Volvo V50 20D

Hodnoceno: 51× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Highbury".

Starý dobrý Renault 19 1.8 GTX mi sloužil spolehlivě pět let, během kterých jsem se (alespoň doufám) celkem solidně vyjezdil a získal nezbytné zkušenosti s provozem na našich silnicích. Mimo jiné mi bylo už delší čas jasné, že pokud se budu z cest i nadále chtít vracet živ a zdráv, osmnáct let starý vůz není zrovna to pravé ořechové. Začátkem letošního léta jsem se tedy rozloučil s autem, které mi bylo věrným parťákem od chvíle, kdy jsem získal řidičský průkaz, a vrhl se na výběr jeho nástupce.

Primární parametry při dumání nad novým vozem pro mne byly dva - bezpečnost a spolehlivost. Představoval jsem si auto střední třídy, hatchback nebo kombíka (hlavně ne sedana - jeho smysl mi tak trochu uniká), diesel okolo dvou litrů, a samozřejmě co nejvíce airbagů a prvků aktivní i pasivní bezpečnosti. Co vše přicházelo v úvahu? Octavia, Passat - okamžitě zamítnuto, nejezdí se mi v tom vůbec dobře (podvozek), má to každý, o jejich absurdních cenách ani nemluvě. 406 ani Laguna mne vůbec neoslovují, C5 je prozměnu až příliš velká, ceny novějšího modelu A4 jsou trochu mimo. Podobně jako Audi jsou na tom i Honda Accord, Toyota Avensis a trojkové BMW.

První vůz, o kterém jsem skutečně vážně uvažoval, byl Ford Mondeo. Ovšem problémy s turbodiesely TDCi, absolutně nezajímavý design a zejména pak zjištění, že Mazda 6 se již dá pořídit za rozumnou cenu však rozhodly, že se zaměřím právě na tohoto Japonce. Po dlouhém sondování a nekonečném čtení různých recenzí jsem se rozhodl - bude to šestka.

Zatím jsem se vůbec nezmiňoval o značce Volvo, ovšem teď již je nejvyšší čas to napravit. Švédskou automobilku obdivuji už pěknou řádku let, vždy jsem si říkal, že až přijde další auto, bude to jedině Volvo. Jenže - ve finále v úvahu přicházela řada S40/V40, jejíž původ však sahá někam do roku 1995, je tedy konstrukčně o nějakých osm let starší, než Mazda. To jsem samozřejmě okamžitě zavrhl. Pak je tu nová řada S40/V50, vyrábějící se od roku 2004, ceny těchto vozů však byly zásadně vyšší, než byl můj limit. Dál jsem nad tím tedy ani nepřemýšlel a svojí oblíbenou značku bez váhání vyřadil z osudí.

Když už byl známý, který dováží auta z Německa, zaúkolován najít pěknou šestku, narazil jsem na jednom diskuzním fóru (nyx) na inzerát, který mi řádně zamotal hlavu. Volvo V50 20D, r.v.2004, 184 000 km, pečlivá serviska,... to vše za cenu, která byla sice o dost vyšší, než můj původní limit, ovšem v porovnání s podobnými vé padesátkami velmi zajímavá. Nakonec jsem se s majitelem domluvil na zkušební jízdě, která definitivně rozhodla. Dílem náhody, shodou mnoha okolností si přeci jen pořídím vůz své milované značky!

Konkrétně se tedy jedná o čtyři roky staré Volvo V50 20D, 100 kW, najeto 184 000 km, dovezeno ve 160 tisících z Německa, kde byla většina kilometrů tradičně nalítaných po dálnici. Vše řádně zdokumentované, před pár měsíci měněny rozvody, tekutiny, brzdy. Stupeň výbavy Kinetic, z nadstandardních věcí auto disponuje například zadním parkovacím asistentem, palubním telefonem, dvouzónovou klimatizací, ovládáním radia a telefonu na volantu či vyhřívanými sedačkami. Chybí snad jen kůže (což je jen dobře), xenony a tempomat, za který bych byl sice rád, ale nedá se nic dělat. Auto je oblečeno do černé metalízy, což není z mnoha důvodů (viz.níže) vůbec ideální, na druhou stranu nekoupit to jen kvůli barvě by byla blbost. Pokud není růžová :-)

V50 si vás získá ihned, jak vlezete do kabiny. Použité materiály a dílenské zpracování jsou na neskutečné úrovni, ať kouknete kamkoliv, všechno vám nahlas říká, že nejste jen tak v nějakém autě, ale ve Volvu. Měkčené plasty na palubní desce, příjemné výplně dveří, hliníková středová konzole, kůží jemně pošitý volant a hlava řadící páky... Na skvěle tvarovaných a ve všech možných směrech nastavitelných sedačkách vás nebolí nic ani po mnoha hodinách jízdy. Naprosto mě dostala poloha opěrky pravé ruky a řadící páky - můžu totiž řadit tak, že mám ruku pohodlně položenou na opěrce a hýbu jen zápěstím. V interiéru je i spousta dalších vychytávek, ačkoliv si člověk řekne, že řada z toho jsou jen blbosti, celkový výborný dojem z auta to jen podtrhuje.

