Nissan Almera 1.6 SR

Hodnoceno: 2× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "nissanissimo".

Nissan Almera


Budou to dva roky, co se moje stará láska Honda Accord nechala vytlačit od Octavie na ostrou hranu obrubníku kde vyzula bačkorku a hnula nápravou…. Vše zaplatila pojišťovna viníka nehody a po spolknutí hořké pilulky, že tohle auto už nikdo neopraví, jsem musel začít přemýšlet jakým automobilem ztrátu nahradit.

Sice by dnes oslavila devatenáctileté narozeniny, ale kdyby se jí srdce při 405 tisících najetých kilometrech nezastavilo určitě by dnes věrně stála připravená pod oknem, kde máme parkoviště.
Plán byl jasný, potřebuji jiné auto! Ale jaké?
Po „Accorce“ mi zbylo pouze pár fotografií, v žilách místo krve benzín a touha zažít stejnou radost z jízdy jako nabízel čtyřválcový dvoulitr s 98 kw a šestnáctiventilovou technikou.
Protože jsem stále student, do určité míry mne omezoval rozpočtový strop, stanovený nemilosrdně nízko, převedeno na roky výroby asi 1993-1996 (dle automobilu, motoru a výbavy)

Hlad po vysokootáčkových japonských motorech ze seznamu možných automobilů okamžitě vyřadil francouzské a v těsném závěsu německé vozy, ke kterým prostě nemám vztah.
Touha po spolehlivosti zavinila, že italské značky jako Alfa nebo Fiat musely jít z cesty se sklopenou hlavou. Do nejužšího kola výběrového řízení se tedy dostávají japonští výrobci automobilů.

Moje řidičská duše byla cejchována „Háčkem uvězněném v zaobleném obdélníků (logo Honda), proto měla „moje“ značka jistou výhodu.
Přemýšlel jsem však i o jiných značkách jako je ukázkově spolehlivá Toyota, kvalitní Mazda nebo Nissan.
Po nekonečném čtení internetových stránek jsem se seznámil s jednou zajímavou slečnou, která se představovala jako Almera, celým jménem Nissan Almera. Nebyl to vůbec můj favorit, ale tabulky spolehlivosti hovořily jasnými čísly a nezávislé testy ojetých vozů potvrzovaly dobrou volbu. Že prý s Nissanem nemůžete šlápnout vedle. Po hondě, která mě odkojila, když jsem byl ještě v řidičských plenkách zůstanou už jen vzpomínky. Teď je, ale čas dívat se dopředu...

Nabízel ji jeden člověk, prostřednictvím osobního inzerátu. Na první pohled nevýraznou šedou myš vylepšoval kabátek ze zlaté metalízy obepínající hubenou karoserii dopovanou spoilery dodávaných standardně k motorizaci 1.6 SR. Konkrétně prodloužený zadní a přední nárazník a střešní spoiler. Jedna, dvě, tři..ať počítám jak počítám, po čtvrtých dveřích sedanu není památky. Spokojím se tedy se třídveřovým hatchbackem.

Po telefonátu s majitelem a ověření platnosti inzerátu, jsem se rozhodl udělat si malý výlet z Brna do Hradce Králové. V tu chvíli jsem zapomněl na ostatní konkurenty a soustředil se na tohle „eSeRko“, kterou ve mně budilo zvláštní pozornost. Nastudoval jsem veškerou teorii, typy a triky o nákupu ojetých automobilů abych je mohl co nejefektivněji
uplatnit při vyjednávání o ceně. Bohužel tohle auto není u nás na silnicích tak často vidět, podle mých informací se nikdy u nás neprodávalo a také proto jsem nejspíš nenašel jediný test této motorizace. Na druhou stranu je dobré se odlišovat od tuctovek viz. Octavia…
Slovo dalo slovo a za dva dny mi pod oknem odpočívala Almera připravena pohltit klíč od zapalování… majitel mi na ni dal ještě slevu, protože budou potřeba vyměnit ještě zadní brzdové destičky, jinak je prý vše v pořádku no tak schválně...

