Renault Clio R.S. 200 EDC

Hodnoceno: 52× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Nové Clio R.S. je kontroverzní auto. V testu tady na auto.cz schytalo jen dvě hvězdičky z pěti, ve srovnávacích testech stabilně prohrává s Fiestou ST a vůbec většina recenzí nevyznívá moc nadšeně. Přesto jsem se pro toto auto rozhodnul, dokonce po srovnání s Fiestou ST, takže můžu nabídnout pohled z druhé strany. Pohled člověka, kterému se Renault dokonale trefil do vkusu.


Jak to všechno začalo
==================

Nějaké ostřejší malé auto jsem vybíral na jaře 2013, kdy na trhu bylo pár starších koncernových hatchů typu Fabia RS / Polo GTI a několik dalších alternativ, například Suzuki Swift Sport nebo Citroen DS3. Některé z nich jsem i zkusil, včetně Clia R.S. minulé generace, ale pokaždé to z nějakého důvodu nebylo ono. V té době se naštěstí pro mě začínalo psát o trojlístku Fiesta ST, Clio R.S. a 208 GTi, které měly v nejbližší době přijít na trh. Shodou okolností jsem výběr rozsekával ve chvíli, kdy první Clia i Fiesty dorazily do ČR, a snad i trochu se štěstím se mi je podařilo řídit ještě předtím, než se dostaly do rukou novinářům. Seznámení samozřejmě nebylo extra důkladné, ale stačilo mi to na to, abych si udělal jasno, jaké auto si půjdu vyzvednout.

V srpnu to bylo černé Clio R.S. s podvozkem Sport.


Ale vždyť nové R.S. je shit!
=====================

Tak vyznívají novinářské testy. Předně je potřeba říct, že se do značné míry jedná o lokální záležitost, protože když Clio v zahraničí "propadne", pořád to jsou 4 nebo 4,5 hvězdičky z pěti, a třeba Chris Harris staví Clio zcela na úroveň Fiesty (říká, že obě auta jsou jiná, ale ne nutně jedno lepší než druhé).

Obecně je ale stejně potřeba chápat, o čem novinářské testy jsou. Text je téměř vždy hlavně o jízdních vlastnostech a moc dalších věcí se neřeší, řada testů třeba rovnou probíhá na okruhu atd. Ono to je z pohledu novinářů logické a pohledu čtenářů žádané, ale realita všedního dne je často jiná - malý hot hatch se nekupuje jako okruhové auto, v mém případě jde o druhé vozidlo do rodiny, od něhož sice zábavnost za volantem očekávám, ale stejně tak nás musí vozit na nákupy, nemělo by v něm být problém delší cestování po dálnici, dozadu je potřeba usazovat děcko do autosedačky atd. atd. Pokud bych si měl trochu zaspekulovat, tak bych si troufl tvrdit, že takovýchto "začínajících páprdů" bude mezi reálnými kupci nového malého hatche většina, protože na čistou zábavu jsou tady daleko lepší stroje (celkem libovolné starší, sportovně orientované auto) a i finančně není nový hot hatch něco, co by si člověk mohl dovolit hned po škole. Přesto (ale znovu opakuji, že pochopitelně) jsou testy psané právě optikou kluka, co si jde o víkendu zablbnout na okresky a nic moc jiného ho na autě nezajímá.

Konkrétně u českých testů se pak do toho ještě přidává, že si často novináři jednoduše neumějí Clio nastavit - například nadávají na dvouspojku, že řadí sama a nepředvídatelně, ale to v manuálních režimech prostě nedělá, takže těžko říct, čemu dalšímu lze nebo nelze v testech věřit. No a někteří navíc neúspěšně bojují s určitou sentimentalitou k ikonickým předchůdcům - přečtěte si například http://ifaster.tiscali.cz/clio-rs-200-edc-definitivni-verdikt/, jak se testerovi nové Clio v zásadě velmi líbí, ale přesto při psaní každého řádku trpí.

Na nové Clio je potřeba se dívat s čistým hledím. Ano, je to jiné auto. Ano, moderní EURO XYZ auta už nikdy nebudou taková jako dřív. Přesto, z pohledu reálného kupce může být nové Clio R.S. skvělým strojem, v řadě ohledů lepším než oni ikoničtí předchůdci. A o tom bude tato recenze.


Útok na smysly
============

Vzpomínám si, jak jsem Clio viděl poprvé. Prodejce s ním právě přijížděl k prodejně, a protože sám starší R.S. vlastní, uměl s ním náležitě zacházet. Z dálky to proto vypadalo, že se blíží malá žlutá střela (na zkušební jízdu jsme měli cupové Clio s výrazným žlutým lakem Sirius), za přilehlou benzínkou se ozvalo pár prásknutí z výfuku a za chvíli už Clio stálo na parkovišti před autosalonem. Tetelil se kolem něj horký vzduch a my se pomalu začali seznamovat.

