Fiat Croma 2,4 JTD 147 kW

Hodnoceno: 16× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Nehavarovaný vůz, koupený ojetý v Sezimově Ústí. Auto je po leasingu GE Money z Itálie. Je k němu veškerá dokumentace, jen s prázdnou servisní knížkou. V autorizovaném servisu Fiat, tady v Česku ale zjistili celou servisní historii, takže se dá říct, že něco jako servisku to má. Croma je ve výbavě Emotion, tedy v té vyšší. Je pěkně vybavená, přesto do maximální výbavy jí ještě pár věcí chybí. Při prvním pohledu na ní vás zaujme její výška, dlouhý přední a předlouhý zadní převis. Znám zapřísáhlé odpůrce vzhledu tohoto vozu, ale u mě to byla doslova láska na první pohled. Byl jsem schopný změnit směr jízdy, když jsem dojel Cromu. Prostě mi to nedalo a musel jsem jet alespoň chvíli za ní, abych si jí mohl pořádně prohlédnout. Pro mě je toto auto výrazem individuality a stylu. Podle mě Itálie byla, je a asi i bude mekou automobilové krásy.

Ale abych začal od začátku a pěkně popořadě. Auto je osazené naftovým pětiválcovým motorem s přímým vstřikováním paliva o objemu 2,4 litru, dvěma vačkovými hřídeli a čtyřmi ventily na válec. Disponuje výkonem 147kW (200 koníků) a úžasným točivým momentem 400 Nm. K motoru je připojeno turbodmychadlo s proměnlivou geometrií lopatek a šestistupňová automatická převodovka. Asi tu nemusím popisovat jak je na zvuku motoru znát ten pátý válec. Možná stejně jako u Fabie HTP je na chodu motoru hodně znát, že jí tam zase jeden chybí. Zvuk si člověk nejvíc vychutná při rychlejším rozjezdu. Když sešlápnu plyn, z podkapoty se ozve jen zahučení jako když bouchnete do včelího úlu. Auto pak vtáhne svou posádku do sedaček a vystartuje vpřed. Naopak při volnoběhu je znát, že se v motoru točí dvě vačky a spolu s pátým válcem dělají motor hlučenější. V porovnání s motorem 1,9 je to fakt znát. Pozor ale - hlučnější je, když stojíte vedle vozu. Kamarád, kterého občas vozím říká, že v tak tichém autě ještě neseděl. Při běžné jízdě motor uvnitř vozu téměř neslyšíte. To samé na dálnici. Tam slyšíte jen proudění vzduchu okolo karoserie a hučení pneu.

Teď něco málo k převodovce. Šestistupňový automat je úžasná věc. Pro někoho, kdo jezdí hodně po městě a zároveň po dálnicích je to idální záležitost. Upřímně řečeno, kdo by se vyžíval v neustálém kvrdlání fofrklackem a vyšlapávání spojky v nekonečných kolonách? Stejně tak na dálnici, kde při 110 km/h zařadí automat šestku a na předpisových 130 km/h točí motor necelých 2 tisíce otáček. V autě je ticho a díky vyššímu posezu tipuje každý rychlost podstatně nižší. Jediné, co bych této převodovce vytkl je poněkud pomalejší reakce na kick-down. Není to žádné dvouspojkové DSGéčko, ale klasický hydrodynamycký měnič a je to znát. V podstatě si člověk musí zvyknout, že při rychlejším předjíždění je třeba sešlápnout plyn tak o vteřinu dříve. Na druhou stranu, když už podřadí, tak zátah je skutečně brutální. 200 koníkové stádečko teprve v tento okamžik ukáže, co vlastně umí. A právě v tuto chvíli nedoporučuji dívat se na aktuální spotřebu. Je to mazec. Převodovka se sama přizpůsobuje stylu jízdy řidiče a při divočejší jízdě neváhá nechat motor trochu roztočit a řadí až ve vyšších otáčkách. A pokud potřebujete například opravdu hodně rychle předjíždět, podřadí třeba i o dva stupně najednou, otáčkoměr vylétne daleko do červeného pole a nějakou chvíli tam klidně zůstane. Pak stačí povolit plynový pedál a jen sledujete, jak převodovka řadí jednu vyšší rychlost za druhou a otáčkoměr se vrací zpět na svých 1500 až 2000 otáček. Samozřejmě máte k dispozici možnost manuálního řazení a občas jí též využiji. Zejména po delší jízdě z kopce, kdy převodovka sleduje jak dlouho a silně brzdíte a současně ví, že jedete z kopce. Pomáhá brzdit tím, že hodně podřadí a "nerada" řadí zpět vyšší stupně. Musíte jí buď pomoci manuálně anebo počkat, až kopec skončí a pojedete alespoň po rovině. Pak už tam "padají" rychlosti jak po másle.

