Škoda Fabia Elegance 1.4 TDI PD 55 kW

Hodnoceno: 28× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Jedinec, který fabii nezná, buď posledních 10 let strávil ležením v komatu v sanatoriu a nebo ani nepochází z této planety. Pominu tedy tyto dva případy a budu předpokládat, že ji vy všichni ostatní znáte. Pokud už přesto zapomínáte, jak fabie 1. generace vypadá (to snad ne), pohleďte z okna a minimálně jednu tam určitě někde spatříte. Nebudu se zde tedy rozepisovat o obecných věcech, které si přečtete v každé recenzi a které již umíte odvyprávět nejen pozpátku, ale i o půlnoci ze spaní, a tuto recenzi pojmu jako zpověď normálního uživatele normálního auta.
Ještě předtím upozorňuji všechny čtenáře, že názory uvedené v tomto díle jsou osobním stanoviskem autora, nikomu nejsou vnucovány a autor za ně nenese žádnou zodpovědnost... Fabii zde nebudu ani zatracovat a posílat do automobilového pekla, ani vyzdvihovat do automobilových výšin - budu pouze konstatovat holá, pro někoho zdrcující fakta a mé postřehy načerpané během mého bádání.

Úvodní slovo

Pár slov úvodem - jde o model po omlazovací kůře, tj. auto už podědilo jisté regeneračně působící prvky své sestřenice Octavie druhé, což považuji jen a jen za pozitivní krok vstříc světlým zítřkům. Nové jsou například - přední nárazník (kulaté mlhovky), volant, zadní světla, dekor ukazatelů v přístrojovém panelu a mnoho dalších maličkostí, kterých si běžný smrtelník nemusí ani všimnout.
Ještě se chci čtenáři omluvit, že počet a kvalita fotografií jsou slabší, leč počasí mi zatím neumožnilo nafotiti nějaké kvalitnější kousky. Za důstojnějšího počasí bude určitě fotoalbum doplněno.

Tak, a pojďme na to. Pohodlně se však usaďte, bude to dílo vyčerpávající...


KAPITOLA 1: Jak se k nám vůbec dostala?

To vám bylo tak: Po havárii Seatu (viz má auta) začátkem září 2009 a po uvalení totální škody likvidátorem pojišťovny na nešťastné to auto bylo jasné a nutné hledat co nejrychleji náhradu, nejlépe opět na 4 kolech. Jsme totiž s partnerkou na autě závislí - dojíždíme do práce s nájezdem cca 110-120 km za den. Bylo šťastnou náhodou (někdo by snad řekl osud), že se nám naskytla možnost zamluvit si hned 2 dny po zmíněné nešťastné události tento bílý zázrak. Nebudu zde uvádět detaily, ale je dobré zmínit původ naší bílé služebnice. Fábinka, jak ji v našich rodinných kruzích zveme, předtím sloužila jako služební auto jednomu člověku v jedné nejmenované firmě v kraji za sedmero hypermarkety, kterému se říká Praha. Tudíž jde kromě vymlácených tlumičů, čepů, a podobných věcí předpokládat i jistou serioznost dat uvedených v servisním lejstru a snad trochu lepší zacházení než jaké bývá k erárním šlužebním povozům (každý to jistě zná). Nespornou výhodou - zejména finanční - bylo také to, že auto nešlo přes autobazar, takže kromě hromady financí, což v době finančních čachrů zvaných světová krize zvláště potěší na srdci, bylo ušetřeno i servisní lejstro, které nikdo nestihl pojíst, jak se tomu v autobazarech často stává. A rovněž ukazatel ujetých kilometrů nepodstoupil omlazovací kůru a může se mi s čistým svědomím podívat do očí. Další výhodou je, že vozidlo nebylo havarováno. Ano, měl jsem opravdu štěstí, přiznávám. Fábinka u nás začala sloužit dne 30.9. léta páně 2009, když jí táhlo na 4,5 roku, za tu dobu stihla odpracovat u předchozího pána zhruba 117500 km. Na uhláka uspokojivé kilometry, pokud porovnáme se stářím. Každý, kdo ji zatím viděl, hned se podivil, jak zachovale vypadá a já souhlasím. Opravdu, vypadá velmi velmi zachovale. Nebýt té běžné provozní ušpiněnosti a několika drobných škrábanců způsobených neschopnými a bezohlednými kolemřidiči, které si během předešlé služby vysloužila, je jako právě koupená v autosalonu.


