Mazda MX-5

Hodnoceno: 3× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Rok 1976. Bob Hall a Kenichi Yamamoto. Americký novinář a šéf vývojového oddělení Mazdy. Při jejich setkání někdy v tomto roce se Bob zmiňuje, že na trhu chybí malé, lehké a jednoduché roadstery. Kenichimu tato myšlenka utkvěla v hlavě.

Únor 1989, Chicago. Na veřejnost poprvé doslova mrknul výsledek Mazdího eXperimentálního projektu č.5. MX-5. Miata, Roadster… Různé názvy pro stejnou „věc“ - zhmotněnou myšlenku amíka Boba.

Březen 2006: Někde v Hirošimě vyrobili další MX-5. V její už třetí generaci. Se slabším motorem 1.8 a až na klimatizaci v podstatě bez výbavy.

Duben 2018: Kupuji si starší Mx-5. Třetí generaci se slabším motorem 1.8 a až na klimatizaci v podstatě bez výbavy :)

Proč MX-5:
Po více jak 12ti letech bez motorky, jsem se rozhodl, že se opět vrátím k jedné stopě a nějakou si koupím. Nechtěl jsem nic extra silného, v podstatě jen stroj na výlety a relax. (Pokud by to někoho zajímalo – ve finále mi zůstali 2 naprosto odlišné stroje, bazarovky: Yamaha T-max a BMW 650 Scarver). Letos velmi brzo přišlo jaro, tak jsem si od kamaráda půjčil na projížďku Hondu 650 Transalp, abych si motorky zase oživil. No a – vůbec jsem se na motorce už necítil. Ne že bych se s motorkou nějak pral, to ne – ale ta pohoda z jízdy, kterou jsem si z dávné minulosti pamatoval se nedostavovala. Ani nevím proč, měl jsem i trochu strach. Začal jsem tedy přemýšlet spíš o autě a brzy jsem měl jasno – koupím malé sportovní kabrio - roadster.

Měl jsem jasného favorita Mercedes SLK první generace(r 170). A jako plán B, mazdu MX-5.

SLK jsem si zkusil a pocit z auta byl přesně to, co jsem čekal, super. Ten samý den jsem se jel podívat i na plán B (MX-5, gen NC). Z plánu B se stal ihned po nasednutí plán A, žádny plán B už pak nebyl, prostě to bude MX-5, ne tahle konkrétní, ale MX-5! Velmi nízký posez, kolmý volant a pedály naproti sobě a ne pod sebou, to vše mělo SLK taky, ale nemělo ten faktor X. To něco, co nelze pojmenovat, ale co vás okamžitě přesvědčí, že tohle je přesně ono. Možná je to kratičkou řadicí pákou, nebo možná tím, že v autě nemám po usazení ani centimetr prostoru navíc, ale zase ani centimetr mi nechybí a že ty řeči o tom, že do MX-5 si nesedáte, ale že si jí oblíkate platí.. Nevím kde a v čem, ale je na autě něco, co mě okamžitě přesvědčilo…

Jak jsem zmínil výše, nakonec jsem koupil gen NC, s motorem 1.8 (vybíral jsem mezi NBFl a NC).

Nebudu tu detailně popisovat MX-5, protože jsou toho na internetu napsány stohy. Spíš se pokusím zprostředkovat pocity uživatele „běžných“ aut po přesednutí do MX-5. Ještě dodám, že byť mám naježděnou už velmi slušnou porci km (většinu ve služebních autech), vše bylo v běžných a moderních vozech. "Nejsportovnější" auto, se kterým mám relevantní zkušenost byl Citroen C4 VTS 130kw. Nepočítám letištní „let“ s Corvette ZR1 ani cca hodinovou projíždku s Mazdou 3 MPS.

