BMW řada 5 530i

Hodnoceno: 23× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

O BMW zde bylo napsáno již více než dost, pěkná recenze s podrobným technickým popisem 530i tu je také. I já se ve svých předchozích článcích o vozech této značky celkem rozepsal, proto tento hodlám koncipovat trochu jinak. Bude to spíš soubor různých postřehů.
Před touto pět set třicítkou jsem jsem jezdil sedm set dvacet osmičkou a byl z toho dost rozpačitý, ostatně jak si můžete přečíst v její recenzi. Auto bylo v jednom kuse v servisu, takže musím přiznat, že jsme intenzivně uvažoval o nějakém jednodušším autě s levnějším servisem. Horkým favoritem opět byla moje srdcová záležitost – e36 s nějakým silným motorem. Tady si dovolím malou vsuvku: Vždy, když jsem si kupoval auto, tak ve hře byla byla e36, ale pokaždé se mi nějak vyhnula. Většinou se jednalo o 328, ale nedávno jsem měl tu čest pořádně protáhnout 325i z roku 1992 – tedy ještě bez Vanosu – a musím říct, že to rozšířilo můj případný budoucí výběr auta. Motor je sice oproti 2.8 o trochu slabší, ale zase má bezprostřednější odezvu.
Proč jsem si tedy zase nekoupil tu e36ku, zvláště když se mi takto rozšířil výběr o další verzi? No, teď byl hlavním důvodem můj snobismus; prostě jsem chtěl něco lepšího, místo toho, abych poslech hlas svého motoristického srdce. Jsem zvědavý, jestli někdy budu tu e36 mít. Uvidíme, stále mě nepřestala lákat.
Ale nyní zpět k e39. Jedná se o model, který mě svým vzhledem nikdy moc neoslovoval, zvláště ve verzi sedan (myslím, že už jsem tu někdy napsal, že mi tvarem trochu evokuje vajíčko:-)), na druhou stranu jiné modernější bavoráky taky ne. Takže jsem se snažil uvažovat pragmaticky a auto vybíral s ohledem na provozní náročnost, ať se jedná o servis nebo o spotřebu (což vyřadilo 540ku), tak předpokládaný pokles hodnoty. Zaměřil jsem se tak na trhem vysoko hodnocené modely. Těmi jsou jednoznačně třílitrová BMW e46 330i a e39 530i. Čtyřicet šestku jsem žádnou odpovídající nenašel, zato třicet devítku ano. Jen bohužel v áčkách – uf. „Příjemnému“ zážitku s nákupem vozu se však budu věnovat v rubrice k tomu určené.
V této kapitole se má psát především o autě samotném, takže hurá na to.
Na tomto konkrétním kusu mě zaujala obecně vzato velice atraktivní konfigurace. Přestože já osobně mám trochu jiné preference, na výbavu naprosto kašlu (viz moje recenze na 316ku), líbilo se mi pár prvků – na úplně prvním místě musím zmínit černou stropnici – fantasticky zútulní interiér (nyní musím odolávat pokušení, abych tu neobtěžoval ódou na černý strop v rozsahu několika odstavců – opravdu mě to tak dostalo :-) :-) , no, kdo vyzkoušel, asi ví, o čem je řeč. Ostatní si asi budou myslet, že jsem blázen.) Tak tedy dále – pěkná černá kůže, zalamovací sedačky (taková vychytávka, myslím typická pro BMW, kdy je možnost elektricky seřizovat oporu lopatek změnou zalomení opěradla v jeho dvou třetinách – věnuji tomu nějakou tu fotku.), dešťový senzor, vak na lyže, absence chromu. Na druhou stranu z některých prvků jsem by na rozpacích, zde si budu dost odporovat. Kožené čalounění, zvláště černé, skvěle vypadá, ale klouže a studí, než stačí naběhnout jejich vyhřívání. Elektricky nastavitelná sedadla působí exkluzivně, ale nejde je spustit dostatečně nízko, takže nelze najít optimální pozici za volantem. Podobně mě moc nenadchly xenony a sedmnácti palcová kola.
Teď něco málo málo k motoru. Možná budu vypadat jako hnidopich, ale hned na začátek napíšu, že tento glorifikovaný motor, alespoň dle mého názoru, prostě „nemá šťávu“. Než jsem si auto koupil, tak jsem o tom musel týden přemýšlet.
