stanovil, ani jedno auto nevyhovělo (cena/výbava) a musel jsem se poohlédnout jinde. Náhodou jsem od přítelkyně dostal tip kouknout po Fiatu a rázem bylo hotovo - Bravo mě prostě dostalo.

Šli jsme se tedy na jedno předváděcí Bravo podívat do autosalonu a tam bylo rozhodnuto… náš do té doby duševní vztah dostal rázem i fyzický rozměr… to auto bylo opravdu nádherné. Navíc, tak robustní a elegantní, to se jen tak nevidí. A po usednutí do interiéru už nebyla cesta zpět. Největší šok byl ten, že interiér vůbec nevypadá jako od Fiatu. Tím to nemyslím nijak zle, ale Fiatu se interiér opravdu povedl, je to až šokující dojem…
Po zhruba čtrnácti dnech jsme absolvovali domluvenou testovací jízdu v předváděcím vozu s tehdejší akční výbavou MY LIFE a i z této testovací jízdy byly jen samé pozitivní dojmy. Takže to dopadlo tak, jak už tušíte – následovala prodejcova nabídka, pár položek navíc do výbavy MY LIFE a mezi vánočními svátky se podepsala objednávka a složila se záloha. Celkově, včetně veškeré výbavy, tažného zařízení a zámku řadicí páky auto vyšlo na 301 tisíc.

Předem se omlouvám za to, že v textu budu hodně porovnávat s O2, a někdy dokonce již s O3 (O2 a O3 = Octavia II a III). Není to proto, že bych měl na tato auta zasednuto, naopak se mi zdají být povedená. Ale je to proto, že s těmito vozidly přijdu často do styku, takže porovnávám na základě osobní zkušenosti. A krom toho, všichni je dobře známe :-)

Pro neznalé - teď odbočím a uvedu několik základních informací o Fiatu Bravo.
Fit Bravo druhé generace (modelové označení 198) je hatchback nižší střední třídy, byl představen na začátku roku 2007 a je přímým následníkem Fiatu Stilo, který se vyráběl v letech 2001-2007. Takže Bravo II není přímým nástupcem původního modelu Bravo / Brava (výroba v letech 1995 – 2001), ale dá se říci, že vzhledově na tehdejší model navazuje. Jen tak pro zajímavost, v Austrálii se Bravo II vyrábí pod názvem Ritmo. Vzhledově je Bravo II (dále budu psát už jen Bravo, bez číslovky) podobné svému menšímu sourozenci Grande Punto (a nebo je to naopak?).

Osobně jsem toho názoru, že Bravo je hodně dobré auto a zejména v prvních letech své existence to platilo dvojnásob a konkurenci kolikrát i předčil. No, co si budeme povídat, ono i dnes porovnání například s O3 v některém z internetových porovnávačů dokazuje, že Bravo má stále co nabídnout, a to jak parametry, tak výbavou. Ale bohužel, Bravo je u nás nedoceněné auto.

Prodejnost nejvíce trpí / trpěla pošramocenou pověstí Fiatu, to si nebudeme nalhávat, je to tak, protože lidé se dívají na Fiat skrze prsty a spousta z nich jsou názoru: přece si nekoupím nový Fiat, to si radši půjdu do autobazaru koupit shnilou Felicii...  Tady se spousta lidí mýlí, protože osobně mohu potvrdit, že třeba Punto 2, které nám ještě donedávna stálo na dvoře a pocházelo z roku 1999, mělo už na tachometru něco málo přes 200 tisíc km, jevilo jen drobné známky koroze na některých místech, ale jinak fungovalo skvěle. A to mělo i takové věci jako elektrické stahování oken nebo palubní počítač a dokonce elektrický posilovač řízení. Ano, opakuji, opravdu Punto z roku 1999.

Jen na okraj uvedu, že samotná reklama na Bravo je skvělá rozhodně doporučuji ji shlédnout.

Na závěr této kapitoly doplňuji, že v době, kdy dopisuji tuto recenzi (leden 2015), tak prodej Fiatu Bravo v ČR je už téměř na samotném konci a dá se sehnat posledních pár skladových kousků. Dost mě mrzí, že Bravo nedostalo během svého života i verzi kombi, protože by to bylo asi nejkrásnější kombi všech dob.

