Rover řada 200 216i (XW)

Hodnoceno: 9× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vzhledem k tomu, že na tomto serveru zcela chybí recenze snad nejlepšího auta, které kdy lidstvo stvořilo a vzhledem k tomu, že mám to štěstí být jeho vlastníkem, rozhodl jsem se tuto neodpustitelnou chybu v lidském vědění napravit.

Jak jsem se vlastně k NADautu dostal? Začátkem roku 2013 jsem si uvědomil strašnou věc. Bude mi 30 a já za svůj život stihl spoustu věcí. Vystudoval vysokou, koupil byt, šťastně se oženil, uběhl maraton, vlastnil asi 5 motorek, ale doposud ani jedno auto. A to mám auta rád a vzhledem k mé práci v oblasti automotive mne i živí. Doposud nebyla nějaká zásadní potřeba vůz vlastnit a tudíž jsem o koupi ani neuvažoval. Vždy bylo k dispozici nějaké auto, které jsem mohl volně a hojně využívat. A ani v době, kdy padlo rozhodnutí nějaké přibližovadlo koupit, tato potřeba nenastala. Ale znáte to … když musíš, tak musíš. Prošel jsem mnoho testů porovnání a recenzí, vycházel ze své dosavadní řidičské praxe (tehdy okolo 300.000 km), diskutoval s amatéry, samozvanými odborníky a skutečnými znalci. A nakonec po zralé úvaze (tedy … na patnáctiletého by jistě zralá byla) jsem koupil to nejlepší, co bylo k dispozici. Jelikož má drahá polovička potvrzuje fakt, že ženy dospívají rychleji než muži, pochvala z její strany se nekonala. Krásná „british racing green“ neobstála proti faktu, že auto nemá zadní dveře, sedačky v béžové kůži nevyvážily fakt, že výrobce auta již prakticky neexistuje a plátěná, značně netěsná střecha v očích mé vyvolené nenahradí chybějící klimatizaci. Po téměř roční epizodě, kdy auto mělo sloužit mému otci (kupováno jako dárek k padesátinám) se z důvodu nevyužití přestěhovalo opět ke mně a započal můj život s Roverem. Zkusím tedy (i přes omezené zkušenosti) zcela „objektivně“ popsat všechna pozitiva, která auto přináší.

Řeč čísel
Rover 216i Cabrio … příslušník řady 200, generace označované jako Mk2, někdy také jako XW, či R8. Vyráběná v letech 1989 – 1995, vycházející ze spolupráce s automobilkou Honda (Concerto). Délka 4.220 mm, šířka 1,680 mm, výška 1.390 mm, rozvor 2.550 mm. Suchá hmotnost 1.112 kg. Tento konkrétní kus byl vyroben v roce 1994 a jedná se o model po faceliftu přídě.

Zpracování
Jedná se o japonskou konstrukci z 80. let, vyrobenou počátkem let 90. ve Velké Británii. A aby to nebylo příliš fádní, rozhodli se vzdělaní britští konstruktéři, že střecha jen zbytečně zvyšuje hmotnost. To asi tak popisuje vše ke konstrukčnímu provedení. Za zpracování detailů interiéru by se styděl i dělník na lince automobilky Dongfeng. Auto v podstatě nezná náhodné poruchy, jelikož zcela systematicky přechází od jedné poruchy ke druhé. Jedná se o detaily, ale celé auto jako by bylo z těchto detailů složeno. Navíc shánět náhradní díly na Rover není srovnatelné s podobným úkonem např. pro Fabii. Na druhou stranu téměř veškerá elektrická výbava vozu je i po letech funkční. Stahování střechy, elektrická okna, i nastavení zrcátek fungují stejně, jako ve chvíli, kdy bylo auto zkompletováno (tedy pomalu, ale relativně spolehlivě) a do cíle cesty jsem se zatím vždy dostal. Kůže na sedadlech je skutečně kůže (a dost odolná) a pocitu při pobytu v nádherně zastaralém interiéru se snad nic nevyrovná. Navíc má frajerskou „poličku“ na peněženku, klíče a telefon .

