Honda Civic 1,6 VTi

Hodnoceno: 20× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Jak si ho pamatuji
Vlahý letní večer. Město usíná, provoz slábne a mě něco táhne k oknu. Stojí tam. 160 nablýskaných koní, přikrčená silueta bojovníka ve stínu. Pohled mi sklouzne na stůl, obyčejný klíč s přívěskem. Jak jednoduše může vypadat klíč od nebe. Oblékám se, jdu ven, odemykám, startuju. Studený motor si vyžene na chvíli otáčky výše než je obvyklé, sousedova číča se vylekala a skáče přes plot do bezpečí vlastní zahrady. Pomalu vyrážím. K mé oblíbené silnici je to cca 15km, ideální na prohřátí auta. Rádio hraje nějaké letní songy, otevřeným okýnkem proudí do tváře letní vzduch. Brzy jsme na místě – vypínám rádio, okénka nechávám otevřená. Podřazuji z pětky na dvojku a tichou letní noc prořízne zvuk nového predátora. Ručička otáčkoměru letí vstříc červenému poli, plyn zůstává u podlahy. Zaštěká omezovač, nechal jsem se unést, za 3, pokračujeme v letu. Nikdo nechce zpomalovat, je to opojný pocit. Vracečka přede mnou má jiný názor, stromy naproti jsou pro mne dostatečné argumenty, brzdy, opět na dva, zatočit, plný plyn. Pneumatiky nechávají na asfaltu svou stopu, nocí se nese jejich píseň nářku… Po deseti minutách nirvány zastavuji na vrcholu kopce, vypínám motor a koukám dolů na město. Auto cinká, vzduchem se nese vůně brzd a gum. Nejlepší muzika a vůně na světě…

Na úvod musím napsat, že Cívu už nevlastním, bylo to mé druhé auto a první, kterému se auto dalo říkat (nebo, abych Favoritovi nekřivdil, první Auto). Začalo to lehkým flirtem, kdy kamarád pořídil třídveřového Civica, 1,5 V-tec a poprvý mě svezl… Přiznám se, že do té doby jsem na Hondy koukal dost mezi prsty a VW Group pro mne byla na prvním místě. Svezení se mi však líbílo, hlavně mi přišlo, že pro k mladýmu bejčkovi  to auto tak nějak pásne líp, než třebas Octavie I.. Při zkoumání jsem narazil i na fakt, že se dělala verze 1,6 VTi, prý 118kW z jednašvestky, ale bral jsem to jako tiskovou chybu. Postupem času mě fáčko omrzelo, přišla dlouhodobější brigáda v zahraničí a s tím i rozhodnutí, že po návratu pořídím Hondu. V hledáčku jsem měl CRX druhé generace, ceny jsem hledal do 900EUR, většinou tedy totální šroty ale co, je to honda.
Už v průběhu brigády jsem však zjistil, že peněz bude víc a pozornost jsem zaměřil právě na třídveřový šestgéčka, konkrétně 1,4iS. Shodou okolností ji koupil kamarád a z jeho nadšených e-mailů jsem začínal mít pořádnýho těšáka, prý těch 90koní je nějakých zdivočelých a nečapou se ani pražští taxikáři s našláplýma tédéíčkama. Paráda.
Poslední měsíc brigády jsem byl denně na autoserverech a postupem času došel k dilematu – novější pofaceliftová 1,4 nebo starší 1,5 V-tec. Nakonec zvítězil názor, že když Hondu, tak V-tec, postup byl jasně daný. Další e-mail, tentokrát od druhého kamaráda – koupil to samý, ale vétéíčko a „vole, je to nářez, po šesti tisicích se sepne turbo nebo co letí to jak hovado, ani dejchat se nedá“. Se někdo má, proběhlo mi hlavou, snad ta jednapětka bude stačit…
Koupě samotnýho čuníka byla dílem náhody. Vrátil jsem se v sobotu a v neděli hledal ty svý 1,5ky, když mi kámoš píše, proč si neseženu taky VTi, třebas starší ale že to za to stojí. Na otázku – a kde asi – mi přišel odkaz. Cena stejná s jednapětkou, ale najeto 168tis, rok výroby 1996, tedy první co se to dělalo a ještě taková divná zelená barva. No nic, zavoláme, domluvíme a uvidíme. Jak návštěva dopadla je zřejmé. Koupil jsem v té době nejlacinější VTi na trhu, s nejvíce km.. ..a rozhodnutí jsem nikdy nějak více nelitoval. Zde je dobré se zamyslet, co se v té době vyrábělo třeba v mladé boleslavi.. Auto bylo koupeno v Čechách, cena se vyšplhala k 700tis (to by dnes muselo stát daleko přes míč), první majitel byl tedy velký fanda. Dodnes se ale bavím představou, jak si musel dávat ty felicie, co tenkrát jezdily… 

