Peugeot 307 CC

Proč a nač takové auto

V květnu 2018 jsme bylio Peugeotem 308SW v Dánsku na MS v hokeji. Cestou zpátky bylo nádherně, sluníčko pražilo i přes naší prosklenou střechu. Provoz byl silný, každou chvíli jsme stáli a vedle nás ve frontě se posunoval Peugeot 307CC se staženou střechou a paní za volantem se slunila. Moc se nám to líbilo a řekli jsme si, že až nám za rok skončí operativák na P308SW, koupíme ojeté cécéčko.
Líbilo se nám moc a když jsem po příjezdu našel na inzertním serveru jedno červené cc s automatickou převodovkou (dva základní atributy našich vozidel) bylo rozhodnuto. Bez střechy má ježdění nové dimenze. Fouká vítr, jsou cítit vůně (ale i pachy), je možné se opalovat i cestou do práce a z práce. Po třech měsících manželka nedobrzdila, rána to byla velká, ale naštěstí se jí nic nestalo. Po dnech váhání, protože havarijní pojistku jsme autu nedopřáli, jsme auto nechali opravit. Takže první sezónu jsme měli trochu omezenou. Na jaře 2019 jsme bez závady prošli technickou a v létě vyrazili na první delší výlet. Z Prahy přes Polsko, Kaliningrad, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Finsko a Norsko na Severní mys. Zpátky jsme to vzali přes Rusko, Bělorusko a Polsko, celkem 8800 km a z toho bylo 400 km se zataženou střechou. Pokud se jede, tak to jde i za deště, do auta neprší, jen voda z předního okna se stahuje ke sloupkům, po nich na horní hranu bočních okének a z nich na levý rukáv řidiče a pravý spolujezdce. Auto ujelo cestu bez závady, pokud nepočítám, že jednou se nechtěla střecha zavřít na noc, ale nechala si domluvit a na severním mysu se zaseklo cédéčko v přehrávači a nechtělo ven. Jo a na vedlejší silnici v Lotyšsku, takové šílené roletě, se vyklepalo pár šroubů z ovládání sedaček. Stahovačka ve dveřích u spolujezdce odešla den před odjezdem, ale náš pan servisák si s tím poradil.
Autem jsem začal po skončení leasingu naší P308SW a jejím vrácení jezdit já. Střecha je dole, když nic nepadá z oblohy, nebe nad hlavou je pěkné i v lehčích mrazech. Jede pěkně. Tím, že s ním jezdím hlavně já, se ztrácí smysl té automatické převodovky, která je se 4 kvalty prostě slabým místem.
V roce 2019 jsme ještě cécéčkem stihli výlet do Benátek, ne nad Jizerou, ale tam u té mořské laguny.
V roce 2020 naše cestovatelské plány zkazil nástup covidu, ale i tak jsme během letní dovolené stihli objet Slovensko, Maďarsko, Rakousko a nechat se (bez auta) vyvézt lanovkou v Kaprunu na Kitzsteinhorn. Pak ještě víkend ve Verdunu a na podzim týden v Roháčích. No a cestou zpět, hned za Starým Hrozenkovem, ale už v Čechách, se auto zastavilo. Rozvodové kolo mělo gumový vnitřek nalisovaný do kovového kola a najednou se to protočilo. Takže nové rozvody, kontrola hlavy a spousta dalších věcí, které bylo potřeba řešit přes telefon s dvěstěpadesát kilometrů vzdáleným servisem. Účet rostl, doba v servisu se prodlužovala a tím rostl také účet za auto z půjčovny, kterým jsme dojeli domů a zatím ho používali. Nakonec jsme se dočkali, auto jede, táhne, ale začlo žrát olej. Pod autem žádné louže, z výfuku také žádný namodralý dým..
Na jaře 2021 auto prošlo technickou, ale chvíli po tom se rozsvítila kontrolka motoru. Kontrolka se znovu rozsvítila i po výměně lambda sondy, takže došlo na nový katalyzátor. Při tom nám náš servisman vyměnil i prasklé zadní pero. V roce 2021 jsme jezdili jen po Čechách, protože v plánu byla cesta do Albánie a na tu se přeci jen více hodil Freelander, který si poradí i s nějakým tím terénem a brodem.

Bezstřechové auto jsme si zamilovalo, za ty 4 roky jsme s ním najeli 50000 km a počítám, že až doslouží, budu hledat zase jiné bezstřechové, i když už to bude složitější. Nové Peugeot nevyrábí a starších ubývá.