japa22 (muž 54 let)

Ford S-Max Titanium 2,0 TDCi 120 kW

Hodnoceno: 15× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Výběr vozu:
Nad koupi nového auta jsem začal uvažovat koncem minulého roku, přestože dosavadní Fiat Stilo 1,9 JTD 103 kW Multiwagon mi věrně, bezporuchově a bezproblémově sloužil již několik let, přesto jsem zatoužil po novém, větším, modernějším...
Jako kritéria pro výběr nového rodinně-pracovního vozu jsem si stanovil:
- kufr velikosti 550 l a více (když někam rodinně vyrážíme se dvěmi dětmi, manželka sebou bere skoro celou domácnost a ač je kufr ve Stilu Multiwagon dost velký (přes 500 l), tak začínal být malý)
- dostatek místa na zadních sedadlech v podélném směru, sklopná zadní opěradla směrem dozadu (pro pohodlný spánek dětí)
- vyšší a hlavně pohodlný posez, snadné nastupování-vystupování
- dostatek místa pro řidičovo pravé koleno (nesnáším, když mě omezuje středový tunel)
- dostatek odkládacích míst
- manuální 6 stupňovou převodovku (rád řadím :))
- turbodieselový motor o objemu kolem 2 l s výkonem alespoň 150 koní
- cenový strop jsem měl 900 tis. Kč
- a v neposlední řadě, ač čistě subjektivní kritérium – auto se mi musí líbit.

Na samém počátku jsem začínal vybírat v kategorii středních SUV - tento druh aut se mi líbí vzhledově, plní podstatnou část mých kritérií a jako bonus přidávají pohon 4 x 4, bohužel kufr u těchto aut není příliš objemný, taktéž místa na zadních sedadlech je pramálo o variabilitě nemluvě a rovněž prémiové značky v této cenové hladině by byla holátka s nejslabšími motory. V této kategorii jsem měl v hledáčku VW Tiguan, Hyundai Santa Fe, Mitsubishi Outlander, Audi Q5, Volvo XC 60.
Opustil jsem tedy vozy SUV a poohlédl se po kombi střední třídy, kde jsem zařadil i Octávii, ve které mi např. nevyhovoval nižší posez, málo místa a malá variabilita na zadních sedačkách, taktéž design takový „tuctový“ - ne příliš lahodící mému oku.
Vzhledově a to jak exteriér, tak i interiér se mi zalíbil Peugeot 508, oželel bych i nižší posez, ale ta zadní sedadla – místem v podélném směru a délkou sedáků je na tom Fiat Panda podstatně lépe.
Takže abych ze svých kritérií příliš neslevoval, musel jsem se nakonec poohlédnou v kategorii MPV, která nikdy mému oku příliš nelahodila, ale nový „faceliftový“ Ford S-Max mě mile překvapil a zalíbil na první pohled - i když ještě jsem se dost dlouho poohlížel po Peugeotu 5008.
Nakonec ale vyhrál S–MAX.
Vzhledově si myslím nelze tomuto autu vytknout vůbec nic, navíc všechny faceliftové změny v roce 2010 autu jen prospěly (nový přední nárazník s integrovanými denními LED světly, nová záď s protáhlými světly s LED technologií, boční chromované lišty a drobné změny v interiéru) a udělaly z něj nejhezčí auto ve své kategorii – myslím si, že nejen dle mého vnímání.
Rovněž interiér je velice líbivý, všude je dostatek místa, dostatek nejrůznějších odkládacích prostorů, neskutečně mnoho místa na zadních sedačkách, jejich variabilita, rovná podlaha a o velikosti kufru nemluvě – vlastně všechna mnou stanovená kritéria byla bezezbytku splněná.
Vybral jsem si prostřední verzi Titanium s motorem 2,0 TDCi o výkonu 120 kW, doplnil o
příplatkovou výbavu v podobě xenonů, parkovacích senzorů, alarmu, sady Travel (sluneční roletky v zadních dveřích, sklopné stolečky na předních opěradlech a odkládací prostory pod předními sedadly), tažného zařízení, vyhřívaných sedaček, zatmavených zadních oken, sklopných zrcátek s identifikací mrtvého úhlu BLIS a modré metalízy.
Výběr barvy také nebyl jednoduchý, chtěl jsem tmavší barvu, na které vyniknou chromované lišty, přičemž černá se mi moc nelíbí, takže díky chudší paletě barev zbyla modrá. Na tuto konfiguraci jsem si nechal od několika prodejců udělat cenové nabídky abych následně zjistil, že objednáním v Německu ušetřím téměř 70 tis. Kč oproti nejlevnější tuzemské nabídce.
Toliko tedy o výběru a koupi Maxe, od půlky října mi stojí v garáži, byť jsem na něj čekal více než 4 měsíce.

