Škoda Forman GLXi Solitaire

Hodnoceno: 8× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Jak se harant k Solitairu dostal?

Než se podíváme konkrétně na můj kousek, je samozřejmě potřeba osvětlit, jak a proč jsem tohle vozítko koupil. Už několik let tu mám vloženou recenzi na dědova Favorita 136L. Právě tohle auto, jež mne provázelo celým dětstvím, je důvodem mojí (dle některých) úchylky a náklonnosti k vozům Favorit/Forman/Felicia. Těšil jsem se, jak s tímhle autem budu jezdit, opečovávat ho…jenže děda mi ho odmítl půjčovat, ačkoli na nákupy do města a jiné důležité cesty sám odmítal jezdit. Tak nastoupila na scénu Felicia, jelikož auto platila mamka a Favorit byl politicky neprůchozí. Tak se stalo, že jsem jezdil Felicí a byl jsem spokojený, i v ní se jezdí perfektně. Ačkoli pokaždé jsem smutně a trochu závistivě koukal na každého Favorita, kterého jsem viděl, a když jsem si přečetl Ronaultovu recenzi na jeho první zázrak, bylo mi smutno, že Favorit stojí pár kroků od mého pokoje, a já do něj nesmím usednout. Až jsem na vysoké potkal jednoho z budoucích kamarádů. A protože jsme společně sdíleli nadšení do vozidel MHD (nojo, obor elektrická trakce, co byste chtěli :) ), rozhodli jsme se, že společně navštívíme města v ČR s významnými provozy MHD. Usedli jsme tak vždycky do Felicie a jeli (kolega tehdy neměl vlastní vůz, když potřeboval, půjčil si od rodičů). Až jednou loni se konal den otevřených dveří provozovatele MHD v Králově Dvoře. Protože to znamenalo, že kolega musí přijet den předem a přespat u prarodičů, dostal jsem nápad. Opatrně jsem se zeptal, co si takhle půjčit Favorita jeho dědy, šlo by to? „Jasně, půjčte si ho“, zněla odpověď. Ach, jaký to kontrast oproti vlastní rodině. Vyrazili jsme. Favorit to byl bílý, po modernizaci, se vstřikovacím motorem 40kW. Když jsme se chystali jet zpět, ještě opatrněji jsem se zeptal, zda bych nemohl alespoň kousek řídit, a mohl! Byla to nádhera. Sice mi Favorit hned chcípnul, jelikož spojka zabírala hned dole, kdežto moje Felicie naopak zabírá až nahoře, takže na spojku sotva šlapu, a od spolujezdce se ozvalo něco ve stylu „tyvole, co děláš“, ale dál už to bylo super. Po x letech jsem zase řídil Favorita, navíc poprvé modernizovanou verzi. A tím to všechno začalo, tím jsem zase začal víc a víc o Favoritu mluvit. Samozřejmě jsme s ním jezdili i na další výlety, jenže koroze postoupila za těch 23 let již hodně daleko (když jsem otevíral kufr, zjistil jsem, že spodní šroub světel do mlhy nedrží, protože tam již dveře komplet urezly) a Favoritu zbývala STK na měsíc, pak jej čekal šrot. A tak zase Favorit nebyl. Nicméně tím, že jsem o tom voze pořád vyprávěl, citoval jsem z knížky ing. Hrdličky, zasadil jsem brouka do kamarádovy hlavy. Výsledkem bylo, že si nakonec Favorita koupil. Rok 1994, 40kW,ve skvělém stavu. A jezdilo se dál. A začal mi říkat: „Teď jsi na řadě ty, kup si Formana“. Jo, bylo by to krásný, jenže to už mi fakt hraničilo s bláznovstvím, hlavně, když už jsem jedno auto měl. Ale stejně jsem neustále brouzdal v inzerátech. Naštěstí najít Formana ve slušném stavu není tak jednoduché, takže to skutečně dlouho vypadalo jen jako nedostižný sen. Ale říká se, že když si za něčím jdete…Jednoho dne se objevil inzerát na Formana Solitaire. „Dobrý stav, spodek nastříkán, bez koroze, motor felicie 50kW“, hlásal nadpis. Šli jsme se samozřejmě podívat a skutečně, auto vypadalo dobře. Až na škrábance na pravé straně, což způsobil předchozí majitel, který to prý dotáhl až tak daleko, že mu doktor sebral papíry (dle TP ročník 1930). I motor běžel krásně, interiér byl zachovalý (až na popraskanou kůži na volantu), těch devatenáct a půl (eko zaplaceno) se zdálo být adekvátní cenou. Měsíc jsem to rozmýšlel, bylo štěstí, že bláznů jako já je málo, a někdo, kdo chce Formana na práci, za něj dvacku nedá, takže auto bylo stále k mání. Peníze jsem měl, ale doma o tom nejdřív nechtěli ani slyšet, prý na co (a asi měli pravdu, ačkoli nejednou už mi byla Felicie malá, navíc neměla tažný, kdežto Forman jo), kde to bude stát atd. Nakonec jsem ale povolení dostal. Sešli jsme se tedy s kamarádem a ještě jiným kamarádem, který nás tam odvezl a neuvěřitelné se stalo skutečností – již měsíc a půl jsem hrdým majitelem Formana!
Copak je to auto vlastně zač?

