Škoda Octavia

Hodnoceno: 12× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

V minulosti jsem byl poměrně spokojeným uživatelem (nikoliv majitelem) Škody Octavia 2. generace. Bohužel krátce po dosažení mety 300.000 km jsem doplatil na jednu z největších nevýhod tohoto modelu v rámci ČR a to jeho oblíbenost u zlodějů. Tudíž zdejší recenzi o další zkušenosti bohužel nerozšířím. Na druhou stranu jsem posledních 24 měsíců sbíral zkušenosti s následovnicí, abych se pokusil přidat mé pocity a hodnocení v rámci „záručního života“. Auto není mé vlastní a mohla by zde zaznít věta o darovaném koni, zvláště v případě, že specifikace „mého“ vozu je v rámci modelové řady lehce nadprůměrná (za což jsem zaměstnavateli vděčný – můj roční nájezd okolo 60.000 km bych nechtěl absolvovat ve Fabii 1,0 MPI, jakkoliv se nemusí jednat o špatné auto). Jde čistě o subjektivní recenzi čistě z pohledu uživatele (pohled petrolheada tak nějak kouká skrze toto auto do dáli a Octavia je pro něj ekvivalentem mikrovlnky). A dále také občasné srovnání nejen s předchozí generací, ale také s modely stejného typu a obvyklejší konfigurace (cca. 10.000 km najeto s liftbackem ve střední výbavě a 1,6 TDI/DSG a cca. 1.000 km s 1.2 TSI 63kw s téměř základní výbavou). Tak a na tomto místě by měli všichni milovníci domácí automobilky přestat číst, jelikož následující text nebude vždy dle jejich gusta.


Pohled z vnějšku

Zde se asi nová generace Octavie posunula nejdále a ve srovnání s aktuální ostře řezanou vizáží působí předchozí generace poněkud zastarale a ve verzi po faceliftu také nevyváženě. Jistě i na tomto dílu mistra Kabaně se najdou jisté detaily a nutné ústupky (např. že kombík vypadá při některých úhlech pohledu jako jezevčík, či zezadu ve světlých barvách díky obrovským klikám jako hrnec, liftback má nad zadním kolem vizuálně lehký nadbytek plechu a prolis v zadní části opravdu působí, že auto má za sebou lehkou nehodu), ale jako celek působí poměrně vyváženě a konzervativní tvary nebudou stárnout tak rychle, jako některá konkurence (právě představený facelift osobně nepřijímám zrovna z nadšením). Za mě jednoznačně z hlediska designu pochvala. Problém může být, že vše funguje pouze na větších kolech (v mém případě použité 17“ disky mi připadají jako akceptovatelné minimum), v určitých barvách a pokud možno s příplatkovými světly. Když už jsme u světel, investici do natáčecích bi-xenonů mohu jen doporučit. Na rozdíl od předcházející generace, kde byla i základní světla projektorová, se musí nová Octavie spokojit s výrazně jednodušší světelnou technikou, která je dle mé zkušenosti nevyhovující (vyzkoušeno na výše zmíněných vozech nižší specifikace). Příplatková světla fungují výborně a předpokládám, že po-faceliftová LED světla nebudou fungovat hůře. Nevýhodou je snad jen lehce vyšší spotřeba kapaliny do ostřikovačů, kterou je nutno častěji dolévat. Proč to zmiňuji? V motorovém prostoru je hrdlo nádobky umístěno přímo za uchycením vzpěry přední kapoty. Když odhlédnu od faktu, že i low cost Dacia má namísto kusu zohýbaného drátu plynové vzpěry, nevím, co vedlo konstruktéry koncernu, který si zakládá na perfektní ergonomii, k tomuto řešení. Ne, že by bylo zcela zabráněno v přístupu, ale jemně řečeno je to hloupé. Navíc přímo pod hrdlem se nachází patice světlometu, které občasné prolití nemrzkou do ostřikovačů také nebude dělat nejlépe. Vnější prvek, který bych ještě zmínil, jsou zpětná zrcátka. Jejich orientace je poněkud na výšku a mají poměrně značný mrtvý úhel. Je pochopitelné, že koncern PSA s ohledem na jeho finanční situaci z důvodu úspory vypustil lomenou část na eliminaci … počkat, my se vlastně bavíme o koncernu VW, kde se manažeři každý rok plácají po ramenech nad ziskovostí. Proto tuto úsporu na prvku, který byl u OII standardem příliš nechápu. Když se Vám do pruhu bude bezohledně tlačit OIII, neznamená to, že její řidič situaci za sebou neřeší, ale bohužel díky designu kontroluje spíše Airbus na obloze, než auto za levým zadním blatníkem. Osobně se mi to již párkrát stalo a u jiných aut tento problém nemám. Nastavení zrcátek tak, že nevidíte zadní část svého auta (což mám) situaci zlepší, ale nevyřeší. Když si Octavii půjčil poprvé můj otec, byla to hned první výtka, takže to asi nebude jen můj čistě subjektivní dojem. Navíc se zrcadlo v zimě celkem špiní a špinavá voda odtékající z čelního skla zůstává přesně v místě zrcátek, takže ve finále nevidíte dozadu nic. Zima poté ještě přináší jednu radost – snad všechna auta, která jsem v životě používal, měla mezi čelním sklem a kapotou průduch, asi aby teplý vzduch z motoru alespoň částečně pomáhal odmrazit čelní sklo. Tento prostor je u Octavie III téměř dokonale utěsněn kusem plastu a tak stěrače v zimním období rády namrzají i během jízdy. Naštěstí vše zachrání ona mnohokrát diskutovaná škrabka pod víčkem nádrže. Když už jsem zmínil tuto legendární fičuru, nad jednou skutečností se konstruktéři nezamysleli. Je sice fajn, že vlhkost z roztátého ledu a sněhu zůstane mimo auto, ale škrabka se používá obvykle v zimě. A pokud odhlédnu od faktu, že pobíhat v polobotkách ve sněhu o jedno kolečko kolem auta navíc, jelikož je umístěna úhlopříčně od místa řidiče, jste konfrontováni se skutečností, že s námrazou na oknech obvykle zamrzne i víčko nádrže. Takže tu a tam pár minut bušíte marně do blatníku, než se k tomu spásnému kousku plastu dostanete.


