Honda FR-V BE1, 1.8i-VTEC

Hodnoceno: 7× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Honda FR-V

Pro Evropany ne tolik známý model značky Honda a vlastně ve své kategorii malých MPV i vcelku výjimečný. Je to totiž jedno ze dvou aut, které nabízejí konfiguraci plnohodnotných sedadel 3+3. Tzv. japonská "Multipla" (V Asii k nalezení jako Honda Edix a to i s 4x4 pohonem) je ale subjektivně mnohem hezčí na pohled, pouze zepředu přiznává svojí rozměrnou, širokou kabinu pro 3 cestující v řadě. Auto se nabízelo od nějakého roku 2005 až do konce výroby bez nástupce v roce 2009. FR-V prošlo v roce 2008 faceliftem, kdy se také změnila nabídka motorů. Dřívější benzínový 1.7 a 2.0 nahradil novější 1.8i-VTEC (R18A1) se 140k výkonu. 2.2i-CTDi zůstal vesměs beze změn. Já jsem si pořídil právě ojetou 1.8, jelikož na diesel, který by se k tomuto autu asi hodil více, nemám takový nájezd ani charakter cest. Auto s námi bylo skoro 3 roky a nahradilo náš předešlý Jazz, než jej nahradil značně novější Civic Tourer, ale to je zase jiný příběh.

Článek je rozdělen do kapitol, které by měly vystihovat silné a slabé stránky tohoto vozu, takže se pohodlně usaďte, jdeme na to.

1. Nezmar do města

Honda FR-V je jasně cílená na pohyb s dětmi po městě a okolí. Je poměrně kompaktní, se svojí délkou ‎4,3m se vejde do každého parkovacího místa, kam byste se horko těžko cpali s kdejakým delším kombíkem. Má malý poloměr otáčení, při troše šikovnosti se dá o točit přes dva širší pruhy. Převodovka zpřevodováním odpovídá té době, kdy se ještě tolik neřešili emise (EURO4). První a druhý stupeň je relativně krátký a dovoluje tak rychlou akceleraci, ale také častější řazení a vytáčení motoru. Osobně shledávám delší zpřevodování v novějším Civicu 9. generace lepším, obzvláště s ohledem na plynulé rozjezdy a každodenní používání ve městě, i přes citelnou ztrátu živosti a kroutícího momentu. V kabině také sedíte o chlup výš, než v běžném sedanu či hatchbacku, nastupování je tak velmi komfortní a to včetně výhledu kolem sebe. Je to takový MPV crosssover.

2. Dodávka nebo mamataxi

Díky své konfiguraci 3+3 a integraci ISOFIXu do prostřední přední a dvou bočních zadních sedaček lze poměrně bez problému převážet 3 děti. Taktéž 2 zadní dětské sedačky stále nechávají prostor pro dospělou osobu na samostatném a posuvném sedadle uprostřed. Ale fantazii se meze nekladou a konfigurací se tu nabízí více. Přední sedačku spolujezdce lze například sklopit do roviny a vytvořit tak lůžko, kde si můžete pohodlně natáhnout nohy. Se sklopené prostřední přední sedačky se pak stává stoleček se 4 výklopnými držáky na nápoje a tak dále. Po sklopení zadních sedadel do naprosté roviny se z auta stává dodávka schopna uvézt 1600 litrů v kufru a ještě 3 osoby vpředu. Sedadla ale díky tomu nemají výrazné boční vedení, aby se dalo jednodušše přesouvat z jednoho na druhé. V kabině také jako řidič a spolujezdec sedíte trochu atypicky blíže ke dveřím a pro silnější osoby to může působit lehce ztísněně. Díky tomu je el. ovládání oken přesunuté na palubní desku vedle volantu, kam se musíte více natáhnout a není tak snadno po ruce, ale je to jen otázka zvyku.