Ze sériové výbavy a akční výbavy MY LIFE vypíchnu to nejzajímavější:
- šestirychlostní převodovka
- ESP, ASR, MBA, Hill Holder
- šestnáctipalcová kola z lehkých slitin
- samozřejmě palubní počítač a menu, kde lze nastavit některé funkce (automatické zamykání při rozjezdu, pípání při překročení rychlosti, zobrazované jednotky – metrické/imperiální,...)
- dálkově ovládané centrální zamykání (to už je dnes snad standard...)
- manuální klimatizace (opět už ji beru jako samozřejmost, ale radši to zde uvádím)
- mlhovky, které přisvěcují do zatáček (tzv. cornering)
- funkce coming home (po vypnutí motoru si můžete jednoduchým namačkáním páčky světel nastavit, jakou dobu ještě budou svítit potkávací světla – báječná věc!)
- autorádio s CD - bohužel ještě neumí přehrávat MP3 CD :-(
- 6 reproduktorů s dostačující kvalitou zvuku
- samozřejmostí jsou výškově nastavitelná sedadla jak u řidiče, tak u spolujezdce
- rovněž potěší 8 airbagů
- i tříramenný kůží obšitý volant, nastavitelný v obou osách.

Doplňkovou výbavu tvoří:
- tempomat alias cruise control
- boční prahové spoilery a zadní spoiler
- nastavitelná bederní opěrka sedadla řidiče
- výškově nastavitelné pásy předních sedadel (dost mě šokovalo, že je nutné si tohle přiobjednávat)
- aktivní opěrky hlavy vpředu

Hned jsme si poručili ještě další dvě důležité položky:
- tažné zařízení
- zámek řadící páky

Tak a teď k samotnému provozu auta. Najeto máme už 52000 km, za tu dobu žádná závada, pouze jedna řádná servisní prohlídka při 30000 km (ze které mám velmi rozporuplné pocity), jen dolévám náplň do ostřikovačů, přezouvám kola a sem tam doliji trochu oleje (hlavně během první zimy). Toť vše. Auto funguje naprosto bez problémů. Světla svítí, stěrače stírají, ostřikovače ostřikují… Vše tak, jak to očekáváte.

Celková dlouhodobá spotřeba od zakoupení auta je 6,5 litrů a stále nepatrně klesá. Jezdíme převážně okresky a dálnice, město jen svátečně. Také mám prakticky vyzkoušeno, že po okreskách se dá jezdit klidně za 5,5 až 6 litrů. Mám touto spotřebou najety 2 různé nedálniční trasy na Slovensko, každá s délkou několik set km. Vloni v létě jsme měli několikaměsíční spotřebu rovných 6 litrů, protože jsme nejezdili skoro vůbec po dálnici, takže se to opravdu dá...
Maximální rychlost jsem zatím nezkoušel, ale už jsme jeli i 180 kmh, přičemž tahle rychlost jde normálně udržovat. A vypadalo to, že to o kousek dál popohnat půjde. A díky 6. rychlostnímu stupni je v kabině při této rychlosti celkem důstojná míra hluku od motoru.

Jak jsem psal, jízda s Bravem je zážitek, vždy se jako malý kluk těším, až do něj nasednu a zase někam popojedeme. Je to dobrý společník a po rovných 3 letech, co je Bravíčko s námi, jsem tento názor nezměnil a klidně bych si ho koupil znovu.

Silné stránky

Auto působí velmi robustním a pevným dojmem a připadáme si v něm hodně bezpečně. Při jízdě po mnoha českých parodiích na silnice to sice víc drncá, protože podvozek je tužší, ale v interiéru nic nevrže, neskřípe, ani nic podobného – prostě je tam ticho a na to já hodně slyším. Zvláštní je, že díky designu auto navenek vypadá poněkud menší než opravdu je a je možné si ho z některých úhlů splést s novým Puntem.