Nejdřív jsem auto okoukával zvenku. Renaultu se už základní Clio povedlo a určitě bych se nebál říct, že designově patří mezi nejpovedenější kousky segmentu malých aut. R.S. navíc přidává na dramatičnosti několika detaily - především zaujme zadek, který je díky difuzoru, efektní dvojici výfuků a pátým dveřím ve stylu Alf Romeo vyloženě sexy. I silueta se Renaultu povedla, auto působí díky výrazným prolisům nízké a dlouhé, druhý pár dveří je šikovně schovaný a u sportovní verze dále pomáhají kola (Cup má černé 18'' s červenými brzdovými třmeny, Sport jezdí na stříbrných 17''). I čumák je udělaný do agresivna - spodkem se táhne "F1 lišta" (snad jen trochu pateticky nazvaná), LED proužky denního svícení byly přesunuty do rohů nárazníku a vůbec ta tlama vypadá, jako by chtěla auta před sebou sežrat. Když se otevře kapota, čeká pod ní další milé překvapení - motor je nezakrytovaný a krásně tak jsou vidět všechny detaily. Možná nepodstatný detail, ale právě takovéto věci způsobují, že Clio působí trochu výjimečně, ne jen jako základní verze v rychlejším provedení.

Moje černé Clio samozřejmě zmíněné designové prvky obsahuje taky, přesto působí oproti žlutému Cupu až by se dalo říct nenápadně. Na ulici si ho většina lidí nevšimne a i znalí se ohlédnou až s určitým zpožděním. Dost mi taková nenápadnost vyhovuje, nicméně designově si vybrala jednu daň - kvůli černé barvě není vidět efektní a designově důležitá linka od "diamantu" ke světlům, předek tak působí moc jednolitě a mřížka chladiče až trochu nepřiměřeně. Otevřeně přiznávám, že z čelního pohledu se mi černé Clio R.S. prostě dvakrát nelíbí - čumák u jiných barev, nebo i u základního, civilního Clia působí lépe. Ze všech ostatních úhlů naštěstí působí auto dobře a celkově jsem s nenápadnou černou spokojený. (Tady se ještě hodí poznamenat, že volba barvy byla docela těžká věc - Renault u verze R.S. nedává moc na výběr, a pokud člověk nechce agresivní žlutou nebo červenou, na výběr má už jen "nebarvy", a to bílou, stříbrnou a černou. Černá byla svým způsobem volbou nejmenšího zla, tedy nic, co by člověk při koupi nového auta chtěl podstupovat.)

Zevnitř je to taky zajímavé. Červené a tmavě oranžové doplňky jsou dle mého vkusné a dostatečně odlišují R.S. od běžných Clií - volant je obšitý červenou nití a nahoře má "centrovací proužek", barevně jsou zvýrazněné výdechy klimatizace, řadicí páka nebo třeba madla dveří a zaujmou i červené bezpečnostní pásy. R.S. má navíc hezky poladěný výfuk, který dodává brumlavou kulisu v nižších otáčkách a při řazení nebo ubrání plynu dokáže hezky zaprskat. Pak následují střední otáčky, kde se auto uklidní, výfuk přestane být slyšet a dá se krásně plachtit po dálnici. No a nad 4000 otáček se ke slovu dostane "R.S. sound pipe", což je trubka vedoucí od sání pod palubní desku, která dovnitř přivede dramatický sportovní rámus - člověk si připadá trochu jako v tryskáči. Snad jen zdůrazním, že se jedná o přirozené zvuky auta a Clio zní zajímavě i zvenku - v některých testech zmiňovaná aplikace Sound Effect, která umí do repráků pustit například zvuk Nissanu GT-R nebo šestiválcového Clia, je čistě volitelná a použitelná tak na chvilkové pobavení kamarádů. Už v základu a "reálně" zní ale auto dobře.

Celkově se Clio R.S. snaží působit trochu výjimečně, ať už designem, zvukem, speciálními technickými řešeními nebo doplňky v interiéru, a já jsem za to rád. Některá další auta z této kategorie, co jsem zkoušel, působila dojmem, že tam výrobce jen namontoval větší motor a víc se nestaral, což mi za tučný příplatek oproti standardním verzím připadá poněkud málo (někomu zas toto naopak může vyhovovat, proti gustu žádný dišputát).


Clio jako běžné auto
=================

Ještě než se dostanu k tomu, jak Clio jezdí, musím se zastavit u jedné věci. Asi nejvíc mě totiž překvapilo, jak je Clio úžasné auto na každý den. Čekal jsem, že hlavně v interiéru, v ergonomii ovládání a v komfortu běžné jízdy budu muset udělat ústupky, v tom všem jsem se ale mýlil.

Podvozek toho auta je zázrak. Ve městě na kostkách, retardérech nebo třeba při přejíždění tramvajových kolejí funguje naprosto skvěle, dokonce lépe, než tlumení řady běžných aut. Neříkám, že je to nějaký král komfortu v absolutním měřítku, pořád se přeci jen jedná o malé auto s jednoduchou zadní nápravou a poměrně velkými koly, ale v rámci možností z toho dostali opravdu maximum. I na naší slavné D1 se s Cliem dá jet v pravém pruhu akceptovatelně, v levém naprosto v pohodě, přitom dokáže podvozek fungovat při sportovní jízdě (o tom později).