Mazdu používám v režimu, jako bych používal motorku, tzn na vyjížďky za hezkého počasí a jízdy “ jen tak“ pro zábavu, kdy samotná cesta je cílem. Trochu plus oproti motorce u mě je, že můžu přicvaknout na místo spolujezdce dětskou sedačku (má isofix) a výletovat i s dcerou, což bych na motorce nedělal…

Takže nasedáme: První věc - sedíte sakra nízko. Druhá věc - stísněný interiér, ale v dobrém slova smyslu. Vysoký středový tunel a na něm kratičká řadicí páka, která klade při řazení odpor, super. Kolmý volant s hydraulickým posilovačem – nejde tak lehce a cítíte v něm, co se pod váma děje. Maličké čelní sklo, docela kolmé. Celý tento mix ve mně okamžitě vyvolal pocit, že sedím ve sportovním autě a že nebude nuda.

Jízda: Řízení je dost strmé. Okamžitá reakce na pohyb volantem. Ostrá reakce na plyn. Tuhý volant i tužší spojka. Téměř okamžitý pocit, že auto opravdu řídíte, ne jen ovládáte.
Nikdy, fakt nikdy jsem neřídil auto, které se tak ochotně vrhá do zatáček a mění směr s naprostou radostí a přesností. Ze začátku mě to až trochu vyděsilo. Se staženou střechou slyšíte, jak se gumy perou s přilnavostí, jak s přibývající rychlostí v zatáčce začínají hučet, posléze lehce pískat. Uberete plyn a auto se stočí trochu více do zatáčky. Volant tuhne pod rukama. Super. Mimochodem k těm pískajícím pneumatikám. Má první ostřejší jízda v serpentinách (kdo zná: z Ostravice na Bílou) o víkendu ráno, kdy ještě není takový provoz: Přijíždím ke klikatici „tak holka ukaž, co umíš“ – první zatáčka spíše pomaleji dovnitř, auto zívá, přidávám plyn v zatáčce, auto pořád zívá a to už jsem za zatáčkou. Hmmm OK, další zatáčka přitvrdíme. Rychleji dovnitř, plný plyn v zatáčce (stabilizace ON :) ), výjezd ze zatáčky docela rychlý ale stále mám pocit, že jsem auto teprve probudil. Další série zatáček: „ Sakra, najíždím už docela rychle“ auto ale drží jak přibité. Zase před koncem přidávám, pořád nic, pořád nejsem na limitu, gumy lehoučce pískají - „kde až je ten limit“ ptám se sám sebe s trochu vyděšeným úsměvem. Limit jsem samozřejmě posléze našel, ale je dost daleko, rozhodně dál, než jsem čekal. A nebo ne? Já vlastně ani nevím, zda by ty zatáčky neprojel nějaký běžný sedan nebo hatch se širokými gumami stejně rychle, nebo možná i rychleji, nikdy jsem to nezkoušel a to jsem tam jel nespočetně krát. Neměl jsem potřebu. Nebavilo mě to. A tady mě to bavilo od první chvíle, od první zatáčky, kdy jsem byl od limitu vzdálený ještě asi 40km/h.

A tím se dostávám k tomu, co je na autě asi nejlepší : zábavnost i v nízkých rychlostech. Všude se dočtete, že MX-5 nepotřebuje rychlost k tomu abyste se bavili a je to naprostá pravda. Často se přistihnu, že mám ten přiblblý úsměv na rtech, ikdyž jedu v legálních rychlostech. Nevím proč. Baví mě točit volantem - baví mě to strmé řízení, u tohoto auta (a opravdu už jen tady) mě baví manuál – krátká řadicí páka, která jde trochu ztuha a kde cítíte, že se něco v té převodovce děje. Ale asi největší fun faktor je chuť měnit směr v kombinaci s otevřenou střechou. Jo, to bude ono – sluníčko, trochu větru ve vlasech a skvěle reagující auto – ten důvod toho úsměvu.