(Tady si asi dovolím malou komparatistickou vsuvku: Bude se zabývat evolucí řadových šestiválců BMW v závislosti na emisních normách. Možná to ani nečtěte, jestli vás tato problematika zvláště nezajímá. Na druhou stranu se nehodlám nijak zvlášť rozepisovat. Je to celkem jednoduché: čím modernější motor, tím méně záživný. Porovnávat můžu čtyři motory v závislosti na normě EURO. Mimo jiné jsem vlastnil šestiválcové bavoráky, které plnily euro 0, 1, 2, a 3; konkrétně se jednalo o e30 320i, e34 535i, e38 728i, e39 530i. A opravdu u nich fungovalo toto pravidlo. Nejmarkantnější rozdíl je však mezi euro 2 a euro 3. V honbě za nižšími emisemi, potažmo spotřebou, vždy utrpí projev motoru. V praxi to znamená menší ochotu jít do otáček. Dle mého názoru je to způsobeno tím, že spotřeba a emise se měří v režimu nižších a středních otáček, takže tam výrobci motory prostě uškrtí. Každý novější motor mě tak baví méně, než ten předchozí. Teď BMW došlo v tomto trendu tak daleko, že úplně opustilo atmosférické motory... A nemyslím, že dobrovolně – spíš je to důsledkem byrokratické šikany, která se již v Evropě stala naprostým standardem... No nic, jen jsem si musel trochu postěžovat.)
Takže při první jízdě s tímto autem mě trochu zarazil jeho vlažný zátah ve středních otáčkách, a to podotýkám, že jsem přesedl z nejslabší benzínové e38ky. Trochu mě to od jeho koupě odrazovalo, ale nakonec se mi nepodařilo vymyslet rozumnou alternativu, tak jsem to nějak překousl a auto si koupil. Hned potom putovalo do servisu, na výměnu svíček, doufal jsem, že to nějak pomůže, efekt však nebyl nijak výrazně znatelný, ale aspoň se na diagnostice přišlo na to, že cívky nejsou úplně v kondici, tak se měnily i ty, dále diagnostika již žádný problém neukázala, takže nepřesvědčivé chování v nižších a středních otáčkách je opravdu vrozené. Nakonec jsem ale s motorem celkem spokojený, jen stačilo přijít na to že při sportovní jízdě je nutné držet otáčky v posledních dvou tisících a za žádnou cenu je nenechat spadnout. To má však jeden důsledek – když se chcete projet, znamená to dost zásadní porušování dopravních předpisů. Konkrétně mám na mysli maximální povolenou rychlost. I rychlejší zatáčky se totiž projíždějí na dvojku, a když člověk řadí ve 110 trojku, tak už je nad rychlostním limitem, a to teprve začíná zábava. Nestává se tedy zřídka, že se daří maximální povolenou rychlost překračovat klidně i o 100 km/h, ale charakter motoru k tomu vyloženě vybízí. Je prostě těžké odolat po výjezdu ze zatáčky třeba dvakrát zařadit až na začátku červeného pole. Zvláště za tak úžasného zvukového doprovodu. Ale rozebírat tady zvuk řadového šestiválce BMW je asi zbytečným nošením dříví do lesa.
Od motoru už je tématicky jen malý krůček k jízdním vlastnostem. Ty jsou asi nejsilnější stránkou tohoto vozu. Ze začátku mi auto připadalo dost tvrdé a nedostatečně poddajné, ale kupoval jsem ho v září, takže brzy přišel čas přezouvání z letních sedmnáctek na zimní šestnáctky. Vizuálně to autu moc neprospělo, ale jízdou to udělalo zázraky. Mám takovou malou obsesi – hrozně rád čas od času protáhnu auto zatáčkami někde na Křivoklátsku nebo v Českém krasu. A na větších a širších kolech se to autu moc nelíbilo (vlastně ani mě ne); mělo tendenci odskakovat, nedržet se ukázněně vnitřku zatáčky. Největší problém však představovalo brzdění do zatáček. Jak je všeobecně známo, tak kvalita českých silnic není zrovna optimální, což platí zvláště pro komunikace nižších tříd, takže kombinace sportovního podvozku s nízkým profilem širokých pneumatik znamenala nepříjemnou tendenci k odskakování nedržení stopy na brzdách. Skoro bych nevěřil jak situaci změní pouhé přezutí na 225/55 R16. Jistě tam hraje roli i měkčí směs zimních pneumatik, ale výsledek je naprosto fantastický. Auto neztratilo nic z citu a ovladatelnosti, ale již netrpí na horším povrchu, kterého je všude požehnaně, přesněji se dá vodit, lze později brzdit. Každopádně na jaře si opatřím šestnáctky i na léto.
