Renault Vel Satis

Hodnoceno: 75× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Vel Satisfied".

Renault Vel Satis. Kapitola sama pro sebe. Revoluční tvary, absolutní komfort cestování. Renault Vel Satis je velice specifické auto, jezdí jich docela málo a všechna jsou svým způsobem výjimečná. I já jsem si Vel Satise vybral proto, že to je tak výjimečné auto. Navíc se mně osobně velice líbí jeho design a styl cestování v jeho pojetí. V čem je tedy Vel Satis tak jedinečný? V mnoha ohledech a o některých se pokusím trochu rozepsat v mé recenzi. Budu hovořit o mém autě, ale myslím, že to bude platit pro všechny Vel Satisy. Přeji příjemnou zábavu :-)

KAPITOLA PRVNÍ - Jméno a filozofie VEL SATIS

Jméno Vel Satis podle vyjádření Renaultu vzniklo náhodně vygenerováním počítačem. Tomu se chce ale jen velice těžko uvěřit, toto jméno totiž až příliš evokuje anglické spojení "well satisfied", které lze volně přeložit zhruba jako "správně uspokojen". Toto rčení vystihuje Renault Vel Satis možná více, než by si kdo dokázal připustit. Vel Satis totiž rozhodně není obyčejným cestovním prostředkem pro dopravu z bodu A do bodu B. Jednak nabízí naprosto luxusní a komfortní přepravu. Tato přeprava se navíc děje velice originálně pojatým prostředkem. Ne nadarmo je Vel Satis považován za "bratra" Renaultu Avantime, který svým vzezřením šokoval automobilový svět. Vel Satis si nehraje ne pseudosportovní vozy, jak je v dnešní době zvykem. Nenabízí dramatický design rozevřených tlam, zamračených očí a 4 koncovek výfuků. Nabízí velice originální zjev, velice originální typ karoserie (kterou mimochodem osobně nevím, kam bych zařadil, jestli kombi/liftback/MPV/???), velice vysoký komfort přepravy a to vše za vcelku příznivou cenovku. Nový Vel Satis tedy samozřejmě nepatří mezi levné vozy, originalitu si Renault nechává řádně zaplatit. Cenovky ojetých vozů ale padají velice rychle dolů a lze dnes sehnat poměrně zachovalé kousky za velice příjemné částky.

KAPITOLA DRUHÁ - Design a pojetí karoserie nadevše

Fakt, který asi nikdo nemůže zpochybnit je ten, že Vel Satis se od ostatních aut (až na pár výjimek) liší svým pojetím karoserie a designem, který prostě nemá obdoby. Karoserie ve stylu liftbacku velikosti MPV a prvky kombi případně hatchbacku se nikde jinde snad nevidí. Jediná podobná alternativa mě napadá u Seatu Toledo. Vel Satis ale působí oproti toledu jako šlechtic. Jeho čisté tvary a uhlazené linie lahodí oku. Podtrhuje to navíc jeho ušlechtilost a originalitu v automobilovém světě. Takovéto uspořádání má i své praktické výhody, kterými jsou například velikost a přístupnost zavazadlového prostoru. Auto, kterému se při otevření kufru otevře i kus boku auta jsem snad ještě neviděl. Trochu vyšší posez je také velice příjemný detail, více toho vidíte a pohodlněji se nastupuje. To vše jsou výhody vyplývající z onoho jedinečného pojetí auta.
Design je u Vel Satisu skoro kapitola sama pro sebe. Je to jeho velká zbraň a zaroveň velký handicap. Lidé buď Vel Satis milují nebo se jim hnusí. Nic mezi tím není. Tohle způsobilo to, že Vel Satis není tak komerčně úspěšný, jak by se Renaultu líbilo. Auto má výrazné stylistické prvky. Zadní partii vozu, která podle mě patří k tomu nejhezčímu, co lze na silnicích potkat, dominují rozměrné svítilny, které jsou dělené zhruba půl na půl do víka kufru a karoserie. Zabírají opravdu velikou plochu a nejspíš musí být velice praktická, protože budou zdaleka vidět v noci. Za sebou jsem ještě nejel, to se musím přiznat :-). Naprosto zásadní prvek zádě je ovšem hrana a malý "kufr", prostě odskok na karoserii. Tohle je jeden ze stavebních kamenů originality, tohle dělá Vel Satis Vel Satisem. Nevídaný prvek, který si nikdo nedovolil použít do té doby. Podle mě opět naprosto brilantní křivky, které autu dodávají šmrnc. Třetí pozoruhodná věc na zádi je klenuté zadní sklo. Také věc, která se v takovém měřítku nevidí. Nutno dodat, že přes něj je dozadu docela dobře vidět, i když spodní hrana okna je docela vysoko. Čtvrtá perlička, která mě osobně učarovala je onen rozsah otevírání kufru. Podívejte se na fotky a na vykrojení toho víka, ten zub, který se až otevírá. Je to opět ukázka snoubení krásy a užitku, kdy to prostě potěší oko člověka a zlepšuje to přístup do kufru. Boční linie auta je také vcelku originální, auto má nízký předek a vysoký zadek, takže z boku vypadá dynamicky a jakoby "vše nahrnuto dozadu" :-) Podtrhuje to chromová lišta kolem oken, která umocňuje dojem dynamiky tím, jak na konci prudce klesá. Velice výrazný prvek na autě jsou kola. Na Vel Satis dáte nejmenší kola 17", v techničáku mám povolené pouze 17" nebo 18", a to už je na autě pořádně znát. Dlouhý rozvor 2840mm v kombinaci s velkými koly dodává autu vzhled luxusního zboží určeného k luxusní přepravě na delší vzdálenosti. Tak tomu i je, ale o tom až později.
Vepředu dominují autu logicky světlomety a maska chladiče. Světlomety svým nepravidelným pětiúhelníkovým tvarem a umístěním v rohu karoserie opět dodávají jakousi geometrickou chladnost, přesnost a originalitu zároveň. Maska chladiče s chromovými žebry zase ukazuje na luxusní zaměření auta.