KAPITOLA 2: Proč zrovna ona?

Jsem realista, snad proto, že behem 4,5 let mi slouží již 3. vůz, a proto nečekám žádné zázraky - řídil jsem již lecjaký povoz, takže mi stačí, aby Fábinka spolehlivě sloužila a za to se jí dostane té nejlepší péče. Pořízena byla z čistě praktických a zištných důvodů (motor, koncern, spotřeba, profláknutost, náhradní díly, zavazadlový prostor) a tak k ní také bude přistupováno - bude to stejně jako cordoba dennodenní pomocnice při toulkách českou vlastí a ne vůz na parádu. Snad osudem je, že původně jsem fabii chtěl místo cordoby a teď jsem u ní opravdu skončil. Nebo začal? Pokud by se někdo tázat chtěl, proč jsem nepořídil nějaký ojetý Seat a zhřešil jsem se Škodou, tak je to proto, že aktuálnímu požadavku fabie combi vyhovovala nejlépe a byla první po ruce. Rozhodně jsem nebyl hnán pudem vlasteneckým. Ale pozor, Seaty se mi nadále líbí a mají v mém srdci rozhodně více místa než Škoda.


KAPITOLA 3: Jaké má věno?

Inu, na to, že je z rodu Škoda, docela bohaté a určitě svému rodu nedělá ostudu. Jedná se o elegantní výbavu elegance a musím přiznat, že je to oproti běžné sociální výbavě nebo nedej bože ultrasociální nulové výbavě, odborně to nazývané junior (s heslem kde ničehož není, ničehož se nepokazí), opravdu rozdíl. Omlouvám se, nechci brát slovo boží nadarmo, už se to nestane... Řekl bych, že je to díky elegantní výbavě úplně jiná fabie, prostě jaksi urozenější. Bohaté věno ji činí opravdu vhodnou družkou a ani v urozenějších vrstvách s ní nedudete tolik pro smích. Tady ty hlavní vlastnosti, které mne na její výbavě nejvíce těší nebo dojímají:

- malý kožený paket - volant a ruční brzda v koženém hávu, včetně části řadící páky

- autorádio symphony s CD! Aparatura, která ve voze Škoda zná CD, musela být v roce 2005 opravdu k nezaplacení, ještě že jsem tento vůz tenkrát nekupoval

- hliníková kola - dělají čest výbavě elegance, naštěstí jsou ještě čtrnáctipalcová, na české silnice ve středověkém rázu tak akorát

- tónovaná skla navíc se ztmaveným pruhem na čelním skle - zdá se mi, že to vážně funguje - při intenzivním slunečním svitu skla zbarví se do černa, což vypadá velmi efektně...

- tempomat aneb nastav a jeď - člověk by řekl, že je to holá hloupost, ale denně strávím 50-60 km na dálnici a tam je to vhodný pomocník

- velmi slušné odhlučnění motoru (nevím ale, zda není součástí i nižších výbav) - tady se někdo vskutku snažil, motor je celý plastem pokrytý, molitanem olepený a kapota zespodu opatřena tlumícím hadrem

- vyhřívaná zpětná zrcátka - opět hloupost, kterou jsem dříve nepotřeboval, ale začínám věřit, že alespoň 5x za zimu bude užita

- schránka na zbytečnosti pod křeslem spolujezdce - praktická věc, už vím kam s věcmi, které právě nepotřebuji

- pěkná a chromovaná hlavice řadící páky - ano, už to konečně vypadá jako řadící páka, díky!

- klimatizovaná přihrádka u spolujezdce - nevím, možná na mě v letních parnech zapůsobí, až mi bude chladit lejstra k vozu, ale příliš si od ní vpravdě neslibuji.

- čalounění a textilní ztvárnění sedadel - vypadá hodně pěkně a honosně. Dílo čalouníkovo celkově hodnotím na výbornou a zasloužil by metál. Navíc jsem měl to štěstí a vyfasoval tmavou barvu interiéru - nedokážu si ani na okamžik představit, že bych musel udržovat tu světlou barvu (myslím, že je to béžová?)

- multifunkční ukazatel alias MFA alias palubní počítadlo. Vhodný rádce na cesty a ku mému překvapení podává vcelku věrohodné informace

- celkově barvy a plasty v interiéru - působí opravdu honosně a nesociálně

- chromované kliky dveří (v interiéru) - pocitově opět o něco vyšší dojem

Ostatní záležitosti jako manuální klimatizace, přední okénka v elektrickém vyhotovení, centrální zamykání na dálku, komfortní blikání (3x a dost), nastavitelné křeslo řidiče a nastavitelný volant, posilovač řízení, ABS, to je dnes v každé běžné výbavě již standardem a zde tedy nebudu plýtvat čtenárovým časem.