Odhlučnění interiéru (ať už od motoru nebo celkově) je hodně slušné. Toto je sice individuální a pocitová záležitost, ale aerodynamický hluk začíná podle mých uší nastupovat až kolem 120 kmh, do té doby vás zvenku nic neruší. Hluk od motoru je závislý na jeho otáčkách, ale při zapnutém rádiu se vám může snadno stát, že motor při určitých otáčkách ani neuslyšíte. Na druhou stranu atmosférický motor je o otáčkách, takže si ho rád poslechnu až do těch nejvyšších.

Kvalita zpracování – zaměřím se nejprve na interiér - ještě tam jsou drobné rezervy, ale není to nic zásadního a jak už jsem psal výše, na Fiat to v té době byl prvotřídní výkon. Tím nechci říci, že by například v Puntu z roku 1999 byl interiér nekvalitní, spíš naopak, tehdejší Fabie I by se od Punta stejného roku výroby mohla mnohému přiučit. Zpět k Bravu - plasty v interiéru jsou až překvapivě kvalitní, vcelku dobře sedí, jen když člověk opravdu pozorně a zblízka ‚studuje‘, najde určité drobnosti, které by ještě šlo doladit, ale to už je vážně pro puntičkáře - tím nemyslím od slova Punto, abychom si rozuměli :-).
Faktem ale je, že dělníci na lince (ať už auto montovali v Polsku nebo Itálii) by určitě potřebovali lépe proškolit nebo více motivovat stržením prémií, protože už jsem v interiéru našel pár míst, kde bylo potřeba něco dotáhnout nebo ‚srovnat‘. Nejvíce mě asi pobavila gumová výstelka, která se nachází na dně odkládací schránky pod volantem a z výroby byla osazena opačně, takže vůbec nepasovala na určené místo a měla násilím ohnuté rohy. Stačilo gumu otočit tím správným směrem a hotovo. Jsou to překvapivě jen takové drobnosti, ty hlavní a „velké“ věci jsou správně a na svém místě.
Kvalita sedadel je slušná, sedáky mohly snad být o pár centimetrů delší, ale nestěžuji si, při mých nedorostlých 180 cm je to úplně akorát. Ani po dlouhé jízdě (tím rozumím několik stovek km v jednom zátahu) nemám pocity bolestí zad nebo zadku (což bohužel o O2 říci nemohu).

Na zpracování exteriéru / karoserie jsem zatím žádnou významnou chybu nenašel. A jedna perlička k naší výbavě. Na fotkách si všimnete, že auto má i zvenku chromované kliky dveří. Ale ty jsme si neobjednali, považovali jsme to za zbytečné. Ale dělníci opět asi měli slabší chvilku a tak jsme chromové kliky dostali, bereme to jako bonus 

Jízdní komfort u tohoto auta je velmi dobrý. Jízdu si vždy upřímně užívám. Svůj díl na tom má určitě již zmíněný pocit bezpečí uvnitř auta, který je dán robustností jeho konstrukce... ale nejen to, auto je prostě zábavné a na nudu se tu nehraje. Nebýt tvrdšího podvozku, tak bych jízdní komfort označil za vynikající.

Dále tu je velmi flexibilní a kultivovaný motor se šestirychlostní převodovkou, s pohodlným a přesným řazením. Pravda, motor není žádný závodník, 66 kW dnes nikoho moc neohromí. Z počátku jsem se bál, že to bude na toto auto málo, ale není to tak děsivé a rozhodně se za motor není třeba stydět. Převodovka je šikovně poskládaná, na dvojku se dá jet v krajním případě 80-90 kmh (pokud chcete razantně a třeba i do kopce předjet nějakého šneka na okresce), trojka má rozsah až do cca 130 kmh a čtyřka s klidem i nad 160 kmh, kdy už je motor pěkně vytočený, takže ve svém živlu. Naopak šestka jde řadit už od 60 kmh, takže na poklidnou jízdu po rovinkách a klouzáním krajinou dostačuje. Jen na táhlejší stoupání po dálnici se šestkou nelze moc počítat, pokud se pořádně nerozjedete, jinými slovy mít na otáčkoměru alespoň 3500-4000 otáček (tedy zhruba 140-150 kmh), podle úhlu stoupání. Nutno zmínit důležitou věc – tento motor má maximální točivý moment až při 4500 otáčkách, takže značný rozdíl oproti nepřeplňovaným motorům některých jiných výrobců (například u 1.4 16V v Cordobě to bylo 3600 otáček). Takže je nutné o tom vědět a podle toho jezdit, protože při 3500 otáčkách Bravo teprve pozvolna „ožívá“ a nic moc se neděje. Jako správný 16V se dá samozřejmě výborně točit. Maximálně se mi povedlo zhruba 6500 otáček, potom zakročí omezovač, přičemž červené otáčky začínají na 6000.

