Ford Focus 1,6 Ti-VCT

Hodnoceno: 7× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Aleschak".

K Fordu jsme se dostali trochu oklikou. V souvislosti s narozením potomka jsme byli na jaře 2007 postaveni před fakt, že naše třídveřová Corolla (řečená Korča) zřejmě nebude schopná i přes velmi dobrý stav plnit roli rodinného dostavníku a začali jsme pokukovat po nástupci. Jelikož s Toyotou jsme byli maximálně spokojeni, logicky jsme prvně vyrazili k prodejci této značky. Tenkrát tam měli horkou novinku - Auris. Celkově si od tohoto auta asi dost slibovali, protože "cenové sebevědomí" bylo značné. Základní cena za 5-dveřový hatchback s hlavovými airbagy, benzínovým motorem 1,6 a manuální klimatizací (což byly naše požadavky) zespodu lízala hranici půl milionu. Takže jsme zkoušeli dál, na řadě byla Kia Ceed, tehdy taky horká novinka, byť s ne tak sebevědomou cenou. Tam mě odradily dvě věci - řazení (to klapání při pohybu pákou a celkově mě to přišlo jako boj kdo z koho) a pak taky divný pocit z řízení okolo středové polohy, jako bych jel na ledu. No a v neposlední řadě se mě zdálo, že ta šestnáctistovka prostě nejede, i když to asi bylo ovlivněno syrovostí auta. Všechno už se od té doby asi posunulo u Kie dopředu, ale tenkrát to tak bylo. Dost se mě tehdy líbil i Roomster (hlavně interiér byl dle mého gusta), ale vzpomněl jsem si, jak jsme před lety uprostřed Londýna řešili, proč téměř nová Felicie jede jen na tři válce a stačilo... . Taky se mě nelíbil jejich přístup k výsledkům Roomsteru v EuroNCAP. Chlubit se 5ti hvězdami, to ano, ale udělat svolávací akci na ty Roomstery, u kterých se nenafukují airbagy, to už nee.

Takže jsme se dostali k Fordu. V březnu 2007 byla nejžádanější výbava u Focusu Trend Plus a na tu se vztahovala jejich akční cena (standardní ceníky byly snad vyšší než u Aurise). Musím tady zmínit, že v tomto provedení se mě auto ani trochu nelíbilo, a to hlavně uvnitř. Prodejce nicméně přispěchal s tím, že bude výbava Gold Collection, která kromě trochu vyšší výbavy nabídne hlavně více estetiky, dále pak nabídl akční cenu i na silnější motor s variabilním časováním ventilů značený 1,6 Ti-VCT, takže jsme si nakonec plácli. Jo, a nakonec z toho bylo ještě kombi. Auto jsme si udělali k obrazu svému, takže šlo do výroby.

Když ho v červenci přivezli, musel jsem uznat, že prodejce naštěstí nelhal. Chromované doplňky uvnitř, výrazně hezčí rádio (které nyní používají verze po faceliftu), stejně jako lakované lišty zvenku, a 16‘‘ kola autu skutečně hodně pomohly. Prodejce dokonce tvrdil, že by si tohle auto snad i sám koupil… Takže, shrnuto podtrženo: největší odlišností proti tehdy masově prodávaným Focusům je u toho našeho motor – 1,6 Ti-VCT. Vychází z klasické fordí benzínové šestnáctistovky s 74 kW používané už u Focusu první generace. Dostal variabilní časování ventilů (dodává pokud vím Denso), což přineslo výkon zvýšený na 85 kW a pár Nm v točivém momentu. Ke srovnání s jinými motory se ještě dostanu v dalším textu. Z další výbavy zmíním jenom to zásadní: 6xAirbag, manuální klimatizace, elektrická okna vpředu, elektrická zrcátka s vyhříváním. Trochu mě překvapilo, že některé, tehdy již poměrně rozšířené, věci byly na přání – třeba brzdový asistent (5.000 Kč), úchyty ISOFIX (ty byly na přání, ale zadarmo…). Nicméně jsem to přičítal době vzniku modelu, které se datuje na rok 2004. Naopak, ve standardní výbavě je tempomat a ovládání rádia pod volantem. Z dalších prvků mimořádné výbavy jsme zaškrtli:

- atermické čelní sklo, které má snižovat vyhřívání interiéru; zkušenost je rozpačitá, buď to moc nefunguje, nebo bych nechtěl sedět ve Focusu, který to nemá,
- výsuvné sluneční roletky na zadní boční okna - ty naopak fungují skvěle a dost je využíváme,
- střešní lyžiny - vypadají velmi elegantně, ale při nasazování příčníků je buď potřeba pomocník, který posouvá příčník společně s vámi na druhé straně, nebo si několikrát obejdete auto. Lézt po střeše jsem ještě nezkoušel, nicméně na modelech po faceliftu Ford už toto provedení nepoužívá.
- tažné zařízení - opět velmi elegantní, při nepoužívání není vůbec vidět, že by auto nějaké mělo; koule se oddělá a zásuvka schová pod nárazník, nicméně po 70ti tisících km trochu začíná klepat, údajně se to dá ale seřídit.
- výškově stavitelné sedadlo spolujezdce s berními opěrkami obou předních sedadel.

K tomu pár dalších samozřejmostí typu zámek řazení, koberečky, vana do kufru, metalíza „tango“ a byli jsme lehčí o 512tis…. .(základní „akční“ cena kombi 1,6 74 kW byla tehdy 429 tis Kč).

Jak to jede mimo dálnici? Všude vychvalované jízdní vlastnosti samozřejmě platí i pro našeho FoFa. Normální smrtelník podle mého skromného názoru dokáže možnosti tohoto podvozku využít tak ze dvou třetin (výjimku samozřejmě tvoří situace, kdy se dostanete do průšvihu a kdy jistý podvozek přijde vhod každému). Při razantní jízdě se rozhodně dostanou dříve na limit svých možností žaludky vašich spolucestujících, než podvozek vašeho auta. V případě, že se dostáváte do problémů (třeba počínající smyk na zasněženém kruhovém objezdu), auto vás včas varuje (přes řízení a tzv. „zadnicový senzor“ a dá vám relativně dost času s tím něco dělat). To, že si hodlá zasáňkovat, vám řekne tak nějak decentně a současně dostatečně výrazně, abyste si blížícího maléru všimli. Ani žádné dramatické rozevlátí zádě se po chycení se předních kol nekoná, stačí drobné kontra a je vyřešeno. Tolik moje zkušenost.

Na dálnici. Stabilita, stabilita, stabilita. Nerozhodí ho vyjeté koleje, s bočním větrem se popere, stejně jako s víry od předjížděných kamionů, se ctí. Co už tak ideální není je přece jen na poměry D1 trochu tvrdá jízda, ale tady bude na vině spíš ta kvalita dálnice. Řízení je tuhé tak akorát, příjemná cestovní rychlost je tachometrových 140 km/h, od 160 km/h už je cítit, že to není motoricky úplně ono. Pokud ale držíte těch 140, stále máte v zásobě dostatek výkonu i točivého momentu na případnou potřebu zrychlit. Při tuzemském dálničním limitu točí motor nějakých 3.800 otáček. Tento fakt bývá obecně u atmosférických zážehových šestnáctistovek často kritizován; já bych se v tomto případě na stranu kritiků úplně nestavěl – konkrétně u 1,6 Ti-VCT výkon a točivý moment graduje až na touto hodnotou, takže i s relativně slabým motorem pak jedete svižně a rozhodně nejste brzdou dálničního provozu, a to ani v kopcích a s naloženým autem. Co se týká vnitřního hluku v těchto rychlostech – neobtěžuje více, než by bylo zdrávo.

Ve městě. Myslím, že nejméně vhodné teritorium pro FF. A to hlavně kvůli značné šířce. V místě, kde u Fabie otevřete dveře dokořán a vystoupíte, z Focusu abyste lezli kufrem. Ale, jak už to chodí, vždycky je něco za něco a zase se to pozitivně projevuje na přepravních možnostech (viz dále). Co se týká výhledu při parkování, přehlednosti karoserie a podobných věcí, tady bych dal čistou 1. Provozujeme bez parkovacích asistentů a stále bez škrábance.