KAPITOLA 4: Zkušenosti

Tak tedy - musím ji pochválit, odvádí opravdu dobrou práci, zatím má očekávání splňuje na výbornou a budiž to tak i nadále...
Nuže, pojďme se podívat na několikero silných a slabých stránek naší bílé společnice...

Silné stránky

MOTOR - asi nejdůležitější ano, které padlo při jejím výběru. Tříválcově orientovaný turbodiesel, mezi běžným lidem známý spíše jako malotraktor, je svým způsobem zvláštní pohon, a proto k němu široké společenské vrstvy přistupují jako k invalidovi. Ale řekněme to otevřeně, on to vlastně invalida je, něco jako bychom psu amputovali jednu nohu hned při narození - také by se s tím ono nebohé stvoření naučilo žít, ale nikdy by to nebylo ono. Ale na druhou stranu je nutné uznat, že i když motor má o válec méně než je zdrávo, není to zase tak hrozné a znát je to, řekl bych, jen na volnoběh, kdy se celý povoz lehce potřásá a jako by třesavku měl. Ale výkonově to je trhák, 55 kW sice nic moc výrazného nevěstí (v pozdějším provedení pak 59 kW), ale aspoň se urodilo o trochu více točivého momentu, než by se mohlo na 55 kW zdát, a tak krásných 195 Nm způsobuje, že motor tahne vpřed ať se děje, co se děje (pokud mu není dovolen pokles do nižších otáček, kde se motor příliš nevyzná). Ani při obsazení povozu 5 lidmi motor neztrácí na svém dechu a snaží se řidiče přesvědčit, že rodově vrozená absence jednoho válce není zase tak drastická vada a neubere to tolik na jinak velmi ušlechtilém původu. Ano, mne přesvědčil, tady se pokláním. Možnost magického chipu na 73 kW a 235 Nm navíc poukazuje, že motor má značnou výkonovou rezervu a nemusel by se tolik utahat stářím. O chipu zatím ale neuvažuji.
Ale dosti těch řečí o zdravotně postiženém motoru, neboť to hlavní, proč tento motor považuji za dílo dábelské, je jeho spotřeba. O ní to u tohoto motoru je a proto jsem jej zvolil. Řídit povoz žeroucí trvale 4 až 4,5 litru na 100 kilometrů (dle tíhy řidičových bagančat či momentálního duševního rozpoložení) je opravdu báječné, a s tímto motorem to není problém - můj prozatimní průměr jest 4,3 litrů a podiven buď každý - údaje na palubním počítadle souhlasí se mnou zaznamenávanou spotřebou dle tankování u napajedel! Na dálnici sice spotřeba šplhá k pěti litrům, ale při vplutí na okresní tankodromy začíná okamžitě poklesávat ke 4 litrům nebo dokonce pod. Ano, pod. Znám dokonce jednu trasu zhruba 20 km dlouhou, kterou jsem absolvoval i za rovné 3 litry při tempu jen o něco pomalejším než předpisy dovolují. A každým dnem tuto trasu jezdím s průměrem 3 až 3,5 litrů. Cestu Sušice-Klatovy-Plzeň-Rokycany, což jest zhruba 85 km, jsme při 2 lidech a 20 km dálničním podílu absolvovali za 3,9 litrů. Zcela v rámci obecně platných předpisů. Musím ale přiznat, že městský provoz je v mých jízdách zastoupen minimálně, téměř vůbec. A také že z 60% vozidlo jezdí o jednom pasažérovi, zbylých 40% je již naloženo dvěma cestujícími.
Co se týká pokoušení maximální rychlosti, která jde s povozem absolvovat, tak zde zatím nemám jasno, neboť jsem tento údaj nezjišťoval. Již jsem jezdil rychlostí kolem 150 kmh dle rychloměru, a vzhledem k faktu, že motor to snášel velmi ležérně a řekl bych levou zadní (nebo jinou, kterou nemá amputovanou), odhaduji maximální možnou rychlost někde kolem 180-190 kmh. Míra aerodynamického svistu je přitom na slušné úrovni (rozuměj tak, že vůz je dobře odhlučněn) a brum s hlukem motoru v některých rychlostech naprosto zaniká.