Lví podíl na tomto "zázraku" mají tlumiče s hydraulickými dorazy, které se v podstatě chovají jako dva tlumiče v jednom - ten menší, vnitřní pobírá nerovnosti v nízkých rychlostech, zatímco velký, vnější zajišťuje stabilitu při rychlejší jízdě. Ostatní auta, co jsem zkoušel, nic podobného nemají, takže jsou většinou tvrdá, až by se z pohledu Clia dalo říct zbytečně tvrdá (docela extrém je v tomhle Fiesta, podvozkově se mi líbil snad jen Swift).

Interiér byl pro mě asi největším překvapením. O francouzských autech si jako typický předsudků-plný Čech nemyslím nic extra hezkého a když člověk přesedne z nějakého německého auta (u mě Ford starší generace, ještě s příčetným interiérem) do běžného Clia, první dojmy mu to jen potvrdí. Místo jednoduchých linií jedna extravagance za druhou, nezvyklé materiály, barevné kombinace a podobně. Když jsem proto šel na zkušební jízdu, interiéru jsem moc pozornosti nevěnoval a byl jsem smířený s tím, že to když tak nějak při pozdějším soužití přetrpím. Když mi však auto bylo doručeno a začal jsem ho reálně používat, byl jsem neustále překvapovaný tím, jak dobře je všechno udělané a navržené.

Minimálně v R.S.u je všechno důležité v kůži, styčné plochy jsou z měkčených materiálů a design interiéru je proti základním verzím dost povznesený. Ale i věci, které na první pohled vypadají jako samoúčelná extravagance, začnou při používání dávat smysl. Tak například středový panel. V Cliu je tak jakoby podivně vystrčený před palubní desku a orientovaný na výšku. Tvar se na první pohled příliš nepozdával nikomu, kdo to viděl, ale když pak jedete a máte dotykovou obrazovku blíž (protože je panel vystrčený) a hodně nahoře v zorném poli (protože je to celé orientováno vertikálně a designově se nebáli přelézt horní hranu palubní desky), zjistíte, že to je vlastně umístěné líp než třeba v Golfu. Nebo kaplička přístrojů - taky na první pohled extravagance, ale velmi užitečná - rychlost vám ukazuje velký digitální displej a jen otáčky jsou ručičkou, což je pro rychlou orientaci ideální (viz sportovní auta). Interiér je tedy na první pohled svůj, ale po funkční stránce je často lepší než u zaběhlé konkurence.

Co se ergonomie týče, opět jedno příjemné překvapení za druhým. Clio má velký dotykový displej a tam je vždy trochu riziko, že tvůrce automobilu nahází příliš mnoho funkcí do něj a ty jsou pak relativně špatně dostupné (typický problém například nových Peugeotů). Ne však u Renaultu, všechno důležité má své fyzické tlačítko - i různé funkce rádia lze ovládat na speciální páčce pod volantem a není potřeba natahovat ruku k displeji. Dotykové ovládání je buď zdvojené nebo se jím ovládá to, co by jinak šlo těžko - například navigace.

Centrální dotykový displej a jeho systém R-Link jsou tak dobré, že si zaslouží samostatnou zmínku. U auta typu R.S. je jednoduché infotainment podcenit, ale při každodenním používání jeho ovládáním člověk stráví možná víc času než jízdou na limitu, takže tam nechce mít systém, který by ho dlouhodobě štval. R-Link je naštěstí výborný. Není to nějaký vlastní systém typu toho, co se objevuje v 208 GTi nebo ve Fiestě ST, ale upravený Android, což je ohromná praktická výhoda. R-Link je vizuálně příjemný, dobře použitelný (tlačítka jsou velká nebo v rozích, kde se prst může fyzicky opřít o rámeček displeje), všude je tlačítko zpět, horní lišta zobrazuje status ikony a notifikace, home screen je poskládaná ze živých widgetů, takže se současně zobrazuje například navigace a info o aktuálně přehrávané skladbě, a tak dále a tak dále. Prostě je to docela normální tablet, jen napevno vestavěný do centrální konzole a propojený s funkcemi auta. Z mého pohledu jednoznačná výhra.

