Fiat Seicento Team / Flash

Hodnoceno: 8× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Úvodem trochu strohých technických údajů.

Fiat Seicento (typ 187) malý městský vůz, nástupce Fiatu 126p a Fiatu Cinquecento, vyráběný od roku 1997 do roku 2010 v továrně Bielsko - Biała v Polsku.

S délkou 3337 mm , šířkou 1508 mm , rozvorem 2200 mm , výškou 1420 mm a hmotností 730 kg jde o typické městské auto devadesátých let.

Jako pohonné jednotky sloužily dvojice čtyřválcových zážehových motorů:
- 899 cm³ OHV (29 kW / 40 k při 5500 ot/min,s točivým momentem 65 Nm při 3000 ot/min.)
- 1108 cm³ OHC (40 kW / 54 k při 5500 ot/min, s točivým momentem 86 Nm při 3250 ot/min. ) s jednobodovým vstřikováním SPi

V roce 1995 byl představen model Elettra , který navazoval na předchůdce Cinquecento Elettra , který se mezi lety 1996 až 1998 sériově vyráběl v Itálii a následně se jeho výroba přesunula do Polska, kde se vyráběl na objednávku.
Tento elektromobil měl asynchronní třífázový elektromotor s výkonem 30kW a poháněl zadní nápravu. Maximální rychlost byla až 100 km/h a dojezd 90km na jedno nabití. Část akumulátorů byla pod přední kapotou místo spalovacího motoru a část pod zadními sedadly.


Od října 2000 tyto dva spalovací motory nahradila modernější pohonná jednotka Fire 1.1 MPI s vícebodovým vstřikováním paliva..Výkon motoru se nezměnil (40 kW) , ale byl dosažen při nižších otáčkách ( 5000 ot/min) , točivý moment vzrostl na 88 N.m při nižších otáčkách (2750 ot/min) díky úpravám na sacím i výfukověm potrubím. Díky těmto úpravám klesla i spotřeba paliva.

Kapacita zavazadlového prostoru byla 170 litrů , při sklopení zadních sedadel 810 litrů.

Podvozek měl nezávislé zavěšení, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson , vzadu vlečená ramena. Vycházel ze svého předchůdce Fiatu Cinquecento.
Vpředu kotoučové brzdy,vzadu bubnové.Za příplatek bylo možné vůz vybavit systémem ABS nebo elektrickým posilovačem řízení.

Maximální rychlost s motorem 0.9 byla 140 km/h a zrychlení z 0-100 km/h 18,2 s, s motorem 1.1 to bylo 150 km/h a zrychlení z 0-100 km/h za 13,8 s

Seicento se vyrábělo ve třech sériích.

První série 1998-2000
ve verzích S , SX a SX CityMatic (s automatickou spojkou a pětirychlostní manuální převodovkou) ,Seicento Sporting Abarth - šestistupňová převodovka a samosvorný diferenciál a edice Formula 1 Michael Schumacher , motory plnily emisní normu Euro2 , k dispozici 13 barev.

Druhá série 2000-2005
přechod na vícebodové vstřikování MPi , emisní norma Euro3 , změnil se tvar předního nárazníku, zvětšily se přední blikače. Místo analogových hodin digitální, přední a boční blikače bílé barvy. Nové kruhové logo Fiat , edice Ferrari Michael Schumacher

Třetí série 2005-2010
Emisní norma Euro4 , změna názvu na Fiat 600 , odkaz na padesáté výročí zahájení výroby Fiatu 600. Chromované "vousy" kolem znaku Fiat , místo zámku třetích dveří logo Fiat. Lepší výbava - čalounění , elektrický posilovač řízení, elektrická okna a centrální zamykání. V roce 2007 změna loga Fiat s červeným podkladem. Jeden z posledních exemplářů putoval do technického muzea ve Varšavě

A nyní subjektivní část recenze.
K Fiatu Seicento jsem se dostal úplnou náhodou. Vždycky jsem měl slabost pro "jiná" auta. Mým prvním autem byl Trabant 601 , následovalo několik čtyřtaktních Wartburgů , Škoda Favorit , nebo Fiat Cinquecento. V recenci na Cinquecento jsem se zmínil,že to nejspíš nebude můj poslední Fiat. A i když jsem Cinquecento vlastnil jen chvíli a nedopadlo úplně nejlíp (nehoda) , tak ve mě zanechalo veskrze pozitivní vzpomínky.

