Škoda Felicia 1.3 MPI

Hodnoceno: 16× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Už jako malý kluk jsem se zajímal o auta, znal jsem všechny značky i modely, které byly na českých silnicích k potkání. Měl jsem i všechny modely Burago, které existovaly. Samozřejmě jsem měl vždy nějaký momentální zájem, něco, co mi vydrželo maximálně pár měsíců, ale auta se mnou šly od raných dětských let až doteď. Je pravda, že v pubertálních letech šly auta trochu do pozadí, ale pak jsem z nudy koukal na televizi (na tu totiž skoro nekoukám), přepínal jsem stanice a najednou tam skočila Prima Cool a nějaký program o autech. Koukám do programu - nějaký Top Gear. Ten díl jsem dokoukal a pořadem nadšen jsem okamžitě vyhledal další díly a stal jsem se jeho věrným fanouškem. To jsem měl po sedmnáctých narozeninách a tak jsem pomalu začal snít, čím bych mohl jezdit, až si za rok udělám řidičák. V té době jsme měli jako rodinné auto právě tuto Felicii Combi, dřívější služební auto plzeňského pivovaru, které nahradilo naší starou světle modrou Škodu 125. Nečekal jsem, že mi ji budou rodiče půjčovat, tak jsem koukal na nějaké vylítané staré vraky, na které by mi stačil můj velmi skromný studentský rozpočet. Maximální cena kolem 35.000 Kč opravdu neskýtala mnoho možností, co by šlo koupit, navíc bych se pak nevešel do preventivních a ostatních nutných oprav. Koukal jsem samozřejmě i na vyšší cenové relace "co trh nabízí" a myslím, že jsem se za tu dobu poměrně dobře zorientoval na trhu ojetin, avšak bylo mi to houby platné. S mými blížícími se osmnáctými narozeninami začali rodiče uvažovat o koupi nového auta a já jsem si pomalu ale jistě začal zvykat na skutečnost, že auto, kterým budu jako začínající řidič jezdit, bude právě naše bílá Felda. Výběr nového rodinného auta se udál poměrně náhle, navštívili jsme (jako každý rok) říjnový autosalon v Praze na výstavišti, kde právě Škoda prezentovala "novou" Octavii Tour II. Rodiče uslyšeli na cenu a moje naléhání, abychom se šli alespoň podívat i ke konkurenci, bylo sice vyslyšeno, ale bohužel jsem se šli opravdu jen podívat a ne osondovat nabídky ostatních značek. Limit byl kolem 350.000 Kč a podmínky byla jediná - musí to být kombík (nákupy, sem tam dovolená) na benzín (malý roční nájezd, tátovy větší sympatie k benzínu než k naftě). U ostatních prodejců nabídky byly (ne že ne), ale ochota rodičů zkoumat je nebyla. Takové klasické české "jednou Škoda, vždycky Škoda". Tak jsme vybrali již zmíněnou Škodu Octavii Tour II, z mizerné nabídky barev vybrali světle modrou, z výbavy jsme si připlatili za klimatizaci a rádio (+ ještě něco málo) a začalo asi dvouměsíční čekání. Poté, co nová Octavia dorazila domů, všichni jsme v ní byli zalezlí a obdivovali jsme tu novotu, vůni, zpracování, materiály, barvu, prostě auto právě z výrobní linky. Nezvyk, když předchozí Stodváca i Felda byly ojeté (dosti ojeté :)). Zatímco zraky všech byly neustále upírány na Octavii, která se zabydlela v garáži, můj zrak se začínal pomalu otáčet k Feldě. Byla zima a stála na dvorku po sněhovou čepicí, která chvíli tála, tu zas namrzala. V mrazu jsem ji nemohl opečovávat zvenčí, tak jsem byl alespoň zalezlý uvnitř a leštil palubku, luxoval sedačky, kufr, pucoval všemožné zákruty, kde se za ta léta provozu usadil prach. Původně měla jít Felda z domu, ale pak rodičům došlo (s mými menšími poznámkami), že když máme na dvorku dvě auta, proč se jednoho zbavovat, abych si za chvíli (měl jsem těsně před osmnáctinami) přivezl domů nějakou popelnici, a tak Felda prostě zůstala. Poté přišla autoškola, osmnácté narozeniny, hned na to závěrečné zkoušky v autoškole a pak čekání na řidičák. Ani si nepamatuji, jak dlouho jsem čekal, ale bylo to jistě kolem 14 dnů. Hned po vyzvednutí papírů jsem se domluvil s tátou, že pojedeme s Feldou po okolí nějakou okružní jízdu - já jako řidič, on jako spolujezdec. No a jaké jsou mé dojmy? Tak tedy všechno popořadě.

