Škoda Roomster Duo 1.2 HTP

Hodnoceno: 8× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Po dlouhém odříkání a smutných pohledech na přibývající recenze ostatních jsem po zdárném ukončení semestru došel k té správné chvíli – beru si do ruky netbook, hrnek čaje a chystám se vykreslit „auto, s kterým jezdím nejčastěji“ tak, jaké skutečně je, i tak, jaké zkušenosti s ním mám jako skoromajitel. Skoromajitele říkám proto, že všechna auta, o kterých na moje.auto.cz píšu patří mým rodičům, všechna z nich ale užívám celkem pravidelně a ani jejich údržba nejde mimo mě, takže v kombinaci s tím, že z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsou auta mým koníčkem již asi od čtyř let, cítím se oprávněn vstoupit do tohoto světa „zcelamajitelů“ a doufám, že od nich mým směrem moc kamenů nepoletí…

Ale již k autu. Je to Škoda. Je to Roomster. A je to 1.2 Htp. Tuto informaci nedávám, abych odradil ty, kteří se nechtějí s četbou o této motorizaci vůbec zahazovat (ty už varovala karta vozu), ale proto, že na internetu je testů této konkrétní verze jako šafránu, přičemž naopak na silnicích se s nimi plýtvá jako s posypovou solí. Pokusím se tak podat co možná nejvíce objektivní a až na pár výpadů i seriózní test se zaměřením na motor, to vše tu a tam doplním vlastní zkušeností. A jak se Roomster dostal k nám umístím nezvykle až úplně nakonec. Jdeme na to!

Kontroverzní originál

Škoda Roomster je bezpochyby v současnosti nejvíce kontroverzním modelem naší nejvíce české (je mi líto, Hjandé) automobilky. Hned od svého představení šokoval svojí ambivalentností, někteří by řekli schizofrenií, která spočívá v optickém oddělení prostoru řidiče a cestujících. Přední část včetně palubní desky je totožná se Škodou Fabia druhé generace, od B sloupků je vše jinak – bohatě prosklená vysoká karoserie slibující obrovský prostor a vynikající výhled. Auto tak z profilu působí na jednu stranu jako slepené ze dvou, avšak nikoliv beze smyslu. Navíc pozorné oko Jeremyho Clarksona z pořadu Top Gear objevilo v tvaru předních dveří a okna odkaz na legendární Lancii Stratos – a prodeje šly nahoru . Roomster se řadí do kategorie malých MPV, proti nim však vyrazil neobvyklým pojetím, kdy dosáhl ohromné variability a proti dodávkám typu Berlinga přidal mnohem více stylu. Zkrátka odvážný počin jinak konzervativního výrobce.
Na trh přišel v roce 2006, takže už přeci jen nepatří mezi nejmodernější výstřelky, s originalitou, zpracováním a po faceliftu s novými motory se mu stále daří držet krok s konkurencí. Přesto je z palety Škody-Auto jednoznačně nejméně prodávaný, zatímco zejména ČR doslova válcují proudy Fabií a Octavií, Roomster je mnohem více okrajovou, avšak stále solidně prodávanou záležitostí.

Vzadu se radují…

Jestliže jsou názory na Roomster zvenku rozporuplné, každý, kdo měl možnost strávit nějaký čas jako pasažér je nadšen. Zvenku relativně malé auto překvapí místem pro cestující. Výše umístěná sedadla umožňují pohodlné nastupování, nad hlavou zeje až zbytečný volný prostor. Zadní sedadla jsou malým zázrakem – systém Vario flex je neskutečně důmyslný a v praxi znamená, že sedadla jsou polohovatelná, posunovatelná a zcela vyjimatelná, přičemž vše probíhá nesmírně jednoduše pomocí intuitivních páček. Rázem si tak lze vytvořit z malého MPV malou dodávku. Sedáky i opěradla by sice mohly být větší, ale nepohodlné nejsou a vzhledem k variabilitě to lze odpustit. Zejména v zadní poloze posunutí sedadel je pro kolena cestujících tolik místa, že často ani vozy střední třídy nestíhají. Zavazadelník ale i tak zůstává dostatečně velký. To jsou trumfy, které někdo, kdo jako my potřebuje čas od času převézt i nějaký stavební materiál či lednici, nemůže opomenout.