Důležité je, že R-Link a navigace jsou trvale připojeny na internet pomocí vlastní vestavěné SIM karty, takže třeba navigace může zohledňovat nehody či zácpy po cestě a snažit se jim vyhnout, ťuknutí do ukazatele teploty zobrazí místní předpověď počasí na pět dní dopředu, a tak dále. Úplnou třešničkou na dortu je, že R-Link má i vlastní "app store", takže si lze do auta nahrát další aplikace dle vlastního uvážení, například pokročilejší předpověď počasí, kalkulačku, prohlížení mailů a tak dále. I kdyby člověk žádné další aplikace nepotřeboval, je prima, že když se na serverech Renaultu objeví nějaká aktualizace, auto si ji prostě stáhne, klidně za jízdy a v zahraničí. (Tady se hodí zdůraznit, že veškeré připojení je realizováno ne přes mobil někoho z posádky a jeho datový tarif, ale skrze vestavěnou SIM kartu - připojení tak funguje "zdarma" i v zahraničí a není potřeba nic řešit. To je velmi praktické a mezi auty v roce 2014 poměrně unikátní.)

R-Link a jeho online připojení jsou prostě paráda. Je dobré si uvědomit, že podobné věci často nenabízejí ani auta dvakrát, třikrát dražší, takže v tomto ohledu je Renault opravdu hodně napřed.

Ergonomických přešlapů je v Cliu málo, ale jsou. Především je to tempomat, který se nedá zapnout z volantu a tlačítko se musí lovit na středové konzoli u řadicí páky, a i na volantu je o jedno tlačítko víc, než by bylo potřeba ("pause" a "resume" jsou oddělená tlačítka, což bohužel některé automobilky dělají a Renault k nim patří). Jinak přemýšlím, co mi ještě na ovládání vadí, ale už asi nic. Umístění ovládacích prvků je celkově dobré, odpory a chod tlačítek uspokojující, logika ovládání dobrá, prostě velké příjemné překvapení.

Zbytek interiéru je taky v pořádku, potěší například dobře tvarovaná a polstrovaná loketní opěrka ve dveřích (u malého auta ruka s dveřmi do kontaktu přijde, takže tvar a kvalita výplní hrají roli), dostatek odkládacích prostorů a tak dále. Jo a dveře se taky zabouchávají hezky "německy".

Celkově má Clio R.S. v podstatě všechno, co může člověk po malém autě na každodenní život chtít - automatickou klimatizaci, dešťový a světelný senzor, vyhřívaná a elektronicky sklopná zrcátka, parkovací senzory, bezklíčový přístup, bluetooth, dobré audio s prostorovým zvukem, automatický filtr smradů z venku, asistent rozjezdu do kopce, dostatečný kufr, pět dveří, automatické denní svícení atd. atd. Když už tedy nic jiného, Clio mě hodně poučilo o tom, jaké auto jsou schopni Francouzi, respektive Renault, vyrobit. Dobře navržené, kvalitně zpracované, příjemné.


Clio jako sporťáček
===============

Ok, Clio je tedy dobré běžné auto, ale jak jezdí, když se tomu šlápne na krk? Tady je to hodně zajímavé a ne jednoduché na popsání.

Četl jsem snad každý test, domácí i zahraniční v mně srozumitelných jazycích, který ke Cliu vyšel, a nejúžasnější je, jak se nikdo na ničem neshodne. Například: zvuk je nijaký vs. zvuk je výborný; řízení nic moc vs. řízení skvěle tuhé a citlivé; správné poježdění je až s Cupovým podvozkem vs. není mezi nimi moc rozdíl; zázračný podvozek vs. podvozek je slabinou a tak dále a tak dále. I u sebe pozoruji, jak se můj názor na různé věci mění v čase (aktuálně mám najeto cca 10 tisíc km včetně pár okruhových dnů), takže je to s nějakým "spravedlivým" hodnocením skutečně složité. Zkusím se s tím vypořádat tak, že nejdřív popíšu jednotlivé elementy auta odděleně a celkové jízdní dojmy si nechám na závěr.

Začnu od toho nejkontroverznějšího, co na autě je - od převodovky. Ano, je tam dvouspojka a ani nejde objednat manuál. Věc, kvůli které Clio automaticky u některých lidí skončilo a já to beru, nicméně sám to mám "naštěstí" tak, že vnímaná zábavnost auta je u mě kombinací mnoha, mnoha faktorů a převodovka je jen jedním z nich. Nemám s dvouspojkou principiálně problém - pokud je dobrá, aspoň si při rychlejší jízdě připadám trochu jako v závodním autě se sekvenční převodovkou a pro běžný provoz má automat své nesporné výhody. Po pár měsících soužití musím říct, že mě při ostré jízdě ještě ani jednou nenapadlo "sakra, jak já bych tam chtěl mít manuál" (manuálně se samozřejmě řadí, jen je to sekvenčně a ne do H). Pojďme k tomu, jaká ta převodovka sama o sobě je.

Podle mě dobrá - navzdory tomu, že testeři kritizují její rychlost, chování apod. Jedná se o šestistupňovou skříň od firmy Getrag (dodává třeba Volvu, Fordu nebo BMW) a u Renaultu jí říkají EDC - Efficient Dualclutch Gearbox. Řadí tak akorát hladce (ani ne neznatelně, ani žádné velké kopance; prostě taková typická dvouspojka), zpřevodování je na dnešní dobu krásně krátké (dvojka jen do 70-80 km/h, trojka jen do 120 km/h, čtyřka do cca 160 km/h; to aby člověk jinde pohledal), rychlost přeřazení v Race módu je velmi dobrá (130ms, např. na úrovni Alfy 4C) a v civilnějších módech dostatečná (150 až 180 ms), pro sportovní jízdu má manuální režim, prostě nevidím moc věcí, na které si stěžovat. Jasně, není to sportovní klenot, který by řadil za 50 milisekund, ale těch nějakých 130-180 ms podle režimu je něco, co mi pořád připadá naprosto v pohodě a není to při jízdě limitující.