Čas plynul, Trabant zůstal mazlíkem na občasné vyjížďky za hezkého počasí,srazy a tak podobně. Wartburg se nakonec ze srazového mazlíka stal autem pro běžný provoz ( díky změně zaměstnání už to nebyla tak velká porce kilometrů). Až koncem roku 2016 Wartburga vyřadil z provozu defekt převodovky (utržený silentblok ze skříně převodovky).
Výměna převodovky svépomocí...záležitost na tři odpoledne...jenže byl podzim,sychravo a k tomu se přidala i moje lenost.
U kamaráda, který mi poskytuje dílenské zázemí už delší dobu stálo vínové Seicento. Dovoz z Německa , malý nájezd , fouklé těsnění pod hlavou, karoserie bez koroze. Následovala oprava, výměna těsnění , zkontrolování hlavy a Fiátek byl připravený na prodej. Ještě v době kdy můj Wartburg jezdil, byl Fiat vystaven na inzertním serveru , bez zájmu. Při pravidelných návštěvách dílny jsem neustále poslouchal,že ten Fiat na mě stejně zbyde, až se to nakonec potvrdilo. Nepojízdný Wartburg, moje lenost a lákavá cena Seicenta 15.000,- udělaly svoje. Koncem roku 2016 jsem se stal majitelem Fiatu Seicento.
Původní plán,že Fiata nějakou dobu pojezdím, vyměním převodovku na Wartburgu a Fiat půjde do světa, vzal za své.

To auto mě začalo bavit. Jak píšu v úvodu recenze, mám rád "jiná" auta, možná mám na rozdíl od petrolheadů trošku perverznější automobilový vkus, ale tohle auto mě něčím dostalo.
Možná proto,že je to takový Italsko-Polský Trabant. Jednoduché malé městské a příměstské auto s nízkými provozními náklady.
Střízlivým pohledem je to technicky zastaralé malé auto s nepoužitelným kufrem, dle EuroNCAP vysoce nebezpečné, vhodné pro důchodce nebo jako městské auto pro ženskou.
Ale on je to vlastně docela zábavnej nákupní košík.


Toto konkrétní Seicento je modelový rok 2002 dle VIN dekodéru verze S TEAM/FLASH. Přední a zadní nárazníky lakované v barvě karoserie,včetně lišt. Boční lišty v černé barvě. Elektrický posilovač řízení, centrální zamykání, elektrická okna, airbag řidiče a spolujezdce, imobilizér, 2x repro v palubní desce a příprava pro druhý pár repro v zadním platě, otvírání víka kufru z místa řidiče, opěrky hlav jen na předních sedadlech.

Podvozek:
Jak jsem již popsal výše, podvozek Seicento zdědilo po svém předchůdci. Krátký rozvor, kola v rozích karoserie. Na původních plechových kolech 4.5J x 13 s pneu 155/70/13 díky úzkému rozchodu kol a vyšší stavbě karoserie je auto pocitově trošku nestabilnější. Zvlášť při rychlých změnách směru (slalom). Ale stále drží stopu,jen má řidič pocit,že se auto brzy převrátí. Auto jsem koupil v zimě, takže moje první zkušenosti byly právě na úzkých kolech s vysokým profilem pneu. Po výměně kol na letní alu MOD Mistral 5.5J x 13 s pneu Falken 165/60/13 a nutné výměně všech tlumičů je radost s Fiátkem jezdit. Nižší profil pneu trochu ubírá komfortu a rázy od nerovností se více přenášejí do karoserie. V ostřejších zatáčkách se na můj vkus docela naklání, ale krásně drží stopu a na poměry městského minivozu si nechá opravdu hodně líbit (viz. video z autodromu Most).
Při ostré jízdě do zatáček je dlouho neutrální a následuje menší nedotáčivost. Auto se opravdu hodně nakloní,až má řidič pocit,že se musí převrátit. Aby bylo v zatáčce nedotáčivé,musí se jít razantně na brzdy. Pořád se však jedná o minivůz, a to jak funguje na limitu je překvapením a podvozek je opravdu hodně zábavný.

Řízení:
Hřebenové s elektrickým posilovačem, poloměr otáčení je 8.8 m . Jelikož v této třídě nemůžeme očekávat posilovač s proměnným účinkem a Seicento nemá volbu "city" jako některé Fiaty. Je řízení kompromisem pro městský provoz. Ve městě se s ním výborně manévruje, řízení je lehké a přesné a parkování s ním je hračka. Při vyšších rychlostech je to ale na škodu, auto reaguje i na minimální otočení volantem. Kolem středové polohy takřka nemá mrtvý chod. Ale dá se na to zvyknout a mě osobně takto citlivé a přesné řízení vyhovuje.

