Alfa Romeo Giulia

Hodnoceno: 9× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Alfa Romeo Giulia. Legendární vůz, který brázdil italské silnice 60. let, a nyní také nový sedan, který by měl být prvním ze záchranné flotily slavné, avšak zkomírající italské značky.

Abych vše hned na začátku uvedl na pravou míru, nejedná se o recenzi uživatele, ale o jízdní dojmy z přibližně hodinové zápůjčky, kterou jsem v červenci absolvoval. Původně jsem vůbec neměl v plánu své dojmy sdělovat v očekávání, že se brzy vyrojí zástupy testů nové Giulie. Uplynuly však skoro dva měsíce, co Italové bojují také o český trh a internetové magazíny zatím "obyčejnou" Giulii úspěšně ignorují. Proto jsem se rozhodl, že se podělím o své zkušenosti, jelikož myslím nejsou úplně nezajímavé. Proč na moje.auto.cz? Po několika neúspěšných pokusech i vstup do blogové sekce (nevím, jestli jsem hlupák já, nebo přihlašovací systém), volím nejjednoduší variantu při které neztratím mladí :-).

Na novou Alfa Romeo Giulia jsem se od počátku těšil a díky rozvážnému tempu milánského výrobce jsem se mohl těšit opravdu dlouho. Někdy v květnu však Giulia opravdu nabrala sériovou podobu a já si ji mohl poprvé prohlédnout trochu náhodou naživo na akci Legendy 2016. První dojem? Nádhera. Sportovně přikrčený sedan jakoby postupně v mých očích dozrával a získával čím dál více mé pozornosti. Když se Giulia objevila v červenci u českých dealerů, musel jsem zkrátka využít nabídku na svezení.

Když jsem dorazil na dealerství Imofa, kterému patří dík za zapůjčení auta, čekalo na mne auto v modré metalíze, verze Super 2.2 JTDM 132 kW s manuální převodovkou. A znovu mne svým vzhledem okouzlilo. Giulia vypadá oproti konkurentům jinak, je méně technokratická než Audi, emotivnějši než BMW a sportovnější než Mercedes. Myslím, že se vydala tou správnou cestu, i když klidně by se mohla ještě trochu více vyhranit. Po nasednutí na mne čekal útulný interiér sportovního ražení, kterému však chybí ona prémiová preciznost konkurence. Sedadla nejsou výrazně tvarovaná, avšak jsou pohodlná. V kožené variantě však postrádají perforaci nebo dokonce odvětrávání, v horkém letním dnu nic příjemného. Posaz za volantem a volant samotný jsou však perfektní, celá kabina je poměrně prostorná. Měřím přes 190 cm a na zadní sedadla se usadím poměrně dobře, i když přístup není nijak dobrý. Zavazadlový prostor nebude patřit mezi priority kupujících, ale má obstojný objem a malý vstupní otvor. U testovaného auta (a zatím asi všech vyrobených Giulií) chybí sklopná sedadla, zadní loketní opěrka či průvlak pro lyže, z mého pohledu nepochopitelné, zvlášť když ceník sklopná sedadla nabízí. Hlavním trumfem ale má být jízda, tak pojďme na to!

Startuji efektním tlačítkem na volantu a vznětový motor nové konstrukce zvolna naskočí s typickým zaklepáním řadicí páky, která prozrazuje koncepci s pohonem zadních kol. Při sešlápnutí spojky jsem ale zaražený, modul pedálů nepůsobí bytelně a cítím malou vůli nejen ve spojce, ale i v brzdě. Toto jsem pozoroval u dvou aut a čekám tak, že tato vlastnost nebude výjimkou. Možná je to drobnost, ale na první dojem to působí opravdu špatně a nedůvěryhodně. Motor na volnoběh má klasický dieselový zvuk, průměrně utlumení. Řadím tedy jedničku a vyrážím z parkoviště. Řazení jde ztuha, na každodenní auto možná zbytečně moc, ale páka je příjemně tvarovaná a krátká. Na co však nejde zapomenout, je řízení. S příchodem první zatáčky si uvědomuji, jak přímé je. Při přejíždění z pruhu do pruhu se Giulia vrhá hladově a přitom maximálně stabilně. Při tom si všímám, že jednoznačně poutám pozornost, když mě cíleně ve vedlejším pruhu dojelo pár kluků ve staré Octavii a fotili si mě. Fajn, Alfa je prostě kus auta :-).