Exteriér:

Nerad bych opakoval recenze ostatních Felicií zde na serveru, ale ono to asi nejde. Felicii zná opravdu každý, takže její vzhled nebudu popisovat. Každý na něj má nějaký názor. Někdo ho nazývá poslední hezkou škodovkou, jiný na její tvary nehezky vtipkuje. Já nepatřím ani k jednomu extrému. Vzhled se mi líbí, v mých očích v tomto směru předčí hodně aut, ale představu o dokonalém designu mám někde jinde. Rozhodně však nepatřím k těm, kteří se stydí, když je někdo vidí za volantem Feldy. Co jsem koukal, Felicie byly vyráběny v docela velkém množství barev, ale při pohledu na české silnice to není moc poznat. Vlastně mi přijde (ale je to jen můj skromný názor), že drtivě převažují červené a tmavě zelené. Ne, že bych proti nim něco měl nebo že by se mi snad nelíbily, ale já jsem rád, že ta moje je právě bílá, dodává jí to stále svěží vzhled. Nějaké barvy jsou v módě jen krátce - třeba ona zmíněná tmavě zelená. Nevím, že by třeba ještě byla v nabídce Škody (ale to opravdu jen přemýšlím nahlas, není to žádný závěr, na který jsem přišel důkladným prozkoumáním nabídky, pozn. autora). Oproti tomu bílá barva je stálice a (snad) na každém autě vypadá dobře. Pravda, každé projetí louží učiní předchozí hodinové leštění naprosto zbytečným, ale co už. :) Jak se ještě později rozepíšu, výbava nezahrnuje mlhovky, takže jízdy za mlhy jsou velkým dobrodružstvím. Jedno takové dobrodružství vedlo k okamžitému a jasnému závěru - potřebuju mlhovky. Namontovány by měly být do dvou týdnů. Poslední zmínku bych věnoval skutečnosti, jež nelze v žádné recenzi Felicie ani jiného staršího auta opomenout - korozi. Jako drtivá většina, ani můj kus nebyl ušetřen. Blatníky začínaly kvést, ale hůře na tom byly plechy po obou bocích nad zadním nárazníkem. Tam byly díry i skrz, takže následoval majitelům podobných aut známý proces s kitem, základovkou a sprejem v barvě auta. I když mám Feldu bílou a měl jsem i bílý sprej shodný s bílým lakem na Feldě, ošetřená místa jsou při pozornějším ohledání vidět (nejsou však tak nápadná jako to původní kvetoucí oranžové svinstvo).