…vpředu vcelku také

U předních sedadel ale pro začátek musím začít kritikou. Jestliže zadní místa poskytují vynikající výhled, na těch předních si nejeden posteskne. Tvary karoserie dost omezují výhled do stran a nízké čelní sklo zase výhled na semafory. Roomster se směrem dozadu rozšiřuje, a jestliže na zadních místech je šířka tak tak, předním už nějaký ten centimetr do šířky chybí.
Sedadla mají tuhé polstrování a celkem hrubý, ale odolný potah. Boční vedení je spíše přáním než skutečností, i když u MPV je to asi stejně jedno. Nebo snad ne? O tom až později. Co se týče polohy za volantem je spíše vyšší (na MPV zase spíše nižší) a většina řidičů si asi najde správnou polohu. Mně se to však daří je napůl, jelikož volant dle mého názoru nejde přitáhnout tolik, jak bych potřeboval. Na druhou stranu měřím 192 cm, což není úplný standard.
Palubní deska je neobyčejně mohutná a bytelná, což je jistě dobře. Neoplývá sice žádnými výstřelky, její design je ale povedený, veškeré ovládání po ruce a nabízí dost odkládacích prostorů, aby se v nich dalo i něco poztrácet. Vyšší výbavy mají povrch desky dokonce z měkčených plastů, jejich mačkání ale moc radosti při „auto“erotice nepřinese – měkčené jsou tak naoko a působí dost bakelitově.

Závodivý stěhovák

Vedle převozních schopností, o kterých jsem básnil o pár řádků výše, Roomster příjemně překvapí také jízdními vlastnostmi, které jsou vzhledem k určení auta až udivující. Pokud zrovna nevezu nějaký kontraband, dá se užít i celkem zábavy. Podvozek je složený z Fabie vpředu, zadní náprava pak pochází z Octavie první generace. Ta je o dost širší a poskytuje stabilitu. Spolu s krátkými převisy karoserie a lehkým motorem vpředu zatáčí jako ďas. Ať jsem zkoušel vrhat se do zatáčet všelijak, vždycky neutrálně zatočil jako po kolejích a na hraně stačilo lehce ubrat plyn a hned se vrátil do požadované stopy. Takto se dá srovnat prakticky do jakékoliv zatáčky. Samozřejmě že má své limity, ale v rámci té správné cenové dimenze a rozměrového časoprostoru je velmi dobrý.
Řazení je přesně takové, jak má být, s krátkou pákou je radost manipulovat. O něco horší je to s řízením, to je klasicky dost mrtvé a základní volant bez kůže taky není žádné terno. U brzd bych ocenil kotoučové i na zadních kolech, ale i s bubnovými toho ubrzdí dost. Naladění brzd ale vyžaduje větší tlak, což někomu vyhovuje a na jiné to působí jako slabé brzdy. Bohužel, rozmístění pedálů a elektronika motoru se slovo meziplyn odmítly naučit, takže v konečném shrnutí je Roomster nesportovní auto s velmi jistým podvozkem, což je ale vlastně celkem logický závěr když posuzujeme mini MPV.