Jiná věc je, jak se tato převodovka ovládá, a tam rezervy jsou. Předně jsou pádla připevněna na sloupku řízení, ne na volantu, a směrem dolů jim chybí protažení, takže v určitých úhlech natočení volantu nejsou na dosah. Těžko říct, proč se Renault rozhodl pro toto řešení, ale vedlo to k tomu, že řadím prakticky výhradně řadičkou a jsem za to ve výsledku rád - nutnost občas rukou opustit volant je pro mě nevysvětlitelným způsobem příjemná. Řadička je udělaná dobře - do manuálního režimu se přepne přesunutím k sobě, ne od sebe jako u koncernu, a směry + a - jsou správně ve směru setrvačných sil, ne obráceně jako u koncernu. Jediné, co na řadičce trochu vadí, je pojistka jízdního režimu, která se svým umístěním na přední straně páky trochu plete, ale není to nic hrozného. Pádla tak ve výsledku používám jen jako pomůcku pro předjíždění třeba na dálnici, když chci ušetřit přemýšlení automatu.

Důležitou věcí související s převodovkou jsou jízdní režimy, které jsou v autě tři - Normal, Sport a Race. V kombinaci s automatickým nebo manuálním řazením (AT a MT) jsou všechny možné režimy fungování následující:

* Normal + AT: základní automatický režim. Otáčky drží nízko, pro člověka až trochu nepřirozeně (klidně pod 2000/min), ale motoru to nevadí a jede se úsporně. Elektronika převodovky je současně dostatečně chytrá a dokáže poznat, když chce člověk jet svižněji - pokud se používá i spodní polovina dráhy plynového pedálu, drží automat otáčky výš a nepřeřazuje tak často. Do logiky řazení se dá zasahovat pádly pod volantem, ale jen dočasně - asi po pěti sekundách se auto vrací zpět do automatického režimu. Osobně tenhle mód používám třeba ve městě nebo když jsem líný se o to starat a chci si třeba povídat se spolujezdcem, prostě na takové to domácí ježdění.

* Normal + MT: posunutím řadičky směrem k sobě se přechází do skoro-manuálního režimu řazení. "Skoro" proto, že auto v tomto režimu stále v určitých situacích řadí samo: podřadí, když by byly otáčky moc nízké a motor se měl udusit, a naopak přeřadí, když se narazí na omezovač. Dále je aktivní kickdown, tj. vynucené podřazení při prošlápnutí plynového pedálu až na podlahu (klidně podřadí ze šestky na trojku). Co se manuálních pokynů k řazení týče, ať už řadičkou nebo pádly pod volantem, v režimu Normal je po nich znát určitá prodleva, která sice není tragická, ale trochu zbytečná, takže u MT přepínám do režimu Sport nebo Race.

* Sport + AT: vzrostou volnoběžné otáčky a automat nechá motor víc vytáčet než přeřadí. Tenhle režim nepoužívám, pro běžnou jízdu je trochu nepříjemný a pro sportovnější svezení používám manuální řazení.

* Sport + MT: rozumný kompromis na běžnou i sportovnější jízdu. Elektronika je stále zapnutá, ale zasahuje později, reakce na plyn jsou ostřejší, řízení tužší a reakce převodovky rychlejší. Pořád ale dojde k automatickému přeřazení, když se ručička otáčkoměru dotkne omezovače, a je aktivní kickdown - auto je zkrátka pořád v "elektronickém režimu". Upřímně řečeno to vnímám trochu jako nedostatek - chtěl bych zde mít aktivní ESP, ale převodovku už v plně manuálním režimu jako v Race módu; takový režim auto bohužel nemá.

* Race + AT: původně jsem chtěl psát, že tento režim nepoužívám, protože mi nedává smysl, ale když jsem ho přeci jen chtěl ze zvědavosti zkusit, zjistil jsem, že tam vůbec není - poklona, v Renault Sportu přemýšleli hlavou. Pro zapnutí režimu Race musí být aktivní manuální řazení.

* Race + MT: tři zásadní rozdíly oproti Sport + MT jsou, že automat v omezovači už nepřeřadí (směrem dolů pořád ano, aby nechcípnul motor), deaktivuje se kickdown a zatřetí je kompletně vypnuté ESP a přidružené funkce (včetně R.S. Diffu suplující samosvorný diferenciál; trochu divné, ale z technické podstaty nutné). Celkově je prima, že u nového Clia R.S. jde elektronika stále kompletně vypnout - ani u nové Fiesty ST už "ESP off" neznamená to, co dřív.

