Škoda Felicia GLXi

Hodnoceno: 39× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

I. Úvod

Už přes rok a půl se po českých silnicích proháním s červenou, vyvoněnou a pokud možno vždy nablýskanou Škodou Felicia. Po téměř dvou letech zkušeností jsem se proto rozhodl od základu přepracovat svojí recenzi. Mým cílem je podělit se s Vámi o zkušenosti s tímto neobyčejně obyčejným vozem, přiblížit zápory i klady vozu, přednést zkušenost s koupí či se snažit podat kvalitní informace pro Vás, kteří například uvažujete o koupi Felicie. Přeci jen se tento model stále drží mezi třemi nejprodávanějšími ojetými vozidly v ČR.

II. Stručná historie

Škoda Felicia s karoserií hatchback se začala vyrábět coby nástupce modelu Favorit/Forman v roce 1994. Nejprve se nabízela v krátké verzi, o rok později přibyl model Combi, následovaly Pick-up, VanPlus a Fun. Narazit jsme mohli také například na verzi kabriolet od společnosti Metalex. Těch ale bylo jako šafránu. Důležitý byl pro Felicie rok 1996, kdy motory 1,3 dostaly vícebodové vstřikování a standardně se začal montovat posilovač řízení pro vozy s motory 1,6 MPi a 1,9 D. V roce 1998 prošla Felicia faceliftem, především přední části vozu, která se nyní podobala vlajkové lodi společnosti, Octavii. Nová maska měla za úkol sjednotit vzhled vozidel Škoda. Na voze ovšem omládly přední i zadní nárazníky a lehce i interiér. Zlepšily se bezpečnostní prvky či antikorozní ochrana. Do možné výbavy přibyly boční airbagy. Po celou dobu výroby byla základní výbava Felicie velice chudá, pokud si zákazník ale připlatil, mohl vlastnit vůz vybavený klimatizací či čtyřmi airbagy. Celková produkce dosáhla 1 404 503 vozů a v roce 2001 byla výroba definitivně zastavena.

III. Můj první vůz

Už odmalička jsem snil, jak se jednou budu prohánět ve svém autě, těšil se na věk, kdy budu moci legálně řídit auto. Ovšem tehdy jsem v představách jezdil Škodou 120. Dočkal jsem se, nastal ten krásný věk 18 let a já držel v ruce růžovou kartičku, kartičku která pro mě měla nevyčíslitelnou hodnotu. Nenarodil jsem se ale v rodině movitých podnikatelů a tak mě bylo jasné, že na svoje vlastní auto si budu muset ještě dlouho počkat, nejspíš do prvního zaměstnání. Byl jsem tak vděčný, když mě mamka začala půjčovat svého Favorita. Přesto, že nebyl můj, pečoval jsem o něho jak o vlastní a najezdil s ním spoustu tisíc kilometrů. Přelomovým rokem byl pro mě konec roku 2008 kdy jsem dostal příležitost odjet do zahraničí na školní stáž a vydělat si tak peníze, o jakých se mě na českých studentských brigádách ani nezdálo. Naprosto bez rozmyslu jsem tak na čtvrt roku odjel. Po první výplatě jsem věděl, že můžu začít hledat adepta na mého prvního plechového miláčka.
Dennodenně jsem projížděl internetové recenze, články, časopisy a vše možné i nemožné abych vybral správně. Z množství vozů o kterých jsem rozhodoval se do finále dostaly dva. VW Vento a Škoda Felicia. Znám pár studentů, kteří přišli k penězům a první co bylo, že je investovali za staré BMW nebo podobný šperk. Peníze došly, auto se porouchalo a skončilo odstavený v rohu zahrady. Takhle jsem dopadnout nechtěl. V hledáčku jsem měl proto auto levnější ale kvalitní, spolehlivý, se slušivým designem, s pověstí ,,držáka“ a dostupnými díly a servisem, který bych zaplatil i jako student.
Více jsem toužil po Ventu, to auto se mě líbilo, znal jsem z okolí uživatele tohoto vozu a jejich zkušenosti, navíc bylo oblíbené u taxikářů a který taxikář by si pořídil nekvalitní vrak?
Bohužel, sehnat novější, zachovalé Vento za slušné peníze byl nadlidský úkol. Nechtěl jsem dávat za auto více než 70 tisíc. Navíc jsem už nechtěl čekat a auto pořídit v půlce stáže, kdy jsem byl na skok v ČR a rovnou s ním do ciziny odjet. Z těchto důvodů finále vyhrála domácí Škodovka. Mé nároky ale nebyly zrovna nejnižší. Když Felicia tak s co nejvyšším stupněm výbavy, bez známek koroze, s kilometry nepřesahujícími sto tisíc a nejlépe provedení combi. Jestli motor 1,3 MPi 50 kw nebo 1,6 MPi 55 kw mě bylo v podstatě jedno. Oba motory mají své výhody i nevýhody. Raději jsem chtěl ale 1,6 od VW. Rozhodně jsem zavrhl motor 1,9 D a 1,3 40 kw.