1.2 htp – dobrá volba jen pro někoho

A nyní konečně pod kapotu, pod kterou se skrývá třívalcový hliníkový motor 1.2 „High Torgue Performance“. Hátépéčko známé z obou generací Fabií sklízí kritiku kde se dá, najdou se i jeho zastánci. Pohon je tedy minimálně stejně kontroverzní jako Roomster sám. Jak si poměrně težký Roomster s velkou čelní plochou a malý motor s divným počtem válců rozumí? 51 kW při 5400 ot./min. a 112 N.m při 3000 ot./min., zrychlení z nuly na sto za 15,9s a max. rychlost 158 km/h nevzbuzují moc nadšení a skutečnost to potvrzuje. Tedy alespoň pokud chcete s naloženým autem křižovat mezi městy a po dálnicích. Pak se projeví nedostatek výkonu, motor pracuje na doraz ve vysokých otáčkách a baští přes osm litrů. Roomster zkrátka trpí s každým větším kopcem a řidič s ním. Provedl jsem si i orientační měření pružnosti: na IV. 60-100 pod 14s ještě ujde, na V. 80-120 je 24s už doba, za kterou se dá usnout. Spuštění klimatizace na dálnici pak už je vyloženě pro masochisty. Letošní léto jsem si konečně vyzkoušel cestování na dlouhou vzdálenost, kdy plně naložený Roomster dojel do Vysokých Tater a zpět (celý výlet cca 1500 km) a překvapoval mě spotřebou, kdy i s klimatizací vykázal přibližně 6,5l/100km podle dotankování. Při pokusech o maximální rychlost jsem se dostal na 165 km/h, což by tak nějak odpovídalo udávané macimálce 158. Kdybych vypnul klimatizaci a měl dostatečně trpělivé cestující, jel by o trochu víc, žádná zásadní změna by se ale nekonala. Celkově mi i v této rychlosti už nepřipadal moc přesvědčivý, takže většina cesty se odehrávala na pohodových 120.
Existuje ale i druhá strana mince a s ní i důvod, proč máme Roomster s takto „otřesnou motorizací“ doma. A to jízda po městě. Pokud potřebujete auto jen na doslova pár kilometrů po městě a pár kilometrů občas za město, máte (nebo spíše měli jste) možnost uspořit pár desetitisíců. Zde se totiž ukáže v úplně jiném světle. Klidná jízda přináší mnohem lepší odhlučnění, kdy motor téměř není slyšet, spotřebu zvládne kolem šesti litrů a i solidní dynamiku. Převody jsou totiž u Roomsteru extrémně zkrácené, takže ve městě působí lehce se točící třívalec dokonce lépe než letargická 1.4 se 63 kW, která byla v tu dobu v nabídce. Vlastně jsem se asi ještě nesetkal s kratšími převody – na dvojku dává maximálně 65 km/h a trojka tak tak olízne 100 km/h. A právě do této rychlosti nejede zase tak špatně. Celkově na mě pak působí jízda nesmírně pohodově, kdy po rovině brázdím šedesátkou na pětku a užívám si ticha. Jakmile ale jdou otáčky pod 2 tis., jede už jen po rovině. Od dvou výše naopak prudce, skoro až „turbodmychadlově“ sílí a kolem tří je v plné parádě. Pak se s ním dá jezdit i tak, že máte pocit že se i trochu hýbe. Vytáčí se ochotně až k šesti tisícům, od pěti už nic moc nepředvede. Takový je tedy 1.2 htp – dobrý ve městě, slabý mimo něj. Na naše potřeby ideální kompromis, pokud bych ho ale měl používat na delší cesty, určitě se vyplatí něco silnějšího. Kdyby však byla v době koupě již TSI, volba by byla celkem jasná.