Motor: Jelikož jsem si bral při servisních prohlídkách občas náhradní auto, dovolím si tu krátké srovnání. Nejprve s benzínem, 1,6 74 kW, ze kterého Ti-VCT vychází. Takže, 74 kW verze je pružnější v nižších otáčkách, lépe se sbírá odspodu, ale zase dříve uvadá nahoře. V praxi to vypadalo tak, že po přesednutí do náhradního auta, jsem si říkal „to to ale jede“. Při najíždění na dálnici to bylo chvíli také „ to to ale jede“, ale vzápětí se to změnilo na „někdo mi ukrad koně!“. Co se týká kultivovanosti, je na tom TI-VCT slyšitelně lépe, nečekejte ale téměř neslyšitelné motory ala Toyota nebo Honda. Dále jsem měl tu čest jezdit týden s 1,8TDCi. Popravdě, nevím jestli tento motor adoptovaný od PSA, nebo je originál Ford, ale pro jízdu po dálnici je logicky nejvhodnější ze všech tří zde zmiňovaných motorů, projevuje se naprosto suverénně a v podstatě „nutí“ řidiče, aby se pohyboval naprosto nelegálními rychlostmi, a to s až absurdně nízkou spotřebou. Trochu mě zklamala kultivovanost, i když se jednalo o diesel, přece jenom jsem čekal trochu klidnější zvuk (třeba ve srovnání s 1,6 HDi, se kterou jsem krátce jel v P307).

Řazení a řízení: Řazení patří k tomu nejlepšímu, s čím jsem měl čest se svézt, nicméně jako úplně nej bych ho přeci jen neoznačil. Mohou za to dvě věci: Fabia 1.generace a občasné(!) obtíže zařadit trojku u Focusu při řazení směrem dolů. Přesnost je u Focusu na jedničku, nicméně páka vyžaduje přeci jen trochu větší sílu na ovládání a přeřazení tak neprobíhá tak rychle, jako třeba u zmiňované Fabie. Řízení naopak asi není co vytknout, snad jen že bych snesl trochu menší průměr volantu. Při parkování je sice trochu těžší, než u Fabie (tentokrát srovnávám s Fabii II.), nicméně jak se rozjedete, už to řízení FoFa nad tím ve Fabii vyhrává, hlavně tím, že působí méně uměle (a to si myslím, že Fabia ho vůbec nemá špatné)! Řízení Fabie na mě přece jen v určitých polohách blízko středu (ne však ve středu samém) působí tak, jako bych vjel třeba na náledí, což je v červenci krajně nepravděpodobné.

Interiér: No, ještě že máme Gold Collection, jinak bych byl asi trochu nešťastný při přesednutí do jiného auta. Jak už jsem psal, v roce 2006-2007 působila výbava Trend na mě značně stroze, což ve mně vyvolávalo pocit, že je neútulný. Prostě jsem se v něm necítil. Dnes všude zmiňované měkčené plasty to prostě samy o sobě zachránit nemohly. Do Gold Collection dovozce zahrnul naštěstí spoustu hliníkových doplňků, designe rádia z dnešních faceliftovaných Focusů, bílé podsvícení přístrojů a celkově to dojem z vozu zvedá o 100%. Co zůstává, je poměrně málo odkládacích prostorů, hlavně třeba láhev z pitím není kam odložit (sice jsou vedle parkovací brzdy dva lavory na kalíšky, ale když tam dáte láhev s pitím, tak ji při každém druhém přeřazení shodíte). Schránka před spolujezdcem je naopak objemná dost, hluboká je až tak, že z místa řidiče na spoustu věcí v ní umístěných ani nedosáhnu. Hodí se i drobné odkládací plochy pro zadní cestující, které jsou po stranách jejich sedadel. A na co nesmím zapomenout, jsou velmi dobře přístupné úchyty ISOFIX na zadních sedadlech. Naopak, nástup na zadní sedadla je trochu komplikovaný díky užšímu vstupnímu otvoru. Když už se tam ale nasoukáte, pak budete cestovat komfortně. Vzorně podepřená stehna, optimální sklon opěradla a vzorně vysunuté opěrky. Poloha za volantem – výtečná pro různě velké osoby a navíc si tu vaši i velice snadno najdete. Trochu jiné (od třeba vozidel koncernu VW) je ovládání přepínání dálkových světel – přitažením k sobě zapnete dálková světla, dalším přitažením je zase vypnete. Hezky po Francouzsku.

