Audi A7 Sportback 3.0 BiTdi

Hodnoceno: 1× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Audi A7 jsen zaregistroval poprvé někdy po vypuštění modelu A5 Sportback. Celkově se mi původní A5 nikdy moc nelíbila - malé auto pro řidiče maximálně s jedním spolujezdcem, postavené na základě stejně malé Audi A4, jen třídvéřové s nevkusně ošklivě řešeným zadním oknem. Model Sportback už vypadal o moc lépe, jen moje představa miniaturního kufru pod svažitou střechou mě odradila od jakéhokoli bližšího zkoumání. A7 už slibovala obstojnou velikost vnitřního prostoru a zvenku vypadala opravdu povedeně. Jak nadčasový design z roku 2010 byl, ukazuje i fakt, že 8 let po zahájení produkce se pořád za A7 ohlédne téměř každý.

Mně ovšem trvalo další 4 roky, než jsem se vůbec přišel na A7 podívat zblízka. Bylo to v době, kdy jsem zvažoval koupi nové A6 Allroad a prodejce v Porsche Plzeň na základě několika rozhovorů navrhl A7 jako alternativu. Můj pohrdavý úsměv s komentářem ohledně nicotnosti zavazadlového prostoru přešel se stoickým klidem a šel mi otevřét kufr v pozadí stojící A7. Až tehdy jsem pochopil genialitu pánů z Ingolstadtu. Měl jsem z nějakého důvodu zafixováno, že u A7 se kufr otevírá podobně jako u sedanu a vstupní otvor je tedy miniaturní. Když jsem nahlédl do korby pickupu, který vznikl po otevření zadního víka A7, opovržlivý smích mě přešel. Kufr je sice poměrně úzký, ale vzhledem k variabilitě krytů lze dosáhnout pěkného objemu 530 l, což je prakticky stejný objem jako má standardní Škoda Octavia, v našich končinách měřítko velikosti zavazadlového prostoru automobilů.

Už kdysi jsem litoval, že Audi nikdy nevyrobilo A6 liftback (byť z pochopitelných důvodů). A najednou tu byl, a navíc se sexy sníženou karoseríí, bezrámovými okny, fajn motorem. Záď vozu se určitě nezamlouvá každému a i mně trvalo nějakou dobu, než jsem si zvykl, ale teď už k ní nemám prakticky žádné výhrady.

Z nákupu auta nakonec sešlo důsledkem změny zaměstnání, a tak jsem si na A7 ještě další rok musel počkat. Nakonec jsem našel kus který mě zaujal a po dohodě s prodejcem jsem vyrazil na prohlídku. Potrpím si na technickou a komfortní výbavu především interiéru a zde bohužel nuznost modelů značky Audi nezná mezí. Tady pány z Ingolstadtu nepochválím a klidně na ně nakydám Liazku špíny. V době, kdy i do nejlevnějších rodinných aut výrobci cpou všechnu možnou výbavu od asistentů přes kamery a navigační systémy s displejem velikosti domácích televizí, si Audi nechá připlácet za loketní opěrku vpředu, o centimetr větší displej navigace, barevný ukazatel v přístrojovém štítu a bluetooth integraci s telefonem. Je to zastydlost na přelomu tisícíletí, kdy navigace v autě byla skutečný a málo vídaný luxus a auta měla integrované telefony velikosti kabinového zavazadla do letadla. V době, kdy výrobní náklady na HD kamery, UltraHD displeje, výkonné počítače velikosti krabičky zápalek a dalších technických "zázraků", jsou v řádech jednotek dolarů, by si Audi mohla svoji zastydlou povýšenost odpustit.