„No přeci Forman Solitaire, né?“, říkáte si. No je, a také není. Prvním náznakem byl fakt, že na pátých dveřích chybí ozdobný nápis. Nápisy Škoda a Favorit jsou navíc tak vysoko, že by se tam ani Solitaire nevešlo. Dále vůz nemá tónovaná skla a stříšku na pátých dveřích. Jinak ale má vše, co má Solitaire mít – speciální lak, hliníková kola odpovídajícího tvaru s bezpečnostním šroubem, sedadla GLX s velurovým potahem, kožený volant, řadicí páku i madlo ručky. Zamykatelný kastlík, od něhož jsem dokonce dostal dva klíče! Střešní okno, středový panel, alarm s centrálem na dálku, motor 50kW. Reproduktory s příslušným nápisem. Jediné, co chybělo, bylo rádio Blaupunkt – jeden z minulých majitelů jej nahradil rádiem Phillips z roku 1984 (asi jej měl ve svém předchozím voze), nicméně poté, co jsem reproduktory zapojil, jak mají být, hraje taky velice dobře. Kazety také přehrává, takže mi to nevadí. Najeto měl vůz 124 500 a já s ním najel už skoro dvě tisícovky, přičemž se nevyskytl žádný problém. Akorát při prudkém brzdění táhne mírně doprava, takže jej po prázdninách čeká servis.
Historie vozu
Vůz byl vyroben na začátku roku 1994 (ve starém TP bylo razítko Vrchlabí, tak nevim) a prvním majitelem byl prodejce – Tukas ve Štěrboholích. Po třech měsících jej zakoupil pán ročník 1950 a skoro na den přesně po pěti letech jej prodal již zmíněnému pánovi, který asi byl původcem všech těch škrábanců, vyměněného rádia, zpraseného zapojení reproduktorů a taky, jak jsem zjistil při výměně kol (vůz stál na plechách s novými zimáky, k tomu jsem dostal originální hliníkové s novými letňáky, Barum, vyrobeno v Rumunsku, no není to krása?), tak používal i nesprávný zvedák, jelikož lišta, která má do zvedáku zapadnout, byla ohnutá k podvozku. Od tohoto pána to koupil člověk, od kterého jsem to koupil já, prý se vozu chtěl věnovat, ale nebyl čas. Auto měl měsíc a když s ním chtěl vjet do myčky, utrhnul mu anténu. No a teď je můj, ovšem vzhledem k počtu majitelů jsem dostal nový techniček, už jsem se nevešel (grrrr).