Podvozek - všude se píše, že Bravo podědilo podvozek po svém předchůdci Stilu a že to není žádný zázrak. No, vyložené závodníky podvozek možná neuspokojí, ale běžnému řidiči (=já) plně dostačuje. Auto se řídí pohodlně, po silnici moc neskáče, v zatáčkách se s ním cítím dost jistě a troufám si je kolikrát projíždět dost ostře. Prostě na podvozek nemohu říct křivé slovo. A brzdy fungují tak, jak mají.
U všech motorizací má Bravo kotoučové brzdy i vzadu, to jen na doplnění.

U řízení je tu tzv. city mód, což je zapnutí extra posilněného posilovače, potom už opravdu není problém manévrovat na parkovišti s pouhým malíčkem. Tato věc je určitě dobrá pro křehčí ženy, jinak se moc nehodí.

Zavazadlový prostor - tady zklamu všechny chalupáře, kteří potřebují obrovský zavazadelník, ti si bohužel musí pořídit něco většího. Bravo má zavazadlový prostor „jen“ 400 litrů a dost vysokou nakládací hranu, takže na přepravu velkých a těžkých věcí je dost nevhodné. Je to dáno zčásti i tím, že auto má délku jen 4,3 metrů, což se někde projevit muselo, například O3 má skoro 4,7 metrů. Na druhou stranu běžnému člověku tento prostor stačí, takže jsem spokojený. Při sklopení zadních sedadel se objem podstatně zvětší, bohužel nevznikne zcela rovná plocha, ale sedadla utvoří několikacentimetrový schod. Není to ale nic hrozného.

Prostor v interiéru – jednoduše řečeno, pro člověka kolem 180 cm plně dostačující jak vpředu, tak vzadu. Díky nastavitelnému sedadlu a volantu si každý řidič najde ideální polohu. Drobná poznámka – stále mám pocit, a jak jsem četl okolní recenze, nejsem sám – že i při nejnižší poloze sedadla sedím zbytečně příliš vysoko a sneslo by to klidně o cca 5 cm níž. Ale zpět k prostoru. Je ho všude dostatek, jak v podélném, tak v příčném směru. Drobná výtka k odkládací schránce před spolujezdcem. Je umístěna nezvykle nízko, takže nutí k až nepřirozeným polohám, pokud se do ní chcete dostat. Tady jsem příliš nepochopil záměr konstruktérů, asi je tlačil prostor na airbagy v horní části přístrojové desky a tak dvířka odkládací schránky takhle „utopili“. Na oplátku tohoto neduhu je schránku vcelku prostorná a hluboká, takže z ní jsem celkově spokojený.
Další odkládací prostory – mnoho lidí si na to stěžuje, ale je to věcí pohledu. Já nejsem zvyklý mít ve dveřích nebo středovém panelu strčenou 1,5 litrovou lahev vody, ani nemám rád, že všude po autě je ve všech možných zákoutích něco odložené, takže mi počet, velikost a uspořádání odkládacích prostor vyhovuje.
Často čtu v jiných recenzích, že dotyčný skrz volant nevidí na nějakou část budíků na přístrojové desce. Nevím, ať dělám, co dělám, tak já pokud sedím tak, jak mi to nejlépe vyhovuje, budíky vidím celé a bez problému. Takže mám asi jiný model auta 
K prostoru dále řeknu to, co už jsem tu asi už jednou psal – sedáky sedadel mohly být vpředu o pár centimetrů delší. A vzadu jsem už slyšel stížnost, že jsou sedáky příliš nízko a průměrně vzrostlý jedinec má kolena ne položené na sedáku, ale „ve vzduchu“.
A úplně na závěr – interiér je opravdu prostorný, nedejte na zdání zvenčí auta, kdy auto vypadá „malé“. Podle nejmenovaného internetového porovnávače je šířka na sedadlech vpředu stejná jako u O3 a minimální šířka ve 2. řadě sedadel dokonce o 7 cm věší než u O3.

