Ford S-Max 2,0 16v Duratec FlexiFuel

Hodnoceno: 2× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

S-Max jsem si pořídil jako nástupce mé Hondy Accord Tourer z roku 2003. Chtěl jsem ještě o něc větší auto, kam by se vešla moje rychle se rozrůstající se rodina, nechtěl jsem diesel kvůli malému ročnímu nájezdu, a na nové CR-V nezbývaly peníze. I když jde o velmi příjemný rodinný transportér, kvalitám mého letitého japonce se bohužel rovnat nemůže. A stojí za tím zejména motor.

Tak to konečně můžeme rozseknout s autem, řekl jsem si, když mi žena oznámila, že po roce a půl tak trochu překvapivě čekáme další přírůstek do rodiny. Bylo mi jasné, že potřebujeme velký "people carrier", který by kromě dvou ratolestí v sedačkách uvezl ještě sourozenecký kočárek, obligátní rozkládací postýlku, psa a pro tátu má samozřejmě dost místa pro snowboard a kapelu.

Ne snad že by na to Accord ve verzi "rakev" nebo také "almara" nestačil. S trochou fantazie by to asi vyřešit šlo. Bohužel, v roce 2003 ještě nebylo zvykem montovat do aut ISOfix (a žena začínala být mírně nervózní z toho, jak velká sedačka držící jen za pásy v autě plave) a navíc u mé milované Hondy hrozila investice v řádu 50 000 do motoru (údajně opotřebovaná vačková hřídel). Rozhodl jsem se proto plácnout se přes kapsu a koupit nové nebo zánovní auto, na které se nebude muset nějaký ten rok sáhnout, a které převeze všechno, na co si vzpomenu.

Kandidátů bylo hned několik. Na prvním místě samozřejmě nová Honda CR-V, která reprezentuje vážně povedený crossover, který má navíc navlas stejné jízdní vlastnosti jako můj milovaný Accord. Stříbro patřilo S-Maxu coby dalšímu majiteli kvalitního podvozku. Za ním se poté krčili další kandidáti v pořadí: Opel Zafira Tourer, Ford Mondeo, Citroen C5 a Opel Insignia.

Long story short: každý z těchto kandidátů měl nějakou zásadní vadu, která mě nakonec zviklala od jejich koupě.

CR-V: absence ojetých kusů a vysoká cena u nových (nechtěl jsem kupovat na leasing, nemám rád dluhy)

S-Max: absence zachovalých kusů za dobrou cenu

Mondeo: žádné velké dojmy z jízdy a téměř žádná přidaná hodnota oproti ostatním konkurentům

Zafira Tourer: katastrofální podvozek a dílenské zpracování interiéru

C5: neexistují benzínové kusy (naftu nechci, najezdím ročně cca 12000 km, z toho velkou část po městě)

Insignia: kufr velký jako krabička na svačinu.

Když už to vypadalo, že vrazím 50 000 do Accrodu a ISOfix nechám navařit, objevil jsem tento kus S-Maxe a bylo rozhodnuto.

PROČ JSEM HO VYBRAL?

Jedná se o bílý kousek z konce roku 2011 a najetými 75 000 kilometry. Jde o jeden z mála benzínových S-Maxů u nás v téměř unikátní verzi FlexiFuel, což v překladu znamená, že již z fabriky vyjel upravený pro spalování paliva E85 aka bioethanolu.

Přede mnou ho vlastnilo Sdružení na podporu biomasy (od něhož čerpám i prozatímní fotografie auta), které ho používalo na výstavách jako prezentační vůz, přičemž ve smlouvě o provozování bylo dokonce zaneseno, že jeho uživatel (jeden ze zaměstnanců sdružení) ho musí pod pokutou udržovat ve skvělém stavu - což se také potvrdilo. Tato jeho minulost se projevila mimo jiné také ve vtipném faktu, že jsem v jeho handsfree našel spárované telefony několika politiků ze Strany Zelených:)

Také já patřím mezi fanoušky alternativních paliv, což ve spojení s plánovanými nižšími náklady na palivo a absencí problémů s dieselovými vychytávkami typu vstřiky a DPF, nakonec rozhodlo.