Čuník byl teda doma a s kámošema jsme mohli založit vlastní Hondaclub . Již cestou domu jsem věděl, že jsem chybu neudělal. Zvlášť vůbec první předjíždění byl zážitek – kamion jsem málem zbořil, oproti favoritu to nějak fičelo. To samé se bohužel nedalo říct o brzdách, jak jsem zjistil hned poté, ale to jsem věděl již při koupi a výměnou se počítalo.

Design
Myslím, že je to auto povedený a do dneška se za ním otočím, když jede okolo. Široce rozkročený, připláclý. Lepší než 7g, u osmý bych váhal, ale auto povedený. Čuňajs měl bohužel takovou zelenou metalízu (ano, i slovo lahváč při hodnocení padlo), na kterou jsem si nakonec zvyknul a když to náhodou bylo umytý, tak špatně nevypadala, ale červená mu holt sluší víc.

Prostornost
Cíva měl rozvor delší o x desítek mm (kdysi jsem to věděl přesně, myslím že 120 ale jistej si nejsem) než Octavia/Leon/Golf a na vnitřku do bylo hodně znát. Biky jsem do něj ládoval jak mi přisly pod ruku, žádný přemýšlení. Na zadních sedačkách se dalo vydržet taky v pohodě, mnohem víc místa než Oktávka, fakt velký auto i když se nezdálo. Řekl bych, že srovnatelný s favoritem, i když ten by na body vyhrál. Současný Leon se absolutně nečape, ten je, ač pětidvéřák, pro dva… Cíva se dal považovat za rodinný, i když tam by zase chyběly ty dvoje dveře.


Výbava
Na svůj rok výroby velice slušná – ABS, elektrický okna i zrcátka, klima, 2 vaky, v-tec . Nechybělo mi vůbec nic, všechno fungovalo na jedničku.

Jízdní vlastnosti
Zde jsem prošel vývojem – od naprostého nadšení po vystřízlivění a pochopení, že po 10 let starém autě nemůžu chtít zázraky. Pokud se na ně podívám s odstupem a se sundanými brýlemi, tak je považuji za průměrné. Auto se dost houpalo, volant měl rozměry kormidla zámořského parníku, přenos váhy taky špaténka. Skutečné prozření přišlo jednoho deštivého dne, kdy jsem nebyl schopen v zatáčkách setřást Fábii II, i když první rovinka to spravila . Nevím, jestli to patří sem, ale auto mělo správný „hondí“ rejd, tzn. na otočení byla potřeba osmiproudá silnice, jinak se muselo couvat.