K dalším silným rysům naší bílé společnice patří dle mého soudu kvalitní dílenské opracování jak interiéru, tak exteriéru, zde je na první pohled vidět znatelný náskok oproti rodu Seatů, kde dílenské opracování interiéru nedosahovalo a nedosahuje ani dnes tak kvalitních výkonů. Fábinka celkově působí jako velmi precizní a vyspělý povoz, samozřejmě porovnávám s vozy jí rovnými. A zatím jsem nenašel žádné hrubší pochybení dílenského mistra.

Pochvalu pěji i na bílou barvu, která sice působí stroze a jednoduše, ale vyvažuje tento neduh jistou elegantností a lehkostí, bohužel s vyššími sklony ušpiniti se.

Další ano je pro prostor cestujících. Potěšující skutečností je, že cestující vzadu mají dostatek místa pro své nohy, a to se ti vpředu přitom nemusejí ani příliš posouvat a mačkat nos na čelní sklo.

Rovněž prostor pro batožiny je z těch větších, navíc prakticky řešený s uzavíratelnými bočními brašnami a vyjímatelným horním krytem. Rezervní plnohodnotné kolo je umístěno zcela na dně zavazadelníku pod deklem a je tedy šikovně skryto (ale to by překvapilo jen neznalého burana). A opět je zde viditelná kvalitní práce čalouníka, kterýžto celý zavazadelník pojal poctivým a pilným přístupem.

Pozitivní óda jde rovněž na adresu křesel v první řadě, které ač na první pohled a hlavně posed dosti tvrdé jsou, mi zcela vyhovují a nezpůsobují mi žádné bolesti zad, otlačeniny nebo jiné podobné neduhy. Boční vedení opěradel je rovněž dobré, kdy nepřekáží a zároveň plní svoji funkci.

Jízdní komfort je také vcelku působivý, po přechodu od tvrdého Seatu jsem si ve Fábince zprvu připadal jako v obýváčku a na vzduchovém polštáři, za což jsem velmi rád, mé nervy to v dnešní těžké době plné stresu lépe snášejí. Co se týká řazení, řízení a podobně, zde asi nikoho nepřekvapím, že vše je v koncernovém standardu, tudíž na vysoké úrovni. Nejsem řidič závodník, takže vlastnosti jako nedotáčivost, chování při smyku a podobně mě nikdy nezajímaly, v zimě snad vyzkouším ABS ale to je tak vše.

Slabé stránky

Ano ano, i ona je má. Zatím toho není mnoho, nač jsem přišel, ale určitě časem ještě nějaké postřehy přidám. Každopádně uvést to musím, abych nezpůsobil, že tento literární útvar bude mylně považován za pouhý chvalozpěv.

Tak předně, nechal bych veřejně zbičovat toho slaboduchého jedince, který zhmotnil myšlenku invalidního pravého zpětného zrcadla - a určitě bych nebyl sám... Nejen, že to vypadá odporně, navíc mám pocit, že tak úzké zrcadlo na bezpečnosti řidičově určitě nepřidá.

Dále musím říci jednu nepěknou věc na výše tolik opěvovaný motor, a sice, že při jistých otáčkách má tu schopnost rozrezonovati celý interiér, což mne vždy vede k obavám, že rezonance vyrazí všechny okénka z vozu a navíc bubínky z mých sluchů. Jedná se o hranici 1500 otáček, takže běda běda, pozor na to. Motor sice dokáže v těchto otáčkách ještě slušným způsobem spolupracovati, ale je to o sluch. A pozor, při rozjezdu vozu nutno přidati o něco více plynu, neb jinak motor zdechne.

Další slabá stránka se týká jinak jistě velmi vyspělého autorádia, neboť jsem nenalezl funkci, kteroužto by bylo možno pozastaviti právě přehrávanou stopu z hudebního CD. Již jsem jednou pročetl návod, avšak bez úspěchu. Snad jsem jen chybně četl, zkusím to ještě jednou. Předně se omlouvám, pokud bych snad čtenáře měl uvést v omyl.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím nic a doufám, že u těchto slov zůstanu. Zatím prováděny jen běžné údržbářské práce, aby nám Fábinka dlouho věrně sloužila a nerozpadla se.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Prodej proběhl v pořádku a hladce, nemám žádných výhrad. Možná Ji mohl prodejce alespoň trochu umýt, ale budiž.