Škoda Yeti

Hodnoceno: 10× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Před dvěma lety jsem se po provozu několika jetých aut rozhodl otestovat systém operativního leasingu pro fyzické osoby (tj. normální lidi). Škoda bez starostí tehdy byla ještě vcelku novinkou. Teď už je to běžnější způsob (ne)vlastnění vozu, ale snad mé zkušenosti někomu pomůžou při rozhodovaní o operáku nebo o Yetim.

Na Yetiho padla volba ze dvou důvodů: jednak byl rodinnou radou odsouhlasen jako jediná esteticky přijatelná škodovka a jednak jeho leasing vycházel docela výhodně v porovnání s ostatními auty v nabídce.

Obeslal jsem pár dealerství v dosahu mailem a ozvali se z Přerost a Švorc. Původně jsem měl objednanou Škodu Yeti 1,2 TSI Active za 5 437 Kč měsíčně (jednalo se o Start s 1% účastí viz dále). V průběhu jednání ale Škoda přišla s novou nabídkou, protože jim asi došlo, že cpát na trh tyhle chudinky není úplně to pravé ořechové. Dealer se samozřejmě trochu vzpouzel, páč už měl auto objednané, ale smlouva podepsaná nebyla a tak si ji holt nechal a já si vzal Yetiho z nové nabídky: 1,2 TSI Fresh Ambition za 6 073 měsíčně na 2 roky.

Operák od Škody má poměrně širokou škálu možností: můžete si vybrat buď program Start nebo Komplet a oba buď s 5% nebo 1% účastí při škodné události. Komplet moc navíc nenabízí - zimní pneumatiky a garanční prohlídku zdarma. Vzpomínám si, že tehdy byl rozdíl nějak nad 20 tisíc mezi oběma variantami, dnes (jaro 2017) to je dokonce 24 400. Pokud tedy přežijete, že se o pneumatiky postaráte sami, můžete celkem solidně ušetřit.

Získat operák byla brnkačka - stačilo vyplnit nějaké papíry u dealera, během chvíle bylo schváleno a už se objednávalo. Pozor ale na to, že operák se počítá jako půjčka, takže vám snižuje oficiální disponibilní příjem a můžete pak třeba narazit při žádosti o hypotéku v bance (což se stalo mně). Pokud máte operák na firmu, je to jiný příběh, ale to vás pak nejspíš ani nebude zajímat Škoda bez starostí.

Auto vám nepatří a nejste tedy pochopitelně napsaní ani v techničáku. To vám ale nijak nebrání v cestování po Evropě ani v ničem jiném (nesmíte akorát na autě dělat žádné úpravy, takže na tuning rozhodně zapomeňte). Auto taky nesmíte nikomu půjčovat. Pokud je ale v rodině, stačí požádat a leasingovka vám vydá souhlas s druhým řidičem. Ten souhlas je dobré vozit s sebou, zvlášť do zahraničí.

Myslete na to, že auto budete vracet a pak bude mít leasingovka příležitost si na vás trochu smlsnout. Takže bacha na různé škrábance, praskliny, promáčkliny apod. Bourat na druhou stranu můžete vesele, s 1% spoluúčastí je to pohoda. Každou blbost okamžitě hlásit a hned s tím do servisu. Sice s tím bude trochu papírování, ale i drobnosti se mění systémem díl za díl, takže zas odjedete s autem jako novým.

Jak probíhá vracení auta? Nejdřív mi zavolali z Přerost a Švorc, jestli si nechci nechat auto před vracením prohlédnout. Což jsem udělal, protože je to poslední šance nechat si něco opravit na pojišťovnu. Auto prohlédli, ale nic zásadního neshledali. Následně tedy dojde k předání. Vůz přebírá třetí strana, tj. konkrétně společnost Dekra. S technikem se sice můžete dohadovat, ale jak se říká v Cimrmanovi, to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Na škody existuje manuál (ten dostanete taky a je i snad ke stažení kdesi na netu), takže prostoru k diskusi není mnoho. Vtipné je, že při této proceduře se nedozvíte případnou cenu opravy. Technik vám jen dá podepsat stav vozidla, kde je popsáno, co jsou akceptovatelné a co neakceptovatelné vady. Škrábance na alu discích prošly jako běžné opotřebení, dva malé škrábance od zábradlí ale už třeba ne. Stejně tak neprošla větrací mřížka středového tunelu, o jejímž poškození jsem vůbec neměl tušení. Co ta legrace bude stát se dozvíte až z doporučeného dopisu, který přijde na poštu. Chvíli mi trvalo, než jsem si ho vyzvedl, takže mezitím už rovnou přišla od ex-Škofinu výhrůžka, že jsem nezaplatil nějakou částku. Nedávalo mi to žádný smysl, dokud jsem si nevzpomněl na dopis na poště :) Opravu VFS (dříve Škofin) vyčíslil na základě seznamu společnosti Dekra na necelých 30tis., s tím, že na mě vyšlo ca pět a půl tisíce za dvě neakceptované položky. Za dva malé škrábance docela dost. Je to skoro jedna splátka navíc. Ale spánembohem, s celou službou a autem jsem byl spokojen, tak jsem nad tím mávl rukou.