Režimů je tedy hodně a možná se v nich i nejeden novinář ztratil, ale dle mého je dobře, že auto takovou variabilitu nabízí - i bych ji bral o něco větší, jak vidno z poznámek. Nejčastěji jezdím na režim Sport/Race + MT mimo město a Normal + AT ve městě.

Poslední věcí, co souvisí s automatickou převodovkou, jsou různé technické vychytávky okolo. Například funkce vícenásobné podřazení pro shození několika kvaltů před vracečkou nebo "launch control", který dokáže auto rozjet co možná nejefektivněji a ještě u toho výfuk dělá poměrně zajímavé zvukové efekty (http://youtu.be/Q9fX7dJAAtA). Tyto věci ale nepoužívám často a ani jsem se nějak nehrnul do jejich zkoušení - Clio je dostatečně dobré i bez podobných hraček, na druhou stranu je pochopitelné, že je tam Renault dal, když je to jen snadná softwarová úprava.

Abych povídání kolem převodovky shrnul, respektuju, že někomu vadí, že tam není manuál, a minimálně možnost volby by určitě neuškodila. Nerozumím ale, když někdo píše, že se nové Clio chová "nepředvídatelně", že si převodovka dělá "co chce", že je "neúnosně pomalá", pro jízdu "limitující" apod. Nevěřte tomu, prostě to není pravda. EDC v Cliu je normální, dobře fungující dvouspojka.

Pojďme dál.

Motor je pro dnešní dobu typická přeplňovaná 1.6 vzešlá ze spolupráce Renaultu a Nissanu (podobná jednotka je třeba v Juku). Dává výkon 200 koní, auto na stovku dostane za 6,7 sekundy a maximální rychlost činí 230 km/h (nevím, nezkoušel jsem, tento parametr mě upřímně řečeno moc nezajímá). Motor má pro dnešní dobu typicky placatou křivku točivého momentu po skoro celém rozsahu otáček, přičemž krouťáku je k dispozici spíše průměrných 240 Nm (možná je zde limitujícím faktorem převodovka). Výkon má špičku ještě před omezovačem, který je na 6500 otáčkách, ale auto má takový hlad po rychlosti, že je to docela těžko zachytitelné. Clio proto kolem 6000 otáček pípne - docela pronikavě a přes palubní menu bohužel neovlivnitelně, ale určitě ne zbytečně - při rychlé jízdě se tato drobná nápověda hodí a zaměstnaný řidič to jako rušivé nevnímá. Co se zvukového projevu týče, nad 4 tisíce otáček je do kabiny pouštěn hluk od sání již zmiňovanou trubkou "R.S. sound pipe", takže je celkový dojem poměrně speciální, aspoň ve srovnání s jinými podobnými čtyřválci, což upřímně řečeno nejsou nejcharakternější motory na světě, že…

Přeplňování mi nevadí, nemám úplně porovnání s výkonnými atmosférickými motory, ale u této jednotky si není moc na co stěžovat - turbodíra se nekoná a víc Nm v nižších otáčkách se při běžném ježdění hodí. Jediné, co mi z pohledu ovládání trochu vadí, je ne úplně okamžitá reakce na plyn - nevím, jestli za to může turbo, emise nebo něco jiného, ale bezprostřední reakce by byla lepší, o tom žádná. Ohledně plynu ještě jedna zajímavá informace - Clio při brždění nevypíná plyn, takže lze používat techniku brždění levou nohou se současnou prací pravou nohou s plynem (jen teda při brždění levou nohou bacha, aby hlava nepolíbila volant; stane se překvapivě snadno).

Spotřeba je pro daný druh motoru asi docela typická - při klidné jízdě si Clio řekne o nějakých 6-7 litrů na sto, při mém způsobu jízdy mám dlouhodobou spotřebu někde kolem deseti, jedenácti litrů. Na dálnici při 130 km/h Clio žere kolem osmi litrů na sto, při 160km/h kolem deseti, při sportovnější jízdě na okreskách 10-15 litrů a na okruhu si řekne o nějakých 25-35 litrů podle jeho charakteru. Ve srovnání s konkurencí je prý motor Clia o trochu rozežranější, ale aspoň má špetku charakteru, což mi za ten (třeba) litr navíc na dlouhodobé spotřebě stojí. Jediné, co bych bral (a bude to znít možná paradoxně), je trochu větší výkon, nebo možná spíš síla motoru - zrychlení není úplně nenucené, a ač k charakteru auta tak nějak patří, že zajímavé výkony podává až ve vyšších otáčkách, přeci jen bych nějakých 30 koníků a s tím se pojících pár desítek Nm navíc užil. No asi časem na nějaký drobnější tuning dojde, nicméně nechci, aby to vyznělo, že je Clio pomalé - to rozhodně není a žena mu ne nadarmo říká "nasírač audin".

