Honda Accord Tourer 2,0 iVtec

Hodnoceno: 14× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Hondaři prominou, celá tato recenze bude tak trochu srovnání. S mým předešlým vozem.

Mé první auto byla Oktávka. Normální auto. TDI, 90 koní a výbava Žebrák line. Nikdo teď nemůže uvěřit, že se takové auto vůbec mohlo vyrábět. V roce 2003 stála vesmírných 450 000,- a vše, co bylo na elektriku, bylo seřizování světel. Měla jeden airbag a scházel i ABS. Říkal jsem jí "Traktor" nebo "Tank", a protože měla na sobě barvu označovanou "agáve" (khaki metalíza), docela to i sedělo.

Zdědil jsem ji po tátovi a najel s ní krásných 50 tisíc kilometrů. 50 tisíc s reálnou maximálkou kolem 170 (se smrtí v očích), 50 tisíc s pětiminutovým plánováním předjíždění, ale také 50 tisíc bez poruch a se spotřebou do šesti litrů nafty.

Po čtyřech letech ve mně ale začala hlodat myšlenka: opravdu se mi chce jezdit takhle? S autem bez výrazu a motorem pro (někteří kolegové odpustí) padesátiletého držgrešle? Se sice úsporným, ale i celkem nebezpečným autem? Už z toho, jak je otázka položena, asi každý dovodí, jak to dopadlo.

Věděl jsem, že nechci coupé (občas se vmáčkne někdo z kapely), a potřebuju kufr (kolo, snowboard, a opět - občas se vmáčkne někdo z kapely. Třeba s aparátem...). Focus kombi? To bych to s tím "ksichtem auta" moc nevylepšil. Mondeo? Moc nelíbí... Volvo V70? Líbí moc, ale ty ceny... A co víc, všechny vypadaly dost sešle a hlavně přetočeně. Mazda 6? Ty kulaté tvary už jsou podle mě trochu demodé.

A někdy v těch chvílích to přišlo. Projela kolem mě Rakev. Vůbec jsem o ní neuvažoval, a tak jsem ji na silnicích prakticky nevnímal. Od té chvíle ale bylo všechno jinak. Poté, co jsem se oprostil od toho, že "ten zadek vypadá fakt strašně divně", mě měla ve svých spárech. A nepustila. Ta hranatá elegance. Ta linka bočního skla, která se svažuje dolů (trochu mi to připomíná Mercedes CLS), zamračená světla, agresivní vzhled. Ne snad, že bych něco podobného někdy cíleně vyhledával, ale nalijme si čistého vína - je to vlastně všechno, co oktávka neměla. A začalo hledání konkrétního kusu.

Poté, co jsem čtvrt roku projížděl mobile.de, sauto.cz etc., jsem došel k názoru, že Hondy jsou pekelně předražené, a koupil by si jí za tyhle prachy jen blázen. Auta z roku 2003 vycházela na 200 000, a to se mi za 8 let staré auto vážně dávat nechtělo. Jenže už jsem byl v hondí moci a nemohl jinak. Věděl jsem, že něco najít prostě musím.

Po zkušenostech s oktávkou jsem hledal primárně diesel. Podle internetu totiž benzíny opravdu moc palivově dietní nejsou (což se později potvrdilo). Jenže hledejte si diesel, když ho nikdo neprodává. To samé v bledě modrém s motorem 2,4. Ano, na internetu jsou téměř výhradně dvoulitry.

A to ještě pekelně drahé. A pokud nejsou drahé, tak jsou hnusné jak chlupaté půlky kamaráda. Byl jsem se podívat na několika kusech v cenové relaci do dvou set tisíc (zastávám názor, že cpát do ojetého auta víc nemá valného smyslu), a to vám tedy bylo. Vevnitř oleštěné a popraskané plasty, lak v nejlepším případě obouchaný, v nejhorším ojetý klíčem. Už už jsem se smiřoval s tím, že ustoupím ze svého stanoviska a připlatím si 50 tisíc za něco novějšího (po faceliftu, tj. od r. 2006), když tu se v Plzni zjevila moje budoucí vínová rakev.

Už po prvním projetí to bylo jasné. Interiér krásně zachovalý (byť evidentně po kuřákovi - viz hodnocení prodeje), vše funkční, poctivých 120 000 km (ověření mě stálo týden telefonování po všech čertech), kupodivu nebourané (ověření mně stálo flašku) a z jednoho kusu auta. To vše bratru za 160 000. Jen ty neoriginální patnáctky to trochu kazily.

