Honda Civic 5D 1.8 i-VTEC Sport AT

Hodnoceno: 14× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vajíčko, UFO, patvar. Takové a mnoho dalších označení si vysloužila osmá generace Hondy Civic. Skalní fanoušci byli znechuceni, hlásali zánik jejich oblíbeného modelu značky (mnoho z nich C8G nemůže strávit dodnes) a celkově moc pochvalných slov na UFOuna neměli. Ale byli i takoví, kterým se tahle vesmírná loď líbila již od představení.


HISTORIE

2006 - 2013

Jedním z nich byl i můj děda, který na konci roku 2006 hledal náhradu za Fabii první generace. Koukal se po Mazdě 3, Golfu a Civicu. Naštěstí si jej po chvilce získal Civic, a to zejména svým nadčasovým vzhledem, motorem bez turba a taky jedinečností na silnici. Po několika zkušebních jízdách padla volba na výbavu Sport s motorem 1,8 i-VTEC (R18A2) o výkonu 103 kW. "Důchodcovská" barva Champagne Silver byla pro dědu, jakožto milovníka stříbrné, celkem jasnou volbou a změnou zároveň. A jelikož už nebyl nejmladší, nechal se ukecat do "automatické" převodovky i-SHIFT. Celková cena se tak vyšplhala na 591 800 Kč. Na auta se tehdá nečekalo 3/4 roku, a tak byl UFOun doma už v březnu 2007.

Děda v důchodovém věku měl auto pouze pro jízdy do obchodu, občas nějaký ten výlet či dovolená a vyloženě poskakování po městě. Navíc jej nikdo jiný nesměl řídit, byl to jeho miláček. Není tak překvapením, že měl UFOun v roce 2013 najeto pouhých 30 tisíc kilometrů. Tento rok nezmiňuji náhodou. V únoru tohoto roku totiž děda podlehl infarktu a auto skončilo v mých rukou. A to bylo taky prvně, co jsem jej řídil.

2013 - SOUČASNOST

Co do kilometrů toho tedy Civic zatím moc nezažil. O to více se na něm podepsalo parkování a neopatrnost/nevychovanost lidí na parkovištích. Z každé strany tak vidno několik menších či větších oděrek, kdy nejhůř jsou na tom páté dveře (památka na nákup v Kauflandu..). A ani dědova snaha všechny oděrky zamaskovat opravnou tužkou tomu moc nepomohla. Leštěnku už z toho teda neudělám, tak ať to aspoň trochu jede. A jelo to moc pěkně, až na onu převodovku, ale o tom později. A až na pár menších škrábanců v oblasti spolujezdcových nohou vypadal i interiér jako nový. A tak jsem auto začal postupně využívat, objevovat a zkrášlovat. Cílem bylo (a stále je) udržet interiér v co nejpěknějším stavu, pečovat o techniku celého vozu a nepřidat na něm žádnou další oděrku.


MOTOR - 1,8 i-VTEC

Už od mých 4 let jsem měl nejradši Mustanga. S věkem vášeň pro tuhle americkou klasiku ještě zesílila, a tak jediný mnou uznávaný motor byl 5.0 V8. Ovšem Civic mě se svým točivým čtyřválcem o objemu 1.8 litru postupně přesvědčoval o tom, že i tahle civilní sekačka má své kouzlo. Výkon, který si musíte zasloužit, doprovázen gradujícím zvukem ještě umocňuje pocit rychlosti a je jako pohádka pro uši. A to se prosím bavíme o obyčejné R18A2, taková K20Z4 (neboli 2.0 z verze TypeR) jde zvukem mnohem dál. Celkem 103 kW dnes již nikoho neohromí a na světlech mi to občas natře i koncern s 1.2 TSI, ale jedinečný charakter mi dokáže vykouzlit úsměv i dnes v roce 2017. Jak funguje technologie i-VTEC asi už víte - do 3500 ot./min úsporný režim, pak postupně nastává divadlo. Jedinou nevýhodou tak pro mě představuje hlučnost motoru při tachometrových 140 - 150 km/h, kdy dunivý zvuk motoru proniká do interiéru trochu více než bych si přál.