Jak se s tím jezdí?
Skvěle, jak jinak :) jelikož jsem odchován starými škopky značky Škoda (105 S z roku 1980, zmíněný Favorit a Felicie), moc jsem si zvykat nemusel. Naopak, když sednu do kamarádova rok starého Lanceru, to pak frčí nadávky na přecitlivělé brzdy, nepřesné řazení, nutnost startovat se spojkou a otravný elektronický plyn. Jo, tady je všechno ještě čistá mechanika, reakce jsou okamžité a přímo úměrné tomu, co jsem vozu šlápnutím na pedál dal najevo. Zezačátku motor mírně pocukával, když se šláplo na plyn víc zprudka, to ale pořešily nové svíčky a zapalovací kabely (z těch původních se sypal prach, na ty svíčky snad nikdo nikdy nesáhl). Nyní šlape tak, jak jsem z Felicie zvyklý. Dokonce moc ani není znát ta váha navíc, ačkoli oficiálně je Forman oproti krátké verzi o 10km/h pomalejší. Maximální rychlost jsem zatím moc nezkoušel, s Felicií jsem z kopečka těch 180 vytáhl (na rovině asi 165), tady mě to ale ani moc neláká. Jezdím tak 100-110, to je ideální (samozřejmě vždy v rámci značení). On k tomu i vůz vybízí, „Nikam nepospíchej, užívej si to“, jakoby říkal. A je to fakt. Moje filosofie je, když někde chci být v tolik a tolik, tak vyjedu včas a ne, abych to pálil 150. Lepší bejt doma v pět, než v půl pátý v márnici. Oproti Felicii má Forman okolo neutrální polohy volantu trošku mrtvý bod, což trošku zvykání chtělo, ale to mají snad všechny. Tím, že je delší, však perfektně zvládá různé nerovnosti, hlavně v zatáčce, nijak neposkakuje. I v zatáčkách se dá jet rychleji a díky stabilizátorům se ani tolik nenaklání. To s Felicií občas řežu asfalt předními zástěrkami. Nezvyk jsou naprosto tenoučké dveře, takže kolikrát zavírám i na třikrát, musí se s nimi praštit, což dělám obecně nerad. Ve výbavě jsou i digitální hodiny a světe div se, fungují. Všude je spousta místa, sedačky GLX jsou neskutečně pohodlné, hlavně oproti verzi LX. Moje Felicie je má taky dobré, ale trošku krátké a hlavně i ve verzi GLX už obyčejné. Co mě ale překvapilo, je jejich tvrdost, zejména vzadu, ale ono tam asi taky za ta léta nikdo moc neseděl. Jediné znaky opotřebení na celém interiéru je popraskaný volant na vrchu věnce (asi sluníčko) a natržené obšití řadicí páky. Největší zážitek ale byl pohled do kufru – to je černá díra, že by se v ní i SG-1 ztratila. Nedávno si jiný kamarád pořídil Peugeota 206SW a prý proto, že chtěl velké auto. No, nevim, proti Formanu je to drobeček, a když jsem viděl jeho kufr, tak jsem měl co dělat, abych se nesmál. Ale je na tom vidět ten trend dnešní doby, z principu nedělat praktická auta. Forman asi navždy zůstane největším kombíkem své kategorie, protože to, co se vyrábí dneska…Snad jedině ta Octávie a Superb něco uvezou, ale to jsou větší auta a navíc trošku na jiné úrovni, než Forman. Jo, můžete je narvat cementem, ale cítíte, že to nějak hapruje, přeci cpát do Superba cement. Ale zároveň chybí auto typu Forman nebo Felicie Combi, kde vám to nijak nevadí, pak vyndáte koberce, vyprášíte a je to. Samozřejmě jsem jel i ve tmě a světla jsou oproti Felicii velký rozdíl, dobře, že tam dali tehdy ty velké lampy. Když tehdy sotva vyrobili světlomet s H4 a udělali by jej nízký, bylo by to stejně naprd, jako Felicie. Ta už naopak měla dostat něco lepšího., když to teda bylo auto zbavené socialistického zápachu (což bylo určitě fér vůči těm, co kupovali ještě Favorita).
Co na závěr?
Z auta jsem nadšený, je to splnění snu. Navíc ještě v takovémhle provedení. Ted je za úkol ho dát dohromady vzhledově, nechat udělat brzdy (edit: vyřešeno pár dní po napsání recenze), v zimě nejezdit a v březnu hurá na STK. Postupně dodám i lepší fotky, zase tolik příležitostí fotit nebylo. Není to žádná leštěnka, za ta léta dostal hlavně lak zabrat, ale to je snad dobře. Aspoň mě nebude mrzet s ním jezdit, jezdit, jezdit, pro více natvrdlé jedince jezdit, jezdit, jezdit a nebude mě štvát nějaký ten drobný škrábanec od ostatních, jako když jsem koupil Felicii. A nebude ani tolik závistivců, co by mi ho chtěli škrábnout. Snad…

Silné stránky

Velikost - uvnitř zahanbí i o třídu větší auta. Kam se hrabou dnešní malé kombíky.
Jednoduchost
Jízdní vlastnosti - ve všem je cit a zatáčky taky zvládá se ctí.
Vzhled
Pohodlné a stylové sedačky
Praktičnost - sedačky jsou sklopit zcela a nemusím vyndavat ani hlavové opěrky

Slabé stránky

Sem tam už se objevil rezík
Slabá bezpečnost, ale když se srazíte s Tatrou, k čemu jsou zmanipulované hvězdičky, že.
Tento kus napaden kutilem

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Výměna svíček a zapalovacích kabelů, hotovo bylo hned.

Komplet generálka předních brzd 8/2016, provedena v servisu Auto Adámek. Cena odpovídající, práce hotova v polovině druhého dne.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kupováno od soukromé osoby, v pohodě.