A co tedy samotný Yeti? Na autech od Škodovky je obecně těžké hledat chyby. Jsou to vozy pro masu a jsou velmi dobře promyšlené, aby se většině zavděčily. Z mého pohledu je tudíž jejich největší vadou ztráta jakéhokoli charakteru. Platí to i pro Yetiho, který mi vždy přišel jako jediná stylovější volba (samozřejmě vedle RS modelů). V druhé generaci mu bohužel vzali unikátní “broučí” oči, takže je pohlednější a výrazně nudnější. Je to auto, které je těžké milovat, stejně jako nenávidět. Nevzbuzuje totiž skoro žádné emoce.

Silné stránky

Yetiho hodnotím kladně. Měl jsem strach z malého zavazadlového prostoru, ale zbytečně. Jelikož moc často nestěhuji almary a Ikea se snažím vyhýbat, nevyužil jsem moc ani inteligentní sklápění sedaček. Dával jsem každoroční stěhování zbytečných předmětů na chalupu a zpět, bezproblémové bylo i pakování do zmiňovaného Chorvatska. Škoda slibuje prostor nad hlavou i na nohy a tenhle slib dodržuje. Do auta se skutečně vejde všelikdo.
Spoustu chytrých věcí jsem bohužel objevil až ve chvíli, kdy jsem psal tento text, tj. po vrácení vozu. Co jsem ale našel a využil je tzv. síťový program: na podlahu kufru si natáhnete síť a pod ni dáte všechno, co by mělo tendenci při cestě cestovat: flašku vína, nákup z Lidlu, smetáček, výstražný trojúhelník, kočku... Kromě kočky udrží vše bezpečně pohromadě až do příjezdu domů.
Bezproblémový je i přední pohon. Jasně, čtyřkola zvládne víc, jak jsem viděl ve srovnání na youtube, ale dvojkolka s chytrou elektronikou stačí na většinu běžných situací typu "předjíždění starého Volva do kopce ve vánici na neprotažené silnici" nebo "výjezd ke sjezdovce na neposypané, ale proježděné cestě".
V současné době má Škodovka v nabídce Bez starostí ještě jednoho Yetiho. Měsíčně stojí o 3 tisíce víc a dostanete navíc lepší motor a pohon 4x4. Je to velký rozdíl v ceně a moc by se mi do tohohle upgradu popravdě nechtělo, protože za desítku měsíčně už je celkem z čeho vybírat. Dostáváte se do teritoria Hyundai i40 nebo VW Tiguanu a to jsou z mého pohledu mnohem atraktivnější volby. Ale pochopitelně co člověk, to jiná preference.

Slabé stránky

1. Motor
Motor 1.2 TSI v Yetim ukazuje jasné limity downsizingu. Na jednu stranu žasnete, co motor s takovým pidiobjemem dokáže, na stranu druhou trpíte. Obecně platí, že ve městě jste v pohodě, jakmile ale vyrazíte s rodinou a plným kufírkem na cesty a nedej bože na dálnici, je to vopruz. Dálnice je asi nejhorší - dynamika je ve vyšších rychlostech katastrofální, do kopce budete zoufale řadit dolů, abyste se udrželi s ostatními účastníky provozu (kamiony nepočítám). Ani na okrskách to není žádná sláva a každé předjíždění si musíte dobře rozmyslet a naplánovat. Pokud jste ale v autě sami, dokáže být zábavné. V serpentinách je na krabici překvapivě živé a na dálnici na rovince dokáže bez nějakého dramatu atakovat tachometrovou stodevadesátku.
Spotřeba není žádný zázrak a odpovídá všemu, co se píše o nenažrané jednadvojce. Když pojedete jako v Jízdě strachu s nitroglycerinem v kufru, dáte meziměstské cestování klidně i za 5 litrů. Normální jízda na hranici povolených rychlostí bude ca za sedmičku a při náznaku sportovní jízdy se chřtán motoru otevře a ukáže se, že jde o benzinového Otesánka.

2. Řízení
Nesnáším přecitlivělé volanty a Yeti zrovna takový má. Nikdy jsem si nezvykl na pocit nejistoty, kdy sebemenší pohyb volantem posílá auto do škarpy, obrubníku nebo čehokoli, co je dostatečně blízko. Stejně tak lehoučce jde i řadící páka, která je zřejmě kalibrována na sílu kojence. Kombice krabicoidního auta a lehoučkého řízení z člověka dělá permanentního neurotika a paranoika. Neustále musíte korigovat a dávat pozor. Někomu ale tohle může vyhovovat, pak si připište velké plus.

3. Sedadla
Nepotkal jsem zatím auto s nepohodlnějším sezením. Je tedy možné, že jsem nedokázal sedadlo nějak správně nastavit, ale v jiných autech jsem s tím problém neměl. V Yetim se stále vrtím, vystupuji rozlámaný a musím častěji zastavovat kvůli únavě. Díky chytrému systému Varioflex nicméně můžete v posledním záchvatu zuřivosti zastavit a sedadla vyházet z auta ven. Já jsem ale kliďas a dokonce jsem s autem dal i výlet do Chorvatska.

4. Zavírání pátých dveří
Muselo se s nimi děsně mlátit, jinak se nedovřely a auto to signalizovalo na displeji i rozsvícenými světly vevnitř. V servisu jsem to hlásil, ale nic mi k tomu neřekli, takže to nejspíš brali jako vlastnost. A možná to tak i je.