PŘEVODOVKA i-SHIFT

Bez dobré převodovky může zůstat potenciál motoru nevyužit. A to je tak trochu případ skříně i-SHIFT. Tato převodovka je jakýmsi mezistupněm mezi manuálem a automatem. Technicky vzato se jedná o semi-automatickou převodovku, kdy je spojka ovládaná počítačem. Má 6 stupňů, pádla pod volantem a zrychlení z 0 na 100 prodlužuje o cca 2 sekundy na 10,4 s. (Civic totiž dosahuje reálných 100 km/h na 3. stupeň, tzn. 2× řazení). Důvodem a hlavním neduhem je pomalost řazení, zvláště když na to dupnete. Při klidnější jízdě přeřazení téměř nepocítíte (přirovnal bych jej k automatu ve Volvu V60/XC60 z roku 2010), ovšem při plném plynu je to nekonečně dlouhá doba. Pokud v automatickém režimu chcete přeřadit, vše ovládáte tlakem na plynový pedál. Nižší tlak znamená plynulejší, rychlejší řazení, když za to ale vemete, dává si převodovka pěkně načas. S klidnou jízdou automat odřazuje kolem 2300 - 2500 ot./min, jinak podle toho, jak šlapete na plyn a jaký je terén (kopec, rovinka). Po dosáhnutí maximálních otáček však automatika sama přeřadí i když jste v manuálním režimu, nenechá vás mlátit o omezovač. Dalším negativem, zejména v chladném počasí, jsou rozjezdy. Pokud stojíte na rovince, bez problému se rozjedete s hladkostí manuálu. Ovšem stačí mírný kopec či nějaká překážka (typická hromádka zmrzlého sněhu nebo výtluk) a už nastává problém. Na "samojízdu" nevyjedete, takže je potřeba přidat plyn. Přidáváte mírně, protože kousek od vás stojí sousedovo auto. A auto nic, nic a najednou skočí jako kamzík. Citlivost tak zejména u studeného auta nepatří k nejlepším. Nesmím opomenout ani vyšší spotřebu oproti manuálu. Celkově tak převodovka za mě spíše minusový prvek, ale pro klidnější řidiče ji mohu doporučit.

PODVOZEK

Podvozek jako takový není úplně špatný, jak jsem se na několika webech dočetl. Mnohokrát omílaná torzní tyč na zadní nápravě je dnes už docela rarita, ale i s ní auto umí hodně parády. Civic dobře sedí na vozovce i díky širokému rozchodu kol a krátkým převisům. Strmé řízení vybízí ke sportovním hrátkám, na těsnějším parkovišti se ale budete vytáčet déle. Přejděme ale k podvozku. Technici v Hondě nejspíše chtěli, aby byl jak pohodlný, tak i sportovní. Výsledek je přesně uprostřed, čili není ani extra komfortní, ani extra sportovní. Předface verze má přední tlumiče hodně tvrdé a každá trefená díra přidá vrásky na čele, poface by měl mít předek o 15 % měkčí. Když se s ním ale sžijete, poznáte jeho limity a kdy vás podrží nebo naopak pěkně vyklepe či se zhoupne. Lze to samozřejmě řešit jinými tlumiči či komplet jiným podvozkem (např. z verze TypeR, což několik známých z C8G klubu již úspěšně praktikovalo). Také je v autě docela slyšet kola, protože podběhy nemají žádné odhlučnění. Osobně mám nyní vzadu ještě původní tlumiče (tuto sezónu už půjdou asi pryč), vepředu pak KYB.
Vlastní odstavec zaslouží brzdy. Po dědově úmrtí byly první, co jsem chtěl vyměnit. Pískaly studené i zahřáté, brzdný účinek nic moc a i při jízdě jsem neustále slyšel plechový zvuk drhnutí. Záměna destiček i kotoučů a promazání čelistí ovšem vše vyřešilo. Nástup brzd je pozvolný, někomu by se mohl zdát až pomalý. Při řádné sešlápnutí ale brzdí rychle a jistě bez nějakého škubání volantu. Velkou roli ale samozřejmě hraje obutí, kdy originálně osazené Michelin Pilot Primacy stály za starou belu (vydržely celých 6 let) a poslední sezónu jsem si kvůli jejich hluku připadal jako řidič traktoru. Nyní mám druhou sezónu osazené Nankang Noble Sport NS-20, které na mé poježdení (70 % dálnice, 20 % město a 10 % okresky) bohatě stačí a můžu si s nimi dovolit i občasné "řezání zatáček".

INTERIÉR

Kokpit vesmírné lodi, nadčasovost. To jsou ohlasy drtivé většiny osob, které jsem kdy v UFOunovi vezl. A ještě více to platí v dnešní době, kdy se displeje v interiérech roztahují všude kolem řidiče. Ve verzi Sport není žádná navigace, takže všechny displeje jsou pouze dvoubarevné. Co bych především vypíchl jako přednost, je ukazatel rychlosti, jenž se nachází mimo hlavní kapličku. Jeho pozice těsně u čelního skla je velice návyková a komfort/přehlednost se téměř blíží head-up displeji. Nevýhodou je samozřejmě viditelnost ze všech sedadel, takže vás za rychlost může kdokoli v autě "zdrbat". Dále, ač se to nezdá, tak i prostornost auta je opravdu skvělá. Bez omezení kolen si za sebe sednout 180 cm vysocí chlapi. Vzadu ale nad 185 cm už hlavou škrtáte o střechu. Celkově jde ale o dosti prostorné auto, i když to tak zvenku moc nevypadá. I velikost a praktický tvar kufru včetně možnosti složit sedadla do roviny potěší nejednoho českého motoristu.
Sedadla mají slušné boční vedení a vydržíte v nich i několikahodinovou jízdu. Samozřejmě, pokud auto využíváte na pojížďky a provádíte úkon nástup-výstup několikrát denně, levá bočnice řidiče se postupně lehce zbortí. Ale to se stane snad většině obyčejných sedadel. Vyšší řidiči si stěžují na vysoký posaz kvůli nádrži pod předními sedadly. S mými 182 cm je však poloha za volantem naprosto v pořádku a naopak kvituji, že mám vzadu tzv. Magic Seats. Již několikrát mi tahle "vychytávka", kdy zvednete sedáky nahoru a máte tak rovnou plochu od podvozku až po strop, pomohla se stěhováním krabic či jízdních kol.
I zde se ale najdou mouchy. První a velice otravná moucha, jsou pazvuky. Kombinace tvrdšího podvozku, pneumatik a našich "kvalitních" dálnic má na svědomí občasné pazvuky přístrojové desky v oblasti rádia. Nepomohlo ani rozebrání a vytlumení spár. Další nešvar je odlišná barva plastů mezi částí palubovky před spolujezdcem a rádiem. Jiný odstín šedé vykoukne zejména po úklidu a použití oživovače. A nakonec je to dílenské zpracování. V prozatím každém UFOunovi, kterého jsem viděl naživo, je někde širší spára mezi částmi palubní desky nebo třeba nedoléhající kraj plastu. Perfekcionismus německé prémiovky tedy nečekejte, ale Japonci byli vždy hlavně o zábavě za volantem.