IV. Koupě vozu

Na internetu jsem objevil v kolínské pobočce jednoho z největších prodejců ojetých vozidel Felicii za 35 000,- s plnou výbavou včetně klimatizace. Podle fotek pěknou. Vůz jsem telefonicky zamluvil a vydal se do Kolína. Tomuto autobazaru jsem se chtěl vyhnout obloukem, bohužel osudu člověk neporučí. To co jsem viděl na místě mě ovšem doslova vyrazilo dech, přivodilo zlost a nebýt mě 22 let tak skončím na kardiochirurgii. Stála tam sice Felicia s plnou výbavou, ovšem místo motoru 1,6 s motorem 1,3, místo zachovalého vozu combi, totálně prohnilá krátká verze. Ovšem takhle prohnilý nebyl ani náš 17 let starý Favorit. Prodejce se mě snažil přesvědčit, že zrezlé plechy vyměním za pár korun, a že to není tak hrozné, a že mě dají slevu a čím více mluvil, tím více jsem mu chtěl jednu vrazit. Protože jsem ale slušně vychovaný, řekl jsem mu jednoznačně že nemám zájem. Nechtěl jsem ale takovou cestu jet nadarmo a tak jsem si šel autobazar projít. Felicií zde stálo asi deset. Jednu jsem si ale nakonec vybral. Stála tam v růžku pod sněhovou peřinou. Po důkladné prohlídce následovala testovací jízda. Jedinou shledanou vadou bylo maximálně zatuhlé řazení a vada na karoserii, v podobě rýhy, nejspíše od klíče. Asi někdo záviděl předchozímu majiteli nové auto. Paradoxem je, že náš Favorit byl taky objetý klíčem a já si řekl, že takové auto rozhodně nechci. Škrábance ovšem byly jen na jedné straně vozu. Po konzultaci se známým mechanikem o zatuhlém řazení jsem začal smlouvat o ceně. Ta byla původně 60 000,-. Požadoval jsem slevu vzhledem k problému s řazením a rýze na karoserii. Po údajném schválení pražskou centrálou jsem dostal slevu 5 000,- a k tomu letní pneumatiky na nových diskách. Následovala nějaká ta administrativa, která trvala asi 3 hodiny. Nenechal jsem se jen tak odbýt a než jsem podepsal smlouvu požadoval jsem na vůz záruku. (o rok mladší vozy jí měly automaticky na tři týdny). Jednání o záruce trvalo další hodinu, nakonec jsem jí dostal černé na bílém. Sedl jsem tedy nyní už za volant svého prvního automobilu a vydal se na cestu domů. Ta probíhala trošku s napětím. Jednak jestli se vůz neporouchá za koncem Kolína, druhak jestli dojedu s prázdnou nádrží k první benzínce a nakonec jestli vůbec dojedu, jelikož řádila silná sněhová vánice doprovázená vyhlášeným kalamitním stavem...