Interiér a výbava:

Stejně jako exteriér, ani interiér nepůsobí po těch letech vyloženě zastarale. Všechno je zakulacené, žádné ostré hrany ve stylu osmdesátých let. Vypsání výbavy mého vozu (LX) bude velmi stručné. Rádio, otáčkoměr (a žádný orloj, i když myslím, že po faceliftu byl otáčkoměr v základní výbavě)... No a to je tak všechno. Auto nemá posilovač řízení ani jiné vymoženosti s třípísmenkovými zkratkami, žádný airbag, žádné mlhovky, žádný palubní počítač (který už se nyní ani nedá sehnat). Prostě čtyři kola, patery dveře, sedačky pro čtyři až pět lidí a jeden dvouramenný volant. Sedačky mi nepřijdou (jako mnoha majitelům Felicií) tvrdé nebo nepohodlné, ale musím uznat, že by mohly mít trochu lepší boční vedení (ne, že by to výkon motoru či moje jízda vyžadovaly, ale pro příjemný posez by to nemuselo být špatné). Náznak jemného bočního vedení sedačky mají, ale... zůstalo to jen u toho náznaku. Za tu porci kilometrů, co má Felda za sebou (přes 185.000), nejsou sedačky nějak zdeformované či poškozené, s výjimkou sedačky u řidiče. V době, kdy jsem auto přebíral, byla prosezená a rozpadlá, sedák držela v původní poloze pouze kulatina, které se to dařilo jen stěží. Bylo to dáno tím, že - jak jsme byli při kupování v bazaru upozorněni - původní majitel, resp. řidič, byl velmi statné postavy a během 100.000 kilometrů, které s autem najezdil, si jeho váha vybrala daň na stavu sedačky řidiče. První věc, do které jsem investoval, byla nová sedačka řidiče. Zajel jsem na vrakoviště do vedlejší vesnice a koupil jsem za 500 Kč velmi zachovalou sedačku. Problém ale byl v tom, že byla nehorázně zaneřáděná. Obvyklý bordel (hlína a tak různě) se prolínal se šmírem a jinými horšími nečistotami (které se tam dostaly pro mě záhadným způsobem a jistě byly přiživeny i skladováním na vrakovišti). Nejsem žádný citlivka a špína mi nijak zvlášť nevadí, u této sedačky jsem docela váhal, zda ji koupit a případně čím bych to z toho dostal. Pan majitel měl před sebou váhavého, ale přitom potencionálního zákazníka, navíc mně se nechtělo hledat jiný vrakáč a tak jsem jím byl přesvědčen, že když si někde za pár peněz koupím čistící prostředek na silně znečistěné motory, umyji tu sedačku raz dva. Tak jsme si plácli, byl jsem o pouhých 500 Kč chudší, po návštěvě dalšího obchodu, kde jsem kupoval onen čistící prostředek, chudší ještě o pár korun a po příjezdu domů jsem se pustil do díla. Sedačku jsem pokropil vodou, postříkal tím prostředkem a pořádně přejel kartáčem. Po spláchnutí vodou jsem tento postup opakoval ještě asi dvakrát. Nakonec přišlo čistění jarovou vodou a několikadenní sušení, jelikož sedačka se dala ždímat. Ale co na tom, když byla krásně čistá. :) Vyndání staré a namontování nové bylo otázkou několika minut, jelikož spočívalo pouze ve šroubování několika šroubů. Nakonec jsem přendal i potahy ze staré na novou sedačku a jediný patrný rozdíl byl v lepším posezení za volantem. A i v tom, že jsem konečně viděl i na kapotu (a že nejsem trpaslík :)). I když by se zdálo, že jsem měl se sedačkou vyhráno, byla tu ještě jedna bolístka - potahy. Vzhledem k tomu, že sedák staré sedačky se několikrát utrhl a propadl na