Bylo rozhodnuto. Oktávka zůstala v Plzni za 55 000 (chvála bohu na výsostech! Budou potřeba tlumiče, komplet brzdy, chladič etc. etc. etc. etc.) a do Prahy se jelo Accordem (pravda, to až napodruhé, napoprvé jsem doma nechal velký TK od oktávky. Když jsem se pro něj musel tou samou oktávkou zase vracet, myslel jsem, že mi prdne pumpa vzteky).

Už první jízda byla výjimečná. Najednou nebylo potřeba předjíždění dlouho plánovat. Zkrátka se na to šláplo a předjelo se (posléze jsem se ještě naučil, že se u benzínu musí podřadit). Rádio mohlo hrát i potichu, a vše bylo slyšet (v TDI nepomůže ani smlouva s ďáblem). A hlavně to řízení. Volant nekladl v zatáčkách odpor - není potřeba vynakládat jakoukoli sílu navíc. Tím pádem je možné zatáčet přesně a vykroužit zatáčku bez toho, aby se člověk musel s autem prát. Právě v zatáčkách je ještě znát špičkový podvozek, který auto pořád drží v rovině - téměř nulový náklon (pravda, je trochu cítit delší zadek, v sedanu jsem bohužel nejel, takže nemůžu konfrontovat, ale věřím, že ten se chová ještě vyrovnaněji). Před táhlou zatáčkou není potřeba nijak zvlášť brzdit. Auto to zkrátka udrží, a to i bez přídavného elektronického systému. Zkrátka - rozdíl oproti oktávce, kde člověka v zatáčce při 140 polil studený pot, protože zadek najednou začal uskakovat (a to nedej bože kdyby ještě foukalo), byl propastný.

První, co jsem udělal, byla výměna stěračů. Nevím, jestli je to vlastnost stěračů Hondy, nebo zkrátka důsledek staroby, nicméně aerogumy od Boshe stírají stokrát lépe. Další padly za oběť hlavní žárovky v potkávačkách. Nevím, co za tím je, ale za první týden, co jsem auto měl, praskly hned dvakrát. Teď je klid, takže snad ok.

Jak už jsem psal výše, auto jsem koupil s nájezdem 120 tisíc, takže to zrovna podle servisky chtělo velký servis. Jel jsem do Auto Jarov (mám to co by kamenem), kde se údržba sešla s jarní kampaní - ergo sleva na materiálu a odečet půlhodiny práce. I tak to všechno vyšlo na čtrnáct tisíc (a to ještě strašili se sedmnácti, no fuj). Bohužel mi zároveň pánové z Jarova poškrábali v myčce lak.

Ale teď už k samotnému autu. Od doby koupě jsem už pár tisíc kilometrů najel, a proto už mohu hodnotit bez růžových brýlí (v rámci možností majitele Accorda:). Fascinace podvozkem stále trvá. Na dálnicích je to úžasný společník. Auto úžasně reaguje na povely volantem, který je možná trochu přeposilovaný, ale mně to naprosto vyhovuje. Stěžuje si jen žena, která tvrdí, že musí auto stále hlídat, aby drželo směr. Není to pravda, podle mě je to tím, že na volant u oktávky byla potřeba větší síla, a ona obě auta zkrátka řídí stejně. Oproti tomu na mě má volant opačný vliv - přistihl jsem se, že řídím téměř výhradně jednou rukou.

S motorem je to už o něco spornější, zde mé nadšení trochu utichlo. Papírově je na tom dvoulitr velmi dobře. 114 kW v 6000 nemá jen tak někdo. Na silnici je to ale o něco horší. V nízkých - naftových otáčkách motor skoro netáhne, to ale asi nikdo nečekal. Pak přijde spektrum od 2500-4000, kde se začne něco dít. Jenže to něco je zejména to, že motor začne vydávat zvuk jako motorka (to je paráda, o tom žádná), řidičem to mírně škubne, ale to je taky celé. Žádné zatlačení do sedaček, zkrátka jen obyčejné zrychlování. Kolem 4000 celý tento kolotoč trochu slábne a auto jenom ječí. Pak ale přijde 5500 a sepne se iVtec a celé se to opakuje až do 7000. Zkrátka, nemá to úplně sportovní šťávu, a to je zrovna u tohoto auta škoda. Zvuk - fantazie, ale zrychlení nikoli. Na Youtube jsem viděl, že dvoulitr zrychlí pod deset vteřin, ale nemyslím si, že to byl Tourer (ten je cca o metrák těžší než sedan). Tady bych to subjektivně viděl tak na 11, a to není žádná sláva (nutno ale říct, že jsem to neměřil, takže je to trochu dojmologie). Hezké zážitky jsou ovšem při podřazování, auto je úžasně citlivé na plyn, takže vyvolává dojem, že je to skutečný sporťák. Teprve sešlápnutí pedálu ukáže, jaká mýlka to je. Verdikt: příště zkrátka 2,4!