V. Popis vozu

Čím to tedy vlastně jezdím? Z Kolínského autobazaru jsem si jako druhý majitel odvezl vůz Škoda Felicia GLXi 1,3 MPi 50 kw. Najeto měla škodovka 75 tisíc km a světlo světa spatřila koncem roku 1998. První registrace proběhla dle technického průkazu až v roce 2000. Kilometry dokládala řádně vyplněná servisní knížka, i když to při dnešních podvodech nic neznamená. Podle zachovalosti vozu si ale myslím, že kilometry odpovídají. Vůz je pokryt příplatkovým lakem červená rally. Základní výbava zahrnuje v modelu GLX mimo jiné osvětlení a kovová oka v zavazadlovém prostoru, čtyřramenný volant, lepší čalounění, mlhová světla, ochranné boční lišty či vyndavací kastlík na středovém tunelu. Mimořádná výbava mě hýčká posilovačem řízení (u motoru 1,3 docela vzácnost), ABS, airbagem řidiče i spolujezdce, elektricky nastavitelnými a vyhřívanými zrcátky, výškově nastavitelnými předními sedačkami, centrálním zamykáním s DO a alarmem či důležitou vzpěrou mezi tlumiči.

S vozem jsem ihned po koupi odjel do Rakouska, do centra Alp. To byla největší zkouška a nejlepší možný seznámení se s vozidlem. Na druhou stranu i trošku sázka do loterie, vydat se s neodzkoušeným autem do zahraničí. Feličitka, jak jsem jí pojmenoval, ale cestu zvládla výborně. S vozem jsem se ihned sžil. Připadal jsem si jako ve snu, já a moje vlastní auto!!! neuvěřitelné. Sen se stal skutečností. Zkouška vozidla dopadla na výbornou. Alpské zasněžené kopce, výlet do Maďarska, to vše bez jakýchkoliv komplikací. I sněhové alpské kalamity zvládala na jedničku, řetězy jsem nasazoval jen cvičně na parkovišti.
Od návratu ze stáže uplynulo hodně času. Určitě dost času na to, abych mohl Felinku hodnotit. K dnešnímu dni tachometr udává 106 500 km. To tedy znamená, že jsme spolu už strávili 31 tisíc kilometrů. Vzhledem ke své brigádě musím využívat auto poměrně často a spolehlivost je pro mě na prvním místě. Naštěstí ale jsem služby odtahových služeb či lana v kufru nemusel využít ještě ani jednou. Auťák je naprosto spolehlivý a věrný přítel do nepohody.