podlahu, gumičky na úchyt potahu byly utržené. Tady si naštěstí vzala slovo babička a gumičky pevně přišila, takže tímto jí ještě jednou děkuji. Další investicí byla změna originálního Blaupunkt rádia na kazety, jehož labilní funkčnost byla dostatečnou záminkou pro jeho výměnu, za nové rádio Sony s CD a MP3, s nímž jsem velmi spokojen. Původní gumové koberce mě štvaly od té doby, co jsme Feldu koupili a jelikož jsem při procházení recenzí zde na MACZ viděl, jak nové koberečky pozvedly úroveň interiéru, byla naprosto logickým vyústěním této situace koupě nových textilních koberečků. Věděl jsem, že na internetu jsou k mání textilní koberečky přímo na míru do Felicie, ale v době, kdy jsem měl akutní nápad koupě nových koberečků, jsem byl v Globusu, procházel potřebami pro auta a narazil jsem na pěkné textilní koberečky. Jediný problém byl, že tam nebyly na Feldu. Byly pro Octavii, Roomster, Fabii, ale ne na Felicii. Tak jsem si se slovy "Jak velkej rozdíl v tom může být?" vzal koberečky na Fabii. Celou cestu domů jsem o tom přemítal a nakonec jsem je tam hned dal. Jasně, že pasovaly, přece mám odhad, ne? :) Uznávám, že místy jsou trošku větší, než bych potřeboval, aby seděly perfektně, ale nakonec to nebyl takový problém, jelikož ty koberečky se pěkně tvarově přizpůsobily. Jak mnozí zmiňují, ani já nejsem příznivcem tuzingu ani tuningu (avšak nad mizivým procentem takto zmrzačených vozů se dá někdy uznale pokývat hlavou, to ne že ne), takže neplánuji žádné obrovské investice do spojlerů á la žehlicí prkno nebo do hustodémonsky krutopřísných širokých závoďáckých nárazníků, ani interiér nehodlám přeměnit na pojízdnou pouť s padesáti reproduktory, přičemž z každého zní jiná písnička a basáky zajišťují otřesy auta. Pokud mám do tohoto auta něco investovat, budou to menší investice, které Feldě prospějí ať už v rovině praktické či estetické. V kufru pod kobercem je sololit, který má zajistit rovnou podlahu kufru. Jelikož ale sololit není z nejpevnějších materiálů a podlaha kufru je namáhaným místem, jelikož se tam každou chvíli něco převáží (zvlášť když plnila svoji roli jako služební auto), stalo se nevyhnutelné - sololit se propadl. Nebylo to nic strašného, sololit byl po okrajích jen popraskaný, ale nepotřebuji mít podlahu kufru vypadající jako hladinu rozbouřeného moře. Nechal jsem si u tedy táty v práci uříznout za 40 Kč sololitovou desku 70x90 cm, pilou a pilníkem ji upravil do odpovídajících tvarů, vyvrtal dírky na čudlíky, kterými je ten sololit připevněný ke koberci a pak jsem sololity vyměnil. Ještě jsem tam zespodu přilepil proužky z koberce, aby to při jízdě netřískalo o plech. Upřímně řečeno, jsem zvědavý, jak dlouho to vydrží, než se to zase propadne. :) Chtěl bych tedy ještě třeba předělat vnitřní osvětlení na LED, ale zde si jsem téměř jist, že na to nedojde, protože v této oblasti nejsem nikterak erudovaný a žádného kamaráda nebo známého, kdo by mi s tím pomohl, nemám. Také jsem uvažoval o tom, že udělám něco s řadicí pákou. Nová manžeta, popřípadě nová hlava řadicí páky, jelikož na obojím se podepsal zub času. Tady ale zase nevím, zda by vše pasovalo jak má, aby s tím nebyly další zbytečné problémy.