Auto bylo vykoupeno autorizovaným servisem Ford z operativního leasingu, přičemž jsem si servisní historii ověřoval i u Auto Palace, kam S-Max jezdil. Manipulace s kilometry tak byla téměř vyloučena (i když Ford tak trochu s podivem vůbec nezná elektronickou online servisní knížku) a navíc jsem si pro prodeji v AMB Motol vyhádal i servis v 80 000km zdarma.

JAK JEZDÍ?

Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Právě motor a jízdní vlastnosti S-Maxu jsou příčinou, proč sám vlastnímu autu dávám tak nízké hodnocení. Benzínová atmosféra o výkonu 107 kW, kterou známe snad ze všech Fordů posledních 15 let, se zkrátka pro S-Max absolutně nehodí, a pokud by mě při zkušebních jízdách pustili aspoň na chvilku na dálnici, odhalil bych to dřív.

Bohužel, vzhledem k minimálnímu množství benzínových S-Maxů na českých silnicích je skoro nemožné tento motor dobře vyzkoušet, přičemž stálí vlastníci dvoulitru, kteří publikují na internetu, jsou s jeho vlastnostmi zřejmě natolik smíření, že na veřejnou kritiku auta nemají náladu.
Za mou nespokojeností stojí primárně naladění motoru. Z Accordu jsem byl díky technoloigii proměnného časování ventilů zvyklý, že když se motor dostal nad hranici 4000 otáček, dokázal ze sebe na dálnici vydat to nejlepší a potrápit i při objemu 2,0 auta daleko silnější.

Bohužel, Duratec takhle věru nefunguje. S velkým autem s nezanedbatelným aerodynamickým odporem má dost práce, čemuž nepomáhá ani městské naladění motoru a převodovky. Nejlépe jezdí na trojku mezi rychlostmi 50-90 km/h, kdy má i solidní odpich, a pokud byste byli fanoušci závodů od semaforu k semaforu, nenechá vás ve štychu.

Jakmile se ale dostanete nad 100 km/h, jakákoli vůle po zrychlování je ta tam a předjíždění se stává hotovou noční můrou. Často nepomůže ani podřazení na čtyřku (ano, Ford k dvoulitrovému Duratecu stále dodává pouze pětistupňovou převodovku), nemluvě o tom, že motor ve vysokých otáčkách vydává uchu nelahodící zvuk, takže vás nejspíš přejde chuť ho jakkoli trápit.

Jinými slovy: tam, kde jsem byl v Accordu jezdit běžnou cestovní rychlostí 150km/h, tam s S-Maxem nastavím tempomat na sto třicet a kochám se krajinou. Auto skutečně ke sportovní jízdě nesvádí, i když se mnohé recenze snaží čtenářům namluvit opak. Ačkoli podvozek S-Maxe rozhodně není špatný, do Hondy má daleko. Jsou si podobné vlastně jen tvrdším naladěním. U S-Maxe ale hraje výraznou roli vysoká karoserie a vyšší hmotnost, takže se v ostrých zatáčkách naklání a pocit jistoty rozhodně není takový, jako u nižších aut. Často se mi také stává, že se v ostřejších zatáčkách doplněných nějakou příčnou nerovností leknu, že mi ujíždí zadek. Zdání ale klame: auto si vlastně jen "sedne", a to právě kvůli těžší zádi. Podvozek dál drží stopu, nicméně šoféra neuvyklého na podobné chování, to dovede rozhodit.

Až bude druhá dcera na světě, připadne auto ve větší míře manželce, která na moje nářky pravidelně opakuje, že pokud auto jede na dálnici 130, tak nemám právo si stěžovat, že jezdí pomalu. Pro účely městského crcání s dětmi je auto skvělé, zájemcům o dynamickou jízdu ale doporučuji porozhlédnout se jinde.

