Kentaurek (muž )

Honda Civic 1.8 i-VTEC

Hodnoceno: 19× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

VÝBĚR VOZU

V době výběru nového auta jsem vlastnil už čtyři roky Volkswagen Golf čtvrté generace z roku 2002 s dieselovým motorem 1,9TDI, který měl pod kapotou 100 koní. Golfa jsem kupoval jako ojetého po první majitelce. O novém autě jsem přemýšlel více jak rok, procházel internet, hledal zkušenosti samotných majitelů, zkoumal výhody jednotlivých modelů a skládal si jednotlivé plusy a minusy.
Ve svém autě najezdím tak 16-17 tis. km a to převážně na dojíždění do práce. Na diesel je ten roční nájezd přeci jen málo, takže i to byl jeden z důvodů pro výměnu za benzin. Výhodou mi ale doposud byla malá spotřeba kolem 5,5l/100km. Nevýhodou Golfu byla malá výbava, protože v tehdejší době bylo skoro všechno za příplatky. Většina lidí pak kupovala tyto koncernové vozy v základní výbavě. Politika Volkswagenu se bohužel ani dnes moc nezměnila, i když dnes je už aspoň základní výbava bohatší.
Podmínky pro koupi byly tedy novější, lépe vybavenější a také o něco výkonnější vůz. Zároveň jsem si říkal, že by to mělo být auto, které nebude mít příliš velkou spotřebu. Bohužel nízká spotřeba a vyšší výkon často nejdou u benzinu úplně dohromady. Ale výjimky se dají najít.
Za dobu výběru vozu se mi do hledáčku dostávali různé značky, např. Audi TT první generace, Audi S3, koncernové vozy s motorem 2.0 FSI a to zejména Passat, Octavia a Golf páté generace. Dále pak Octavia RS první generace, Volvo S40, S60, Ford Mondeo ST220 nebo třeba Audi A4 s motorem 1.8T. Sice jsem jako fanda značky VW pokukoval zejména po jejich modelech, ale nakonec v nejužším výběru zůstala Octavia 2.0FSI a Honda Civic s motorem 1.8 i-VTEC. Tedy v obou případech atmosférické motory bez přeplňování. Octavie měla výhody zejména v lepší dostupnosti náhradních dílů, jejich nižší ceně a také o něco větším výkonu. Její nevýhody byly v její četnosti na silnicích, vyšší spotřebě a často menší výbavě než měl Civic. Civic si mě naopak získal úžasným nadčasovým designem, který věřím, že i po letech nebude okoukaný. Dalšími výhodami byla nízká spotřeba, přijatelný výkon a bohatá výbava. Jeho nevýhodu vidím hlavně v cenách náhradních dílů, které by ale mohli už začít klesat vzhledem ke zvyšujícímu se počtu ojetých Civiců a nástupu nové, již deváté generace.
Honda Civic osmé generace se vyrábí v anglickém Swindonu ve třech výbavách - Comfort, Sport a Executive vzestupně od nejmenší po nejvyšší výbavu. Kromě těchto balíčků můžete mít ještě různou další příplatkovou výbavu, ale ta většinou není ani nutná. Já jsem pokoukával zejména po modelech s výbavou Sport a Executive.