Jednoduše a intuitivně ovladatelný palubní počítač nabízí klasické funkce, jako jsou okamžitá a průměrná spotřeba či dojezdová vzdálenost, Co se týká radia a klimatizace, přiznám se, že zatím umím jen ty úplné základy ovládání. Výtku bych měl k mnoha malým tlačítkům na středové konzoli. Když chce člověk něco zmáčknout, musí se na ní nutně podívat a tlačítko chvíli hledat, ovládat to poslepu zkrátka nejde. Nejsem žádný hudební expert, ale zvuk mi přijde výborný. Zavazadlový prostor je poměrně velký a ačkoliv je znát, že konstruktéři nevyčerpali zdaleka všechny možnosti jeho nafouknutí (ještě aby jo, není to dodávka), nestalo se mi, že by se tam něco nevešlo. A to jsem už zařizoval byt :-) Stejně jako celé auto, i zavazadelník je z kvalitních materiálů, takové čalounění jako je tam na podlaze, nenajdete u mnoha ostatních automobilů nikde. Jízdní vlastnosti jsou výborné, stokilowatový motor zvládá těžký kus poctivé švédské oceli bez nejmenšího problému, posilovač řízení posiluje ideálně, řazení je přesné (ačkoliv zpočátku jsem dával místo dvojky čtyřku), podvozek je dobře odladěný, i když při nižších rychlostech jsou přejezdy větších nerovností slyšet trošku více, než by možná měly.

Spotřeba se pohybuje okolo šesti litrů, přičemž jezdím zhruba 60% dálnice, 35% mimo město a 5% po Praze. S naftou, natankovanou v Německu, je to vždy o půl litru méně. Počítač ukazuje pravidelně zhruba o 0.6 až jeden litr nižší spotřebu než je skutečná, což mě celkem štve, protože jsou tím pádem zkreslené i ostatní údaje a jeho přítomnost trochu ztrácí smysl. I tak ale motor, který má původ v koncernu PSA (známý 2.0 HDi), rozhodně peněženku neždíme, naopak. O pohodlí během jízdy asi netřeba mluvit. Někomu připadá sice motor v kabině až moc slyšitelný, ale mně to tak vyhovuje, je dobré mít vše i po sluchu pod kontrolou. Trochu nebezpečné je, ale to je případ asi všech novějších aut, že člověk si kolikrát díky komfortu uvnitř vůbec neuvědomí, kolik jede. Stalo se mi, že jsem u nás na dálnici koukl na tachometr, a bylo tam skoro 170... Přitom hluk žádný, auto sedělo jak přibité a chovalo se stejně jako ve stovce.

Silné stránky

Dílenské zpracování + materiály. Jak jsem se již zmiňoval, nikdy jsem neseděl v autě, které by v tomto směru mohlo Volvu konkurovat. Vše působí skutečně luxusním dojmem, ačkoliv z fotek to vidět téměř není.

Svižný a úsporný motor. K tomu asi není co dodat, 136 koníků je slušné stádo, které toho zvládne hodně.

Šestistupňová převodovka.

Pohodlí uvnitř. Sedačky si každý nastaví přesně, jak potřebuje. Jsou skvěle tvarované a z výborného materiálu, navíc vše podtrhuje skvělá opěrka pravé ruky, o které jsem již mluvil.

Prostorný interiér. Ačkoliv auto není typickým zástupcem střední třídy, je spíše takovým přechodem mezi nižší střední a střední, na prostor uvnitř si nemůže nikdo stěžovat. Vzadu i vpředu je ve všech směrech dostatek místa.

Bezpečnost. Zkrátka Volvo, to mluví samo za sebe? Šest airbagů, ABS, EBD, DSTC,...

Design. Je to věcí vkusu každého člověka, ale mě se V50 moc líbí. Skutečnost, že se auto prodává prakticky ve stejné podobě dodnes, mluví za vše.