Bohužel, patřím mezi těch pár naivků, kteří se rozhodli uvěřit recenzentům, jež v jakémkoli textu dělají z S-Maxe auto, které má stejný charakter jako sportovní osobák střední třídy a jeho jízdní vlastnosti přirovnávají málem k Ferrari. Už se mi to nestane.

JAK SE JEZDÍ NA KYTKY?

Pokaždé, když jedu s S-Maxem svých tempomatových 130km/h a dieslové S-Maxy mě předjíždějí, utěšuji se myšlenkou, že jezdím nízkonákladově a ekonomicky. O ekologičnosti provozu na ethanol se dosud vedou spory - auto sice produkuje výrazně méně exhalací, nicméně dokud se ethanol nezačne vyrábět výhradně ze zemědělského odpadu a nepřestanou se kvůli řepce zabírat obdělávatelné plochy, na kterých traktory spalují kvanta běžných paliv, je šetrnost podobného řešení více než sporná.

Bavme se proto o nákladech. Právě fakt, že mé auto dovede jezdit "na kytky", mě přiměl ovšem přiměl k jeho vyzkoušení. Pokud víte, kam jezdit tankovat, bude vás litr pohonných hmot stát 24,50 - a to je oproti ceně za benzín kolem 36 korun opravdu rozdíl. Plná 70l nádrž vyjde cca na 1700 korun, což na mé tváři pokaždé po odchodu z benzínky vyloudí pobavený úsměv.

Na jednu nádrž ujedete výrazně méně kilometrů, než jste byli zvyklí. I když se vás firmy, které předělávají auta na ethanol budou snažit přesvědčit o opaku, jisté je, že auto jezdící na ethanol zkrátka žere víc. Spotřeba E85 se v mém případě pohybuje kolem 11,5l/100km na dálnici a kolem 13,5l/100km ve městě (v provozu na benzín je to asi o dva litry méně). Nejsem velký počtář, ale pokud tyto hodnoty zadám do jakékoli kalkulačky při nájezdu 12 000 ročně, vychází mi z toho roční úspora proti benzínu někde kolem osmi tisíc korun jen na palivu.

Slovy řečeno: útrata za palivo se pohybuje někde mezi benzínem a naftou. U E85 se sice musí měnit olej po deseti tisících, protože to ale najedu za rok, měním jednou ročně tak jako tak. Servismani Fordu navíc tvrdí (čert jim věř), že nějaký dieslový S-Max u nich stojí na výměnu DPF každý týden, a tím se podle mého laického úsudku provoz na ethanol vyplatí ještě o něco víc.

Z auta navíc nejde žádný smrad, ale vůně spáleného lihu. Bohužel, slibovaný přírůstek výkonu jsem oproti provozu na benzín nezaznamenal. Na druhou stranu, auto dobře startuje i za nízkých teplot, což prý u kytkožroutů nebývá vždy úplně zvykem. Však má také S-Max na čelní masce přípojku do sítě, by vám přes zimu nezamrzl:)

JAK JE UVNITŘ RODINĚ?

Jedním slovem báječně. Malá vidí z okna, což v Accordu rozhodně nebylo zvykem. Kdo už někdy navíc zažil martyrium štelování děti do sedačky v nízkém dveřním prostoru, ten může potvrdit, že i pár centimetrů na výšku auta je požehnání. S-Max jich nabízí vážně požehnaně a díky velkému prostoru mezi zadními a předními sedačkami se vám už nikdy nestane, že byste ve svých ledvinách ucítili ostrou špičku dětské botičky.

Nemá smysl se pouštět do velkých pojednání o prostoru vpředu. Když jsem si chtěl napoprvé opřít loket o dveře, což je můj běžný způsob jízdy, netrefil jsem se a málem si nabil hlavu o boční sklo. Tolik prostoru poskytuje S-Max na šířku. Spolujezdec je od vás dokonce tak daleko, že manželku kolikrát ani neslyšíte (zda je to nevýhoda, ponechám na ctěném čtenáři).