Pohled zevnitř

Pokud se o vnějším vzhledu vyjádřím vcelku pochvalně, v případě interiéru musím prohlásit přesný opak. Co se týče prostoru uvnitř, nelze mít jakékoliv pochybnosti. V dané třídě zřejmě nenajdete prostornější interiér, a pokud už některý z konkurentů exceluje nad Octavií v nějaké číselné hodnotě, vyhraje v reálném životě mladoboleslavský produkt skutečnou využitelností daného rozměru. Bohužel tím pochvalu interiéru můžeme ukončit a je nutné přijít s kritikou. A nebude jí málo. Kombinovat design interiéru třetího vydání Octavie se slovy nápaditý, či přitažlivý by bylo přinejmenším kacířské. Navíc u předchozí generace jsem tak nějak tušil, proč je cena Škodovky nad konkurencí. Z provedení interiéru byla cítit jistá solidnost a odolnost současně s až perverzním smyslem pro detail. Bohužel u třetí generace tento koncernový příplatek „za kvalitu“ nějak ztrácí své opodstatnění. Samotné provedení nijak nevybočuje z řady konkurentů. Nevzhledné plasty, na nichž zůstává po každém dotyku prapodivný bílý flek (zpočátku jsem to tipoval na nějakou konzervaci z výroby, ale ani po 2 letech a 120.000 km tento fenomén nevymizel), celoplastové dveře s kouskem koženky či sedadla s potahy připomínajícími provedením silonové sportovní soupravy z 90. let pouze ilustrují pád kvality současných aut. Pochromovaný plast kolem výdechů klimatizace (na němž je mimochodem vidět stopa po vylomení z „licího“ rámečku), lesklý černý plast kolem rádia (který je věčně upatlaný a při snaze udržet jej čistý také ihned poškrabaný), či pouťově působící nasvícení prostoru pro nohy (jo…vždy jsem potřeboval při řízení vidět, jaké jsem si vzal boty) pocit chybějící kvality rozhodně nenapraví. Víko airbagu spolujezdce rýsující se pod svrchní vrstvou palubní desky už jen tvrdí muziku. Co ale shledávám nejhorším je odolnost interiéru. S předchůdkyní jsem v této oblasti neměl nějaký zásadní problém ani po nájezdu 300.000 km. Zde interiér drnčí již od nějakých 30.000 km, volant působí ohmataně od zhruba dvojnásobného nájezdu a sedadlo řidiče působí použitě snad od prvních dnů (takže ten silon je nejen nehezký a nepříjemný, ale ani nic nevydrží). U sedadla mne ještě zarazila jedna chybička. Pokud máte rádi sedadlo v dolní poloze, může se Vám stát, že neopracovaná hrana na spodní straně zámku pro bezpečnostní pás nařízne čalounění sedačky. Ne, že by hrozilo úplně proříznutí látky, ale podobné drobnosti jsem u Škody v minulosti nevídával. Zaráží mne i běžný kontakt loketní opěrky s pákou ruční brzdy, na níž zůstávají nevzhledné otlaky. Dříve byl interiér navržen tak, aby spolu prvky při používání nekolidovaly. Paradoxně lépe na mne působil interiér méně vybavených vozů. Hrubá látka sedadel prostřední výbavové verze (Ambition 1,6 TDI/DSG), či pozlátka prostý interiér základní verze (Active 1,2 TSI) se mi prostě zamlouvali více.