Brzdy má podle mého soudu klasicky "fiaťácké". Pedál je při sešlápnutí trošku gumový, přesto obrázek peříčka na pedálu brzdy, který je v manuálu k vozu hovoří za vše. Brzdí jako ďas. Auto je obuté na 18 palcových litých kolech, přes které lze vidět, jak překvapivě velký je zadní kotouč včetně vnitřního chlazení. Porovnával jsem jeho velikost se Superbem, který má vzadu kotouče o poznání menší. Co se týká podvozku, tak ten naopak není klasický Fiat. Proč si něco nalhávat - unifikace vládne světu a tak z dob partnerství Fiatu s GM zdědila Croma podvozek po Opelu Vectra, včetně všech dílů u podvozku. Když jsem viděl Cromu popvé zespodu, tak mi přišlo až komické, že na výfuku je nápis General Motors. Podvozek spolehlivě pohlcuje nerovnosti na silnici, auto se jen vláčně zhoupne a jede dál. Bál jsem se velkých náklonů v zatáčce jako daň za měkčí nastavení odpružení. Ale ono nic. Auto není stavněné na sportovní styl jízdy a když člověk "vezme" zatáčku rychleji, tak spíš vypdadává ze sedačky. Ale o náklonu se mluvit nedá. Máme doma ještě Fiat Panda. Ano - toto auto se v zatáčce opravdu nakloní a člověk si musí zvyknout, že při "závodnějším" průjezdu zatáčkou škrtá střechou o zem. :-) U Cromy nic takového nečekejte. Naopak na dálnici, díky velkým kolům a nízkoprofilovým pneumatikám mohu projíždět zatáčky i dvoustovkou bez pocitu, že by byl podvozek na hranici možností. Tady je tohle auto jako doma. Kilometry ubíhájí rychle, v tichu a pohodlí. Zato silnice třetí třídy, to je neštěstí. Propadlé nebo ulomené krajnice dokáží s autem docela zamávat a nutí vás tím dodržovat předepsanou devadesátku nebo alespoň stovku. Při dálniční rychlosti si na tipycké české silnici třetí třídy připadáte spíš jako na horské dráze. Tady pocítíte příčné kolébání a "ponořování" těžkého předku. Podvozek to prostě vzdá a jen se houpete nahoru a dolů. Nejedná se prostě o auto na závodění, ale o "cesťáka" na dlouhé, rychlé, přitom bezpečné a odpočinkové jízdy.

Na autě si nemůžete nevšimnout velikých předních i zadních světlometů. Xenonové světlomety snad ani špatně svítit nemůžou. Pro dálková světla jsou k dispozici obyčejné halogeny. Stejně tak, co lidi často zaujme je černá skleněná střecha, která na světle šedém autě opravdu vyniká. Skleněná střecha byla jedna z mých podmínek při výběru Cromy. Když je horko, člověk postává v koloně vedle tramvaje a otevře střechu tak, že první polovina se odsune dozadu, je to doslova nepopsatelný zážitek. Možná to zní pokrytecky a kdyby pohledy lidí z zabíjely, tak od tramvajového ostrůvku živý neodjedu. Musel jsem se dost zadlužit abych si mohl tuto Cromu koupit, ale mám auto o jakém jsem sinl a myslím, že to stálo za to. A konečně věc, které si ne každý všimne je prolis na kapotě. Je totiž na opačnou stranu než je běžné. Při pohledu směrem od blatníků ke středu kapoty totiž narazíte na prolis dolů a ne nahoru, jak je tomu obyklé například u vozů Škoda. Dá se říci, že kapota uprostřed je níže než kapota u blatníků. Je to nenápadný detail, ale mě se děsně líbí.