Jízda:
Jízda Maxem je velice komfortní, dobrá zvuková izolace zamezuje nežádoucímu proudění vnějšího hluku do kabiny, minimální je i aerodynamický hluk, taktéž motor je dobře odhlučněn. Řazení je přesné, zatím trošku tužší, řadící páka je na vyvýšeném středovém tunelu pěkně "po ruce". K řízení rovněž nemám připomínek, snad jen při parkování by mohl být účinek posilovače větší. Odpružení je rovněž velice komfortně naladěno. Posez je příjemný, nastupování snadné, snad jen sedáky by mohly být o trošku delší. Ač jsem četl v různých recenzích o problematickém výhledu vpřed, potažmo vzad, mě to teda vůbec nepřipadá a díky tomu, že sedím vysoko a poměrně daleko od zdvojeného A-slouku, tak je výhled velice slušný. Také s výhledem vzad a šikmo vzad nemám problém. Parkování je díky parkovacím senzorům také bezproblémové. Snad jen couvání v noci je trošku stíženo málo účinnými „couvačkami“ ve spojení se zatmavenými skly.
Nemám ještě příliš najeto, takže na hodnocení motoru je ještě příliš brzy, zatím se mi jeví dost nevýrazně a na 163 koní moc nevypadá. Pocitově nevýrazný projev motoru možná bude způsoben naprosto lineárním nárustem výkonu vlastně od volnoběžných otáček. Chybí mi tam strmější výkonový nárust v oblasti nejvyššího kroutícího momentu. Škoda, že malé "turbokopance" už nejsou in. :)
Spotřeba je asi úměrná hmotnosti a výkonu auta, byť jsem čekal trošku nižší, po záběhu doufám ještě trošku klesne, zatím se pohybuji v kombinovaném režimu kolem 7 l, meziměstský rekord byl 5,5 l, ale opravdu velmi, velmi poklidnou jízdou s nasbíranými 13 zelenými lístečky z 15 v EKO režimu. :)
(EKO režim je taková „vymoženost“ displeje Convers+, kdy za ekonomickou jízdu jsou přidělovány zelené lístečky, celkem jich může být přiděleno 15)
Co se týče jízdní stability – na kvalitním povrchu není problém, v zatáčkách se auto příliš nenaklání, při prudkém vyhýbacím manévru nijak nebezpečně nerozvlní a drží stopu, při rychlém průjezdu zatáčkou za hranici adheze kontrolovaně a neutrálně opouští stopu ve směru tečny. Taktéž při prudkém zabrzdění v zatáčce nedojde k nepředvídatelnému chování.
Trošku problém nastane při průjezdu příčné nerovnosti v zatáčce nebo po průjezdu „roletou“ vyšší rychlostí (typickým příkladem je jízda po D1 z Brna na Vyškov ve 150 km/h v pravém pruhu) - záď vozu jakoby měnila jízdní stopu, ale není to odskakování zádi, které by se muselo korigovat volantem, spíše takové „gumové chování“ zadní části při změně propružení – jakoby nedostatečná funkce příčného stabilizátoru.
Pravá příčina ale bude zřejmě jiná – reakční síly od kola jsou přes pět prostorově uchycených vzpěr přenášeny do mohutného pomocného příčného rámu zadní nápravy, který je uchycen pomocí velkých gumových silentbloků ke karoserii, ty sice tlumí dynamické rázy od kol, ale asi netlumí celkové rozkmitání nápravy vůči karoserii a jestliže se celá náprava, jejíž hmotnost odhaduji nejméně na 150 kg při vysoké rychlosti rozkmitá, dojde podle mě k výše popsanému jevu. Ale je to jen má domněnka – nechci zde hanit zázrak v podobě víceprvkové zadní nápravy, fakt je ale ten, že ve Stilu, jenž mělo klasickou vlečenou nápravu spojenou torzní příčkou jsem něco podobného nepozoroval.
Samostatnou kapitolou je elektricky vyhřívané čelní sklo, které určitě v mrazivých dnech bude bezchybně plnit svou funkci, ale výhled přes „dráty“ je hlavně v noci nepříjemný.
Světelné paprsky, které prostupují sklem se na drátech lámou do stran a výsledný obraz působí rozmazaně – to je můj názor, třeba to někomu nevadí.
Naopak, téměř okamžitě jsem si zvykl na elektrickou ruční brzdu, na kterou jsem ještě od žádného motoristického novináře nečetl nebo neslyšel slova chvály.
Já vím, na blbnutí na sněhu to není, ale pak už jsou jen samé plusy a pozitiva. :)
Po vytažení klíčku ze zapalování se brzda automaticky zabrzdí a při rozjezdu bez jakékoliv prodlevy zase uvolní. Pochopitelně manuálně lze brzdu ovládat tlačítkem na středovém tunelu.
Zkoušel jsem tlačítko brzdy zmáčknout za jízdy, ale jen to zapípá a nic se nestane, brzdu lze aktivovat až auto stojí.