KAPITOLA TŘETÍ - Interiér aneb Existence jiného světa

Když otevřete docela rozměrné dvěře, čeká vás pohled do jiného světa. Možná ten pohled nebude tak důležitý ani nijak oslňující, narozdíl od osednutí do vozu. To už vás opravdu obklopí poněkud jiný svět, než na který jsme kdokoli z nás smrtelníků zvyklí. Vzadu to ještě není tak výrazné, sedadla jsou měkká, něžně vás do sebe přijmou a hýčkají celou dobu jízdy. Místa nad hlavou je dostatek, místa pro nohy a kolena i za 185cm vysokým řidičem taktéž. Důležitější je to ale (hlavně pro mě) vpředu. Tam na vás čekají opravdová dvě obýváková křesla. No, upřímně ani v obýváku taková pohodlná křesla nemám a bojím se, že málokdo, opravdu málokdo má. Ten pocit jsem v žádném jiním autě nezažil. Se sedadly jakoby srostete a ani po několika hodinách jízdy v nich necítíte jediny problém s vašimy zády nebo páteří. Naprostá lahoda. Křesla to jsou poměrně široká, v horní části opěradla jakoby trochu zlomená a anatomicky přizpůsobená. Sedák je dlouhý tak akorát. Polstrování je měkké, ale velice příjemné. Boční vedení u těchto sedaček by bylo skoro navíc. Je tam, je docela malé, ale věřte, že ho nebudete potřebovat. Nastavováni sedadel je velice šikovné a polohu za volantem si najdete velice rychle. Z osobních zkušeností jen dodám, že se vám z této pozice vůbec nebude chtít ;-). Provedení a tvary palubní desky jsou na špičkové úrovni, kvalita použitých plastů je příkladná, leckdo by zde mohl Vel Satisu závidět. Kvalita použitých kůží (na volantu například) je taktéž velice dobrá, příjemné na omak, jen mám trochu starost o jejich výdrž. To ale ukáže až čas. Kvalita použitých dřev je nadprůměrná, dřevěný dekor nepůsobí lacině a podle mě velice vkusně doplňuje luxusní vzezření interiéru vozu. Červotoč ani hniloba doufám nehrozí :-)
Přístroje jsou velice jednoduché, což napomáhá jejich čitelnosti, palubní počítač má i funkci senzoru tlaku v pneumatikách, což mě docela překvapilo při koupi.
V interiéru by možná někoho mohla zaujmout absence ruční brzdy. Nezkušený automobilista by si toho možná ani nevšiml. Polozkušený automobilista by si všiml a začal by hledat tlačítko. Ostřílený automobilista a VelSatista obzvlášť by se jen pousmál nad snažením obou :-) Abych vysvětlil - Vel Satis ruční brzdu má! :-) Ovšem plně automatickou. Aktivuje se automaticky, kdykoli zastavíte. Při rozjezdu nebo pokusu o rozjezd se zase automaticky uvolní. Ze začátku jsem z tohoto systému byl trochu nervózní, ale po čase musím uznat, že to dokonale pomáhá k pohodovému a luxusnímu ovládání vozu a cestování s ním! Jen je potřeba si to párkrát zkusit, abyste pak věděli, že na to vlastně můžete úplně zapomenout :-)
Typický prvek pro moderní Renault je bezklíčové startování. K vozu mám prostě kartu, kterou si auto otevřu (tlačítky). Pro nastartování zasunu kartu do její zásuvky před řadící pákou a pak už jen startuji tlačítkem umístěným v dřevěné liště pod přístrojovkou.