Uspořádání přístrojů a jejich funkčnost / přehlednost hodnotím jako výborné. Vše je tam, kde to očekáváte, tlačítek je tak akorát a jejich význam je jasný. U některých z nich je navíc integrována kontrolní LED dioda, která signalizuje stav dané funkce (zapnuto/vypnuto). To už ale dnes nikoho neoslní  Podsvícení přístrojů je červené, takže správná italská romance ;-)
Trochu z ruky jsou tlačítka pro zapnutí mlhovek, která jsou docela daleko a působí to dojmem, že byly navrženy tak, aby je zapínal spolujezdec. To samé platí pro tlačítka na listování v „palubním menu“. Tady bych řekl, že asi částečně ustoupila funkčnost před designem, ale není to nic, na co by si nešlo zvyknout. Malou výtku mám k ovládání pohybu (rolování) po jednotlivých „obrazovkách“ multifunkčního ukazatele. Bohužel máme k dispozici pouze 1 tlačítko, takže není vpřed/vzad, ale vždy se musíte „proklikat“ směrem vpřed. Samotný multifunkční ukazatel je celkem šikovný, ukazuje základní informace jako datum, čas, teplota, a dále specifické hodnoty jakou jsou průměrná spotřeba, okamžitá spotřeba, ujetá vzdálenost, dojezd a doba jízdy. Tyto hodnoty jsou dostupné pro dva samostatné úseky cesty, mezi kterými si můžete přepínat – Trip A a Trip B. Prostě klasika. S tím, že Trip B jde v palubním menu vypnout.
Co se týká multifunkčního ukazatele, tak je to vcelku bystrý pomocník a nezapomene vás například poinformovat o tom, že jsou otevřené některé dveře, jako např. REAR LEFT DOOR OPEN, nebo že by to mohlo klouzat, že jste zapnuli tempomat a podobně. Naštěstí je taktní, takže neleze na nervy a naštěstí umí jen pípnout, mluvit ho nenaučili. V palubním menu si můžete zvolit, jakým jazykem se vám bude hlásit, já jsem nakonec vybral angličtinu, ale taková němčina nebo francouzština také zní lákavě. Na češtinu se bohužel nedostalo, ale to nikoho nepřekvapí. Palubní menu, už jsem to tu také psal, umožňuje nastavit některé funkce jako automatické zamknutí vozidla při rozjezdu, pípání při překročení určité rychlosti, zda chcete ukazatel v km nebo mílích a ještě nějaké další blbinky jako třeba hlasitost pípání nebo intenzita podsvícení přístrojů. Celkově vzato je palubní menu šikovná věc a u Brava mě něco takového příjemně překvapilo.
Dlouho jsem hledal tlačítko na zapnutí vytápění zpětných zrcátek, ale nenašel jsem ho, tak jsem se smířil s tím, že zřejmě v katalogu byla chyba a mé auto tuto funkci nemá. Po nějaké době jsem četl návod k obsluze, a náhodou jsem uviděl následující popis „tlačítko pro zapnutí vyhřívání zadního skla a zpětných zrcátek“. Asi to nemusím více rozebírat, prostě je to geniální. Proč mít dvě tlačítka, když to vlastně jde obstarat jedním…

Slabé stránky

Snad jen ten tuhý podvozek, který je na české silnice chvílemi opravdu nevhodný a dále jeden drobný nedostatek k řízení – často se mi stává, že je problém volant „srovnat“ v nulové poloze (kola naprosto rovně), protože řízení kolem nulové polohy je takové nejisté. Tento neduh je asi způsoben elektrickým posilovačem nebo italským citem, už jsem o tom četl i na internetu, ale je zvláštní, že se zimními koly (plecháče 15 palců) se to téměř neděje, nebo to není tak citelné, ale s letními koly (lité disky 16 palců) je to zřetelnější.