Podvozek je z pohledu sportovní jízdy zajímavá věc. Základní klíčová slova jsou u něj plavnost, přetáčivost a překvapivý grip. Relativní plavnost na limitu mě hodně překvapila a z jiných podobně orientovaných aut ji neznám. Se sportovnem se mi moc nepojí, ale zvyknul jsem si a u malého neposedného Clia to ve výsledku znamená poměrně velkou hravost. Pojí se s tím druhá věc, co jsem moc nečekal, a to přetáčivost. Lift-off oversteer je k dispozici prakticky na každém rohu, tak jde jen o to, nakolik si člověk troufne. V trochu překvapivém kontrastu pak je, že podvozek fantasticky funguje jak v nájezdu do zatáček, tak v přímých úsecích na rozbitých okreskách. Tam, kde se s běžným autem skoro nedá jet předpisovou rychlostí, aby něco neupadlo, Clio dokáže suverénně letět 150, a i v zatáčkách překvapí, jakou nájezdovou rychlost snese. Tím, že je ale podvozek trochu hůř čitelný, mi jednak docela dlouho trvalo, než jsem v něj získal důvěru a naučil se ho v běžném provozu vytěžovat aspoň na 80%, a za druhé mi zaručeně děsí spolujezdce. Každopádně je podvozek velmi, velmi schopný, ač nepopírám, že jeho nastavení je trochu nezvyklé a nemusí se každému trefit do vkusu.

Mezi podvozkem a silnicí jsou 17'' kola s pneumatikami Goodyear Eagle F1 Asymmetric 2 o rozměru 205/45, které jsou podle mnoha testů špičkové, jen mě ze začátku potrápily svou smekavostí. Trvalo zhruba 1200 km, než se sjela klouzavá povrchová vrstva (spojeno s tím, že jsem auto ze začátku šetřil), a pokud je budu kupovat znovu, tak jednoznačný úkol bude jet někam na prázdné parkoviště a co nejdříve je ohoblovat. Na zimu používám Bridgestone Blizzak LM-32 a s těmi jsem zatím spokojený bez výhrad, což ostatně není v šetrnějším zimním režimu žádné překvapení.

Brzdy má Clio velikostně jak ze střední třídy (vepředu průměr 320 mm, stejné dává Renault třeba na Lagunu V6), což znamená jediné - jsou na malém autě excelentní. Clio ze stovky zastaví na méně než 35 metrech, i chod pedálu a dávkovatelnost účinku jsou perfektní, tady není co kritizovat. Jen je potřeba při intenzivním brždění dávat bacha, že kvůli neposednému zadku bude auto po silnici lehce cestovat - brždění je tak třeba doprovázet drobnými korekcemi volantem.

Stejně tak se mi líbí sedačky a vůbec posaz za volantem. Ten je skvělý a nesrovnatelně lepší než u minulých generací Clia - sedí se hezky nízko a ideální pozici za volantem jsem si našel prakticky hned (to se o mnoha jiných autech říct nedá). I výhled ven připomíná spíš nějaké dospělé sportovní auto než malý hatchback, což je celkově velké plus, i když musím přiznat, že si na tenhle "sportovní posaz" ještě trochu zvykám (ve většině aut se sedí blíž čelnímu sklu, což zlepšuje výhled, člověk se cítí trochu vtaženější do děje a má to taky něco do sebe). Co se sedaček týče, jsou tam nějaké normální, neznačkové, na což se často nadává, ale pro mě to byl třeba ve srovnání s Fiestou a jejíma Recarama jeden z hlavních prodejních argumentů. Skořepiny se musejí trefit velikostí, což se bohužel u Fiesty nestalo (i v řadě testů se lze dočíst, že její sedačky jsou malé - nepříjemné je především svírání stehen bočnicemi sedáku). Clio má sedačky "pro každého", přitom s výrazným bočním vedením, takže parádně plní sportovní i komfortní funkci zároveň. Jediné, co bych si u nich přál, je výraznější podpora v oblasti bederní páteře nebo ideálně rovnou bederní opěrku, ale to se v této kategorii aut bohužel moc nenosí.

Na konec jsem si nechal řízení. To má několik charakteristik - především je velmi strmé (musel jsem si na to několik set km zvykat) a taky příjemně tuhé - už v základním režimu klade posilovač odpor tak akorát a ve zbylých dvou módech Sport a Race ještě trochu ztuhne. I volant je perfektní - potažený nesmekavou kůží, příjemně tlustý a dobře tvarovaný (žádné nesmyslné zploštění). Těžší je to se zhodnocením zpětné vazby v řízení… Začnu tím, že mezi současníky je řízení Clia velmi OK, ať už srovnám s konkurenčními hot hatchi nebo i běžnějšími, dobře hodnocenými auty typu nových Mazd. Pro mě osobně je ale věc komplikovanější, protože v rodině je druhým autem Ford Mondeo Mk3, ještě "stará garda" s překvapivě dobrými jízdními vlastnostmi, a ve srovnání s ním se řízení Clia zdá takové trochu tupé. Například když najedu mondeem na krajnici, ve volantu to okamžitě cítím; když totéž udělám s Cliem, necítím skoro nic. To na první pohled není dobré, na druhou stranu Clio má daleko širší rozsah situací, které musí umět a umí zvládat, a při vyšších rychlostech se to začne projevovat. Tam, kde podvozku mondea už dochází dech a řízení intenzivně křičí "zpomal!", se teprve Clio dostává do varu a začíná fungovat. Je to tedy mince s dvěma stranami a stále nemám úplně jasno, jak by mi to vlastně nejvíc vyhovovalo; někdy nostalgicky vzpomínám na věčně "vibrující" volant v mondeu, jindy si zas říkám, jaká je pohoda, že při normální jízdě necítím každou nerovnost našich cest a přitom auto stále dokáže skvěle fungovat při agresivnějším zacházení. Vidíte, není to jednoduché…