O tom motoru se píše, že má stejnou spotřebu jako dvoulitr, při výrazně lepších výkonech. A tomu bych možná i věřil. Spotřeba dvoulitru mě tedy věru nepotěšila. Zkusil jsem si dva jízdní režimy, jeden, kdy jsem auto nešetřil. Jezdil jsem po Praze trochu jako prase, brzda plyn, prostě jako takoví ti s*áčové, kteří bývají běžně k vidění v BMW z devadesátého osmého. Na dálnici jsem pak jel konstantních 160-180. Výsledek - 10,5.

A potom jsem zkusil dědek styl, přesně na limitech, nebo mírně přes ně (60,140). Opticky se to sice nezdálo, ale výsledek byl už relativně přijatelný - 8,2. Ale upřímně: to také není nic moc, oktávka žrala běžně 5,3, takže to byl zprvu celkem šok. Kdybych jezdil jen okresky stovkou, reálně bych to viděl na 7,5, ale to mně se bohužel při mém cestování jen tak nepoštěstí.

Další zvláštní věc je spojka. Původně jsem si myslel, že jsem jen dřevo a nedovedu se vyrovnat s přechodem z dieslu na benzín, už u několika lidí jsem ale četl to samé. Spojka v Accordu je zkrátka...jak to říct... ostrá. Já se s ní pořád ještě nedovedu rozjíždět. Dvakrát, třikrát za den mi to zkrátka udělá takové to whaaaau.....hrc hrc hrc hrc. No, jako v autoškole. Snad to někdy vypiluju...

Edit: cukání je podle mého servismana způsobeno škrtící klapkou. Tato závada se prý objevovala u prvních kusů a byla řešena svolávací akcí. Na té můj Accord samozřejmě nebyl, a protože oprava by teď stála cca 15 000 a já už se s tím mezitím naučil žít, čeká něco podobného příštího majitele znovu:)

Ke spojce z jiného světa je ale připojena převodovka snů. Pokud opominu trochu opotřebené synchrony na dvojce (ještě jsem neviděl auto, co by je nemělo), je řazení opravdu pohádka. Neskutečně přesné a s výbornou odezvou. Při zařazení se vždy ozve "klap klap" a já jsem v sedmém nebi a představuju si sám sebe ve Ferrari s kovovou kulisou řazení. Po jízdě francouzskými vozy (nepřesné dráhy, pohyb jako v blátě, jemné zadrhnutí těsně před zacvaknutím rychlosti) byla pro mě etalonem oktávka. Ta měla sice velmi přesné dráhy, ale teď už vím, že jistota zacvaknutí kvaltu byla někde úplně jinde. Teď už si na ni ani nevzpomenu:)

A tím se dostáváme do města. Onen na dálnici opěvovaný podvozek je ve městě opravdu za trest. Avšak abych nebyl nespravedlivý: pokud by české silnice ve městech byly hladké, bylo by to fajn. Jenže nejsou. Jmenovitě na Praze 10. Bojím se každé díry, která na silnici je a nebýt skvělého řízení, které mi umožňuje rychle se jim vyhýbat, bych se už asi zbláznil. Tvrdý podvozek si zkrátka vybírá svou daň právě tady. Rány do podvozku jsou ještě umocněny opotřebovanými tyčkami stabilizátorů a silentbloky, které mě ještě čekají. Snad to pak bude lepší, jinak začnu experimentovat s podhuštěním pneumatik.

EDIT: po repasi přední nápravy se hluk od podvozku výrazně snížil, nicméně retardéry je stále lepší přejíždět rychlostí pod 20 km/h.