Náš Roomster

Koho zajímá, jak výběr probíhal a co vybráno bylo, nechť zde čítá dle libosti.
V roce 2010 s rostoucím počtem mých naježděných kilometrů pomalu přestávalo Seicento (do kterého se sotva vejdu) stačit na úlohu druhého auta v rodině a nadnesl jsem myšlenku, že by mělo smysl pořídit něco většího a bezpečnějšího. Výběrem prošla velká spousta aut, začínalo se na Fiat Grande Punto social edition (se starou palubní deskou), v úvahu připadala Fabia a dokonce nový Megane Generation. Postupně ale začala krystalizovat myšlenka nekoupit auto jen o něco větší, ale plnohodnotné auto schopné uvézt i nějaký ten náklad, címž Punto a i Megane (bez sklopitelných zadních opěradel v Generation) vypadli. A jelikož hlavní slovo měl táta a ten na Škodu nedá dopustit, výběr opět skončil na Fabii, možná i Combi. Osobně bych si Fabii nevybral už jenom pro její zoufalou nudnost, ale lepší Fabia než nic. Avšak když jsem brouzdal na netu v té době početnými akcemi narazil jsem na Roomster. Právě přicházel facelift a starší model byl podpořený mohutnými slevami. A když jsem zjistil, že ve verzi Duo vyjde na stejné peníze jako stejně vybavená Fabia Combi, kopal jsem už jen za Roomster. Jeho praktičnost je ještě větší, designem je zajímavější a mimoto jsem se nemohl ubránit pocitu, že je to prostě lepší nabídka. Zaujal jsem a po zkušební jízdě se objednával Roomster Duo 1.2 Htp.
Výbavu verze DUO považuji za takový standard, co by mělo auto této velikosti mít. Jedná se o klasickou verzi Style (4 airbagy, Climatic, PC, el. Zrcátka a přední okna, projektorové světlomety,…) obohacenou o vše potřebné, co by jí jinak dle mého názoru chybělo: metalíza, 15 litá kola s výbornými pneu Continental, střešní lyžiny, Sunset, radio Dance, parkovací senzory vzadu (k nezaplacení) a prodloužená záruka na 4 roky. Takový Roomster stál v roce 2008 kolem 400 tis.Kč a když řeknu, že k akční ceně 267tis. nám byla poskytnuta ještě slušná sleva a jednalo se o objednaný vůz dle našich představ, je snad hned vidět, jak lákavá nabídka to byla.

Motor
O 1.2 htp jsem psal již výše. Důvod, proč jsme ho zvolili, byl jediný a naprosto jasný – cena. Nebudu tvrdit jak vlastně parádně jezdí a jak moc jsem ho chtěl jako někteří, ale sám jsem uznal, že je to motor pro nás. Až na občasný výlet někam po ČR se většina jízd odehraje po městě, kde nejezdí až tak špatně a s nájezdem kolem 5 tis. km za rok nemělo smysl koukat po turbodieselech. Silnější benzíny byly jen 1.4 a 1.6. Pro mamku zbytečné a jelikož jsem jezdil předtím s Fabií II 1.4, věděl jsem, že v nízkých otáčkách nejezdí líp ani trochu, zato byla o 30 tisíc dražší a žíznivější.. 1.6 by byl ideál, ale 60tisíc navíc se zdálo opravdu jako zbytečná investice na toto auto. Kupovat ho dnes, bylo by to slabší TSI, ale bychařením se zabývat nebudu.

Zkušenosti
Zatím veskrze pozitivní – se 17000km na tachometru se snad již zajel a slouží zatím bez jakéhokoliv problému. Občas si postestknu, že to zase až tak nejede, ale usměv mi vrátí potřeba převozu čehokoliv, kdy mě Roomster nepřestává překvapovat. Na delších cestách ale stále marně hledám ideální pozici za volantem a nevím jestli nadávat na svojí výšku nebo konstruktéry. Spotřeba není při 5tkm/rok tím hlavním parametrem, ale pro pořádek: V kopcovitém městě či při jízdě na plný plyn kolem 8-9 litrů, na okreskách padá k cca 6,5l a při velkém ekosnaze jde i na 5,5l. Nedávno se mi povedl rekord, kdy na 110 km dlouhé trase spotřeba činila 4,5 l/100km podle PP. Dlouhodobě máme asi 7,8 litrů, ale to je dáno převážnými jízdami po městě.

Abych to vše shrnul, s Roomsterem jsme všichni spokojeni a skvěle slouží k tomu, k čemu je u nás určen. Pokud bych volil jako rodinné auto a na delší cesty, určitě bych se vyhnul motoru 1.2 HTP, který stíhá jenom po městě.

Silné stránky

Vzhled
Variabilita
Jízdní vlastnosti
Cena

Slabé stránky

Vzhled
Vyšší spotřeba
Pro některé poloha za volantem
Výkon a spotřeba 1.2 HTP

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím jen předepsané prohlídky, tak jen doufám že mění olej všechen a nemění si díly jak se jim hodí.V poslední době mám trochu podezření, asi brzy přejdeme na výměnu svépomocí.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Zkušenosti s prodejcem výborné, ve všem vyšel vstříc a poskytl slevu i na akční verzi.