Škoda Felicia 1.3 MPI 40 kW

Hodnoceno: 82× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Rád bych vám v této recenzi představil svého KIPa. Nebudu zde vypisovat technická data ani historii notoricky známého, na českých silnicích momentálně nejrozšířenějšího vozu. Od toho jsou na Auto.cz jiné články a recenze. Zaměřím se pouze na osobní zkušenosti a zážitky, které jsem po zatím dvouletém soužití s bílou Felicií nasbíral.

K Feldě jsem přišel, jak se říká, jako slepý k houslím. Dostal jsem ji darem, takže mě v podstatě nestála ani korunu. Nejprve jsem ji nechtěl, ale po přemlouvání jednoho z rodičů (v té době jsme auto neměli) jsem nakonec kývl a stal jsem se majitelem prvního vozu. Asi si říkáte, že jsem musel být blázen, když jsem nebral auto zadarmo. Ale já jsem moc dobře věděl, že koupí (v mém případě darováním) vše teprve začíná. A měl jsem pravdu.

Nejprve přišlo nadšení z takzvané volnosti a nezávislosti na prostředcích hromadné dopravy. Snažil jsem se jezdit, kam se dalo a co dovolila peněženka. Kilometry pomalu přibývaly a já auto pomalu dostával do ruky. První asi dva tisíce proběhly bez problému a v podstatě jsem do auta lil jen benzín a kapalinu do ostřikovačů.

Asi za půl roku přišla první prověrka v podobě STK. Odvezl jsem tedy auto do servisu a nechal ho prohlédnout a olepit zelenou a červenou známkou. V rámci kontroly byl vyměněn zadní tlumič výfuku a brzdová kapalina. Jinak podle servisáka vše OK.

Zase jsem nějakou dobu jezdil bez problémů, dokud nepřišla zima a čas přezouvání. Ale v tom byl právě problém. V garáži zůstaly pouze dvě zimní kola a já potřeboval čtyři. Vzhledem k mizerné finanční situaci jsem se rozhodl přezout jen dvě. Dnes už vím, že to byla hloupost, ale tehdy to opravdu jinak nešlo. Neuplynulo ani pár týdnů a první zimní problém byl na světě. Při cestě do Malé Morávky v Jeseníkách jsem dostal v levotočivé zatáčce smyk a skončil jsem v příkopu na protější straně. Naštěstí se vše obešlo bez újmy na zdraví a majetku. Auto jsme s pomocí Hyundai Santa Fe vytáhli zase na cestu a mohlo se ve volnějším tempu pokračovat dál.

Když jsem se dostal k těm kolizím tak zatím poslední a nejvážnější se stala na dálnici. Shodou okolností v ní figuroval nový model Hyundai Santa Fe. Tentokrát ovšem ne jako anděl spásy, ale jako strůjce neštěstí. Blížil jsem se k výpadovce na Brno, když v tom přede mnou na fleku zastaví černé Santa Fe. Dupnu na brzdu, destičky se jen neochotně zakusují do předních kotoučů a pneumatiky kvílí. Ale je pozdě, bílá Felicie se nezadržitelně zabořuje do korejce. Představy, co se mi v těch několika málo sekundách honí hlavou, jsou naštěstí mnohem divočejší než realita. Rozbité levé světlo, blink, zmuchlané čelo, blatník a kapota. Na nehodu na dálnici celkem štěstí. Tato nehoda mě naučila jednu důležitou věc. Felda rok výroby 97 zastaví na nulu o několik podstatných metrů dál než otcova zbrusu nová Laguna, kterou mám to štěstí občas kočírovat. O tom jak moje peněženka krvácela při přebírání opraveného samozřejmě nepojištěného vozu raději mlčím.

Při psaní těchto řádek se mi ještě teď svírá hrdlo. Je to k neuvěření, ale jednoho dne jsem KIPa našel na parkovišti pouze na třech kolech. Nejprve jsem si myslel, že to je zlý sen, ale bohužel to byla krutá pravda. Slyšel jsem párkrát, že někomu ukradli všechna čtyři kola a auto nechali na špalkách, ale nikdy mně nenapadlo, že se to jednou stane mně. Štěstím v neštěstí bylo to, že zlodějíčci stihli vzít jen jedno kolo. Patrně je někdo vyrušil, protože z dalších kol byly sundané krytky a na jednom povolené šrouby. Přemýšlel jsem tedy jak se z téhle situace dostat. V Brně jsem měl pouze slušné oblečení a vyměňovat kolo v nové zimní bundě se mi opravdu moc nechtělo. Po pravdě zničená bunda za pár tisíc by mě v tu chvíli štvala víc, než odcizené kolo za několik stovek. Naštěstí jsem si vzpomněl, že kousek od kolejí (myslím ty, kde bydlí studenti) bydlí otcova teta. Nenapadlo mě nic lepšího, než si půjčit monterky, svetr a bundu a v tuhém mrazu kolo vyměnit. Výměna proběhla úspěšně a já byl připraven na cestu domů po třech a půl kole. Hned druhý den jsem v pneuservise obstaral dvě nové zimní gumy, jeden disk a sadu bezpečnostních šroubů, kdyby snad nějací další nenechavci dostali chuť na moje kola.

Silné stránky

-po prvním majiteli
-výborný stav (deset let byl KIP garážovaný)
-servisní knížka + pravidelné údržby
-v poměru ke stáří málo najeto
-kvalitně zpracovaný interiér
-na kočičích hlavách nic nevrže ani neskřípe
-levný provoz a servis
-dostupné náhradní díly
-jednoduché ovládání
-přehledná karoserie
-nadčasový design
-v porovnání s konkurenty v nižší třídě velký zavazadlový prostor
-pro člověka se 170 cm prostorný interiér
-motor 1.3 MPI naskočí napoprvé i při -15!!!

Slabé stránky

-slabý účinek brzd
-chybí posilovač řízení
-žádná bezpečnostní výbava a deformační zóny
-koroze (naštěstí jen lemy zadních blatníku)
-v táhlém kopci citelně chybí výkon
-na dálnici lze jezdit pouze v pravém pruhu
-tuhé řazení, hlavně zpátečka
-tvrdý podvozek

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

-Auto mám necelé dva roky a zatím jediná věc, která mě nechal na holičkách, byla asi poměrně stará baterka, která vypověděla službu.
-Předtím bylo aut deset let v rodině, a co si pamatuju, nikdy s ním nebyl žádný problém. Tady se ukazuje, že jednoduchá konstrukce a minimum elektroniky má i své plusy.
-Opravy po drobných autonehodách nemůžu nezapočítat, tvoří totiž větší část rozpočtu na auto.
-přední levý blatník 2x
-přední levé světlo
-levý blinkr
-maska
-seřízení světel
-zadní tlumič výfuku
-přední tlumiče a uložení
-sada zimních pneumatik
-sada letních pneumatik

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

-žádné, auto jsem zdědil po jednom z prarodičů

Tuning je moc silné slovo, říkejme tomu drobné úpravy.

-Autoradio Sony CDX-GT210
-Reproduktory Magnat 2x120W
-Hliníková řadička ve stylu Audi TT