Podvozek a jízdní vlastnosti

Zřejmě nejvíce diskutované téma ve spojení se třetí generací Octavie. A musím poznamenat, že po právu. K samotným jízdním vlastnostem nelze mít mnoho výhrad. I ve verzi s vlečenou zadní nápravou auto zvládne víc, než po něm 90% řidičů bude kdy požadovat. Relativně jisté vedení jízdní stopy, dobrá stabilita a v provedení 4x4 také příjemné vyvážení. Očekávat komunikativnost řízení, či snad nadšení do zatáček od rodinného vozu nižší střední třídy, který se snaží být především univerzálem, by byla hloupost. S ohledem na určení se ale domnívám, že nejeden řidič by rád postoupil trochu z jízdních vlastností ve prospěch komfortu, který je u třetí Octavie velice problematický. A bohužel musím podotknout, že se aktuálně nebavím pouze o levnější verzi podvozku. Problém je spíše v samotné platformě, která má problém s útlumem vibrací a při přejezdu nerovností se tak skrze až zbytečně tuhé odpružení přenáší do karoserie poměrně velké rázy, způsobující jak hluk, tak nepříjemné rány do zad. Má verze 4x4 je v tomto ohledu srovnatelná s konkurenty. Není nijak přehnaně komfortní, akusticky možná i horší než konkurence, ale stále s ohledem na třídu auta v pořádku. Avšak jízda s liftbackem na stejných 17“ kolech Denom s jednodušší verzí podvozku a původním set-upem (pokud se nemýlím, proběhly v průběhu výroby nějaké změny v naladění komponent) byla již vyloženě nepříjemná. Má žena po první jízdě v tomto autě rozhodla, že těch 250 km na návštěvu k rodičům raději absolvuje jejím Citroenem C3. Výrazně lepší zkušenost mám se základní verzí Active, která byla jednak na menších plechových kolech (? 15“?) a také byla z pozdější série a tudíž pravděpodobně s jiným laděním podvozku. Negativní projevy vlečené zadní nápravy v oblasti komfortu byly poměrně úspěšně potlačeny.
Brzdy obvykle brzdí, jak mají, pouze v zimních měsících mne občas překvapí jejich značný propad účinnosti (např. na dálnici, při delší jízdě bez brždění jsou při náhlé potřebě zabrzdit téměř nefunkční). Ale zde to bude pravděpodobně chyba konkrétního kusu a již se chystá na analýzu v servisu.