Když cesta umožnila trochu přidat, uvědomuji si, že ani se zatím nejsilnějším dieselem Giulia žádný závodník nebude. Zrychluje příjemně, ale jako by se pár Nm z udávaných 380 někam zatoulalo. Na obranu musím dodat, že se jednalo stále o nezajeté auto. Při akceleraci se diesel začne ozývat více, a to velmi netradičním mechanickým zvukem. Ten jsem nevnímal negativně, narozdíl od podivného kvílení, které motor začal jakoby z povzdálí vyluzovat při otáčkách kolem 4500/min. Spotřebu na testovací trase nemá cenu moc rozebírat, odhaduji, že běžně bude uživatel jezdit lehce nad 6 litrů/100 km. Mohlo by to být méně, možná by pomohlo užití systému SCR.

Hodina, kterou jsem měl na jízdu určenou, mi samozřejmě neumožnila se s autem pořádně seznámit. Opakovaný průjezd pár hezkých zatáček mi ale dokázal, že podvozkově se jedná o opravdovou špičku, ať už jde o vyvážení, řízení či komfort. Brzdy bych označil jako odpovídající, ale velmi nepříjemně je nastavený systém výstražného brždění, který se aktivoval při každém ostřejším zpomalení. V každém případě bych velice rád měl Giulii k dispozici na delší dobu a na těch správných silnicích, protože jízda je opravdu tím, čím italské kráska může okouzlit.

Horší je to s interiérem, který si při zastavení na focení znovu, tentokrát v klidu prohlížím. Zpracování je solidní, výjimku tvořil ovladač zrcátek ze dvou dílů (tělo a stříbrný kroužek), kroužek nedržel na svém místě a působil, že brzo upadne. Chybí mi odkládací prostory, například na mobil a peněženku. Palubní počítač mezi budíky je nepřehledný a nedá se moc přizpůsobit, ukazuje jen pár údajů. Centrální displej, zajímavě zabudovaný do palubní desky, rovněž působí svou grafikou trochu nemoderně a jeho ovládání mi nepřišlo moc vyladěné včetně zpracování ovladače. Zde má například Audi mílový náskok. Alfě by v boji s prémií určitě pomohlo, kdyby nabídla nějakou technickou zajímavost. Takto nakonec působí trochu chudě, i když opakuji, že interiér je příjemné místo k životu.

Abych shrnul mé dojmy z nové Giulie, jsou převážně pozitivní. Alfě se povedlo postavit skvěle jezdící a krásné auto prakticky z ničeho. Bohužel, nepodařilo se jí vyvarovat drobných, ale četných chyb zejména v interiéru. Říkám si, jestli Giulia opravdu najde dost zákazníků, aby vytáhla Alfě trn z paty. Nejsem si jistý. Má na to? Určitě ano, sám bych ji jednou rád viděl ve své garáži, ideálně v zážehové verzi v kombinaci s automatem, kterou bych velmi rád vyzkoušel. Největší problém nakonec vidím v ceně a obchodní politice automobilky. V testované konfiguraci se cenou blíží hranici 1,25 milionu Kč. To je dost peněz, když uvážím, že se jedná o dieselovou manuální verzi, která zdaleka ještě není v plné možné konfiguraci. Ještě více pak zaráží volba vozů, které automobilka dodává a dealeři si z nich musí v první vlně vybrat. Zkoušené auto přes svou cenu si například muselo vystačit s halogenovými světlomety. Z pohledu racionálního zákazníka to bude mít Giulia se současnou cenovou politikou složité, protože německá premiové trojice nabízí propracovanější auta za podobné ceny. Pokud ale půjde Alfa s cenou dolů, aby se dostala někam do rozmezí 700 tis za obyčejný diesel až milion za vrcholný kus, mohla by být velmi horkým kandidátem pro sportovně založené řidiče. Cuore sportivo je stále mocným lákadlem!

Silné stránky

- emotivní a zdařilý design
- kvalitní použitá technika
- nízká hmotnost
- výborné jízdní vlastnosti

Slabé stránky

- vzhledem ke kvalitám podvozku vlažná dynamika
- nepřesvědčivý multimediální systém
- méně praktický interiér
- mezery ve zpracování interiéru
- poměrně vysoká cena

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto mi ke zkušební jízdě zapůjčilo pražské dealerství Imofa, kterému bych tímto chtěl poděkovat za ochotu a vstřícný přístup.