Motor: 1.8, 93kw a většinou se dočtete, že je motor slabý… Žádný silák to opravdu není, ale na druhou stranu mi zatím úplně stačí. Svou roli hraje určitě i nízká váha vozu. Co mě na motoru dost překvapilo je, že velmi slušně jede už od nízkých otáček, cca od 2tis. Na druhou stranu mi nepřipadá, že by měl nějakou výraznější výkonovou špičku a dělalo mu radost plácat se v omezovači v 7tis ot. Nebo ještě jinak – nahoře jede tak, jak jsem očekával, ale ten spodek a střed mě překvapil natolik, že poslední 2tis už nemají ten wow efekt. Motor stačí při vypnuté stabilizaci i na malý powerslide při rozjezdu, nebo na mokru i větší - na výjezdu ze zatáčky se zařazenou dvojkou. Nicméně já toto zatím jen trénuju na odlehlých parkovištích, na cestě si na nějaké powerslidy zatím moc netroufám. Tedy jednou jsem to zkusil a skončil v hodinách. Po zastavení jsem měl pocit, že se mým řidičským "schopnostem" auto směje. Ale co už, aspoň jsem si uvědomil, že mé letité zkušenosti s elektronikou nabitýma předokolkama jsou zde téměř k ničemu :) Na chvíli ještě zpátky k motoru - co je na něm asi nejlepší je již několikrát zmíněná okamžitá, ale fakt okamžitá reakce na plyn, tohle mě nikdy neomrzí.

Chtěl jsem „stroj“ na zábavu a radost z jízdy a v případě MX-5 jsem vše dostal beze zbytku a fakt mě auto dostalo a jsem z něj nadšený. Protože ho používám pouze pro radost. Na druhou stranu, já osobně si moc nedokážu představit, že bych MX-5 používal jako auto na denní ježdění. Nebo na delší přesuny. Samozřejmě – auto na tohle není stavěné. Ale kombinace bezprostředních reakcí, jak na pohyb volantem, tak plynu, spolu s tvrdším podvozkem a vyšší hlučností činí jízdu po delší době únavnou. V MX-5 jsem si teprve pořádně uvědomil, jak jsou současná auta vlastně dobrá.
Ikdyž vezmu v současné době to nejobyčejnější auto typu Škoda Rapid (nechci nikoho urazit) , tak cesta přes půl republiky člověka neunaví. Jízda i nad dálničním limitem je uvolněná, docela tichá a auto se ovládá lehce a vše je prostě user friendly. A samozřejmě naprosto odtažité a nudné. Nicméně pokud trávím za volantem hodně času, tak (alespoň já) přesně toto chci. Pokud se posunu v kategorii aut výše, tak v dnešní „konfekci“ Passat, Superb, Mondeo atd. jedete 180 Km/h, ale pocitově to je jako v MX-5 při 80Km/h.

Trošku oslím můstkem se chci na závěr dostat k jiné věci: Uvědomil jsem si, že už mě ani trochu nezajímá, zda auto na běžné ježdění má „sportovní vlastnosti“ , sportovní podvozek, sportovní koncovku výfuku, sportovní zvuk z repráků atd.. Chci jednoduché ovládání, bezpečnost a maximální komfort. Protože na zábavu a pocit z řízení jsou na trhu auta zaměřená přímo na to. A po zkušenosti s jedním z nich už se nikdy neubráním pocitu, že vše ostatní je v lepším případě jen kompromis, v horším úplný fake…Možná, že existují čestné vyjímky jako Alfa Giulia, nebo BMW 3er, ale neřídil jsem je, nevím…

Pro ty z Vás, kteří dočetli až sem: Pokud uvažujete o koupi MX5, neuvažujte a kupte si jí! Nebudete litovat. Protože ač na trhu existují auta, spousta aut, která MX-5 i v zatáčkách smáznou jak nic, jsem přesvědčený, že jen v malinkém zlomku z nich se lze takhle královsky bavit a užít si jízdu i v malých a relativně bezpečných rychlostech.

PS: Zatím nemám moc fotek, ale Mazdu fotím rád, takže fotky budou časem určitě přibývat..

Silné stránky

-Ovladatelnost
-Nízká váha
-Zadní náhon
-Zábava
-Snad i spolehlivost

Slabé stránky

-Hlučnost i se zavřenou střechou

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím jen výměna napínací kladky klínového řemene

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

OK