Motor, řazení, jízdní dojmy:

Pod kapotou Feldy burácí benzínová 1.3 MPI s výkonem 50 kW (67 koní). Není to nijak oslnivé číslo, ani na silnici to nedělá divy, ale koneckonců tento motor nebyl stvořen pro závodění. Jako začínajícího řidiče mě vlastně i kontroluje, abych moc nepřekračoval limity na našich silnicích (a že se mu to často daří :D). Pokud jedu sám, popřípadě maximálně se spolujezdcem, motor s autem problém nemá, nicméně nezastírám, že nějaká ta menší síla navíc by se hodila, například při předjíždění. Předjíždění je potřeba si řádně promyslet, ne-li rozmyslet. Cyklisty předjíždím poměrně v pohodě, nějaký ten traktor taky dám (tady už je potřeba delší předjížděcí dráha), předjíždění ostatních aut je většinou nemyslitelné. Jednak většinou nespěchám, a tak se pokorně zařadím za nějakého toho loudu a počkám si až bude odbočovat on nebo já, a za druhé bych ani moc předjíždět nemohl, protože je potřeba podřadit na trojku (klidně i na dvojku, pokud se tam vejde) a motor pak táhnout až do 5.000 otáček, kde se skrývá maximum výkonu a taky maximum hluku. Ten je ve zmíněných otáčkách docela nepříjemný, ale mám svůj recept, jak ho eliminovat - stačí otevřít naplno okno, pustit rádio o trochu víc nahlas a motor přes ten aerodynamický hluk kombinovaný s rádiem ani neuslyšíte. :D S plynem na podlaze však udělám nejen vzdušný vír za sebou, ale i pořádný vír v nádrži, takže kromě obrovského přílivu adrenalinu přichází na nejbližší benzínce i slušný odliv financí. Reálnou spotřebu jsem ještě nepočítal, ale chystám se na to až někdy zastavím u benzínky. Pokud v autě jedou tři nebo čtyři lidé, tak to poznám podle dvou faktorů - ve vnitřním zpětném zrcátku je uvidím, jak sedí na zadních sedačkách a taky to poznám podle toho, že auto se stane línějším. Musím více šlapat na plyn, předjíždění cyklistů se ztíží, předjíždění traktorů musí být na delší rovince než při prázdném autě a na ostatní auta si už nemohu troufnout ani s pořádně vytáčeným motorem. Pokud se k těmto lidem přidají i zavazadla, dílo zkázy je dokonáno. Auto je líné jako lenochod, motor se v nižších otáčkách (pod 2.500) dusí, ve vyšších otáčkách řve a vůbec nejde za plynem. Pokud je tato jízda delší, nezbývá mi nic jiného než smutně pozorovat ručičku teploměru chladící kapaliny, jak si to šine nahoru. Potom nastává známá a v letním období zatraceně neoblíbená metoda chlazení - otevřít všechna okna a pustit naplno větrák na nejvyšší teplotu, dokud se cestujícím neudělá blbě. :) Brzdy jsou podle mě na výkon auta dostačující, ale mohly by být ostřejší (něco s nima totiž asi mám, za týden jdou do servisu). Naučil jsem se ale díky nim nechávat si opravdu bezpečnou vzdálenost před přede mnou jedoucím vozidlem. Takové brzdy bych doporučil více řidičům - takových blbečků, co se mi tlačí na zadek jsem už potkal... Další oblastí, kde si velká porce kilometrů vzala svoji daň, je řazení. Má obrovské vůle, na neutrálu se klacek kýve jako kyvadlo, při zařazených rychlostech (zejména u trojky) to není o moc lepší. Při podřazování z trojky na dvojky sebou auto vždycky cukne. Myslel jsem, že prostě jen neumím podřazovat a tak jsem zkoušel pouštět spojku různě rychle a citlivě, zkoušel jsem i podřazovat při různých rychlostech a zjistil jsem, že aby auto necuklo při podřazování z trojky na dvojku, musím jet zhruba 20 km/h. Nejhůře je na tom řazení zpátečky. V dobré čtvrtině případů tam ta zpátečka prostě nevleze. Klacek je na správném místě, ale po přidání plynu jen vytáčím motor, auto nejede a když jde někdo kolem, připadám si jak nějaký mamlas co jen tůruje motor. Vzhledem k tomu, že nemám moc možností porovnávat, nepřijdou mi jízdní vlastnosti katastrofické, ale poměrně dobré. Na pneumatikách 165/70 R13 drží stopu docela pěkně, dokud nezačne foukat vítr. Malé pneumatiky téměř z koloběžky jsou na rozmlácených cestách za trest, každá menší díra znamená velké otřesy auta a obavy do čeho jsem to zase vjel a jen se děsím chvíle, kdy zapadnu na nějaké polní cestě. Do zatáček nepozoruji velké náklony dokud jedu rychlostí v mezích zákona. V zatáčkách při rychlostech vyšších než optimálních pro danou zákrutu mě děsí skutečnost, že auto si na jedno přední kolo klekne a to to druhé zadní se skoro zvedne od země. Tohle se mi stalo asi dvakrát a od té doby jezdím v zatáčkách příkladnou rychlostí. Absence posilovače řízení ze mě dělá oblíbenou atrakci pro lidi, kteří procházejí kolem místa na parkovišti, ze kterého vyjíždím. Ručkování od jedné krajní polohy do druhé mi dá celkem zabrat. Neumím si představit, jak nějaké drobné slečny, které právě vylezly z autoškoly, s tím volantem zápasí. Při jízdě není znát, že auto posilovač nemá, takže mě to tak netrápí, ale jak říkám, na parkovištích si připadám jako hlavní hvězda z grotesky.

