Honda Accord 2.0i Coupé CC1

Hodnoceno: 43× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Vesy".

Znáte to. Starší brácha, který byl vždy spíše šedivou myší, nevyčníval ani ve špatném ani v dobrém slova smyslu. Zkrátka průměr. Chodil každý den poctivě do práce, odváděl dobře svou práci ale vydělával, no jak bych tak řekl, prostě taky průměrně. Měl mladšího, svalnatějšího a pohlednějšího bráchu, kterého na rozdíl od něj znali všichni. Nikdy nikoho nezklamal a vždy každému pomohl, bez jediného zaváhání, spolehlivost sama. Nevadilo mu to, vždy věděl, že v něm něco je. Pak se však jednou stalo něco, co by od něj nikdo nečekal, kromě jeho nejbližších kteří vědí, že to v něm je. Jednoho sobotního odpoledne se do něj pustila parta nadopovaných frajerů ale jaké bylo jejich překvapení když se ten nenápadný klučina, s řevem a bez bázně pustil do souboje. Rychlá pravá střídala rychlou levou, aby po pár minutách vítězně stál, nad padlými, bez sebemenších známek únavy. Zase je z něj ten skromný klučina, který každý den dobře ale nenápadně dělá svojí práci. Jeden rozdíl tu však je. Teď pro pár dalších není tak průměrný. Koho že to zde popisuji? Popisuji zde někoho, kdo si to opravdu zaslouží. Někoho, o kterém vím, že takoví je. O někom, o kom bych už nemohl napsat výstižněji. O Hondě Accord 2.0 Coupé z roku 1993.

Opravdu dnes a denně odvádí svoji práci, již 15 let a dlužno říci, že velice poctivě a spolehlivě. Nikdy mě nezklamal. Spíše naopak, mi každý den dokazuje, kolik je v něm skrytého talentu a přestože vlastním i jeho mladšího, mnohem viditelnějšího bratra, jsem na něj stejně pyšný. Vyděl jsem už stovky překvapených výrazů, když ukázal záda mnohem mladším, silnějším, známějším a rádoby rychlejším autům a jejich pokořeným majitelům. Zbožňuji ho. Ne náhodou se tvrdí, že se v drtivé většině nových vozů kamsi ztratila schopnost pobavit svého majitele. Budete-li mít možnost, zkuste si například sjet s 205Gti, e30 325i, Crx-kem I.gen., Golfem Gti I.generace a se spoustou jiných, dnes už dědečků. Garantuji Vám, že se budete šklebit od ucha k uchu a nebudete chtít vystoupit. Nenápadná auta, která tvořila dějiny. Mezi ty méně známé a u nás ne tak rozšířené patří například Peugeot 306 s16, Citroen Saxo VTs (který je zde také nádherně a s láskou zrecenzováno), Ford Puma, Prelude 2.2Vti a já po zkušenostech s nimi, mezi ně řadím i moje Coupé 2.0.