KAPITOLA ČTVRTÁ - Pohon aneb Řidičovo potěšení s malou výhradou

Dostali jsme se ke kapitole, která se týká toho, co je pod kapotou, za kapotou, a tak dále. Předem musím upozornit, že jsem auto kupoval jako ojeté a že po zkušenostech, které s ním mám, bych dnes volil malinko jinak. Nicméně to nemění nic na tom, že i v tomto ohledu jsme s vozem velice spokojen. Tak jdeme na ten pohon...
Základ všeho je v mém Vel Satisu naftový přeplňovaný čtyřválec o objemu 2,2 litru. Jde o klasický renaulťácký motor, který se montoval i do Laguny či Espacu. V tomto ohledu tedy můj Vel Satis dosti ztrácí ze své originality. Motor dává slušný výkon 110kW, tedy 150 koní. Točivý moment 320Nm je dostupný ve 2000otáčkách. Tento agregát je spřažen se šestistupňovou manuální převodovkou. Toto je malá vada tohoto auta. K jeho charakteru a zaměření by se určitě mnohem lépe hodila automatická převodovka. Přeci jenom luxusní cestování by bylo ještě luxusnější s automatickou převodovkou. Tak bych volil dnes po poznání auta a jeho duše. Nicméně jezdím se šestistupňovým manuálem a nemohu si na něj stěžovat. Jeho 6 stupňů je velice dobře odstupňováno, rychle si zvyknete kdy a co zařadit. Půjde vám to na to, že se jedná o francouzské auto docela snadno a lehce. Pokud máte delší ruku, bude to výhoda, protože dráhy páky končí docela daleko.
Zpátky k motoru. Ten je velice dobře utlumen, v kabině ho téměř není slyšet, pokud ho nějak víc nevytočíte. Auto je docela težké, má pohotovostní hmotnost asi 1650kg, takže 150 naftových koní není úplně suverénní stádo, ale i tak budete rychlejší než spousta jiných aut. Nejlepší je používat otáčky v rozmezí zhruba 1800 až 3000, to má motor velice dobrý tah, za touto hranicí už to tak slavné není, ale při předjíždění lze i toto provést. Spotřeba se dlouhodobě pohybuje těsně pod 8 litry na 100 kilometrů, jezdím ve městě i mimo něj, občas po dálnici. Nutno dodat, že se sice neloudám, ale jezdím klidnou jízdou, ke které tohle auto prostě svádí.
Komfortní přeprava je hlavní náplní tohoto vozu a to se odráží na jízdních vlastnostech auta. Celkově je to velice měkké auto, ale to oceňuji. Žehlí velice suveréně nerovnosti na silnici, dovnitř se nedostane žádná větší rána. Překvapivě se moc nenaklání v zatáčkách. Vzhledem k tomu, jak je měkké a že má vyšší těžiště, tak se naklání opravdu dosti málo. Stabilita ve vyšších rychlostech na dálnici je také velice dobrá. Na boční vítr je trochu náchylné, ale není to nijak hrozné.

KAPITOLA PÁTÁ - Řidič a jeho posádka = Náš pán ; tedy výbava a věci k ruce posádky

Renault svá auta nabízí s velice dobrými výbavami. Nejinak tomu je právě u Vel Satisu. V mém autě jsou i prvky, které bych hledal možná v Audi A8, jestli vůbec. Je vidět, že si Renault dal záležet a bezpečí a pohodlí posádky je pro něj velice důležité.
V autě je tedy spousta pomocníků jako 6 airbagů, spousta elektronických kamarádů jako ABS, ASR, ESP, dvouzónová klimatizace se zvláštní regulací pro zadní sedadla, originální rádio na CD, které má mimochodem velice povedený zvuk, samozřejmostí je kompletní elektrická výbava jako okna, zrcátka, sklápění zrcátek, otevírání kufru, palubní počítač, dálkové centrální zamykání, a tak dále. Dále je auto napěchováno spoustou nikoliv potřebných, nýbrž jen užitečných a příjemných pomocníků jako například tempomatem, dešťovým senzorem, který jsem velice ocenil, senzorem tlaku v pneumatikách nebo senzorem opotřebení brzdových destiček. Specialita Renaultu je ono bezklíčové startování a přístup do vozu.

Silné stránky

EXKLUZIVITA VOZU

NAPROSTÉ POHODLÍ PŘI CESTOVÁNÍ

NÍZKÁ SPOTŘEBA

VELIKOST ZAVAZADLOVÉHO PROSTORU

RELATIVNĚ NÍZKÁ POŘIZOVACÍ CENA

Slabé stránky

MANUÁLNÍ PŘEVODOVKA - I když není vůbec špatná, ten automat by se mi teď už líbil víc!

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím skoro žádné naštěstí, teď ale auto do servisu půjde, protože mi nějaký dobrák auto dost nepěkně odřel. Tak uvidíme, co s tím vymyslí, jestli to půjde jen přelakovat nebo jak se to bude řešit. Pražský provoz je opravdu těžký :-( Fotky v galerii...

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Prodejce byl autobazar, sháněl jsem auto několik měsíců, až jsem ho objevil v takovém stavu, který jsem chtěl. Bohužel mělo manuální převodovku, dnes bych už koukal po automatu.