Převodovka, motor, spotřeba:
Standartní Seicento má oproti verzi Sporting delší převody, což se příznivě odrazí na akustické pohodě při rychlostech 90-130 km/h a na spotřebě. Když zohledním, že v době prodeje šlo o nejlevnější prodávané auto a primárně určené do města, je odhlučnění motoru příkladné. Jen díky absenci plastových podběhů vzadu a žádnému obložení podběhů zevnitř (jen holý plech) se do auta znatelně přenáší hluk od pneumatik.
Řazení má po letech určité vůle a chod řadící páky je až nepříjemně dlouhý. Původní řadící páka byla extrémně dlouhá a znemožňovala pohodlné ovládání nízko umístěného autorádia. Řadící páku jsem proto o cca 10 cm zkrátil.
Nejpříjemnějším překvapením pro mě byl ale motor. Už když mi automechanik zařizoval dovozovou STK, tak na dílnu dorazil s údivem,že na to jaká je to nákupní taška tak docela upaluje. A měl pravdu, na první tři rychlostní stupně auto s chutí zrychluje. Na dvojku téměř k hranici 80 km/h, na trojku přes 100 km/ , na čtyřku už zrychlení není takové,ale zvládne skoro 140 km/h. Pětka je vyloženě na spotřebu, auto zrychluje hodně vlažně a na dosažení maximální rychlosti je potřeba delší doba. Rozjeté auto na pětku udrží i mírná stoupání,ale na dálničních kopcích je podřazení a vytočení čtyřky nutností. Ve vyšších otáčkách proniká zvuk vytočeného motoru do kabiny, ale má pro mě příjemný "fiatí" zvuk. Díky těžší pětce je ale cestování po okreskách kolem 100 km/h příjemně tiché a s výbornou spotřebou.
Spotřeba s mým stylem jízdy mě příjemně překvapila, svižná jízda po okreskách na delší vzdálenosti kolem pěti litrů, ve třech objemnějších lidech po dálnici CV-PHA a zpět 5.6 , vyloženě krátké městské trasy s častým startováním 5.5-5.9 . Na dálniční trase CV-PHA-HK s hodinovým poskakováním v kolonách a lehce nad dálničním limitem byla spotřeba rovných šest litrů.Překvapil mě malý výkyv ve spotřebě při rozdílném stylu jízdy. S palivovou nádrží 35l tak není problém najet přes 600km.

Interiér a vnitřní prostor:
Oproti Cinquecentu je palubní deska Seicenta o malinko útulnější, stejně jako se Seicento oproti Cinquecentu zaoblilo navenek, tak se zaoblila i palubní deska. Nehledejme tu nějaký etalon ergonomie, ale ovládací prvky jsou příjemně po ruce, pouze ovládání elektrických oken je postaru po stranách středového dílu palubní desky. Ve výbavě mého konkrétního kusu chybí i docela základní věc, klapka vnitřního okruhu topení.Topení má příjemně rychlý nástup a i v mrazech zvládne auto účinně a rychle vytopit.
Přístrojový štít bych přirovnal ke skůtru. Je tu pouze rychloměr, palivoměr , digitální ukazatel s hodinami, aktuální ujetou vzdáleností a celkovým nájezdem km. Dále už jen standartní kontrolky a místo teploměru chladící kapaliny jen varovná kontrolka zvýšené teploty chladiva.
Palubní deska nemá uzavíratelné schránky. Po levé straně přístrojového štítu je šikovná prohlubeň v palubní desce,ideálně na peněženku nebo mobilní telefon.Díky přítomnosti airbagu spolujezdce ubyla velká polička,pod airbagem zbyla jen malá škvíra na odložení propisky nebo drobností (opět šikovná prohlubeň,nic nevypadne). Před spolujezdcem je ještě celkem objemná otevřená schránka. Ve středovém tunelu pod autorádiem další odkládací prostor, autozapalovač ,popelník a mincovník. Za řadící pákou další prohlubeň,ideální pro klíče. Ve dveřích je dále jen plastová schránka po celé délce dveří, díky malému kufru v této schránce pohodlně schovám dvě reflexní vesty, autolano, případně lékárničku.
Se svojí výškou 185 cm nemám problém najít vhodnou polohu za volantem, sedadla se dají posunout takřka úplně dozadu a do Fiatu se vejdou i dvě hodně nekonfekční osoby (195cm / 120 kg). Cestování na delší vzdálenosti ve dvou lidech je bezproblémové, ve třech lidech to jde taky. S mojí výškou je problém aby se za mě někdo vešel,ale na kratší trasu lze auto obsadit čtyřmi osobami. Seicento je sice otypované pro pět osob, ale reálně by vzadu musely sedět tři chrtí modelky.