Je to už přes dva roky, kdy jsem hledal auto, kvůli nové práci. Volba byla předem jasná. Chtěl jsem aby auto vypadalo sportovně, zároveň bylo schopné pro denní provoz, pohodlné, aby to nebyl šnek, značka Honda nebo Bmw, nejlépe kupé a cena 50 až 70 tisíc. A tak jednoho rána sedím u počítače, asi tak jako dnes, a prodírám se internetovými servery nabízející auta v „perfektním“ stavu. Bylo tam. Honda Accord 2.0 Coupé rok 93 s kompletní servisní knihou (taky sem nevěřil), vše v elektrice a hlavně originální tovární úprava přímo od Hondy a podle slov majitele, nadšeného „hondisty“ jsou prý jen dvě v republice. 200km dlouhá cesta do Kladna mi nemohla utéct rychleji :-)). Sraz se konal před jedním z těch obludných nákupních center, kde jednou týdně po manželčině nátlaku, vzteky bourám košíkem do všho co se hýbe i nehýbe. Opoždění majitele a dvě cigarety mi krátí život. Už aby tu byl, kurník. Nervózně zašlapávám nedopalek, berouc na sebe břímě životního prostředí, když v tom vzduch prořízne syté a tak naléhavé vytí vysokootáčkového motoru pana Hondy, že se mi dvojnásobně zrychlil tep. Meziplyn patou s jemným přibrzděním špičkou, lehce odsazená záď na kruhovém objezdu a trojka vytočená k 7 tisícům otáčkám. To vše v tu chvíli probarvilo šedivý tok života na kilometry daleko. Sakra, ta věc je ale rychlá !!! Není čas si utírat sliny a zůstat civět, protože něco mi říkalo, že jsem se zamiloval. „Myslel jsem, že Accord takhle nejezdí?“ zněla moje první otázka. „Tenhle ano a taky sem byl poprvé stejně překvapený jako vy“ zněla nadšená odpověď v tu chvíli, aniž by to tušil, minulého majitele :-)). „Byla na přání jednoho z majitelů upravená přímo u dealera, řídící jednotka, výfukové potrubí, zadní tlumič Rosi, tvrdší tlumiče a pružiny, kompletní brzdovou soustavu Brembo jsem však měnil já, protože ta původní nestála za nic jako u všech Accordů. Tak to konečně řekni, prolétlo mi hlavou. „Jdeme jí projet?“ s úsměvem řekl majitel, to co jsem celou dobu chtěl slyšet, od chvíle co jsem vyděl jeho přílet. „Nemůžu se dočkat“ vylétlo ze mě s dětskou upřímností, jakou děti hýří pod vánočním stromkem. Pamatuji si to jako dnes. Otevřu dlouhé dveře a vpadnu do nízko položených sedaček, které mi hned i při mé 190cm postavě perfektně obepínají tělo. Nasávám vůni vyleštěného interiéru. První dvě věci, které mě praštili do očí je obrovský prostor všude okolo. Najednou se Octávie se kterou jsme přijeli zdála tak stísněná, to když si kamarád který neodolal projížďce vzadu překřížil nohy. Zkuste to v jiném autě, vážně. Druhou věcí byla ergonomie posazu, stačilo si jen drobet odtáhnout sedačku a seděl jsem přesně jak si vždy v ostatních autech musím přizpůsobit vše okolo. Správná sportovní poloha. Volant je sice trochu větší, na to co s ním chci za chvíli provádět :-)) ale Hondaři jistě potvrdí, nic co by neznali. Pedály poskládané, krásně ve stylu pata, špička. Nedočkavě chytám za klíček a otáčím a jak je v Japonsku zvykem, auto chytá okamžitě. Pravou nohou prošlápnu plyn a otáčky vyletí někam k červenému poli, za doprovodu ostrého ryku. To pohodlí je super, vážně fajn a jen co se vymotám z městského chaosu, vezmu ho pod krkem. Je to tady. Silnice se vyprazdňuje a otevírá. Zabořím pedál plynu do koberečku a vrrraaaaaaauuuuuuuuuuu. Jen co otáčky překročil hodnotu čtyř tisíc síla výkonu mě zatlačila do sedaček, motor přiostří svůj zvukový doprovod a vy už musíte být připraveni řadit. Vždyť je to jen Accord ochuzený o pár zadních dveří !!! Oba s kamarádem křičíme nadšením (doufám, že nás nikdo neviděl). Řítím se k táhlé pravé zatáčce, která mizí někde v lese. Brzdy jak břitva. Přes volant cítím tok informací, na jaký nejsem zvyklí, ještě můžeš přidat, ještě a prolétávám kolem dvou vyděšených cyklistů, uf. Pane jo, je to zábava, úplně cítím jak si se mnou celé auto povídá. „Beru ho, beru hoooo“ křičím na majitele skrčeného v sedačce, to když na vytočenou trojku blízko 150km/h v mžiku předjíždím kamion. „Dám vám k němu i nové rádio“ slyším v hlase mírný záchvěv, „hlavně když už zastavíte!!“

Vidím to jako dnes a víte proč? Protože tohle s ním prožívám každý den, lépe řečeno dnes spíše manželka, která nechtěla uvažovat o prodeji a vzala si ho pod svá ochranná křídla. Stejně bych ho neprodal. Jsem šťastný, kdykoliv se s ním projedu. To auto je jako rozdvojená osobnost, jako Jackil a Hide. Pokud chcete volným tempem na nákup, stačí říct a v neuvěřitelném pohodlí vás tam bez mrknutí oka přepraví. S obrovským kufrem, průměrnou spotřebou 8 litrů a s pohodlím, které by mu mohlo závidět spoustu aut. Jestliže se ale ve vás probudí závodník, druhá polovina osobnosti Accorda Vám ráda vyhoví. Garantuji Vám, že se budete šklebit jako blázni. Proto ho řadím, mezi těch pár aut, které tohle dovedou.