VI. Jízdní vlastnosti a komfort

Felicia je konstruována jako levný rodinný vůz. Podle toho i jezdí. Není to žádné GTI a tak od ní nikdo nemůže čekat zázraky. Na druhou stranu, ale ani nepatří mezi slimáky na silnici. Velice záleží na řidiči, asi jako s každým autem. Když jsem jí koupil, byla línější než náš letitý Favorit. Trošku jsem byl z toho tehdy zaražený a tak jsem jí hned od začátku moc nešetřil a jezdil co to dá. Dnes mohu s klidným svědomím říci, že se to mnohonásobně vyplatilo. Pokud potřebuji jet svižně, nedělá to autíčku žádný větší problém. Maximální rychlost je odzkoušena na 180 km/h. Sám jsem tomu nechtěl věřit a dodnes si říkám, že mě musel popohánět vítr, je to ale pravda a mám na to svědky. Samozřejmě, takovou rychlost jsem zkoušel jen jednou a opakovat to nebudu. Takové hodnoty se motoru 1,3 zrovna dvakrát nelíbí což mě dal najevo spotřebou, jakou má leda tak Tatra 613. Zkoušel jsem to na uzavřeném okruhu, tudíž jsem nemusel zuřivě brzdit, dokážu si však představit co by na to řekly brzdy. To je ovšem jen taková perlička, kterou člověk na silnici nevyužije a tak se vraťme zpět do reality.
Pokud potřebuji rychle akcelerovat na křižovatce, či pokud si nějaký ,,týpek“ na semaforech myslí že mě to při rozjezdu nandá a nemá zrovna BMW M3, tak bude asi sám překvapen jak těžké to bude mít. Do prvních padesáti km/h zrychluje Škodovka jako ďas a kdybych měl na neustále nový pneumatiky, slyšelo by to i blízké okolí. Od padesátky výš už se přeci jen projevuje slabší motor a tak i když pomyslný závod na světlech vyhraji, pro každé druhé silnější auto není problém mě dojet a ukázat mě koncová světla. Jak říkám, zadarmo to ale nebude. Další částí, kdy Felicia překvapuje je předjíždění. Řekl bych, že od 50 km/h do 90 km/h není vůz příliš ochotný zrychlovat a je třeba motor více vytáčet. Nad 90 km/h ale chytá druhou mízu a i při zařazené pětce stačí sešlápnout plynový pedál a Feličitka ochotně a poměrně s chutí zrychluje a to až do rychlosti tak 150 km/h. Takže svižnější předjíždění, ať na okreskách nebo dálnicích, nám nečiní problémy. A pokud přeci jen ano, stačí podřadit a vůz vyletí jako střela. Samostatnou kapitolou je jízda do kopce. Ze zkušenosti s Favoritem jsem se bál v prudších a delších kopcích zpomalit abych následně nezdržoval provoz, než se opětovně rozjedu. Ovšem zbytečně. Pravidelně jeden takový serveru, že například Fabia HTP jede lépe než Felicia. Každý může mít názor jaký chce, každý taky nemusel narazit na zachovalý a rozježděný kus, ovšem moje zkušenost je taková že Fabia prohrává ve všech nepříjemný kopec jezdím a vždy jsem měl pod ním možnost se rozjet minimálně na 110 km/h a proto pak nebyl problém většinu ,,loudalů“ v pomalém pruhu předjet. Zrovna včera jsem pod kopcem jel 90 km/h na pětku. Většina aut přede mnou, a to i evidentně silnějších, mě odjela předjíždějíc kamiony v pravém pruhu. Já jsem ale šlápnul na plyn co to šlo a aniž bych podřazoval, všech pět aut přede mnou jsem zhruba v půlce kopce ve 110 km/h předjel, zatímco jim docházel dech. A musím říct, člověka to potěší..
Samozřejmě berme v úvahu, že je to stále ,,jen“ Felicia, takže srovnávat to například s Octávií RS samozřejmě nelze. Ovšem občas čtu názory a to i tady nasměrech. Sám sem s ní jezdil dřív než s Felicií a bylo to utrpení. A pokud se někde dostanu do neúmyslné ,,závodnější“ jízdy s rivalkou Fábií, většinou z ní vycházím jako vítěz. Teď si mnozí nejspíše říkají, že oni by taky neřekli, že jejich auto je línější než auto druhých. Já si uvědomuji i slabá místa mého vozu a nikomu necpu názor že moje autíčko je nejlepší na světě a hotovo.
Tyto, na takové auto, velice slušné výsledky ovšem vykazuje Felda s maximálně dvěmi osobami na palubě. Jakmile vezu pět lidí a kufr plný bagáže, je auto výrazně pomalejší. A i když se přesto dá více vytáčet a jet tak opět svižněji, podstatně hůře brzdí a o dost víc papá. Spotřeba celkově na dnešní poměry není nejmenší. Malý vůz se slabším motorem bývá dnes úsporný, to se o ,,jednatrojce“ ve Felicii říci moc nedá. Při opravdu plynulé a klidné jízdě kdy jedu souvisle 90 km/h se dá jet i za 6 litrů. Průměrně se ale pohybuji kolem sedmi litrů a při svižné jízdě se nebojí říci o osm litrů. Při dálničním provozu v rychlostech 130 – 140 km/h radši ani spotřebu nepočítám, jinak bych jel příště autobusem. Mít stálý přísun peněz tak nebudu moc řešit jestli jedu za 8 nebo 9 litrů, ovšem dokavaď žiji z brigád, tak se musím krotit. A možná tím lépe, alespoň jsem ještě za rychlost nedostal pokutu.