Motor

Když jsem přebíral auto ve specifikaci 2,0 TDI 135 KW, očekával jsem bláhově snad i rolování asfaltu pod koly. No…to asi ne, ale každopádně jsem čekal, že auto bude dynamicky lepší, než pouze průměrné. Nevím, zda jsou na vině ztráty v pohonu všech kol (na druhou stranu ten je v záběru v případě Haldexu pouze omezeně), či v použité převodovce (6q DSG), ale dynamické schopnosti auta bych označil přinejlepším jako dostačující. Což je na nejsilnější diesel s aurou rychlého povozu pro spěchající cesťáky (motor z verze RS TDI) trochu málo. Je pravdou, že takto nakonfigurovaná Octavie má téměř 1.500 kg pohotovostní hmotnosti, takže žádná lehkonohá atletka to není. Rozdíl proti slabší motorizaci se tak projevuje až v rychlostech nad Českým dálničním limitem. Proto jsem byl překvapen dynamikou verze 1,6 TDI 7q DSG, která v běžném režimu nebyla subjektivně o mnoho horší. Nesmělo se však začít spěchat, jelikož při dalším šlapání na plyn již menší diesel nic navíc neukázal. U tohoto provedení mi připadala poněkud protivná převodovka. Verze se suchými spojkami je z mého pohledu vyloženě nepovedená. Jak svoji pověstnou výdrží, tak jejím chováním v nízkých rychlostech, kdy působí při rozjezdech asi tak jistě, jako žák autoškoly při první jízdě. Vyloženě pozitivně jsem byl poté překvapen verzi 1,2 TSI 5q MAN. Byl to v té době skutečný základ nabídky se 63 KW výkonu a takové to domácí ježdění zvládal naprosto přesvědčivě.
Převodovka je 6. stupňové DSG s mokrými spojkami. Funguje stejně jako v předchozí generaci vcelku bezchybně. Mírná zaváhání jsou pouze při přesném manévrování s nezahřátou převodovkou. Trochu problematické je odstupňování, kdy dlouhé převody působí kontraproduktivně, jelikož má snahu podřazovat na nižší stupeň i tam, kde to není zcela nutné a projevuje se to ve spotřebě. A co udělají dlouhé převody s případnou dynamikou jízdy, není třeba opakovat. Jinak po dřívějších zkušenostech nepředpokládám nějaké problémy.


Náklady a spolehlivost

Ve spojení s Octavií jsou již od její první generace spojeny dva veledůležité body. Objem zavazadlového prostoru (jak bylo zmíněno výše bez výhrad) a spotřeba „pět na sto“. Dle údajů výrobce by měla být lehce pod touto magickou hranicí, jelikož udávaná spotřeba je 4,9 l/100 km. Reálně počítejte o 1,5-2 litry více. Je jasné, že aby koně táhli, potřebují také nakrmit. S mým jízdním stylem mám obvykle nižší spotřebu než řidiči v okolí a dlouhodobě se držím okolo 6,5 l/100 km. Nevím, kde je ten pokrok, ale na počátku tisíciletí jsem s BMW 330xD (auto velikostně a výkonově podobné dnešní Octavii) jezdil s podobnou spotřebou a komfortem R6 pod kapotou. Samozřejmě u spotřeby se jedná o údaj dle mého poctivě vedeného účtu na spritmonitoru, jelikož palubní počítač je tak trochu pohádkář. Rozdíl oproti realitě je na úrovni 0,4 l/100 km (samozřejmě dolů oproti realitě), což mi nepřijde zrovna málo. Vůbec palubní počítač v této generaci je s ohledem na jeho funkčnost zbytečná zátěž. Data, která Vám sděluje, jsou spíše náhodným výběrem, než pečlivě propočítanou skutečností. Se spotřebou souvisí jeden nepříjemný fakt a to, že třetí generace Octavie má zoufale malou nádrž. U „dvojky“ jsem byl zvyklý najet vždy něco mezi 1.000-1.100 km na jedno natankování. Nyní se při troše štěstí dostaneme na 900 km. Jestliže u druhé generace byl udávaný objem tuším 60 l a při naplnění po okraj bylo možné natankovat nějakých 63 litrů smrduté tekutiny, u mladší sestry se mi ani po ujetí dalších 50 km poté, co palubní počítač ukázal na dojezdu nulu, nepodařilo natankovat více, než 54 l (udávaný objem 55 l). Prostě nerad tankuju a tak nějak rozumím Francouzům (jakkoliv jinak tento národ nechápu), že jedním z důležitých faktorů při výběru auta je dojezd na nádrž. Dále stejně jako všechny koncernové dieselové dvoulitry, i tento si vezme na svůj provoz trochu oleje. Nijak exaktně jsem tento bod nezkoumal, ale dle nákupu balení odhaduji spotřebu okolo 2l / 10.000 km. V podstatě jezdím stále na relativně čerstvý olej, což při výměnném intervalu okolo 30.000 km není na Škodu … pardon na škodu. Pokud zvolíte 1,6 TDI, bude Vám brát méně paliva (v mém případě cca 4,8 l/100 km) a téměř žádný olej, ale zase žere hodně vodních pump (2x). S 1,2 TSI jsem nenajezdil tolik, abych mohl hodnotit spotřebu.
Hodnotit spolehlivost po 120.000 km, které považuji spíše jako důkladnější zajetí vozu, považuji za předčasné. Samozřejmě, že prozatím mne Octavie vždy dovezla do cíle a doufám, že tomu tak bude i nadále. Potíže se týkají spíše elektroniky a jsou to náhodné a neidentifikovatelné chyby. Občas mi vypadne při jízdě tempomat (mám trochu podezření na bezpečnostní zásah ze strany poněkud hysterického ESP), tu a tam nefungují pádla řazení pod volantem, či rádio. Ale jedná se o vozidlo věku počítačového a tudíž je vše opravitelné základním postupem (vypnout/zapnout). Jediné, co se rozchodit nepodařilo, byl systém parkovacích senzorů, který byl měněn okolo nájezdu 100.000 km a nyní se opět vrací k vlastnímu životu jako je např. aktivace v plném tempu na dálnici, což není zrovna příjemné. Náhodné zběsilé pískání při 130 km/h nikdy nepotěší. S pískáním souvisí ještě jedna vlastnost třetí Octavie a to je neskutečná otravnost. Auto má zřejmě pocit, že jsem lehce dementní až nesvéprávný (a možná má i pravdu), ale upozorňovat zvukově řidiče každých 5 minut jízdy, že je teplota pod 4°C, či ať zkontroluje hladinu náplně v ostřikovačích (zvlášť když se dolévá tak blbě) není nutné. Je ale třeba poznamenat, že za tento prvek zřejmě již Škoda Auto nějakou kritiku obdržela a dala se na cestu k nápravě. Po provedení servisu při 120.000 km byl pravděpodobně aktualizován software a zvukové upozornění je již pouze jednou a také grafická verze je decentnější.