Jízda a podvozek
Díky pečlivým propočtům tuhosti karosérie na straně britských inženýrů se auto v zatáčkách kroutí asi jako šestnáctka na diskotéce. Ale kabrio nikdy není o rychlosti a u staršího to platí dvojnásob. Pokud se však oprostíte od faktu, že volant v průběhu zatáčky mění svou polohu vůči Vašemu tělu (což v podstatě dělá i jakákoliv další část auta), drží se asfaltu celkem srdnatě. Celé představení je doplněno o hrůzostrašné povrzávání všech myslitelných dílů. Volantem se k řidiči dostane alespoň část informací od předních kol, byť je zkreslená výše zmíněnou chybějící tuhostí. Navíc je podvozek hodně citlivý na vyjeté koleje a občas se dostavuje pocit, že pneumatiky na jedné straně utrpěly rychlý a devastující defekt.

Motor
V mém případě asi jediná součást, která nebyla vyrobena pod vlajkou Union Jack, jelikož pod přední kapotou bije srdce Honda (konkrétně D16A8). Dalo by se říci bohudík, neboť i po letech funguje výborně a je to Honda tak, jak má být. Zatímco při 7.000 otáčkách je valná část automobilových motorů po smrti, zde máte ještě stále pár otáček k dobru. A na rozdíl od současné produkce, zde má smysl otáčky plně využívat. Lehkost s jakou se motor vytáčí, a gradace výkonu, je se současnou motorovou školou nesrovnatelná. Ve finále 90 kW při 6.800 ot. /min. z atmosférické 1,6 není na více než 20 let staré auto vůbec špatná hodnota a umí vykouzlit na tváři nejeden přiblblý úsměv. Krouticí moment 146 Nm při 5.900 ot. /min. je v dnešní přeplňované době papírově trochu málo, ale vše zachraňuje hezky krátká převodovka, která nastavuje zrcadlo dnešním dlouhým „europřevodům“. Byť její řazení prostřednictvím dlouhé a tenké řadičky připomíná přesností míchání pudinku. Pro zhýralce jako jsem já, navyklého vychování a sterilitě moderních aut to znamenalo u prvních jízd návrat do doby mých řidičských začátků. Dnes už si každou jízdu neskutečně užívám, je mi zase 18 a vyrážím v mé malé kapesní raketě vybojovat své první silniční bitvy.

Praktičnost
Mnozí budou po pravdě namítat, že o tomhle kabrio není. A také jej nehodlám srovnávat s Octavií Combi TDI (i když bych mohl ). Pár poznámek bych však rád zmínil. Na myčku aut sice můžete rovnou zapomenout, jelikož při každém mytí by došlo i k důkladné očistě interiéru. Ruchy a šumy okolního světa tlumí pouze tenká vrstva plátna, takže během prvních jízd řidič trpí lehkou paranoiou z nadbytku vnějších zvukových podnětů, od kterých je v běžných autech izolován. Na druhou stranu auto poskytuje dostatek pohodlí (zatím jsem zkusil jen 250 km v kuse, ale s velice pozitivním výsledkem). Dvě osoby si jedou se vším komfortem, u dalších dvou to taková olympiáda není (ale to není ani např. v již zmiňované Fabii) a pokud se na dovolenou nebalíte ve stylu Holanďanů, tak má kufr přinejmenším dostatečnou kapacitu (a není nijak omezen při složení střechy). Navíc topení má poměrně solidní výkon, takže ani zimní jízda není utrpení. Spotřebu jsem nijak exaktně neměřil a nejednomu úředníkovi v Bruselu by jistě způsobila pár vrásek. Můj odhad je mezi 7,5-8 l/100 km (+nějaký ten olej...je to přeci jen starší Honda), ale při hodně klidné jízdě nebude problém jít o 1-1,5 l níže. Světla jsou zde spíše pro splnění podmínky být viděn, než vidět. I dobře seřízená svítí prachbídně. Trochu se mění návyky na malé drobnosti – například, že při použití ostřikovače se spustí i stěrače. Tady ne: "Ostříknul sis přední sklo? No tak si teď taky hezky sám spusť stěrač!". Pokud bychom hráli racionálně na body, skončil by můj Rover hluboko v poli poražených s výrazně mínusovým výsledkem. Naštěstí v případě plechových miláčků i tak racionální tvor, jakým muž bezesporu je, dokáže dát přednost svému srdci. A přestože mi Rover způsobuje téměř každodenně hromadu starostí, doslova se děsím dne, kdy mu budu muset dát sbohem.

Silné stránky

V podstatě vše, co souvisí s emocemi.

Slabé stránky

V podstatě vše, co souvisí s praktickým využitím.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Oficiální servis nefunguje, dvorní mechanik se stará jak o vlastní.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Nějakej týpek, co byl v pohodě.