Škoda Favorit 136 L

Hodnoceno: 6× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Dědův Favorit. Vozil mne od malička a po získání řidičáku jsem s ním najel svých prvních pár set kilometrů. Srdeční záležitost.

10.11.1988 se v naší rodině jako nástupce Volhy M21 objevil tenhle Favorit. Jednalo se o základní výkonější model 136L a stál neuvěřitelných 84 600 Kčs. Od té doby najel jen něco málo přes 84 000 kilometrů a zážitků s ním má celá rodina hodně.

Má několik zvláštností:
- má ještě originální německý karburátor Pierburg, ne ještě jeho licenci jikov
- má 12V zásuvku. Docela zajímavé, když člověk koukne na množství Felicií, Ibiz a já nevím, čeho ještě, které to nemají
- VIN číslo nemá na pravém podběhu, ale na vrchu masky chladiče
- funguje hydrokorektor - nepamatuju, že by byl měněn

Ač má spoustu much, mám ho rád. Pokud se o něj člověk stará, pak je to fajn stroj. Díky panu ing. Hrdličkovi :)

Nyní recenze napsaná před rokem:

Motor, převodovka, brzdy, řízení

Jak již bylo psáno, ve voze se nachází motor 781.136, jenž dodává papírově 46kW a vzhledem ke stavu bych si dovolil říci, že mu jich moc neubylo a tedy podobný počet ještě dodává. Všichni si stěžují, jak je to strašně líný vůz. No, Loeb by v něm asi titul nevyhrál (i když kdo ví, Seb opravdu umí), ale z mých zatím ještě skromných zkušeností mohu říci, že se mi nijak líně nezdá. Na dálnici nemá problém držet rychlost okolo 100-120 km/h a ruku na srdce, co víc by od něj mohl kdo chtít. Ani tak vytýkaná hlučnost se jaksi nevyskytuje, nebo alespoň mě to nevadí. Dovolím si říci, že Felicie, se kterou jsem se také svezl, mi připadla mnohem hlučnější. Motor je ovšem samozřejmě slyšet, ale ne více, než TDi ve stříbrné Octávii, ve které mě kdysi někdo někam vezl. Já to navíc beru jako plus, jelikož v základní výbavě L se vpravo od rychloměru nacházejí hodiny namísto otáčkoměru, člověk tak aspoň ví, kdy řadit. Akorát na čtyřku zhruba ve stovce už mi celkem vadilo, že začaly vibrovat plasty ve středovém panelu. Navíc na mě zvuk motoru působí hodně uklidňujícím dojmem, ale to budu asi v jasné menšině. Co ale potvrdím, jsou vibrace. Když člověk stojí na světlech, je to opravdu cítit, ať sedíte vpředu a svíráte volant, či sedíte vzadu. Ale na to si člověk zvykne. Jako jeden z opravdu mála (já vím o dvou) nemá náš Pierburg automatický sytič, alebrž dodatkově předělaný mechanický. Když jsem se ptal otce mého kamaráda, jenž vlastnil druhý mně známý exemplář, říkal, že prý automatika držela sytič v akci moc dlouho, nicméně on sám to moc neovlivnil, vůz tak již koupil. Názor majitele našeho kousku je, že „automatickej sytič je pro blbý“. Mě osobně to ale žádnou výhodu nepřináší, nehledě nato, že při první jízdě mi motor třikrát zdechnul, než jsem objevil, že musím po nastartování prošlápnout plyn, aby se sytič uráčil fungovat. Celkově jsem ale s motorem spokojený a jak pronesl kamarád, mimochodem syn zmíněného majitele druhého favorita, na tohle auto „to stačí“. Na dálnici si člověk dá spoustu aut bez problému, pokud tedy zrovna nenarazí na zmrda, kterej jak zmerčí blinkr a mě v levém pruhu, vjede mi do cesty, šlápne na plyn a ujede…. Řazení? Ano, má dlouhé dráhy. Nato, že má zespodu kloub nekrytý, jde obdivuhodně zlehka. I pětka se řadí bez problému, na rozdíl od pseudoChevroletu Aveo, s nímž jsem strávil tři měsíce autoškoly, brrrr….Brzdy fungují dost dobře nato, abyste nikoho netorpédovali, nicméně zázrak to není. U našeho auta je to ještě horší, takže se plánuje výměna válce a destiček. Samotné řízení sice nemá posilovač, ale krom Avea v autoškoly jsem ještě nikdy auto s posilovačem neřídil, měl sem tu čest s „ouzkou“ stopětkou a multikárou, takže mi ani nijak těžké nepřijde, prostě tak akorát. Na výjezdu ze zatáček se pak příjemně a nijak rychle vrací do neutrální polohy, což se třeba o Aveu rozhodně říct nedalo.

Podvozek

Jó, na podvozek našeho Favorita asi moje sedací ústrojí jen tak nezapomene. Jednak proto, že s ním nějakou dobu jezdit budu a též proto, že zrovna nepatří mezi nejkomfortnější. Jako nezkušeného řidiče mě však překvapí, jakou rezervu má, projíždím li nějakou rychlejší zatáčku. Když pak jedu stejným místem jako spolujezdec vyšší yrchlostí, celkem se divím, že nesekáme kopřivy, co rostou vedle našich udržovaných silnic. Ale aspoň pak se nebojím, když jedu prímo já. Na sněhu ale už tak dobře auto nejede, dokonce jsme letos zažili dost nepříjemnou situaci, kdy se mírně přetočil zadek….a to prosím na zimních.