A co se týče nápravy, zajímavá věc - je původní. Ve 120 000 je původní a opotřebované jsou jen tyčky stabilizátorů, je co říct. Asi na té japonské kvalitě fakt něco bude. Už jsem viděl i passaty, které musely jít se stejným nájezdem na repasi.

A pojďme dovnitř, auto je v nejnižší výbavě Comfort. Předchozí majitel se to sice snažil maskovat nalepením "chromovaných" lištiček koldokola celého vozu, nicméně ty opršely, oloupaly se, a byly pěkně hnusné. Takže chromované jsou teď jen kliky, i to je ale opravdu moc hezké. A výbava také není špatná (zvláště s v porovnání s oktávkou - holinou). Elektrika vepředu i vzadu, vyhřívaná zrcátka, dvouzónová automatická klimatizace, a takové ty hezké zbytečnosti jako posuvná loketní opěrka, šest airbagů, ABS etc. Geniální jsou jedním pohybem sklápěné zadní sedačky. No, zkrátka Japonci.

Co mi ale chybí: výškově stavitelné sedadlo spolujezdce. Je jen u řidiče, a i tam se dá nastavovat ve velmi podivuhodných mantinelech - dal bych si ho ještě níž. I když je auto samo o sobě nízké, posaz je poměrně vysoko. Ale to je otázka figury a preferencí (já mám dlouhé tělo a krátké nožičky, takže mám problém najít 100% optimální polohu ve více autech). Palubní počítač tu obligátně není, Honda ho do roku 2006 nedávala myslím nikam, protože prý rozptyluje pozornost řidiče. Po roce 2006 už pravděpodobně pozornost nerozptyloval, tak ho tam dali. Ehm.

Mohly by být mlhovky, ale jak by se pak rozlišily ty vyšší modely, že. S tím se váže i automatické rozsvěcení světel, které taktéž chybí. Škoda, ještě že to když tak při nezhasnutí zapípá.

Co naopak přebývá: rozměr zavazadlového prostoru. Je to opravdu bomba. Ztratí se v něm v podstatě cokoli. Jediná nevýhoda spočívá v tom, že je strašně dlouhý a mělký. Takže cokoli dáte dozadu, pro to se musíte buď ohnout do pravého úhlu, nebo si kleknout na nárazník. Na první pohled to vypadá jako malichernost, ale časem to omrzí.

Jinak ale velká spokojenost. To auto má spirit, duši a neskutečně mě baví. Všechny zmíněné nedostatky jsou v podstatě malichernosti oproti tomu, jakým dojmem působí to auto jako celek. Takže go, Honda, go! :)

Silné stránky

- ZATÁČKY!! ty mě baví
- jízdní stabilita
- tichý motor
- obrovitý kufr
- image, je prostě krásná
- spolehlivost

Slabé stránky

- ostrá spojka, pořád to s ní neumím
- příliš tvrdý podvozek na jízdy po městě (Praha)
- spotřeba s těžkou nohou
- na tak velké auto poměrně malý výkon, ale po přesednutí z oktávky TDI jsem byl úplně u vytržení:)

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím jsem absolvoval jen prohlídku ve 120 000 spojenou s velkým servisem. Filtry, náplně, olej, brzdovka, klimatizace, geometrie, a spousta dalších věcí. I když mi to trochu zlevnila jarní Honda kampaň, i tak jsem tam nechal 14 000. A to mě ještě čekají stabilizátory... To vše Auto Jarov.

Na Jarově jsem poté byl ještě jednou, ale otřesné ceny a jednání mě donutily změnit. krám. Když mi ještě vrátily auto poškrábané jejich skvělou myčkou,. přešel jsem do Honda Alda (Hondaři vědí, kam do Jesenice zamířit) a lépe jsem si nemohl vybrat.

Celkově vzato se na autě za tři roky mého používání nemuselo dělat nic jiného, než udržovat nápravy bez vůle a měnit spotřebák.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kupováno jeté v Plzni u Honda Šmucler. Všichni jsou tam moc milí, pár kafí zdarma taky bylo, ale s cenou jsme nehnuli (možná jsem ale jen špatný vyjednavač). Snažili se mi jen namluvit, že je auto po nekuřákovi. To by ovšem ten nekuřák nesměl típat cigára o víko popelníku:) To, že musí mít mříž (není nákladní, ale montážní,) mi také zatajili, ještě že ji předchozí majitel ještě nestihl vyhodit. Opakovanou evidenčku mi to ale nenahradilo.