Myslím, že toto BMW je první, které mělo laserem svařovanou karosérii, takže vykazuje velkou tuhost, což se samozřejmě pozitivně projeví při sportovní jízdě. Podle mně toto auto dokonale naplňuje pojem „sportovní sedan“, protože kromě skvělých vlastností na zakroucených silnicích, nabízí i výborný cestovní komfort. Překvapivě se mi zdá při vysokých rychlostech na dálnici tišší, než e38. Má totiž ostřejší čumák, takže odpadá hluk, který dělala sedmička od 180ti svým lehce negativně skloněným předkem při prorážení vzduchu. Taky mám pocit, že generuje i menší vztlak, ale to se pozná až v rychlostech nad 200 km/h.
Když už jsem nakousl srovnání s e38, tak si neodpustím ještě dalších pár postřehů. Již jsem zmínil, že se mi zdá pětka lepší na dálnici. Ještě lepší je na normálních silnicích, ale ve městě se trochu paradoxně situace obrací, protože lepší manévrovací schopnosti má sedmička. A to hned ze dvou důvodů. Za prvé má naprosto neskutečný rejd, je to asi tím, že větší karosérie lépe pojme vidlicové motory, takže zbude více místa na vytočení kol a za druhé je vidět celá kapota, ale o tom jsem se již rozepisoval v recenzi sedmičky. Přesto ještě zmíním lepší sedadla v e38 a kvalitnější materiály v interiéru.
Touto vsuvkou jsem se přesunul k hodnocení interiéru 530ky. Asi jeho největším plusem je určitě jeho útulnost. Nemalý podíl na tom má čalounění stropu, ale to už tu jednou bylo. Přesuňme se tedy níže – k palubce. Ta je hodně podobně koncipována jako v sedmičce, takže je ok, o sedadlech jsme již také psal. Volant se drží slušně, všechny ovládací prvky fungují bez problémů a jsou i dobře rozmístěny. Pozice za volantem optimální není, sedadla mají široký rozsah seřízení, ale nějak se mi (za čtyři měsíce) nepodařilo nastavit bederní opěrku tak, aby mě po delší jízdě nebolela záda. Jen ještě zmíním trochu slabší prostornost vzhledem k vnějším rozměrům auta a to je asi všechno.
Ještě nakonec asi přidám ještě pár uživatelských postřehů. Třeba u sedmičky jsem opěvoval světla, ale tady to bohužel není možné. Auto svítí průměrně, což mi moc nestačí, protože nosím kontaktní čočky, s nimiž člověk hůř vidí ve tmě. Obecně nemám moc rád xenony ve starších autech, protože jsou konstruovány tak, aby neoslňovali protijedoucí řidiče, takže mají přesně definovaný tvar osvětlené plochy a mimo ni pouštějí jen minimum světla. Takže mám v noci noci, že nedaleko před sebou tlačím nepropustnou bariéru tmy. Ale toto se týká spíše jen mně se špatným viděním ve tmě. Skoro všichni si xenony chválí... Podobně nedokonalý je i automatický režim stěračů, protože nedisponuje plně proměnným módem, ale jen přepíná mezi těmi obvyklými. Na druhou stranu samo stmívací zrcátka nemají chybu.
S 530 je radost jezdit na hory – na zadokolku se dobře chová na sněhu, je při klidné jízdě úsporná a hlavně má elegantně vyřešenou přepravu lyží. Je to dáno i tím, že se jedná o sedan, takže mokré lyže, lyžáky a oblečení si nemusíte dávat přímo do kabiny jako v kombi či hatchbacku, takže se nemají sklon mlžit okna. Jo, jo, výhoda tříprostorového auta.