EXTERIÉR

O designu Hondy Civic by se dalo popsat několik stran, a přesto byste nevystihli, co je na ní tak úžasné. Člověk si často prohlíží různé skice z per designérů, která mají být představou o novém modelu jejich značky. Často to bývají velmi odvážné tvary se zajímavě tvarovanými křivkami, ale ve finále je skutečný model jiný, více konzervativnější tak, aby se zalíbil širší veřejnosti. Tady je to jiné. Mám pocit, že je přesně taková jako na té první skice. Ač mám rád spíše konzervativnější design ve stylu VW nebo Audi, nádherné tvary Hondy Civic mě dostaly.
Na předku Vás zaujme prosklená maska, ve které plave logo Hondy. Maska plynule přechází do světlometů, které končí až na boku vozu. Vzhledem k výbavě Executive jsou zde osazeny xenonové světlomety doplněné ostřikovači. Na celém vozu najdete řadu trojúhelníků. V přední masce to jsou to pod hlavními světly umístěné mlhovky. Spodek nárazníku tvoří černá děrovaná plástev.
Dalším zajímavým prvkem jsou kliky vozu. Přední má tvar stříbrného šípu. Klika se otevírá zajímavým, leč né úplně pohodlným způsobem. U mého vozu má už po letech trochu vrzavý zvuk. Zadní kliky jsou integrovány do horní části dveří hned vedle okna. Trochu to budí dojem, že auto je pouze třídveřové. Bok vozu ještě doplňují docela velká zrcátka s integrovaným blinkrem.
Zadek vozu je stejně extravagantní jako předek. Zadní sklo pozvolna přechází do plastového spoileru, ve kterém je zabudováno třetí brzdové světlo. Světlomety zde tvoří, podobně jako přední, podélný pás přes celou záď. Zakončují je po boku blinkry, které vybíhají z karoserie a vytváří další zajímavý designový prvek. Spodek nárazníku uzavírá plástev doplěná o integrované trojúhelníkové koncovky výfuku.
Jelikož se jedná o výbavu Executive, najdete zde panoramatickou střechu, která je uvnitř vozu dělená pro přední a zadní posádku a dá se zatáhnout clonami. Je to celkem zajímavý prvek, ale přiznám se, že mnou moc nevyužívaný. Více by se hodilo např. střešní okno.
Vůz jsem zakoupil na originál litých kolech velikosti 17‘‘, které k vozu sednou. Moje jsou ale mírně odřené od parkování, takže budou spíše na zimní sezónu. Na léto časem přibude druhá sada litých kol. Vůz byl obut na pneumatikách Michelin s rozměrem 225/45, což je rozměr, který najdete v technickém průkaze. Kromě této velikosti si může dopřát i šestnácti a osmnáctipalcové disky. Ve verzi Type R pak i devatenácti palcové.

PODVOZEK

Tato kapitola by se možná shrnout do čtyř slov. Podvozek je velmi tvrdý. Každý přejetý kamínek na silnici ucítíte. Po některých jízdách jsem byl naklepaný jak nedělní řízek. Ze začátku mě to dost vadilo, ale musím říct, že i na toto se dá zvyknout a po pár tisících kilometrech už to ani nevnímáte. Spíše začnete vnímat výhody tvrdého podvozku. Když to srovnám s minulým autem, tak Golf se v zatáčkách celkem nakláněl a při brzdění se mu potápěla příď. Tady prakticky nic takového nepozoruju. Auto je v zatáčkách velmi stabilní a troufnu si je s ním projet vyšší rychlostí. Celkově si ale myslím, že naladění podvozku mohlo být o něco měkčí.
Často se v recenzích na toto auto objevuje srovnání s minulou generací Civica, zejména se nejvíce zmiňuje zadní náprava. U minulé generace byla víceprvková. Osmý model Civica má už jen jednoduchou vlečenou nápravu, což je mu často vytýkáno jako krok zpět. Bohužel s minulou generací jsem nejel, takže nemám srovnání. Osobně si myslím, že rozdíl poznáte až se bude auto blížit k limitu nebo také v komfortu. Já osobně s tím ale problém nemám.

BRZDY

Na Hondě Civic najdete vpředu kotoučové vnitřně chlazené brzdy o průměru 282 mm. Zadní jsou jednoduché kotoučové o průměru 260 mm. Nástup brzd je plynulý, není zde žádné prvotní cuknutí, jako třeba zažívám u služební Octavie. Třmeny byly celkem rezavé, takže jsem je hned po koupi opatřil bílým lakem. Dovedl bych si zde ještě představit systém nouzového brzdění, kdy se Vám po silném zašlápnutí brzdového pedálu rozblikají varovná světla. Toto zde chybí. Pro ježdění na okruhu jistě otravná věc, ale pro běžnou jízdu celkem užitečná.
Civic je vybaven systémem ABS a VSA, což je obdoba ESP, tedy stabilizační systém, který pomáhá v případě smyku přibrzďovat některé z kol. Součástí systému VSA je i kontrola prokluzu. VSA jde vypnout tlačítkem vedle otáčkoměru. Dále zde najdeme systém EBD, který dokáže měnit brzdný účinek na jednotlivá kola v závislosti na rychlosti a zátěži auta.