Černý puntík si ale mohou konstruktéři připsat za stabilitu vozu, byť oproti Favoritu, který se v zatáčkách choval jako kolíbka, je zde vidět veliký pokrok. V prudkých zatáčkách se Felicia například oproti moderní Fábii slušně naklání. Tento problém mají koneckonců i mnohé moderní vozy a jestliže pojedeme klidnou jízdou na rodinný výlet, pocítíme náklony minimálně. Pokud ale zvolíme ostřejší styl jízdy a chceme si s Felicií trošku zasportovat, chtělo by to seznámit se s možnými reakcemi podvozku při krizových situacích. Přeci jen to není Ford Focus. Velikou výhodu mají modely vybavené ABS. Párkrát mě už určitě zachránilo od jistého maléru, nemluvě o celkově lepším brždění na kluzkém povrchu. Ve spojení s lehkým vozem dělá občas divy. Ovšem neznamená to, že si někdo řekne ,,mám ABS tak můžu jezdit jako prase, páč to líp brzdí“. To určitě tak není, naopak testy dokazují že s ABS se brzdná dráha prodlužuje, jen se dá s vozem manévrovat a zvládnout tak lépe situaci. Brzdy by na Felicii mohly být celkově lepší, řekl bych že tenhle problém přetrvává z modelů Favorit. Při brždění z vyšších rychlostí je cítit lehčí vadnutí brzd. Sice brzdí slušně, v porovnání s konkurencí to ale stále není ono. Dalším skvělým pomocníkem na silnici a především pak v městském provozu a při parkování je posilovač řízení. Byl jsem zvyklý z Favorita na parkování s troškou vynaložení fyzických sil. Hydraulické servo ve Felicii není žádný velký zázrak, oproti třeba servu v Octavii, na parkování malíčkem to rozhodně není, přesto bych ale už auto bez posilovače nechtěl ani zadarmo, vyjma nějakého veteránu. Zejména v plně naloženém autě je to pomoc obrovská.
Co se týče komfortu cestování, nabízí letitý model od škodovky prostoru dostatek. Ve své třídě malých vozů nabízela v době vzniku Felicia nejvíce místa mezi konkurencí. Stejně tak jako předešlý Favorit. Ani dnes ale v tomhle ohledu nezaostává, vždyť nástupkyně Fabia nabízí místa mnohem méně. Bohužel já při svých 190 cm pociťuji absenci možnosti nastavení volantu. Lehce to vynahrazuje příplatkové výškové nastavení sedačky řidiče, v mém případě i spolujezdce. Kufr o velikosti 272 litrů pro českou rodinku dostačující moc nebude, pro mladý pár či starší občany zaručeně ano. A pokud už potřebujeme převézt nějaký ten materiál na chalupu, jednoduše sklopíme či úplně vyjmeme sedačky. Nebo si pořídíme Felicii Combi, s opravdu ohromným kufrem nabízejícím 447 litrů. Palubní deska z dnešního pohledu neoplývá zrovna nejkvalitnějším plastem, ovšem v dnešních levnějších vozech vypadají plasty mnohdy laciněji. Designem interiéru však Felicia předběhla dle mého, i názoru pár odborníků, dobu. Pracoviště řidiče i celkový vzhled interiéru rozhodně ani dnes nikoho neurazí, ostatně stejně jako vnější design. Všechny ovládací prvky jsou přehledně a prakticky rozmístěny. Jedinou výhradu můžou mít uživatelé snad jen ke spínačům elektrického stahování oken, které jsou umístěné na středovém panelu za řadící pákou. Ovšem vozů s tímto prvkem výbavy, v poměru kolik Felicií jezdí, mnoho nenajdeme. Já osobně občas omylem brnknu o tlačítka klaksonu a to zejména při parkování. Vzhledem k přítomnosti airbagu ale asi nešlo umístění tlačítek vyřešit lépe, jestliže nemělo být neprakticky na páčce pod volantem jako u Favorita. Další nevýhodu shledávám v krátkých sedákách předních sedaček, zvláště pro osobu se delšíma nohama. Někomu nemusí dělat dobře ani větší vyboulení opěradel v horní části opíraných zad. Na tento fakt jsem si ale časem zvyknul. Nedostačující je také boční vedení. Mě ovšem vadila nemožnost vyklopení hlavových opěrek. Takový luxus si tehdy dopřávali jen majitelé dražších aut a tak je pochopitelné že tento prvek nenabízela ani mimořádná výbava. Na delších cestách mě bolelo za krkem a v případě že jsem zalomil někam hluboko hlavu abych se na chvíli opřel, civěl jsem místo před sebe do stropu. Nakonec jsem to na základě rady moudrých kutilů ve feliciaklubu vyřešil předěláním opěrek ze staršího Audi a tak jsou teď cesty mnohem pohodlnější. Další významnou věcičkou pro lepší kvalitu cestování je loketní opěrka od Milotecu, kterou jsem si koupil několik týdnů po koupi vozu a těžko si zvykám na její absenci když jezdím jiným autem, které jí nenabízí. Vynikajícím pomocníkem především v zimě je elektrické vyhřívání zrcátek a jejich nastavení. Občas lze narazit na kousek s klimatizací. Nedoporučuji jí ovšem v kombinaci s motory 1,3. Zaprvé její přítomnost znamená zaručenou absenci posilovače řízení a zadruhé motor má výkonostně problém jí utáhnout a auto je výrazně línější. Já osobně jí nemám a neříkám že bych jí nechtěl, ale určitě ne do Felicie s motorem 1,3. Na druhou stranu kromě klimatizace nevidím jediný důvod pro motor 1,6 z produkce německého VW. Při koupi nových Felicií spousta českých řidičů požadovala právě silnější motory 1,6, nejspíš a pochopitelně je motory doprovázející české motoristy už od škody 1000 MB omrzely. Jenomže jak čas ukázal, osvědčené škodovácké motory jsou prakticky nezničitelné, zatímco spousta ,,jednašestek“ už dávno dosloužila. Navíc servis německých motorů je dražší a složitější a přitom rozdíl výkonu je jen 5 kw.