EXTERIÉR

Líbí či nelíbí? Mě osobně líbí, a to dokonce i s původním "akvárkem" mezi předními světly, které mnozí majitelé mění za sportovněji vyhlížející mřížku. Zadní dělené sklo je o zvyku a spoiler krásně zastavuje otravné světlomety aut za vámi. I na onen nelakovaný plastový lem ve spodní části auta jsem si už zvykl, ač jsem pořád nalomený, zda jej nedám do barvy nebo nevyměním za TypeR verzi (ostřejší hrany, v barvě). Jedinou nevýhodou designu je tak široký C sloupek, za který se schová celý náklaďák (viz jedna z fotek). A i po 4 letech ježdění stále netuším, kde autu končí prdel - rozhodně doporučuji koupi parkovacích čidel.

Silné stránky

- atmosférický motor - jeho charakter a zvuk
- prostornost včetně kufru
- Magic Seats
- vzhled

Slabé stránky

- odhlučnění motoru a podvozku (vadí pouze u delších dálničních přesunů nad 140 km/h)
- tvrdší podvozek (opět problém delších cest na nekvalitních dálnicích)
- převodovka (ve městě a na dálnici OK, ale na blbnutí to není)

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Až do roku 2012 byl v UFOunovi měněn pouze olej a filtry (co 10 tisíc km), ale na podzim se odporoučela baterka, které nesedly kratší pojížďky po městě. Taktéž bylo nutné vyměnit doraz, horní uložení předního tlumiče a táhlo stabilizatóru po „dobře trefeném“ výtluku.
Další větší servisní zásah nastal již pod mou péčí v roce 2014, kdy byla poprvé(!) dezinfikována klimatizace a aktualizován software převodovky. Půl roku na to vytekl levý přední tlumič, a tak byly oba nahrazeny za modely od KYB. Zatím poslední servisní prohlídka v únoru 2017 obsáhla krom standardní výměny oleje i výměnu stěračů a dezinfekci klimatizace ozónem.
V blízké budoucnosti plánuji výměnu zadních tlumičů a možná šedých plastů kolem auta. Jinak pouze olej, filtry a benzín.
Co se servisu týče, do roku 2014 servisováno v Honda Ostrava. Naprostá spokojenost se službami, ač některé opravy trvaly i o 1,5 hodiny déle než bylo původně plánováno - nejspíš na to zapomněli.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kupováno v Honda Ostrava. Naprosto bez problému, pohodová domluva, dokonce i pár desítek tisíc slevnili.

Vlastní modifikace

Kola dělají auto, to vždy platilo, platí a platit bude. Nejinak je tomu u Civica, a tak jsem dokoupil litá kola AEZ Raise 7,5J x 17 ET48. Uvažoval jsem i o 18“, ale na dálnice v kombinaci s tvrdším podvozkem to není zrovna ideální kombinace. Původní lité sedmnáctky, "vylepšené (odřené) o patníky" mám na zimu. Brzdové třmeny jsou lakované do zlaté barvy, protože původní černošedá s kousky rzi opravdu nevypadala pěkně. Pod předním nárazníkem najdete gumové lízátko EZ Lip. Ten nesahá až k okrajům, jelikož je zde zespodu nárazníku na obou stranách díra, a tak jej nebylo kde přilepit. Ano, měl jsem si to zjistit před instalací, vypadá to humpolácky, plánuji náhradu :). Důvodem instalace je vzhled a taky indikace blízkosti patníku.
Další úpravy proběhly uvnitř. Kromě pěknějších plstěných koberečků s krémovými okraji jsem nainstaloval i jednotku Yatour BT, a to zejména kvůli přehrávaní hudby a bluetooth připojení mobilu. Malá krabička je zapojená do rádia (kvůli této instalaci muselo půl palubní desky dolů) a uschovaná v loketní opěrce. Díky ní mám možnost připojit mobil přes bluetooth nebo 3,5mm jack, a také obsahuje slot pro paměťové karty, USB port a připojení mikrofonu.