Interiér vozu je kapitola sama pro sebe. Stejně jako se mistr Guigiaro "vyřádil" venku, tak i uvnitř vozu vládne příjemná pohoda. Nic nepůsobí agresivně nebo rušivě. Všechno ladí s díly okolo a dohromady tvoří vkusný celek, na kterém je opět znát, že v tom má prsty ital. Přístrojové desce dominuje kaplička se dvěma velkými budíky otáčkoměru a rychloměru. Otáčkoměr vlevo a rychloměr vpravo. Bohužel je to přesně naopak, než jak byly v mém původním autě a tak se v nich občas ztrácím. Zvyk je železná košile. Pak nelze přehlédnou displej navigace a displej klimatizace. Klimatizace a její ovládání ve mě zprvu vzbuzovalo pocit hrůzy a zoufalství. Tolik tlačítek, v jejichž uspořádání jsem do dnešního dne nenašel systém mě dost mátlo. Ale už jsem si zvykl a nepanikařím pokaždé, když chci něco změnit. :-) Navigace funguje na výbornou. Protože je tato Croma dovezena z itálie, mluví na mě italsky. Zprvu jsem "mermo-mocí" chtěl češtinu, ale pak jsem si na italštinu zvykl a teď už bych češtinu ani nechtěl. Je kouzelné, když jedu podle navigace, někoho vezu a najednou se ozve ten krásný hlas, co na vás sladce promluví v sexy italštině. Občas se v televizi objeví nádherně smyslná reklama na Martini. Celá mluvená italsky. Nemusíte rozumět, abyste dostali na Martini chuť! S hlasem navigace v Cromě je to stejné. Prostě se do něj doslova zamilujete. Stačí jí rozumět pár základních pojmů - kdo byl někdy v Itálii autem, tak prostě ví, jak se řekne vlevo, pravo a na kruhovém objezdu. Víc nepotřebujete a současně si užívate podmanivost italštiny z plna hrdla. Provozní údaje se na displeji objevují v angličtině. A to už skutečně není žádný problém. CD mechanika přehrává hudební CD, též mp3 a to dokonce i z přepisovatelného disku. Velkou nevýhodou této mechaniky je to, že když chcete použít navigaci, musíte vyjmout CD s hudbou a vložit CD s mapovými podklady. Na druhou stranu po zadání cíle můžete vyjmout mapové CD z mechaniky ven - přístroj si nahraje celou trasu včetně nejbližších alternativ do své paměti - a vrátit zpět hudbu. Anebo to vyřešit CD měničem. Já jsem to vyřešil ještě jinak - CD měnič je dost drahý a myslím si, že v dnešní době už i zbytečný. Existuje něco, čemu se říká USB adaptér pro OEM autorádia nahrazující CD měnič. Je to malá krabička, kterou k rádiu připojíte stejně jako CD měnič, chová se jako CD měnič, jen do ní nedáváte CD, ale SD karty, flash paměti pomocí USB konektoru nebo můžete připojit externí zdroj hudby přes klasický 3,5 mm jack. Stojí to bratru 2,5 tis. Kč. Já tam mám SD kartu, na které je hudba i mapy a mám klid. :-)

Sedadla jsou jedním slovem obrovská. Jsou to spíš křesla. Když jsem v Cromě seděl poprvé, měl jsem pocit, že stěhuju obývák. Trochu to teď přeženu, ale zdálo se mi, že když promluvím, slyším svou ozvěnu. Velký vnitřní prostor a tato křesla prostě dokonale vystihují skutečný obývák. Nedávno jsem řídil služební Fabii a první co bylo, když jsem usedal, uhodil jsem se do nohy o volant, pravému kolenu překážela středová konzola a nevěřili byste, jak to bolí, když se člověk praští loktem o výplň dveří. Prostě jsem byl zbitej jak pes. To v Cromě nezažijete. Na všechny strany máte tolik místa, že není problém sehrát za volantem slušnou pantomimu. :-)) Možná si říkáte - proč hrát pantomimu za volantem? Ale jsou situace, zejména u přechodu pro chodce, kdy krátká pantomima řekne víc než deset slov. Sedáky jsou široké a opravdu dlouhé. Podpírají celá stehna a sezení na nich je pohodlné jako v křesle. Elektrické nastavení sedadel všemi směry vč. vyhřívání Vám zaručí dokonalé a příjemné sezení a to i pro vyšší postavy. Ale abych jen nechválil - opěradla neposkytují žádné boční vedení. Fakt žádné! V zatáčce se nemáte o co zapřít. Nevím, na co při vývoji sedadel mysleli, ale jaksi zapoměli na to, že na silnicích jsou i zatáčky. Je to strašná škoda. Sedadla mohla být skutečně dokonalá, ale "díky" tomuhle nejsou! Co bych nerad opomenul zmínit je prostor na nohy pro cestující na zadních sedadlech. Na fotografiích to tolik nevynikne, ale je obrovský. Posadíte-li na zadní sedadlo slečnu, může si klidně dát nohu přes nohu! Opravdu nepřeháním.