VII. Závady

Motor 1,3 je opravdový držák. Ve statistikách prováděnými především v Německu se český ,,lidový“ vůz umístil ke konci tabulky. To ale docela nechápu, jelikož majitelů těchto vozidel znám opravdu spoustu a nikdo nemá s autem větší nebo opakované problémy. Navíc tohle je už druhá Felicia v rodině. Ta první už sice nejspíš odjela do věčných lovišť, neboť zrezla do morku kostí, ale motorově sloužila více než dobře. Vyrobená byla v roce 1996 a údajně na zakázku neb měla z fabriky nějaké úpravy motoru, plastové doplňky v barvě vozu a její světlá výška byla snížená. Bohužel, nenabízela ani posilovač řízení byť to byla silnější 1,6. Můj děda byl její druhý majitel od konce roku 97 a ještě před třemi léty u nás sloužila s jedinou poruchou na kontě.
Stejně tak moje Feličitka za dobu služby u mě neměla vážnější problémy. Po opravení škrábanců od klíče a zatuhlého řazení hned po koupi jsem řešil technický problém jen dvakrát. Napoprvé nedobíjel alternátor, což se projevovalo problikávajícími kontrolkami a napodruhé jsem řešil rozpadlý termostat. Kromě právě zmíněného a běžné údržby jako je výměna kapalin, olejů, filtrů či nových brzd jsem zatím do servisní knížky žádný záznam zapisovat nemusel.
Asi i malý dítě ví, že starší škodovky trápí koroze. Opravdu mnohdy potkávám Felicie prohnilé, že je vidět skrz na skrz plechu, mě se zatím naštěstí vyhýbá. Skutečně na autě není k nalezení jediný náznak rzi. Výjimku tvoří zadní pravý lem blatníku, kde zevnitř malá bublinka je, zatím se ale nešíří a tak do toho nebudu zbytečně zasahovat.
Nejspíš je to dáno i péčí o vůz. Používám špičkové autokosmetické přípravky a auto pravidelně umývám, a i když v garáži stojí jen o víkendech, snažím se mít vůz stále čistý. A přestože jsem nucen jezdit i v zimě, snažím se jízdy po posolených silnicích omezit a auto po každé takové jízdě řádně očistit. Kdo mě zná tvrdí, že jsem otrok auta a magor který umývá auto i v dešti. Možná ano, ale narozdíl od lidí kteří auto umyjí jen před Vánoci mě snad Feličitka odvděčí stále krásným a korozí neposkvrněným lakem a snad i dobrou službou třeba ještě několik let...