Silné stránky

- aktivní a pasivní bezpečnost
- subjektivní pocit bezpečí - snad i díky tomu, že člověk sedí daleko od pevných částí (na přední okno skoro nedosáhnu :)).
- prostor ve všech směrech a to jak na předních, tak zadních sedadlech
- snadné nastupování
- snadné umisťování dětí do sedaček
- možnost sklápění zadních opěradel směrem dozadu
- rovná podlaha
- velice účinná odbočovací světla - šikmo umístěné "parabolky" jsou v krajích hlavních světlometů a účinek je opravdu fantastický
- líbivý exteriér i interiér
- jízdní komfort
- dostatek nejrůznějších odkládacích prostorů
- velikost a přístupnost zavazadlového prostoru
- možnost manuálního zapnutí parkovacích senzorů
- dobře fungující systém BLIS (identifikace vozidel v mrtvém úhlu)
- líbivě působící zadní LED koncová světla
- hrdlo nádrže s automatickým (bezzátkovým) uzávěrem

Slabé stránky

- absence čidla kvality nasávaného vzduchu do kabiny (tzn. automatické přepnutí na vnitřní cirkulaci) To mi vadí asi ze všeho nejvíce, myslel jsem, že už to je u takových aut standard.
- minimum uživatelsky nastavitelných funkcí v pal. počítači
- nelze nastavit automatické zamykání po rozjezdu (ani v servisu mi nepomohli)
- nesmyslně duplicitní zobrazování funkcí rádia na displeji Convers+
- absence TRIPu B a času jízdy u palubního počítače
- vyšší ovládací síla spojky
- tužší řízení při parkování (vyloženě mi chybí fiatovský CITY režim)
- absence teploměru motoru (aby se mi zobrazil na displeji Convers+, musím 12 x !!! stisknout kombinaci tlačítek na volantu)
- zapuštěné těsnící gumy dveřních oken pod obrys dveří – tzn. všechna voda, která nateče na boční skla (při mytí nebo dešti), tak vteče do dveří - ještě že jsou alespoň vystříkány voskem.
To je asi specialita Fordů, u jiných aut jsem to neviděl.
- absence rezervy, byť místo pro výlisek pod podlahou kufru by bylo.
- nelogické umístění kontrolek směrovek (to je jen taková drobnost)
- přední kapota podepřená ocelovou vzpěrou -trošku nedůstojné (plynokapalinové vzpěry měl Peogeot 106 v roce 1997)
- slabý ostřik ostřikovačů čelního skla – pouze 4 trysky na tak velkou plochu je skutečně málo a stěrače minimálně při prvním setření stírají po částečně suchém skle.
- ovládání ostřikovačů – proč to musí být jinak než u ostatních aut
- pomalý a hlučný chod zavírání bočních elektricky ovládaných oken (když jsem si v roce 1987 do svého prvního auta Fiat 850 Sport Coupe montoval elektrické otevírání oken s použitím stíračových motorků, tak to mělo asi stejnou rychlost a stejný zvukový projev).
- špatně přístupný akumulátor
- nemožnost odklopení stěračů částečně schovaných pod kapotou např. při mytí nebo čistění.
- malá svítivá plocha směrovek ve velkých koncových svítilnách (obdélníček 7 x 2 cm, který je za slunečného dne snadno přehlédnutelný)
- zamykání – pro zamknutí auta a aktivací alarmu je třeba 3 x !!! stisknou tlačítko na dálkovém ovládači
- spousta různých konektorů v podvozkové části auta, na které přímo stříkají nečistoty od kol
- a poslední, ergonomický nedostatek – po zasunutí klíčku do zapalování musím otočit do polohy II a III , což je více než 90 stupňů a následně startovat – to už ale musím přehmátnou klíček nebo si nepřirozeně kroutit ruku.

Závěr:
Ač jsem těch slabých stránek napsal hodně, nemyslím tím, že by to bylo špatné auto, právě naopak, jízda v něm je příjemná a pohodlná, jen škoda několika detailů - navíc podstatnou část nedostatků by odstranil lepší software palubního počítače.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Při 2 100 km výměna pravého předního čidla ABS, přeprogramování modulu stahování oken.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Dobré