MOTOR

Pod kapotou tiká benzínový čtyřválcový motor o objemu 1.8l s technologií i-VTEC a výkonu 103kW (140 koní). Technologie i-VTEC označuje motory s proměnným časováním ventilů. Zjednodušeně se to dá říct, že motor je schopný pracovat ve dvou režimech a to v nižších otáčkách tak, aby měl nízkou spotřebu a ve vyšších tak, aby podával nejvyšší výkon. Díky tomuto systému je schopný mít i benzínový motor přijatelnou spotřebu.
Zvuk motoru je velmi příjemný tak do 4tis. otáček. Ve vyšších otáčkách už je pro mě až moc uřvaný a drnčivý.
Spotřebu výrobce udává 8,8l ve městě; 5,5l mimo město a 6,7l kombinovanou. Těchto hodnot lze reálně dosáhnout a nejsou to hodnoty jen z propagačního letáku. Když jsem měl auto chvíli, tak jsem jezdil za 5,8l/100km. Když si ale chce člověk trochu té jízdy užít, tak Vám spotřeba poroste. Mně se ustálila nakonec na velmi příjemných 6,4l/100km. Při obvyklé cestě do práce mám cca 60% okresky, 10% dálnice a 30% město.
Výkon je celkem plynulý v celém spektru otáček. Není zde nějaká turbodíra, na kterou jsem byl zvyklý u dieselu. Na co si naopak zvykám je využívání širšího rozsahu otáček. Tam, kde jsem s dieselem končil, má benzín pořád co nabídnout. Pokud chcete výkon je potřeba si podřadit a okusit vyšší otáčky. Další věc, co mě překvapila, je poměrně citlivý plyn, který mě ze začátku při rozjezdech pořád hnal otáčky do nejvyšších hodnot. Rozvod motoru je zde řešen řetězem, takže odpadá klasická výměna rozvodového řemene. Výrobce pouze stanovuje kontrolu rozvodů po určitých intervalech.
Motor pohání benzin s oktanovým číslem 95 z nádrže, která pojme 50l. Nádrž je umístěna mezi předními sedačkami. Má to určité výhody a nevýhody. Výhodou je ušetření místa pod zadními sedačkami, kde bývá umístěna častěji. Nevýhodou je, že přímo v nádrži se nachází palivový filtr, který pokud chcete měnit, musíte demontovat středový tunel mezi sedačkami. Filtr šel určitě umístit jinam. Tohle Honda úplně nedomyslela. Navíc palivový filtr je mimo Hondu téměř nesehnatelný.

PŘEVODOVKA

Vůz je vybaven manuální šestistupňovou převodovkou. Dráhy řazení jsou tak akorát. Osobně mám akorát výhrady k pětce a šestce. Mezi těmito stupni bych čekal větší rozmezí tak, aby se dala šestka řadit později a daly se tím snížit třeba na dálnici otáčky na nějakou nižší úroveň.
Jinak si musí člověk s řazením trochu vyhrát. Jsem zvyklý už z předchozích aut používat meziplyn, ale tady je celkem těžké odhadnout správné otáčky po přeřazení. Trochu v tom ale hraje roli i opotřebená spojka, kterou budu časem měnit, protože sem tam prokluzuje.
Zpátečka se zde řadí úplně vpravo a dolů. Není nutné při jejím řazení řadicí páku zamačkávat nebo mačkat nějaké tlačítko. Je jednoduše blokovaná, od určité rychlosti vpřed. Níže jsou ideální a maximální rychlosti pro řazení jednotlivých stupňů.

Rychlostní stupeň / normální akcelerace / maximální přípustné rychlosti

RS1 15 km/h 57 km/h
RS2 35 km/h 97 km/h
RS3 50 km/h 139 km/h
RS4 75 km/h 172 km/h
RS5 100 km/h 213 km/h