Value for money

Přiznám se, že by mé předchozí řádky nebyly zdaleka tak kritické, kdyby nebylo dvou závažných faktů:
1) Kvalita předchozí generace Škody Octavia byla o mnoho lepší, než u jejího nástupce.
2) Cena současné Octavie se nepohybuje v hladině konkurentů.
Ceníkových 850.000 CZK za neprémiové kombi nižší střední třídy, které má do plné výbavy poměrně daleko, je prostě hodně. Ať už má silnější motor, občasný pohon všech kol, či automatickou převodovku, základní cena této specifikace je na danou třídu vysoká. Chápu, že podobnou konfiguraci téměř nikdo mimo koncern VW nenabízí, ale za podobnou cenu se u konkurence můžeme podívat i o třídu výše, kde již něco podobného najdeme. A to jsme ještě nezabrousili hlouběji do příplatkových prvků. Sedadla jsou látková a s ručním ovládáním, rádio základní, jízdní asistenty pouze ty povinné. Krátce po objednání vozu přišla na trh verze Laurin&Klement, která za malý příplatek oproti „mému“ vozu nabízí obrovský balík výbavy. Ale opět se dostaneme k bodu, kdy na rozdíl od předchozího provedení Octavie ta současná nějak postrádá pocit solidnosti, kvality a delší životnosti ve srovnání s konkurenty, který by ospravedlnil cenu na úrovni vozů střední třídy. Předchozí generaci bych za určitých okolností uvažoval jako mé vlastní auto, tu současnou bych z výběru ihned vyřadil. A to je dle mého názoru opravdu (Š)koda.

Silné stránky

- Prostornost.
- Decentní, elegantní a pomalu stárnoucí vzhled.
- Jízdní vlastnosti.

Slabé stránky

- Přílišná optimalizace nákladů, která je až příliš zjevná.
- Výrazně horší auto, než byl předchůdce.
- Jízdní komfort.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Vůz krátce po uplynutí běžné záruky. Prozatím pouze výměna řídící jednotky parkovacích senzorů.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Nekupoval jsem, neplatil jsem, nehodnotím.