Silné stránky

+ je rychlé
+ má výborné jízdní vlastnosti
+ je elegantní
+ je pohodlné
+ má krásný zvuk
+ je útulné
+ je úsporné
+ je to staré pětkové BMW, takže si o Vás sezónní dementi ve Fábiích myslí, že jste pirát a asociál:-), což se někdy dá považovat za výhodu. A taky je to sranda:-)

Slabé stránky

- Někdy je rychlé až moc, takže jestli se chcete pořádně projet, tak musíte dost zásadním způsobem porušovat maximální povolenou rychlost.
- Musí se držet v příliš vysokých otáčkách, špatně se sbírá z těch středních, když se chcete projet.
- Nesvítí dostatečně dobře
- Po delší cestě z ní bolí záda
- Sedadlo nejde spustit dostatečně nízko

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Auto již stihlo něco polknout. Koupil jsem ho sice po malém servise, takže mělo nové náplně a filtry, ale třeba brzdy byly absolutně hotové, takže muselo dostat nové (zn. Ate), déle si výměnu vyžádaly cívky a svíčky. To bylo víceméně plánované, pak se ještě rozbilo pár drobností; expanzní nádržka, zámek a pojistka kapoty. Oproti sedmičce je to celkem pohoda – pětka je jednodušší a má levnější díly.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto jsem kupoval v autobazaru AAA Auto. A musím říci, že tento podnik bezezbytku dostál své nevalné pověsti. Měl jsem přibližnou představu, co mě čeká a chtěl jsem tomu předejít tím, že hned na začátku požádám o vynechání všech fíglů, o které se tato společnost snaží, s tím, že jsme několik let působil v obchodě s auty. Bohužel to nezafungovalo, protože se zákazníkovy během celého prodejního procesu (včetně výkupu stávajícího vozu) věnuje cca 10 různých lidí. Každý z nich dělá pouze svou jednoduchou činnost, bez jakéhokoliv přesahu, takže není možné nedodržet jejich obchodní schéma. Každý tam asi musí ve své fázi jednání zkusit nějakou tu bazaristickou fintičku. Výsledkem tak je nekonečně zdlouhavý a nepřestavitelně otravný proces. Vzhledem k tomu, že jsem auto nekoupil hned při první návštěvě jsem musel toto martyrium podstoupit znova, bez nejmenšího zkrácení. Měl jsem dojem, že při první návštěvě si dělali poznámky, takže navážeme, tam, kde jsme skončili... Asi chtěli znovu vyzkoušet své triky, že bych se mohl na podruhé chytit? Myslel jsem si, že v éře konkurenčního prostředí firma nemůže přežít s takovýmto přístupem k zákazníkovi, ale evidentně je stále dost lidí, kteří si doslova (omlouvám se za tento obrat, ale zdá se nevýstižnější) nechají srát na hlavu, což v áčkách tak rádi dělají.