INTERIÉR

Interiér je stejně extravagantní jako exteriér auta. Celá palubní deska působí spíše jako z vesmírné lodi. Na první pohled se zdá, že tlačítka jsou rozházena po palubní desce bez nějakého většího smyslu. Ale zdání klame. Vše je umístěno tak, aby to bylo maximálně přístupné. Kvalita plastů a jejich slícování na dobré úrovni. Samozřejmě nějaké to zavrzání se občas někde ozve, ale to si myslím, že je o každé ojetiny normální.
Palubní štít se skládá ze dvou pater. Spodní obsahuje velký modře podsvícený otáčkoměr, stav paliva a teplotu vody. Dále je zde uprostřed otáčkoměru multifunkční palubní počítač, kde najdete údaje o venkovní teplotě, najeté kilometry, dojezd, průměrnou spotřebu, čas jízdy, průměrnou rychlost a další. Různé věci se dají v menu počítače ještě nastavovat. Základní jazykem je zde angličtina. Nastavit se dají i jiné jazyky, češtinu zde ale nenajdeme. Na horním patře se nachází modře podsvícený digitální ukazatel rychlosti. Musím říct, že tato poloha se mi líbí, řidič má rychlost pořád v zorném poli a nemusí moc sundávat oči z vozovky. Vedle rychlosti najdeme ještě zelené a červené indikátory. Zelené nám říkají podle počtu teček, jak moc ekonomicky jedeme. Červené se rozsvěcují, když ženeme auto do nejvyšších otáček. Oba indikátory jdou přes palubní počítač vypnout. Při jízdě v noci se hlavně otáčkoměr zrcadlí v čelním skle, což může být pro někoho nepříjemné.
Vpravo i vlevo od otáčkoměru najdeme sérii tlačítek. Vlevo je to zejména červené startovací tlačítko. Startování probíhá možná zbytečně složitým způsobem. K vozu je standardní klíček, který je potřeba zasunout a otočit do druhé polohy. Pak se teprve mačká červené tlačítko. Vpravo pak najdeme ovládání větrání a klimatizace. Klimatizace je zde vzhledem k výbavě Executive dvouzónová.
Samotnou kapitolou je multifunkční volant. Je opravdu velmi pěkně vymyšlený i funkční. Průměr věnce je tak akorát. Na volantu najdeme ovládání audio-systému, tempomat, ovládání palubního počítače a u tohoto modelu auta i tlačítka k ovládání vestavěného handsfree a hlasového ovládání. Páčky pod volantem jsou klasické. Pravá slouží pro stěrače a blinkry, levá pro světla včetně mlhovek. Stěrače se dají zapnout i do pozice auto, kdy stírají v závislosti na informacích od dešťového senzoru.
Audio-systém tvoří CD mechanika s možností přehrávání MP3 souborů. Kvalita vestavěných reproduktorů je spíše průměrná. Na obrazovce navigace se dají spravovat i jednotlivé složky s alby. Co mi zde chybí je USB konektor pro připojení zařízení s vyšších kapacitou. V novějších ročnících se ale už dával do schránky pod loketní opěrkou.
Na řidičových dveřích je klasická sestava tlačítek pro ovládání oken, nastavení zrcátek plus jedno pro jejich elektrické sklápění. Zrcátka se bohužel sklápějí pouze na povel od tohoto tlačítka. Lepším řešením by bylo sklopení spolu se zamčením vozu. Na spolujezdcových dveřích je kromě ovládání okna ještě ovládání jeho teploty, takže si sám může nastavit teplotu, která mu vyhovuje.
Vůz je v tomto případě ještě nadstandardně vybaven vestavěným navigačním systémem od Hondy. Samotné pokyny probíhá v angličtině. Při použití aktuální verze map je navigace použitelná. Celý systém se ovládá joystickem pod hlavní obrazovkou. Ovládání je vymyšleno intuitivně, osobně jsem návod nepotřeboval. Vedle navigační obrazovky je zde ještě jedna menší, kde jsou hodiny, obě nastavené teploty ve voze a informace o puštěném rádiu nebo CD.
Celý vůz je vybaven dostatkem odkládacích přihrádek. Před spolujezdcem je schránka klimatizovaná pro uložení nějakého nápoje. Zároveň obsahuje i DVD mechaniku pro mapové podklady k navigaci. Další velký prostor je pod loketní opěrkou.
Sedadla vozu jsou velmi pohodlná a to i pro delší cesty. Nejsou to žádné sportovní Recara s velkýma ušima po stranách, ale i přesto nabízejí dostatečné boční vedení. Přední sedačky jsou navíc vyhřívané.
Z venku auto vypadá, že uvnitř nebude dostatek místa. Ale zdání klame. Zejména na zadních sedačkách je opravdu dostatek místa. A místa si můžete udělat v autě ještě více. Zadní sedačky jsou vybavené systémem Magic Seats, kdy opěrku lze sklopit a udělat téměř rovnou podlahu a zvětšit tím kufr nebo sedák zvednout, zajistit a pak máte vzadu místo pro větší krabici nebo i jízdní kolo. Velikost kufru je pro mě přijatelná, protože obvykle toho v něm moc nevozím. Je i o něco větší než v předchozím Golfu. V kufru najdete ještě pod víkem dolní přihrádku, kde může být uloženo úzké dojezdové kolo. Moje auto bylo ale vybaveno pouze lepící sadou, kterou jsem už nahradil plnohodnotnou rezervou. Klasická rezerva se ale nevejde do spodní schránky, takže zabírá místo nahoře.
Co se týká pasivní bezpečnosti, najdete zde 8 airbagů, předpínače bezpečnostních pásů a aktivní opěrky hlavy.
Na čem se mělo ještě v interiéru zapracovat je jeho odhlučnění. Při vyšších otáčkách motoru je hluk uvnitř až moc patrný. Co najdete v minusech asi v každé recenzi na Civica je špatný výhled přes zadní okno, s čímž mohu jen souhlasit. Zadní okno dělí integrovaný spoiler, takže ve vnitřním zrcátku vidíte spodek a vršek auta za vámi. To, jestli zrovna nedává třeba blinkr, nevidíte. Je to bohužel daň za zajímavý design. Tuto nevýhodu aspoň trochu kompenzují velká vnější zrcátka. Zároveň díky horšímu výhledu dozadu se i hůře parkuje do podélného stání, odhad vzdálenosti je prostě horší. To řeší parkovací senzory, které ale u mého vozu nejsou. K negativům bych ještě přidal celkem široký A sloupek. Zejména, když odbočujete vlevo, tak se Vám lehce může stát, že se za něj schová chodec na přechodu.