Silné stránky

Motor a převodovka - tyto dvě komponenty byly u tohoto modelu nejspíš stvořeny jedna pro druhou. Technologie dvojitého přeplňování z běžného motoru 3.0 TDI ždíme absolutní maximum. Síla je znát prakticky od neutrálu a motor se nechá vytočit až k 5500 otáčkám, což pro dieslový agregát není úplně běžné. Zrychlení z 0 na 100 km/h, které A7 s tímto motorem papírově zvládne za 5.1s, není tak razantní, jak by někdo možná čekal. Není zde žádné sportovní tlačení do sedadel a deformace obličeje vzniklá prudkým přetížením. Spíše naopak, A7 3.0 BiTdi zvládá zrychlení s nenucenou grácií, jakoby spíše mimochodem. 8-stupňpvý tiptronic řadí klidně, tiše, téměř neznatelně. Síla však nechybí ani ve vyšších rychlostech, což je znát hlavně při dálničních přesunech. Jsem relativně klidný řidič a do rychlosti nad 160 km/h se pouštím spíše sporadicky. Právě tady ale 3.0 BiTdi vysloveně baví. Není nad pocit zadostučinění, když můžete “uklidnit” věčně neurotické řidiče Octavií RS, kteří se s okousanými nehty, vyklepanými prsty a nosem na čelním skle snaží lepit na záď A7 s tímto motorem. Při 160 km/h točí motor nějakých 2400 otáček a plynový pedál nedosáhne ani čtvrtiny své dráhy. Z této rychlosti pak A7 dál zrychluje velmi ochotně ještě daleko za dvousetkilometrovou hranici, dokud ji na 250-ce nezastaví omezovač. Na českých dálnicích prakticky není auto, které by vás mohlo předjet. Notoričtí trapiči nízkých kubatur (Octavia, Passat, Superb) brzy ztrácí dech, běžné prémiové vozy (5er, X5, E, A6) udrží krok jen do určité míry a ti, kteří skutečně výkon mají, většinou nemají zapotřebí si něco dokazovat.

Quattro - jestli kdy platilo, že bez quattro není Audi, tak v tomto případě to platí dvojnásob. Tzv. “quattro se sportovním diferenciálem”, který je nabízený jako příplatková výbava, posunuje celý quattro zážitek na úplně novou úroveň. Aktivní zadní diferenciál s dvěma samostatnými převodovkami dokáže variabilně přesouvat hnací sílu mezi zadními koly. Audi popisuje jízdu s tímto diferenciálem, jako by auto jelo po kolejích. A není to pouze marketingový nesmysl. Výběrem dynamického módu sportovního diferenciálu ve volbách systému MMI okamžitě pocítíte rozdíl - trošku jakoby se vám sevřel zadek :-). V praxi to pak vypadá tak, že do zatáčky najíždíte konstantní rychlostí, není třeba brzdit. Ve vrcholu zatáčky navzdory instinktu šlápnete na plyn a auto se v úplném rozporu se všemi fyzikálními zákony “ohne” přesně do tvaru zatáčky. Žádné kvílení pneumatik, žádná nejistota, žádné korekce volantem. Jako by auto bylo přibité k silnici. Má to zcela určitě svoje meze, ale já je zatím nenašel.

Image - A7 je svým designem rozporuplná. Mnohým se její tvar nelibí. Jako dítě jsem vždycky chtěl Škodu R, tehdy to byla velká móda, jen mi vadilo, že je pouze dvoudvéřová. Čtyřdvéřové kupé (jak se nesprávně A7 někdy nazývá) tento nedostatek odbourává. Ať už se ale líbí, nebo ne, je vždy jisté, že se za ní lidi otočí. Což někomu imponuje, a jinému zase ne. Další věc, která zdobí tento model Audi, je nadčasovost jeho designu. Tato generace A7 jezdí od roku 2010 a nelze říct, že by ztratila na přitažlivosti nebo dokonce vypadala zastarale. Což například o Mercedesu CLS rozhodně neplatí.

Praktičnost - nikdy bych nečekal, že to o takovémto autě řeknu, ale je nebývale praktické. Všechny ty hračičky a cinkrlátka, jako bezrámové dveře a výsuvný zadní spoiler, jdou najednou stranou, když potřebujete do zavazadlového prostoru naložit sportovní náčiní pro 4 lidi nebo sbalit kufry na dovolenou. Prostor pod zadním víkem klame tělem a variabilita prostoru díky sklopným sedadlům a vyjímatelnému krytu za nimi je vskutku geniální. Jako třešinka na dortu působí fakt, že na rozdíl od běžného kombíku se vám při jízdě v dešti nešpiní zadní okno - věčné zapínání stěrače zadního okna a jeho oblouk vykreslený v blátě, to mě u kombíku vždyzky hrozně štvalo.