NEDÁM HO Z RUKOU

Silné stránky

Rozhodně použitelnost, jak při denním používání tak při jízdě alá "břitva". Manželka mi nedávno povídá "víš proč to auto tak zbožňuju? Protože nikdo neví co v něm je a když to zjistí, moc ráda bych viděla ty kyselé obličeje".....asi sem jí nakazil :-))

Je až neskutečné, jak dokáže vydržet všechno to závodnické zacházení. Jediné co odešlo po 230.000km byl startér. Nemám mu to za zlé. Jezdí se s ním celý den a kdyby mi někdo řekl, jestli bych si ho vzal na cestu kolem světa, neváhal bych ani okamžik. Jeho mladší brácha CD7 i starší a menší CRX VTi jsou v tomhle stejní.

Prostornost. na zadních sedadlech by jste mohli dělat od dětí až po párty. Se složenou zadní sedačkou a nohama v kufru se jsme se tam po proflámované noci v pohodlí vyspali...nechtěl se mi brát stan, věděl jsem to.

Pohodlí je taky prvotřídní. Ještě než-li jsem si koupil mladší kupé CD7, najezdil jsem s ním za rok 35.000km a nikdy jsem se nemusel u krajnice protahovat abych nezdřevěněl. :-))

Tyhle verze by opravdu měli v celé republice být jen dvě. Už jsem dostal spoustu nabídek k prodeji a to dokonce za dost vysoké ceny. Muselo by mě zklamat a to CC1 neumí.

Podvozek. Sice se naklání víc než CRX ale kvůli velkému rozvoru a délce skoro 5m (přesně 4700mm) je neuvěřitelně stabilní. Kolegovo A6 2.5TDi Quatrro je samozřejmě alespoň v zatáčkách rychlejší ale je daleko před většinou předokolek. Je to také dané tím, že na to jaký je to kus auta váží jen 1300kg (mimochodem je dlouhé jako BMW řady 5)

Motor. Má smysl to u Hondy vůbec psát??? :-)) V nižších otáčkách kultivovaný, úsprný a tichý a v otáčkách kde nalézá většina motorů svůj hrob je nádherně zhrublí a silný. Erekce samozřejmostí :-))

Převodovka je přesná lehká a možná že to znáte, nutí Vás pořád s ní kvedlat i když to není potřeba. S meziplynem je to nirvána.

CHYTÍ VÁS ZA SRDCE A NEPUSTÍ

Slabé stránky

Pro někoho možná dva páry dveří, ovšem mě to nikdy nevadilo.

Jejich tak málo, že pokud by se Vám stalo něco se zudní částí auta, těžko by to někdo dal dohromady.

Absence klimatizace.

Délka auta je na obtíž při parkování ale manželka si už ráda zvykla. To samé platí u dveří. Jsou obrovské a pokud zaparkujete moc na těsno mezi auta, máte problém :-))

Jednou za čas se na lemech zadních blatníků objevují pupínky rezi. To je u starších Accordů známé. Ovšem mám-li to srovnat s jinými, tak sem to psal zbytečně :-)

HROZÍ VÁM, ŽE PŘIJDETE O ŘIDIČÁK

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Mám oblíbeného automechanika, který mě nesnáší, protože Hondu k opravě ještě neměl :-)) tak sem si řekl, že mu udělám radost a nechám mu kompletně zgenerálkovat podvozek (čepy, tlumiče, ložiska atd.) dokonce se na mě i usmál.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Prodejce byl fanda do všeho co má na kapotě znak pana Hondy. Doufám že další co si koupil, je stejně úžasná. Myslím že chtěl nového Civica Sport.

tovární a jiné úpravy

Kompletní brzdy Brembo
Sporotvní tlumiče a pružiny
Snížený podvozek
Výfuk značky Rosi
Přeprogramovaná řídící jednotka