3. Cestování v krabici od bot

Na dálnici se auto cítí jako ryba ve vodě do maximálně cca 120-130km/h, poté je již výrazněji slyšet i cítit odpor vzduchu a tak krabicoidní tvar akceleraci příliš nepomáhá. Pokud se nebojíte řadit a motor vytáčet (Zde to není problém, je to Honda a motor podává max. výkon až kolem 6tis otáček), tak je možné auto rozhýbat až k nějakým 180km/h celkem bez obtíží, ovšem jen na rovince a s větrem v zádech. Řazení je přesné a nachází se netypicky vedle volantu na palubní desce. Sedadla, ačkoli se jeví jako nepohodlná, tak pohodlaná naopak jsou až překvapivě. Ani po 7h cestě vás záda ani nohy tolik nebolí. Dost tomu napomáhá přirozený "dodávkový" posed jako když sedíte na židli. FR-V má odkryté podběhy předních kol, aby se vešla dlouhá tyč řízení s hydraulickým posilovačem. To ovšem znamená mírně zvýšený hluk od přeních kol. Podvozek je komfortní a slušně utlumený, typický spíše pro SUV. Jízda je díky širokému rozchodu kol v zatáčkách velmi stabilní. Brzdy jsou pocitově slabší a posilovač spíše měkčí s asistentem nouzového brždění. Je potřeba je udržovat v dobrém stavu. Ruční brzda je bubnová uvnitř kotouče.

4. Ještě z doby tlačítkové

Jen doplním, že se jedná o poměrně ne(nad)standardní výbavu Comfort Lifestyle (základ výbava Trend + 12V zásuvka v kufru, Alarm, Loketní opěrka vzadu, AUX, Tempomat, Ovládání rádia na volantu, Boční lišty v barvě, Carbon Design obložení, Střešní podélníky, Kožený volant, Mlhovky, Premium-Sound-System s měničem na 6CD a 2 přídavnými repro vzadu, Ztmavené okna vzadu, Dešťový senzor). V autě je sice "palubní počítač", ale vlastně nic neumí. Krom dojezdu, spotřeby, teploty a ujetých kilometrů zde nic jiného neuvidíte. Radio má vlastní displej a ovládá se i z volantu. Plyn je již řízen elektronicky, takže je zde lehká prodleva na sešlápnutí, ale s dnešními auty se to nedá srovnávat. Tempomat je klasický a klimatizace automatická jednozónová.

5. Je to stále Honda

Pokud víte, co to znamená jezdit s Hondou, tak netřeba číst dále. Pro neznalé problematiky se jedná o kombinaci sportovní DNA s praktičností a nevšedností, která se v Evropě NEnachází všude kolem. Honda si zatím vyvíjí motory sama a nespoléhá tak na různé aliance a spolupráce s jinými automobilkami, takže se s nimi ve vozech jiných značek nesetkáte. Motor z řady R18, je asi jeden z nejspolehlivějších atmosférických benzínů s nepřímým vstřikem, kterým Honda osazuje i např Civiky 8. a 9. generace. Větší, ale technicky shodný R20, je ve všech benzínových CR-V 3. a 4. generace. Při nízké spotřebě si zachovává točivost a výkon graduje až před červeným polem. Max. točivý moment se nachází už kolem 4tis. otáček. 2.0i-VTEC v před-faceliftu byl sice o 10 koní výkonější a charakternější (motor z řady K, DOHC), ale také spotřebovával v průměru o 1 litr benínu na 100km více. Reálná spotřeba se pod mojí nohou pohybuje od nějakých 7,5l do 8,5l kombinovaně. Servis byl nutný pouze na opotřebovaných věcech jako jsou brzdy, nebo díra v kondenzátoru klimatizace a vše šlo řešit aftermarket díly za velmi rozumné ceny. Motor potřebuje jen sadu iridiových svíček jednou za 100 tisíc km a manuální seřízení ventilů k tomu. Jinak lijete jen olej a jezdíte. A to doslova, protože spotřeba oleje může být u ojetějších kusů lehce vyšší. Jako většinu Hond z Japonska i tuto ještě trápí rezavý mor. Nejčastěji postihuje zadní lemy a podvozkové komponenty.

Silné stránky

Variabilita prostoru, prostor obecně
Kompaktní velikost
Spolehlivost

Slabé stránky

Rez

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Klasika spotřební materiál - brzdy, filtry, svíčky podvozkové komponenty k tomu navíc proražený kondenzátor klimatizace od kamínku. Vše bylo dostupné jako aftermarket díly, není třeba kupovat originály v Hondě.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kupované ojeté od soukromníka