Závěrem:

Pokud jste v mé recenzi narazili na chybnou informaci, omlouvám se, jelikož jsem recenzi psal z hlavy a bez internetu a různých příruček. Nebylo mým záměrem vydat mé názory za nějaké dogma a nechci, aby to tak nějaký chytrák vzal. Nechtěl bych, aby má recenze vyzněla tak, že se mi Felicie nelíbí, jak po těch všech letech je všechno opotřebované a tak podobně. Já jsem rád, že mám nějaké přibližovadlo, na kterém se mohu rozjezdit, se kterým mohu jet do školy, na brigádu, kamkoliv. Jsem rád, že už nemusím být neustále odkázaný na autobusy s děravými jízdními řády. Jistě, auto má svoje mouchy, ale to, že je nejrozšířenější (i když už asi ne na dlouhou dobu) na našich silnicích, znamená více výhod, například levné a všude sehnatelné náhradní díly. Taky se mi líbí jednoduchost tohoto auta. Je ale pravda, že já si ji moc neužiji. Táta je sice vyučený jako opravář zemědělských strojů a s naší bývalou Škodou 125 si hrál se šroubovákem a kladivem, ale do Felicie si už moc netroufá šťourat, přeci jen už je zde nějaký ten drátek navíc a táta elektrice moc nerozumí. To je pro mě špatná věc, protože ty základní vědomosti do čeho kde bouchnout a co jak rozebrat a zase dát dohromady mě nikdo nenaučil a nechci se do toho pouštět sám, abych něco nepodělal. Recenzi do budoucna plánuju doplnit, především tím, co na autě změním, jak bude probíhat jeho "personalizace".

Silné stránky

- prostornost
- velký zavazadlový prostor
- dobrý výhled z vozu vzad i přes A-sloupek
- jednoduchost
- levný provoz
- levné náhradní díly

Slabé stránky

- při předjíždění slabší výkon motoru
- slabá světla (při jízdě za tmy jezdím v podstatě permanentně s dálkovýma, někdy je musím na vteřinku zapnout i v neznámé špatně osvětlené vesnici)
- koroze

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Asi před rokem ztrácel motor výkon, nešel do otáček a nikde na internetu jsem nenašel odpověď. V servise si s tím taky moc nevěděli rady, vyměnili snad polovinu motoru než našli řešení. Napsal bych, čím to bylo, ale nepamatuji si to. Až si vzpomenu, tak to sem dopíšu.

Jinak v servisu bylo všechno v pořádku, různé běžné opravy jako například výměna oleje.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Jelikož jsme auto kupovali, když mi bylo asi 14 let, tak si podrobnosti vůbec nepamatuji, ale vím, že táta ten bazar docela vychvaloval, že byli solidní atd.