Nissan Almera se vyráběl od roku 1995 jako nástupce oblíbeného modelu Sunny. V roce 1998 prošel vůz jemným faceliftem. Decentní změny se dotkly například masky chladiče nebo čiré optiky světlometů. V roce 2000 spatřila světlo světa druhá generace Almery, tentokrát již pod taktovkou Renaultu, který mimo jiné dodával nafotvé motory a převodovky. Tato nutná symbióza určitě pomohla Francouzské značce, ale stejnou měrou podle mého názoru uškodila Nissanu a udělala z něho Japonce s francouzským pasem...

S koncem výroby Almery druhé generace, se definitivně zavřela hladina za hatchbacky, které vystřídaly SUV jako Quasqai…Zato se objevila nudná Tida, nebo Note...

Něco o výbavě
Almera dostala od Nissanu poměrně slušné věno v podobě elektricky ovládaných zrcátek a oken, výškově nastavitelný volant i sedadlo řidiče, dálkově ovládané centrální zamykání s alarmem a protiprokluzový systém kol ABS. Nechybí ani přední mlhová světla nebo dva airbagy.

Palubní ukazatel ujetých kilometrů psal 176 tis., po sžití s autem a ujetou první tisícovkou bylo nutné vyměnit zadní brzdové destičky spolu se zadními kotouči, které se svou tloušťkou neměly daleko k listu kancelářského papíru, ale dost birokracie, jde se jezdit!

Po vklouznutí za volant do sedačky, charakterizovanou dostatečným bočním vedením a tuhou výplní je na první pohled jasné, že ergonomii přístrojové desky nic nechybí, ničím neevokuje, na nic si nehraje a je i po letech plně funkční a nevrže!! Tvrdé a lesklé plasty jsou u japonských vozů této doby běžné. Někoho může překvapit manžeta řadící páky propůjčená z kombajnu, nebo volant ze Škody 120 doplněným airbagem-Já už sem si zvykl.

Pro delší cestování může vadit, kratší sedák předních sedadel. Jednu z největších vrásek mi dokáže do tváře vrýt absence paměti předních sedadel, které se po sklopení vrátí do základní polohy (ne nastavené). Bohužel to není v téhle třídě vyjímka.
Nastupování na zadní sedačky chce malinko pružnosti, jinak je v rámci třídveřového hatchback vpředu a vzadu dostatek prostoru i pro pětičlennou posádku. (Je zajímavé, že v TP tohoto vozu je nabízeno pět míst k sezení, ovšem na zadních sedadlech jsou k dispozici pouze dva bezpečnostní pásy) Kufr je naprosto dostačující a odpovídá charakteru auta, například pojme asi o sto litrů více než Felicie.

Auto disponuje tuhým podvozkem, který se jen tak ničeho nezalekne, proto se také Almera nenechá vytlačit odstředivou silou ze zatáčky a společně s přesným řízením a dostatečně výkonným motorem dokáže na klikaté cestě ujet kdejaké „Audině“. Řazení si ovšem dokážu představit kratší a přesnější, ale pokaždé když přesednu z jiného vozu (Felicie, Brava,..samozřejmě tohle nejsou konkurenti) zpět do „kokpitu“ připadám si jako za volantem Ferrari. Brzdy fungují na jedničku jsou dostatečně ostré a i při ostřejší jízdě nevadnou, zásluhu na tom mají kotoučové brzdy propujčené všem čtyřem kolům.

Situace se ale mění po příjezdu na dálnici. Sportovní zvuk motoru už nezní tak vábně a někdy po překročení 90ti kilometrové rychlosti začne nepříjemně vřískat a nepřestane až po dosáhnutí maximální tachometrové rychlosti 185 km/h. Výhodou je, že neslyšíte aerodynamický hluk ani rázy od kol při přejezdu panelové dálnice.
S lehkou nohou na plynu dokáže jezdit za 6 litrů naturalu na každých sto kilometrů ujeté vzdálenosti.

Nadšení z jízdy netrvalo dlouho a zážitky z přesného řízení vystřídalo nemilé překvapení v podobě úniku motorového oleje. Pomohlo těsnění olejové vany kdy jako spolknutím zázračné pilulky proti prostatě bylo únikům motorového oleje zabráněno. Zároveň bylo potřeba vyměnit manžety předních kloubů na předních nápravách a nový termostat. Snad už bude všechno v pořádku říkal jsem si… Hlavu plnou chmurných myšlenek jestli jsem nekoupil zajíce v pytli nepomohla vyléčit ani vynikající ovladatelnost vozu a dostatečná tuhost a čitelnost v zatáčkách, kdy nemáte daleko k pocitu jako byste jeli na horské dráze. Další neplánovaný servis byl nutný při 177 500 kilometrů, protože přední brzdová soustava (desky+kotouče) potřebovaly vyměnit. Novou krev do žil jim také měla vlít „čerstvá“ brzdová kapalina a k zamezení opětovným únikům oleje nakonec pomohlo až nové gufero klikové hřídele.