Karosérie, interiér, prostor, pohodlí

Co se týče designu, není samožřejmě žádným krasavcem, ale mě se líbí. Je osobitý, na nic si nehraje, stylem “ prostě jsem takový a teď si vyber, jestli ti to vadí nebo ne“. Je sice fakt, že by mu slušela nižší přední světla, ale klidně je oželím, zvlášť potom, co soused v lavici přiznal, že jeho Felicie v noci svítí mizerně. Společně s tím, co ve své knize napsal pan Hrdlička a tím, jak svítí ten náš, jsem rád za to, že ty větší máme. Co se týče stavu karoserie, je v obdivuhodně zachovalý. Za celý život je garážovaný, zevnitř pravidelně natírán protikorozním nátěrem, po každé jízdě v dešti vytřen do sucha. Díky tomu rezne jen na pár místech, tedy na předních blatnících, na předních dveřích u podběhu nebo na zadním blatníku u nárazníku, což jsou víceméně vyhlášená místa. Interiér je světle hnědý dvoubarevný, přičemž se náhodou stalo, že vnější barva je shodná s tou světlejší uvnitř. Spoustě lidem se tahle kombinace nelíbí, ale já bych černou nechtěl, to se tam člověk v létě snad musí grilovat. Co mi ale vadí, je lajdácké provedení, daň za náběhový kus. Část, v níž jsou spínače světel, se pohybuje, ač je přichycená šroubem, a kolikrát tak nelze na spínač zatlačit tak, aby se zaaretoval a světla tak svítila. Taktéž víko odkládací schránky nelícuje s jejím zbytkem. Krom ní a popelníku (jsme nekuřácká rodina) nemá více odkládacích prostor, ale mě to nevadí, však také nejsem redaktor Světa motorů a Favorit psací stůl. Při první jízdě s řidičákem jsem si vzpomněl na tuto větu: „Sériový volant padne do ruky mimořádně blbě“. Takže až to bude na mě, plánuji výměnu, Felicie má aspoň ze strany prstů hrbolky, tohle je ale v létě a zpocených rukách o hubu. Hranatost přístrojovky sice opět oko nijak neuchvátí, osobně jej ale považuji za mnohem zdařilejší, než to, co studio IDEA namontovalo do Tipa, z něj vycházející Tempry nebo Alfy 155. Co ale opravdu stálo v interiéru prvních verzí za drek, byly přední sedačky. Podobně jako pan ing. Hrdlička jsme řešili jejich propadnutí a nakonec vyřešili instalací novějších z provedení LS, tedy i lépe tvarovaných s pohodlnější hlavovou opěrkou. On to vyřešil pochopitelně také, jinak bychom to nevyřešili my. Uvnitř je ale opravdu hodně místa a to i vzadu. Když si například na místo spolujezdce sedne babička a před nohy dá na podlahu tašku, já si za ní v pohodě sednu a na nohy mi nic netlačí. I nad hlavou mám dost místa, takže spokojenost. Zcela debilní je však utěsnění vozidla, nebo spíš jeho neutěsnění. Jednak pod kapotu zatéká, čimž plocha blatníků pod ní rezne, jednak občas zatéká i do auta a jednak profukuje dveřmi na nohy, což krom protivnosti i o něco snižuje životnost nohou posádky. Stejně jako pod kapotu zatéká i do pantů zadních dveří.

Silné stránky

Motor - dvoukomorový karburátor mu propůjčuje lepší dynamiku, než 50kW vstřikovací motor

Prostor pro osádku i nákup

Osobitý vzhled - je svůj

Veliké světlomety - kéééž bych je měl ve felicii

Citlivé řízení a přesné a lehké řazení

Jeden klíček na všechno - pro felicii nedostižný sen

Slabé stránky

Jednoznačně bezpečnost - jeden z těch Favoritů přezdívaných "pojizdná gilotina"

Kvalita zpracování - dáno hlavně tím, že je to jeden z prvních modelů. Navíc přístrojovka má víc dílů než lego, takže se to všechno hrozně třese

Koroze

Nepoužitelné ovládání zpětných zrcátek

Nemožnost vypnout vyhřívání zadního okna

Nekvalitní původní přední sedačky - proseděly se a museli jsme je vyměnit za typ GLX

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Jakožto jeden z prvních Favoritů těch poruch bylo celkem hodně. takových drobných, které hodně otravovaly život:

- hned cestou z prodejny prý kompletně přestala fungovat elektroinstalace. Po půlroce hledání pomohlo přepájení tištěného spoje u pojistkovky. Boleslavští vězní moc kvalitní práci neodvedli.

- motor před několika lety během jízdy sám od sebe vypínal a po čase znovu naskočil. Kombinace špatných zapalovacích kabelů a sítka, které se uvolnilo a ucpávalo odvod benzínu z nádrže.

- nefunkční palivoměr

- čas od času při přejezdu nerovností (rozbité železniční přejezdy) vypadne kabel od svíčky - dáno špatně vymyšleným konektorem

- nefunkční kontakty pro páté dveře

Jinak ale auto na cestě nikdy nezradilo - a to jse s ním byli v Berlíně, Lipsku a několikrát na Slovensku

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Těžko říct, auto je starší než já :))

Úpravy

- sytič předělán z automatiky na manuál
Bohužel se lanko nedávno někde uvolnilo a sytič je tak seplý pořád. Tím se motor přesycuje benzínem, jsou věčně mokré svíčky, karburátor je celý špinavý a auto kouří a smrdí na deset metrů. Nikdo na moje připomínky ale nedal, tak jsem si koupil felicii a přestal se starat.

- větrák je též předělán na spínač. Odešel totiž termostat a čidlo teploty, takže by větrák nespínal. navíc je stále otevřený velký chladící okruh. Proč, to vážně netuším.