Škoda Octavia 1,9 TDI Ambiente

Hodnoceno: 5× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Asi není třeba nějak výrazněji představovat auto, které každý zná, proto se zaměřím na popis toho, kterak jsem se dostal k vytoužené české modle a na pocity, které jsem měl při přestupu ze stařičké R19.

Důvod výměny vozu
Před Škodou Octavia 2 jsem jezdil asi 4 roky s Renaultem 19 z roku 1992 a najel jsem s ním asi 50 000 km prakticky bez větších poruch, jen drobné prkotiny (ale docela časté). Náklady na 1 km včetně
pořizovacích nákladů se ke konci smrskly asi na 3 Kč včetně všech oprav, které byly docela časté, ale vždy za pár Kč. Renault byl velmi zachovalý a zahrál si dokonce i v seriálu Vyprávěj. S vozem jsem byl
maximálně spokojen, zejména co se týče pohodlí a komfortu jízdy. Jenže jsem začal podnikat a potřeboval jsem větší vůz a jezdit větší nájezdy Km a zároveň něco trochu reprezentativnějšího, což u 23 let
starého vozu moc nešlo. Navíc za poslední rok se začalo projevovat stáří vozu a letité komponenty si začali žádat výměnu. Provoz začínal být nerentabilní. Vzhledem k zachovalosti vozu jsem jej
prodal fandovi R19, který nyní dělá GO.
Požadavky byly tedy jasné:
- poctivě najeté km a dobrý stav vozu bez předpokládaných větších investic v následujících 50 000 km
- nejlépe opět Renault (mimo R19 jsem jezdil v několika dalších Renaultech a jsem prostě Renaulťák)
- benzínový atmosférický motor alespoň 1,6 obsah
- klimatizace
- červená barva (na tu jsem ulítlej)

No a tak jsem si pořídil modrou Octavii s turbodieselovým motorem :)

Argumenty byly:
- prodej od celoživotního známého, který dováží auta a vždy jsme auta od něj měli
- poctivých 180 000 km najeto
- celkově výborný stav vozu
- po výměně rozvodů, tlumičů a náplní
- velmi prakticky řešený vůz a nízkou spotřebou
- na barvě vlastně zase tak nezáleží a vůz je takto velmi nudný a nenápadný, což mi vyhovuje.
- auto jsem dostal na týden zapůjčené, abych se rozhodl, jestli si ho koupím

A teď mé dojmy po přesednutí z R19:

Design
Ačkoliv je Škodovka vcelku pěkné auto, z některých úhlů jsou vidět určité disproporce a celkově působí vůz dost nudně, ale docela reprezentativně. Po přidání boční linky se vzhled výrazně vylepšil.
Ačkoliv je kombi stejně dlouhé jako liftback, působí kombi o dost delším dojmem.

Po nasednutí
Vždy když jsem nasedal do R19, tak jsem se zabořil do úžasně velkých a pohodlných křesel a rozvalil jsem se obklopen spoustou místa všude. Připadal jsem si jak v obýváku, kde mi nic nechybělo.
Jízda probíhal stylem rozvalení se v křeslu, nohy roztažené od sebe, loket na dveřích a pohoda. Přístrojovka byla tak tenká, že prakticky nezasahovala do interiéru. V Octavii jsem byl z prvního
přesednutí dost rozčarován. Sedadla jsou zde velmi tvrdá a úzká a celkově jsem si připadal dost stísněně. Nohy mi nešli dát od sebe, protože překáží středový tunel a ve předu jsou sedadla úzká s
hranami. Loket si nemohu moc opřít o dveře, protože okna jsou nízká a z opěrek hlavy mne bolí za krkem. Všude kolem masa materiálu a špatný výhled ven přes tlusté sloupky. Zde však musím podotknout, že takto je to u všech moderních vozů, bezpečnost si žádá své. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem si našel pohodlnou pozici za volantem (navzdory testům, které říkají že není lepšího posedu než v
Octavii). Co se týče pohodlí sezení, zde se Octavia staré R19 ani nepřiblížila. Opak nastává po přesednutí dozadu. Zde je takového místa, že si připadám jak na sedačce. Sedí-li zde 2 lidé, mají
všude spoustu místa, sedačka je mnohem lépe tvarovaná než vepředu a posklopení loketky je pohodlí skutečně velké.
Co se týče ergonomie, je to o zvyku. Zde zase musím (bohužel) podotknout, že například takové drobnosti, jako je například chod přepínačů blinkrů a pod, byly v R19 mnohem komfortnější. Při přepínaní blinkrů mi ruka po páčce klouže a pak se ozve velmi hlasité přecvaknutí. R19 měla vybrání pro prsty a velmi decentní zvuk. Rovněž nechápu, co je špatného na umístění ovladačů stahování oken uprostřed na přístrojovce. V Octavii jsou umístěny na dveřích, díky čemuž není celá půlka opěradla ruky čalouněná a je tvořena jen tvrdým plastem. Jinak nelze ergonomii nic vytknout. Chválím počet všemožných odkládacích schránek, odolnost potahů a celkově materiálu v interiéru proti opotřebení. V kufru je perfektní systém záchytných ok, háčků, schránek apod. Spousta malých "simply clever" řešení, bez kterých bych vůz již nechtěl a nesmírně ulehčují manipulaci a převážení všemožných věcí.