Kilometry plynuly jako voda, ale nad Nissanem se začala stahovat opět mračna nevěstící nic dobrého. Psalo se 178 500 Km, kdy jsem zjistil, že dveře jdou odemknout pouze dálkovým ovládáním protože zámky ve dveřích do sebe klíč prostě vniknout nenechají. (tohle je věc, kterou jsem při nákupu přehlédl, vždyť mám dálkáč). Hlavu si totiž postavil jeden z motorků ovládající zámek dveří. Tato oprava se opakovala a spolu s neposlušným alarmem byl vyměněn ovladač a příjmač sygnálu k zamykání.

Dalších 500 kilometrů proběhlo bez problémů až na výměnu akumulátoru a koncového dílu výfuku, který si začal pobrukovat v „tunningových“ baritónech.
184 700 kilometrů nás čekala výměna oleje, mohl jsem být relativně spokojen, automobil motorový olej prakticky nespotřebovával a loužičky po ránu zanechané na studeném parkovišti jsou ty tam. Málem bych zapomněl zmínit výměnu čepů spodních ramen přední nápravy.

Všem opravám ale není konec přesně ve 188 tis. Začalo řízení v Almeře vykazovat rázy, které vyřešila až výměna homokinetických kloubů a axiálních táhel.

Po absolvování STK a všech zmíněných oprav mám snad konečně právo očekávat precizní japonskou spolehlivost, kterou mě ukolébala „hondí balada“.

Musím bohužel zapsat další černý puntík, 194 600 najetých kilometrů, po nasednutí do auta se po otočení klíčku v zapalování ozve zasvištění staréru... ne .. tentokrát je to vážnější. Nic se neděje, Nissan pouze mlčky přihlíží, když nedokážu probudit ručičku otáčkoměru k životu. Uhlíky a cívka startéru problém vyřešil.

Zanedlouho se objevil největší neduh Nissanů a tou je koroze. Zakousnutí se do prahů ještě nějakou dobu vydržím, ale prožranou přírubu u zadního dílu výfuku vyměnit musím.

Tachometr zaznamenává něco přes 196 tis najetých kilometrů a automobil mi ničím nenaznačuje žádnou zradu v podobě technických potíží.

Obecně se říká, že japonská spolehlivost je vykoupena dražšími náhradními díly. Určitě ANO, ale jenom v určitých případech a to zejména jedná-li se o originální díly.

Většinu oprav zvládám sám, nebo pod dohledem známého mechanika, takže i proto za necelé dva roky jsem do auta zainventoval něco přes 20tis.Kč. Ovšem, na všechny „špeky“ také neskočím, například při výměně brzd hrála významnou roli také sada gumových těsnění obsahující jednu podložku a manžetu a pár dalších drobností jež si dealeři s neoriginálními díly cení asi na 800 Kč na což opravdu nemám slov ani pochopení. Zvláště pak, když se jedná o sadu na jedno kolo. Naštěstí výměna nebyla nutná.

Nissan Almera není vůbec špatné auto, miluje zatáčky a dokáže řidiče odměnit rozumnou spotřebou. Obecně je Almera nadprůměrně spolehlivé auto, to bohužel nemohu říct o „svém exempláři“. Pravděpodobně ho vyrobili v neděli večer mezi Vánočními svátky, kdy pracovní nasazení bylo asi nejmenší z celého roku. Určitě se na poruchovosti podílel teké fakt, že jsem se stal již třetím majitelem tohoto vozu.

Do budoucna přemýšlím o Hondě Accord, generace bude záležet na finančních možnostech.

Silné stránky

Podvozek
spotřeba paliva
bezúdržbový rozvodový řetěz
celkové jízdní vlastnosti

Slabé stránky

koroze
hlučný motor
absence paměti předních sedadel
extrémě drahé některý náhradní díly
uvítal bych větší nádrž

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

viz výše