Motor
Dle mého názoru naprostý klenot. Můj kousek měl najeto dle tacho 168tis při koupi, cca 192 při prodeji a motor působil pořád naprosto neprůstřelným dojmem. Olej bral minimálně, nikdy nebyl ani minimální problém.
V-tec se spínal tuším v 5500tis otáčkách, dle otáčkoměru byl omezovač cca na 8400 otáčkách. Dle výkonové křivky je k dispozici již od 3tis otáček 90% krouťáku, změnou zvuku však má řidič pocit, že nahoře jede naprosto neskutečně. Prostě že letí. Po přeřazení spadly otáčky přesně za v-tec, při správném řazení tedy nebyl problém jet pořád v těch správných otáčkách.
Co se týče odstupňování převodovky – je postavena hlavně na akceleraci, tzn. na dálnici to ideální nebylo. Jezdil jsem na 5tis otáček, odpovídalo to cca 150km/h tacho. Zde musím zmínit naprosto přesný tachometr – proměřoval přesně 10% . Maximání dosažená rychlost 230 km/h tacho (dle papírů 207, s proměřením tedy splněno na kilometr). 0-100 bylo psáno 8s, na dvojku jede auto jen 96 km/h (nebo tak nějak, zkrátka těsně pod), poslední přeřazení času tedy ubralo.
Objem se ale nezapřel – nejmarkantnější to bylo při obsazení vozu. Cítil každé kilo a při naložení dvou biků a jednoho spolujezdce jel okamžitě polovičně, strašně se trápil.

Spotřeba
Variabilní, já jsem jezdil 9-12 na nádrž, dalo se míň a jak to tak bývá, tak i víc. Nádrž byla na 43litrů, dostřel tedy nic moc. Tajemstvím pro mě byl dálniční režim, kdy při 150 auto žralo míň než při 120.

Honda faktor
Nejsilnější stránka auta. Nevím jak to popsat jinak. Motor dával autu křídla hlavně psychologicky, člověk měl pocit, že řídí strašnou raketu. Za volantem není problém vyzvat k souboji Mustanga nebo motorku, jen se pak jeden diví, že na něj nepočkaj nebo ho maj za magora. Stačí šlápnout na plyn, na tváři se dostaví úsměv od ucha k uchu, problémy se ztrácí kdesi v dáli, motor ječí svou symfonii a na světě je prostě nádherně. Moje současný auto by si ho dalo ke snídani kdekoli a kdykoli, ale zatím mě nedonutilo jít se v noci jen tak projet, což jsme s čuníkem podnikali vcelku často.

Závěrem musím říct, že tohle auto jsem měl fakt rád a kdybych neměl relativně velký nájezd, tak mi na ulici stojí stoprocentně opět Honda. Náš soukromý hondaclub se také rozpadl, věrný zůstal pouze jeden člen a i když máme zkušenosti se silnějšími vozy (STi), tak ten pocit, který honda řidiči dá, se jinde nalézt nedá nebo jen těžko (bmw?). V současné době je čuník již v hondím nebi, jak je patrno z fotek. Majitel z vozu vystoupi nezraněn, svůj poslední úkol splnil také na jedničku.

Silné stránky

- motor, motor, motor.. ..motor
- honda faktor
- spolehlivost
- design
- spotřeba

Slabé stránky

- řízení
- barva v mém případě
- kufr se dal otevřít jen z místa řidiče
- sedadla neměly paměť a při nastupování dozadu se musely znovu rovnat
- dosáhnout na pás znamenalo zlomit si ruku (ale to je asi u všech 3dvéřových aut)
- nebyl držák pití
- antikorozní ochrana

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Na autě jsem měnil brzdy, rozvody, baterku, zkrátka klasická údržba, nikdy mě nenechalo ve štychu...

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

www.malovany.cz
žádný problém, vše v pořádku

Tuning

Auto bylo kompletně v sériovém stavu, jediná věc byl KN konus, to je snad povinnost, spotřeba se možná trochu zvýšila a třebas i nějaký ten kůň ubyl, ale lepší zvuk neznám..
Jo, majitel přede mnou auto vybavil naprosto odpornými pedály, který však usnadňovaly meziplyny, takže jsem je tam nechal.