Zavazadlový prostor:
To je kapitola sama pro sebe. Skládací přepravka se do kufru nevejde, pouze menší příruční košík,nebo několik tašek s nákupem. Taška s povinnou výbavou tak zabere 1/4 zavazadelníku. Pod podlahou zavazadelníku je dojezdová rezerva s nářadím a tažným okem. Chybí osvětlení zavazadlového prostoru (záslepka,takže vyšší stupně výbav jej nejspíš mají) a spojení elektroinstalace pro zadní stěrač,vyhřívání a třetí brzdové světlo není vedeno husím krkem,ale po staru s kontakty. Jediným plusem je tedy jen vysoko výklopné víko zavazadelníku.

Co napsat na závěr. Z původní nouzovky na dojíždění do práce se stalo "auto" které mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Je to typický Ital i když s polským rodokmenem. Malé obratné auto s krásně točivým motorem. Ten "Fun factor" přebije veškerá negativa.

Silné stránky

- motor 1.1 konstrukce FIRE s neskutečnou ochotou k vytáčení ( dvojka 80 km/h , trojka 125 km/h)
- malý poloměr otáčení
- strmé a přesné řízení
- brzdy Bosch-Bendix
- spotřeba ( městký a příměstský provoz 5,5 l/100km , přes 6.3 jsem se nedostal ani při ostré jízdě)
- nízká pojistka
- vnější rozměry - parkování
- nízké ceny ND
- překvapivě velký vnitřní prostor
- místo na předních sedadlech i pro vyšší postavy
- dojezdová rezerva
- zábava za volantem
- výkonné topení s výdechy po celé šířce předního okna
- překvapivě dobrá dostupnost ND
- vnější rozměry - parkování na přeplněném parkovišti sídliště je hračka
- servis: většina servisních úkonů je jednoduchá, Většinou je ke všemu dobrý přístup (snad jen kromě startéru). Přístup k zapalovacím svíčkám po demontáži filtrboxu je v pohodě. Opravy svépomocí nejsou problém,pokud má člověk přístup ke zvedáku.

Slabé stránky

- místo na zadních sedadlech
- minimální zavazadlový prostor
- plechová palivová nádrž
- objem nádrže jen cca 35l
- protikorozní ochrana
- úroveň pasivní bezpečnosti
- malý výběr rozměrů pneumatik schválených výrobcem
- při použití 13 palcových hliníkových ráfků malá vzdálenost mezi třmenem / těhlicí a ráfkem kola - nutnost použít tenčí samolepící závaží.
- na 14 palcové ráfky takřka nejdou sehnat pneumatiky s rozměry schválenými výrobcem
- cena a dostupnost elektrického motorku naklápění světel
- plastové konektory žárovek H4 , mají tendenci se vyhřát,křehnout a praskat,vyřešeno použitím konektorů které se mi válely na dílně (VW Lupo)
- nízká hmotnost přívěsu ( který blázen by za Čentem tahal vlek )
- ztráta oleje z převodovky přes ložisko manžety poloosy.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Při koupi nefunkční otvírání zadního víka z místa řidiče ( ulomená část otvírání, navařen kousek plechu a 100% funkční)

Od koupě vozu takřka bez poruch , pouze standartní servis , výměna oleje , svíček , vzduchového filtru , nový přední a zadní díl výfuku, nové přední a zadní tlumiče, nové zadní pružiny , pár exponovaných míst podvozku odrezeno + nástřik zinkovou barvou, nové čepy a tyčky řízení + geometrie
Jediný menší defekt bylo prasknutí plastu kulisy řazení, provizorní oprava plechovou "dlahou" nový díl cc za 400,-
V nejbližší době mě čeká výměna manžet poloos (vnitřní ze strany převodovky, s ložiskem) , manžety nejsou shodné , strana u spolujezdce se montuje pod plechový kryt,strana u řidiče klasicky se sponou. Takřka na všech e-shopech autodílů je k dostání pouze manžeta pod plech. Katalogové číslo manžety pro druhou stranu jsem našel až po zdlouhavém hledání, manžeta je k dostání běžně v ČR,ale bez informace,že je to díl pro Seicento

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Vůz zakoupen od spolehlivého automechanika , po výměně těsnění hlavy a srovnání hlavy. Mechanik rovnou doporučil výměnu tlumičů. Auto bylo dovezeno jako "znouzectnost" , aby z Německa nejel prázdný plaťák :)

Alu kola

Jelikož jsem ujetý na alu kola, letní sada jsou alu Mod Mistral 5,5 x 13 s pneu Falken 165/60/13 a zimní alu Borbet A 5,5 x 13 s pneu Nokian 155/70/13