Další relativně blbost, ale potěší a člověk si na ni okamžitě zvykne. Při lehkém ťuknutí do blinkru zabliká jen třikrát a sám vypne. Což je hlavně při předjíždějí, přejíždění z jednoho pruhu do druhého na dálnici či výjezdu z kruháče velmi šikovná věc.

Slabé stránky

Jednu věc považuji za zásadní problém. Auto totiž nemá kontrolku rozsvícených světel! Takže, pokud chcete zjistit, zda svítíte nebo ne, musíte se za jízdy ohnout přes volant a kouknout, v jaké poloze je otočný knoflík nalevo pod ním. Což je navíc za šera docela problém. Stalo se mi, že jsem vyjel v noci na plně osvětlenou ulici (lampy, neony,..) a až asi po dvoustech metrech zjistil, že mám zhasnuto. Nebyla zkrátka šance si toho všimnout dřív. Kdyby mi někdo řekl, že se tohohle dočkám u Volva, vyprskl bych smíchy. Vždyť kontrolku zapnutých světel měla snad i stodvacítka...

Zpátečka. Proč, když existuje spousta možností, jak implementovat zpátečku (zatlačit dolů a 1, zvednout prstenec a 1,...), se zrovna u Volva rozhodli, že u v50 to bude na stejné úrovni jako jednička, jen se musí zatlačit o trochu víc vlevo? Jde to dost ztuha a navíc si člověk není asi nikdy stoprocentně jistý, že ji tam opravdu dal...

Málé odkládací plochy. Například jediné místo, kam se vejdou cédéčka, je přihrádka před spolujezdcem. Na druhou stranu je fakt, že v určitých chvílích může být člověk rád, že má ve dveřích jen maličkou kapsu na úkor jejich mnohonásobně lepšího vyztužení a zpevnění, než je u konkurence.

Pííííp, pííííp, píííííp... Rozjíždím se pomalu na parkovišti a najednou to na mě začne takhle hulákat a počítač vyplivne jakousi německou hlášku. Vyděšeně zastavuji, kontroluji všechno možné i nemožné, ale nic špatného jsem neobjevil. Připoutaný jsem, všechno se zdá být ok, až najednou... všimnu si, že se mi při krátkém couvání posunula taška na sedadle spolujezdce trochu dopředu. Hned je mi vše jasné. Pokud mám vedle sebe předmět, který lehce přesahuje sedáky, musí být asi připoután :-) Dneska by mě to už nepřekvapilo, v počítači již mám pro mne srozumitelnou angličtinu, ale tehdy jsem netušil vůbec nic. A podobných asistentů tam je víc, přijde mi, že až moc, ale je to jen o zvyku.

Palubní počítač. Sám o sobě je dobrý, ale u většiny automobilek má pro těch svých pár hlášek nahráno dopředu mnoho jazyků, ze kterých si může člověk vybrat ten, který je mu nejbližší, zatímco u Volva je v něm pouze jeden. Pro jeho změnu se musí na diagnostiku.

Takovým zvláštním mínusem, který se netýká tohoto auta obecně, je černá barva. Jednak není na silnici dobře vidět, co naopak vidět je, je sebemenší smítko či škrábanec.

Odchylka ve spotřebě. Posledních cca 2000 kilometrů jsem se rozhodl změřit pečlivě (první a poslední tankování u stejného stojanu), a zatímco palubní počítač ukazoval hezkých 5.3, v reálu mi vyšlo 6.25 litru. To je celkem zásadní rozdíl...

Když zapojím do přední zásuvky například navigaci, je tím značně omezený přístup k řadící páce, protože zásuvka se nachází přesně v dráze ruky... ale to už si ty minusy hodně vymýšlím :-) Je totiž třeba dodat, že na zadní straně konzole je ještě jedna zásuvka (kam ale napájecí kabel mé navigace nedosáhne)

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím jsem byl jen v Praze na Poděbradské v City. Přístup moc dobrý, nechal jsem tam ale 8 000 skoro za nic :-) (nahrání anglických hlášek do počítače, výměna náplně a pylového filtru v klimatizaci + její pročištění, a doplnění trochy oleje) Inu, autorizovaný servis. Až bude na řadě garančka, mám cukání spojit ji s nějakou cestou do Německa a nechat ji udělat tam, ale mám ještě 15 tkm na přemýšlení.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno přímo od minulého majitele, který mi vyšel v hodně věcech vstříc, takže perfektní.

Závěr

Auto mám jen krátce, takže se to tu budu snažit co nejvíce aktualizovat a přidávat další a další poznatky a zkušenosti, a třeba nalákám čtenáře ke koupi tak vynikajícího vozu, jakým mé Volvo ZATÍM je ;-)