Croma má poměrně velké prosklené plochy. Přední sklo je bez nadsázky gigantické a v nemalých bočních dveřích prostě nemohou být malá skla. Když k tomu připočtete prosklenou celou střechu, máte pocit vzdušnosti a širokého prostoru. Naopak, když dvěma roletami zakryjete střechu a vytáhnete roletky v bočních dveřích, je vnitřek vozu hřejivý a útulný. Velikost kufru je standardních 500 litrů. Nakládací hrana je hodně vysoká, ale já nevím, co na tom lidem vadí. Nákupní vozík je stejně vysoko, takže je naopak lepší, že se nemusíte ohýbat dolů na dno kufru. Při vyndavání věcí stojíte vedle auta, stačí se jen trochu předklonit a dosáhnete až na konec úložného prostoru. Po sklopení sedadel bohužel nelze docílit rovné ložné plochy. Kufr disponuje dvojitým dnem, které vyrovnává schod u nárazníku, jenž by člověk musel překonávat při vykládání nákladu z kufru.

Protože nejezdím sám, chtěl jsem hlavně bezpečné auto. Má devět airbagů a z testů EuroNCAP odešla Croma hrdě, s hlavou vztyčenou a pěti hvězdičkami na svém kontě. A zadruhé - tato Croma má podle OTP bezmála 1,8 tuny. Takže kdybych nedejbože havaroval, sedím poměrně vysoko a mám výhodu velkého a těžkého auta s velkým a těžkým motorem. Kdysi jsem četl článek, kde psali o "pětihvězdičkovém" Fiatu 500 a "čtyřhvězdičkové" Audi Q7. Q-sedma měla sice o hvězdičku méně, ale když proti ní rozjeli zmíněnou pětistovku, tak bylo hned jasné, které auto má navrch. Nosníky Q7 se zapíchly hluboko do kabiny pětistovky. Nepřirovnávám Cromu ke Q7, ale chtěl jsem tu jen názorně popsat výhody většího auta. Samozřejmě, když to přeženu, tak někdo může říci, že při srážce s kamionem je úplně jedno, jestli sedíte v Q7 nebo ve Fabii. V tomto případě to asi opravdu jedno je... Ale při srážce s osobním autem budu raději v Cromě. :-)

Co bych tu ještě rád zmínil je přesunutí zapalování ze sloupku od volantu na středovou konzoli mezi sedadla. Výborný nápad. Koleno tak nenaráží do žádných přívěsků ani dalších klíčů, které na klíčích od auta mám. Jen nesmíte dopustit, aby se Váš spolujezdec za jizdy nudil. Každý se ptá, co to je a má tendenci klíč vytahovat. Za jízdy to naštěstí nejde. Uf.

Protože tohle auto je opravdu má láska, mohl bych o něm mluvit ještě hodně dlouho. Už teď je popis vozu slušná slohovka a obdivuju každého, kdo dočetl až sem. Přesto, pokud by někdo měl jakýkoliv dotaz, může mě kontaktovat na mailu ondrej.hulan@gmail.com

Silné stránky

- jedinečný design
- obrovský vnitřní prostor
- úžasné pohodlí
- skleněná otevírací panoramitcká střecha
- veliký výkon relativně úsporného motoru
- nepřehlédnutelné
- a mj. zaujímá jednu z posledních příček ve statistikách počtu ukradených vozů.

Slabé stránky

- plasty uvnitř vozu si občas žijí vlastním životem
- elektronika si občas neví rady s automatem - co zařadit
- nepraktický tvar litých kol - svým tvarem přesahují okraje pneu,
tím jsou náchylnější na poškození
- podvozek co nemá rád sportovnější jízdu
- minimální boční vedení sedadel
- minimum odkládacích schránek, zejména na nápoje
- pravděpodobně vzhledem k výbavě uveze už jen velmi málo nákladu - při obsazení vozu pěti dospělými bez zavazadel je auto téměř přetížené

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

- pár poruch už měla, ale na to, že s ní najezdím cca 7 tis. km měsíčně se jednalo o logické výměny opotřebovávaných dílů podvozku, výměnu palivového filtru (česká nafta hold není pro tuhle mlsnou krásku), čištění a seřízení vstřiků a výměna EGRu. Při 180 tis. km na tachometru se ozvala ložiska na kolech a táhla stabilizátoru. Pražské "kočičí hlavy" a koleje vtiskávají svůj reliéf do všeho, co po nich přejede.