VIII. Závěr

Škoda Felicia byla vyvíjena jako nástupce Škody Favorit. Lze se ztotožnit i s názory, že je to vlastně moderní kulatý Favorit. I když opravdu mnohem modernější. Její počty prodaných nových vozů, i její stálé místo do první pětky prodávaných ojetých vozidel svědčí o tom, že ta mnohými zatracovaná Felicia není tak úplně špatná. Motory, kteří mnozí odepisovali stále spolehlivě slouží svým majitelům a jak je vidět, ještě chvíli sloužit budou. Pro mnohé, jako například pro mě, je Felicia poslední český lidový vůz. Je to přítel do nepohody, auto pro radost ale i dříč, který bez problému odveze na chalupu přívěs ložený materiálem. Felicii bych v dnešní době doporučil začínajícím řidičům, studentům, starším občanům či jako druhé auto do rodiny, které by vozilo dítka do školy a nákupy domů. Pokud se třeba chystáte Felicii koupit, pro krátkou verzi bych doporučil motor 1,3 Mpi, pro model Combi 1,6 Mpi. Přeci jen je o trochu silnější. Pokud možno se vyhněte motorům 1,9 D, příliš zatěžují přední nápravu a výkonem zrovna neoplývají. Úsporné zrovna také moc nejsou. Ojetých Felicií jsou tisíce, takže doporučuji hledat, zaručeně narazíte na zachovalý kousek s bohatou výbavou.
Je jasné, že její místo postupně přebírají jiní a prodeje budou nadále klesat. Ovšem stejně jako v historii byla kultovní a nezapomenutelná červená Škoda Felicia s plátěnou střechou, z nové éry mladoboleslavské škodovky pod taktovkou VW zůstane v srdcích a vzpomínkách spoustě z nás právě tato Škoda Felicia, vyráběná od roku 1996 do roku 2001, protože pro mnohé byla třeba prvním vlastním vozem, stejně jako je pro mne...
Mimochodem, pokavaď jste recenzi dočetli bez usnutí až sem, gratuluji a děkuji. :)

Silné stránky

- levné a snadno dostupné ND
- laciný servis
- spolehlivé motory
- celkem pružné motory 1,3 50 kw a 1,6 55 kw
- obrovský výběr ojetin za příznivé ceny
- bohatá mimořádná výbava
- slušně vypadající interiér
- vnitřní prostor
- účinné topení

Slabé stránky

- slabá antikorozní ochrana
- nízká úroveň bezpečnosti
- strohá základní výbava
- líné motory 1,3 40 kw a 1,9 D
- u faceliftovaných verzí často nelícující díly v přední části vozu (především špatně řešené plastové záslepky mezi světlomety a nárazníkem)
- absence nastavení volantu
- kratší sedáky, slabé boční vedení
- náklony v zatáčkách
- u korozí napadených vozů zatékání do interiéru
- snadné vykradení
- průměrná či vyšší spotřeba
- pro některé okoukaný design

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

- výměna kapalin
- oprava táhla řazení
- výměna výfuku
- oprava alternátoru

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno v pobočce známého velkého autobazaru v Kolíně, prodejci jsou kecálkové a vymejvači mozků - člověk se nesmí nechat ukecat a oblbnout, jinak v pohodě

Výbava

Od výrobce:

- servo
- ABS
- 2x airbag
- elektricky vyhřívaná a nastavitelná zrcátka
- výškové nastavení předních sedaček
- centrální zamykání
- zámek zpátečky
- tónovaná skla
- imobilizér

Doděláno:
- MP3/CD/rádio přehrávač
- dálkové ovládání centrálního zamykání z Octavie s alarmem
- polohovatelné opěrky hlavy
- loketní opěrka
- tažné zařízení
- přídavná dálková světla
- elektrická přední okna

Trocha těch čísel a údajů:
Karosérie: pětidvéřový hatchback
Motor: zážehový řadový čtyřválec 1,3 MPi 50 kw
Max. rychlost: 162 km/h (dle TP)
Celková hmotnost: 1420 kg
Rozměry: 3855x1635x1415
Rozvor: 2450 mm
Světlá výška: 110 mm
Zavazadlový prostor: 272 l , po sklopení sedadel a ke stropu 967 l
Palivová nádrž: 42 litrů

Některé speciální edice: Mystery, Safeline, Trumf, Magic, Laurin & Klement, Blue sky, Genua