Po nastartování
Zde bohužel oproti R19 panovalo opět rozčarování. Po nastartování je Octavia velmi hlučná a chod motoru je velmi hrubý. Je mi jasné, že diesel je vždy hlučnější, ale například dieselová Laguna 1, ve které jsem také dost najezdil (služební vůz) byla o dost tišší. Navíc motor na volnoběh dost vibruje. Při provozu ve městě je motor dost hlučný a pořád si nějak nemohu zvyknout. Zde opět byla lepší R19. Rozdíl nastává při vyšších rychlostech,kde je Octavia velmi tichá. Je vidět, že je to auto určené primárně na hladké dálnice. Přibližne do 160 km/h motor nějak neobtěžuje a pořád krásně táhne a spotřeba jen lehce přesahuje 6 litrů. V R19 byl při těchto rychlostech docela kravál a ochota ke zrychlení skoro nulová. Turboefekt je u motoru výrazný, ale když si člověk na to zvykne,tak to beru jako plus.
Pominu-li u motoru velmi hrubý chod, není mu prakticky co vytknout. Je relativně silný, dobře zabírá z nízkých otáček a má nízkou spotřebu. Můj rekord dle PP byl 3,2 litru, ale jezdit pořád bych takto nedokázal, normálně jezdím kolem 5,5 litrů, jezdím dynamicky v rámci limitů. Interval výměny oleje jsem zkrátil na 15 000 km a motor nevykazuje jakoukoliv známku únavy nebo opotřebení, všechny
součásti kromě rozvodů a vodní pumpy jsou stále původní a dobře fungují. Spojka s dvouhmotovým setrvačníkem je též původní a fungují dobře, i když je samozřejmě poznat, že výměna mě v budoucnu bude čekat.

Při jízdě
Zde zase v porovnání s R19 cítit rozdíl v jednotlivých vozech a kam se posunuli hranice jízdních limitů. R19 byla měkká a houpavá a jako celek perfektně fungovala tak do 120 km/h, své samozřejmě sehrál i věk. Nerovnosti, kromě těch krátkých filtrovala stylem zhoupnutí se celého vozu a celý vůz pak tuto energii pohltil. Prostě stará dobrá francouzská škola. Na nějaké rozbité okresce pak vůz velmi dobře filtroval nerovnosti, ale stopu zrovna dobře nedržel. Co neabsorboval podvozek, absorbovali měkké sedačky.
Octavia je naladěna na tvrdší notu a z podvozku je cítit bytelnost a jistota. Na všech druzích povrchu drží perfektně stopu a funguje výborně až do vysokých rychlostí. perfektně žehlí větší nerovnosti. Ale o těch malých nerovnostech dává dost vědět. Přes tvrdé odpružení se pak přenášejí na karoserii a způsobují povrzávání interiéru. Nejhorší je jízda po rozbitých okreskách, to pak jízda připomíná jízdu na rozvrzaném žebřiňáku, přičemž ale pořád výtečně drží stopu a pořád je cítit v podvozku jistota.
Doménou Octavie jsou však dlouhé dálniční přesuny. Zde pak chápu, proč je vůz naladěn zrovna takto. Tvrdší sedadla jsou na delší cesty mnohem lepší, dieselový motor ideální a podvozek zdatně drží na silnici vůz i při vysokých rychlostech.

Celkově
Když shrnu celkově své dojmy po 30 000km, tak mohu říci, že Octavia je velmi dobře postavené auto, zatím spolehlivě sloužící, s úsporným provozem. Je to perfektní vůz pro převážení značného
množství nákladu a lidí na delší trasy. Líbí se mi velmi dobře vyřešený interiér v ohledu odkládacích schránek všemožných řešení pro převoz nákladu. Motor mi přijde výborný, pro vůz dostatečný a maximálně se hodící. Jeho slabinou je hrubý chod a vysoká hlučnost v nízkých rychlostech. Výhodou vozu je dostupnost náhradních dílů a servisů po celé ČR. Na R19 jsem si prakticky vše dělal sám, jsem zvědav, jestli si troufnu i zde. Rovněž se mi líbí subjektivně bytelný pocit z vozu.
Co u vozu trochu pokulhává je komfort jízdy ve městě. Zde je vůz příliš hlučný a tvrdý, člověk se musí neustále předklánět kvůli výhledům na semafory a při parkování je vůz dost nepřehledný.
Jinak jsem s vozem celkově spokojen a dovedu si představit, že bych jako pracovně-rodinný vůz nadále jezdil vozy Škoda (I když v srdci jsem Renaulťák - proto mám na radost z jízdy Renault R8 z roku 1964).

Silné stránky

Praktičnost
Spolehlivost
Nízké provozní náklady
Dobré jízdní vlastnosti

Slabé stránky

Komfort sezení
Komfort ve městě
Kultivovanost motoru

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím žádné

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Rodinný známý, vůz jsem měl před zakoupením půjčený