Na předních sedadlech se sice setkáme s trochu dodávkoidním posazem (a pokud využíváte tempomat, čili máte nohy pod sebou, občas se přistihnete, že sedíte jako na záchodě), ale není to nic, co by se nedalo přežít. Je to zkrátka jako výše posazení auto střední třídy.

O něco horší je to v zadní řadě. Tam sice naleznete tři plnohodnotná sedadla, na které se vejdou tři ISOfix autosedačky vedle sebe, o velkém komfortu ale nemůže být řeč. Sedadla jsou tvrdá, připadáte si, jako byste seděli na lavici, a navíc se modlíte, aby vaši dva spolucestující nebyli objemnější, než je zdrávo. Instalace tří sedaček vedle sebe si totiž vyžádala jejich zúžení.

Cestujícím vzadu se navíc vymstilo i tvrdší naladění podvozku S-Maxe, a tak to na lavici dost drncá. někteří spolucestující dokonce tvrdí, že zatímco jindy se jim vzadu v autě špatně nedělá, v S-Maxu se jim chce zvracet už po několika minutách.
Překvapila mě také poměrně omezená nabídka odkládacích prostor v interiéru. Ne snad, že by jich například oproti Alfě Romeo nebylo víc než dost, příjemné jsou zejména boční kapsy ve dveřích, kam se vejde litrová láhev. Nicméně odpadkový prostor popelníků je velká asi jako krabička od sirek, plocha pod pákou brzdy je právě kvůli páce brzdy naprosto nevyužitelná, a praxi tak máte k dispozici jen prostor v loketní opěrce a již zmíněné boční kapsy. K mému velkému překvapení také z mého vozu zmizela i skříňka nad středovým tunelem. Místo otvíracích dvířek nacházím v mém S-Maxu jen reproduktorovou mřížku, pod kterou se ale podle mého mínění žádný reproduktor neskrývá.

JAKÁ JE VÝBAVA?

Na můj vkus dost omezená. Nečekal jsem sice žádné zázraky, ale i když je vůz ve verzi Titanium, zaskočila mě především absence parkovacích senzorů. U tak velkého a poměrně nepřehledného auta jako je S-Max, bych je považoval téměř za standard. Naštěstí se v podélném parkování sítím celkem silný v kramflecích. Už teď se ale bojím, jak bude parkovat manželka po dvou letech neřízení.

Rozesmál mě také fakt, že sedadla můžete výškově seřizovat pomocí elektromotorků, do předu a dozadu je ale nutno se posunout klasickým uchopením madla a "prdelocukem".

Jako muzikanta mě těší hlavně rádio s kvalitním zvukem a USB vstupem. U soupravy Sony nemile překlvapí snad pouze velký rozestup stupňů hlasitosti. Jeden je málo, druhý už moc.

Rychle se dá zvyknout i na automatická světla a stěrače, i když upřímně: oboje bych vyměnil za už zmíněné parkovací senzory.

ZÁVĚR

Omlouvám se všem fanouškům S-Maxe za negativní recenzi. Podle mého na japonskou školu toto auto zkrátka nemá a v duše tajně lituji, že jsem ještě chvíli nešetřil na CR-V. Ano, některá pozitiva auta jsem vynechal, ale jejich výčet najdete v desítkách jiných recenzí, které jsou k dispozici na internetu, mimo jiné i zde na moje.auto.cz. Důležité zkrátka je uvědomit si, k čemu auto potřebujete. A i já v koutku mysli vím, že potřebuji hlavně převážet rodinu, a na to je S-Max skvělý. Řidičské ambice musejí zkrátka na pár let stranou.

Silné stránky

- prostor
- provoz na E85

Slabé stránky

- motor
- výbava