Kvalita, spolehlivost, závady: Začnu tím, že se nám zatím nestalo, že by nás FoFo někde nechal. Dokonce ani neplánovaná návštěva servisu se zatím nekonala. Nicméně pár pih na kráse se určitě najde. Na prvním místě zmíním vrzání při jakémkoliv náznaku kroucení karoserie. Dlouhodobým zkoumáním a pročítáním diskusních fór jsem odhalil pachatele – jedná se o těsnící gumy dveří. Focus má dvoje-jedny nalepené na dveřích,druhé na karoserii. Jakmile se tam dostane prach, tak to vrže. Pomůže umytí. Banalita, řeklo by se. Nicméně jako laik bych řekl, že by přece jen mohla být karoserie odolnější proti kroucení. Jen na okraj, tímto zatím trpěly všechny Focusy, se kterými jsem jezdil.
Další záhadou je, proč teploměr chladící kapaliny ukazuje pořád lehce pod 90. Taky bylo období (asi po půlroce provozu), kdy jsem pozoroval, že chladící kapalina se dostává pod rysku minimálního množství. Teď je to záhadně OK. Servis jsem na zatím sahat nenechal, auto nevaří ani v největších vedrech a zácpách, tak je nechci nechat do toho sahat, když to funguje.

Silné stránky

- Jízdní vlastnosti, stabilita na dálnici.
- Celková konstrukční promyšlenost a dotaženost podstatných věcí typu sedadla, pozice za volantem, výhled, apod.
- Pružný, výkonný a relativně kultivovaný motor.
- Spolehlivost

Slabé stránky

- Málo odkládacích míst v interiéru

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Jednoznačně nejslabší stránka celého auta. Následující věta to popíše snad dostatečně výstižně: „S Focusem je příjemnější jezdit, ale Corollu bylo příjemnější vlastnit“. Celkově je ve Fordovských servisech vidět poměrně velká neochota řešit něco jiného, než servisní prohlídky, nedej bože reklamaci. Jen namátkou: žádané rozleštění škrábance od zipu bundy na dveřích – neprovedeno, výměna pneumatik – dvakrát nebyly k dispozici komplety v servisu uskladněné (prostě je zapomněli přivézt). Oprava prasklého laku na kapotě – evidentně Ford ví, že na hraně kapoty je nějaká lišta, o kterou když se trošku někdo opře, tak se o ni zlomí lak. Ještě než to technik viděl, tak už hlásil: „to na reklamaci nebude, to je praskl!“ . A to jsem se o požadavku reklamace ani slovem nezmínil, protože jsem žil v domnění, že jsem do něčeho najel a nevšiml si toho. Takže evidentně jsem nebyl první s tímto problémem první. Po zkušenostech se servisy Toyota docela nepříjemná sprcha.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Ford Charouz: odtud jsme utekli. Potřeboval jsem tenkrát absolvovat zkušební jízdu v sobotu a to byl pro ně neřešitelný problém. Autopalace: odtud jsme utekli jednou, kdy se nám prodejce snažil vnutit dieselového C-Maxe, co měl už nějaký ten pátek skladem. Pak jsme se vrátili, narazili na pana Matějku, co měl na starosti (podle vizitky) prodej velkoodběratelům, a najednou to šlo. Zkušební jízdu jsem absolvovali se ženou sami (jako v autopůjčovně), navíc vyjednal akční slevu i na motor, co oficiálně pro maloodběratele v akci nebyl, takže s tímto pánem se jednat dalo. Jenom to čekání se protáhlo na 3 měsíce, ale to už je detail.