Silné stránky

Přijatelný výkon/malá spotřeba
Prostorný interiér
Skvělý design
Dobrá výbava

Slabé stránky

Tvrdý podvozek
Ceny náhradních dílů
Horší odhlučnění interiéru
Výhled přes zadní okno

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Servis převážně v servisech v blízkosti mého bydliště, se kterými mám dobré zkušenosti. Autorizovaný servis případně jen pro nákup dílů.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Vůz jsem kupoval v autobazaru AAA. Bazar jsem si vybral proto, že tam měli největší výběr a já chtěl auto vybrat co nejrychleji po prodeji svého minulého. Když jsem zjišťoval, jestli je předem vyhlídnuté auto na internetu na pobočce, kam jsem se chystal, bylo mi slibováno všechno možné, že pokud přijdu ještě dnes a auto si vezmu, dostanu slevu a ještě třeba dárek v podobě navigace. Nic z toho pak pravda nebyla.
Vůz jsem si pak na pobočce našel a prohlédl. Pak jsem vyhledal nějakého volného prodejce, aby mi auto ukázal. Čekal jsem, že mi o autu něco řekne, i když jsem měl o něm nastudováno už docela dost. Bohužel mi toho moc neřekl. Když jsem se ptal, zda auto bylo bouráno, jelikož mělo na kufru trochu jiný odstín laku, bylo mi řečeno, že takové záznamy tam nemají. Samozřejmě na první pohled bylo jasné, že na jeden bok vzadu bylo ťuklé. Auto jsem si tedy po všeobecné prohlídce, zkušební jízdě a prohlídce na zvedáku vzal. Ještě se mě snažili přesvědčovat, zda auto nechci na úvěr, že to bude výhodnější. No asi jak pro koho. Nebrat si dnes něco na půjčku není asi moderní.
Pak jsem šel sepsat smlouvu, samozřejmě s někým jiným. Má to svoje důvody. Jeden se může vymlouvat na druhého, že to říkal ten druhý. Pak mi bylo řečeno, že je zde poplatek za přepis vozu, jeho prověření a další. Za těchto pár věcí si účtují 2590 Kč. Na toto Vás ten minulý pán nějak zapomene upozornit. Dále zjistíte, že v autě není žádná povinná výbava a jestli nechcete jet s technicky nezpůsobilým vozem, tak si musíte koupit jejich povinnou výbavu a to Vás přijde na dalších 500 Kč. Zároveň Vám nabídnou pojištění pro různé druhy poruchy. Pojištění je dá se říct zdarma, pojištění zaplatíte, ale sníží se Vám o to cena vozu. Uzavřete si povinné ručení, které aspoň v rámci různých slev vychází docela příznivě. Pak se vrhnete na smlouvu, tedy nejdříve na technický popis vozu. U toho jsem se nestačil divit. Auto tam bylo značně podhodnocené, různé věci zaškrtnuté, že nefungují, i když při mé prohlídce fungovaly. Zároveň bylo vozidlo zařazeno do takové kategorie, že by možná ani neprošlo technickou. Řekl bych, že důvodem je pak snazší odmítnutí jakékoliv reklamace. Já si nechal různé věci v tomto popisu opravit, s tím nebyl moc problém. Zároveň se tam objevilo zaškrtnuto, že auto bylo bouráno. To je zajímavé, před chvíli mi ten pán říkal, že o tom nemají záznamy.
Pak se Vám dostane do rukou smlouva. No smlouva, on je to vlastně jen jeden list papíru s nejdůležitějšími iniciály a s odkazem na všeobecné podmínky. Ty jsem si musel vyžádat, abych si je přečetl. Tam se samozřejmě dočtete různé zajímavé věci. Podle některých článků by bylo velmi obtížné něco reklamovat. Často by záleželo hodně na libovůli prodejce nebo na nějakém znaleckém posudku. Smlouvu jsem podepsal, ale z předchozího jednání jsem byl značně rozladěn.
Bohužel i zde se mi potvrdilo, že i tento u nás největší autobazar nevybočuje z podprůměrného standardu.