krum ( )

Rover Mini XN

Hodnoceno: 31× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Koukám, že na moje.auto.cz je zatím jediná recenze na Classic Mini. To rozhodně nemůžu tak nechat! :-)

Těžko říct, kde má to (přiznávám, naprosto iracionální) pořízení mojí nové „hračky“ vlastně kořeny. Druhý auto objektivně nepotřebuju a nadbytkem financí rozhodně netrpím. Možná jsou kořeny někde během výletu do Belgie kolem roku 1994, když jsem jako puberťák slintajíc očumoval Mini vystavené v jakémsi nákupním centru. Tehdy už to nebylo jen lidové vozítko (pravda, Mini vlastně bylo používané všemi společenskými vrstvami, jeho obliba nepramenila zdaleka jen z jeho finanční dostupnosti), ale v devadesátých letech na sklonku své epochy šlo spíš už o designovou legendu a takovou hračku pro velký kluky v originálním retro kabátě.

Nebo snad celej ten můj šílenej nápad pramení z obliby skečů geniálního komika Rowana Atkinsona alias Mr. Beana? Nebo je to možná nějaká příčina kdesi hluboko v podvědomí, v jednom z angličáků z dětství jsem až teď poznal Mini Countryman Estate, jednu z karosářských variant klasického Mini (vyrábělo se i ve variantě kombi a pick up).

Možná je to všechno nějak úplně jinak, čert ví. Jedno auto sloužící vedle běžného použití i pro zábavu už mám, možná mi ale chyběl ten pocit, jako když jsem opečovával svoje úplně první auto – Škodu 110 R coupe. Nemá-li člověk možnost pořídit si opravdového oldtimera, je fajn pořídit si čtyřkolovou klasiku v podobě nějakého úžasného youngtimera. Zvažoval jsem i nákup BMW 2002 Ti, těch je ale u nás jen pár a kolem Mini je velká komunita moc fajn lidí ochotných vždycky poradit. Moderní auta pro mě nemaj kouzlo, naopak všem těm chromům a kvičení diferáku, převodovky a všeho toho klasickýho poctivýho „železa“ prostě nedokážu odolat.

V Mini se postavení automobilové ikony s kořeny v 60. letech příjemně snoubí se skvělou opravitelností, v Británii se totiž i dnes na Mini sežene první poslední a to včetně široké nabídky komponentů pro nejrůznější úpravy.
Někdy se říká – jediný důvod, proč si koupit Mini je prostě to, že existuje.:-)

Trocha historie

O historii classic Mini toho jde dohledat na internetu spousta, tak jen v krátkosti – poté, co jej jeho geniální tvůrce Isigonis v roce 1959 zkonstruoval, začalo úspěšné tažení Mini celou Evropou a často i mimo ni. Řada technických řešení byla docela přelomových. Technická originalita plynula především z požadavku na malé vnější rozměry ale zároveň velký vnitřní prostor. Jde o první vůz s motorem uloženým napříč, motor a převodovka mají společnou olejovou náplň. Kvůli nedostatku místa v karoserii neumožňujícímu použití pružin (nebo už v té době zastaralých listových per) zajišťují pružení kulovité pryžové segmenty. Netradiční je také použití předního a zadního pomocného rámu.
V průběhu let došlo postupně k mnoha dílčím technickým vylepšením, vzhled se příliš neměnil. Vyrábělo se pod značkami Rover a Austin v Británii, na základě licence pak i pod značkou Innocenti v Itálii. A to až do roku 2000 (v 90. letech došlo k nahrazení karburátoru jednobodovým, později dvoubodovým vstřikováním - to je můj případ).

Život s Mini

Samozřejmě požitek ze svezení v tomhle angličákovi je vykoupen ledasjakým nepohodlím. Do kufru (často označován jako „trouba“ nebo „babybox“) se kromě nářadí vejde tak sportovní taška na víkend. Je tam už totiž benzínová nádrž vlevo a pod podlážkou rezerva a akumulátor. Takže prostoru opravdu nezbývá moc. No a podvozek tvrdosti trpasličího chleba při pojížďkách po Praze (čti tankodrom) člověku vymlátí všechny plomby (já naštěstí žádné nemám). Však díky „kvalitě“ pražských silnic přišla po měsíci první závada – důkladně zlikvidované gumové silentbloky horní stabilizační kosti motoru. Před měsícem byly namontovaný úlně nový.

Jinak je ale ježdění s Mini opravdová zábava, snášené nepohodlí je bohatě vyvážené jízdními vlastnostmi srovnatelnými snad jen s motokárou. Motor má sice něco málo přes šedesát koní, s autem o hmotnosti kolem 700 kg však cvičí pěkně. No a všechna ta zábava je zaplacena jen cca 7 litry obyčejného Naturalu (s Imprezou jezdím zhruba za 12 litrů Naturalu „plnotučnýho“).

O dalších novinkách se pokusím referovat, zatím jsem ve fázi vzájemného poznávání. Zpátečku už se mi daří zařadit většinou napoprvé (řadí se klasicky doprava a dozadu, ale s vytažením hlavice řadičky nahoru, jinde jsem se s tím doteď nesetkal). Zvykám si na kulisu čtyřkvaltu a na nepřítomnost posilovače řízení (to je při parkování trochu posilovna).

Silné stránky

- vzhled a originalita
- obratnost
- radost, kterou řízení přináší
- relativní úspornost
- sociální stránka věci

Slabé stránky

- jisté nepohodlí
- jako každý starý auto vyžaduje trochu víc péče
- obrovský sklon reznout a hlavně korodovat :-) (což je vzhledem k podnebí v Británii trochu paradox)

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Auto jsem kupoval po repasi, po měsíci nutná výměna výplní stabilizační kosti motoru. Příčinou je asi z části vada materiálu a hlavně stav pražských silnic (propadlé kanály, výmoly, retardéry, přejezdy kolejí, ...). Oprava proběhla hladce, díly koupeny v GB a vyměnil kamarád veteránista.

Po výměně brzd se objevuje brutální pískání jak u WRCčka, to doufám brzy s najetejma kilometrama přestane, jinak z toho skřípotu brzy zešílim.:-)

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno od nadšence, který věnoval Mini půlku života, férový přístup a řada udělených dobrých rad, takže spokojenost.