Tím jsme prošli všechny důležité řidičské elementy odděleně, na závěr bych ještě rád přidal celkové dojmy. Clio R.S. především působí velmi agilně a rychle - jednak objektivně je a druhak je výkon dostupný relativně velmi snadno (turbomotor + dvouspojka). Hlavně to druhé bude puristům vadit, mně ale v praxi vůbec - zábavnost se mi přesunula jinam. O co míň řeším práci se spojkou, meziplyny, hlídání ideálního rozsahu otáček a tak dále, o to víc řeším čistotu jízdní stopy, hledání brzdných bodů a koneckonců se nestydím za to, že čirý výkon pro mě v zábavnosti taky hraje svou roli. Někdo říká, že nové Clio R.S. už není "RS", ale "GT", a ač se to obvykle bere pejorativně, v podstatě to docela dobře vystihuje posun nové generace. Už to není ryzí "sporťák" (pokud tak šlo Clio někdy označit…), je to spíš takové BMW 1 - sportovní geny jsou nezpochybnitelné a jsou znát v mnoha detailech, vše je ale zabalené v moderním kabátě, člověk sedí v útulném kokpitu a je při běžné jízdě relativně izolovaný od dění venku. Na druhou stranu, pokud se z auta začne ždímat jeho potenciál, začne vše krásně fungovat a příjemným kořením je i dramatický zvukový projev.

Clia R.S. 200 EDC má zkrátka trochu komplikovaný charakter. Když ho ale člověk přijme, odměnou mu je skutečně komplexní, příjemné a v každém režimu schopné auto.


Praktičnost, kvalita zpracování a další "nepodstatnosti"
============================================

Na závěr jsem nechal věci možná menší důležitosti, které však nelze při komplexním pohledu na auto vynechat.

Praktičnost Clia R.S. je na danou kategorii výborná, za což může především druhý pár dveří a použitelný kufr. Ten má 300 litrů, je jeden z největších ve třídě dostane se tam i kočárek nebo bagáž na týdenní dovolenou. Přítomnost druhého páru dveří má hezký vedlejší účinek, že jsou ty přední kratší a na parkovišti tím pádem praktičtější. Mimochodem, auto není nějak nesmyslně snížené, v pohodě lze dojet až k obrubníku, respektive nad něj. Do města se akorát moc nehodí, že je z auta relativně špatný výhled ven, a to jak dozadu, kde je to daň designu, tak i šikmo vpřed, kde brání skloněné a relativně tlusté A-sloupky. Navíc se kvůli různým oblinkám relativně špatně odhaduje půdorys auta - například přední kapota není z místa řidiče vidět vůbec a vzpomínám si, jak jsem poprvé chtěl zastavit čumákem u zdi, citlivě jsem dojel až k ní a až po vystoupení zjistil, že tam je ještě cca metr (!) místa. Manévrování chce zkrátka trochu zvyku, naštěstí jsou na Cliu velká zpětná zrcátka, parkovací senzory a poloměr otáčení příjemně malý, za což zase získává drobné plusové body.

Co se interiéru týče, i tam je na tom Clio s praktičností v zásadě velmi dobře. Do kapes dveří se vejde 1,5l PETka, na středové konzoli jsou držáky nápojů, u zadních sedaček dokonce malý odpaďáček (možná původně zamýšlený jako popelník, nevím), bezklíčový přístup je silně návyková záležitost a o celkově povedené ergonomii jsem už psal. Vadí tak snad jen absence schránky na povinnou výbavu v kufru a na zadní straně předních sedadel nejsou kapsy. Celkově ale velká spokojenost.

Konkrétně u R.S. lze ještě jednu věc považovat za "praktičnost" - auto nemá rezervu (kvůli difuzoru nemůže mít na dně kufru prohlubeň). To je sice obecně bráno jako nevýhoda, ale na druhou stranu se dá sada na opravu pneu s kompresorem použít i jako manometr a hustilka v jednom, což není u auta typu R.S. vůbec od věci - např. pár kol na okruhu stačí ke zvýšení tlaku v pneumatikách na hodnotu přes tři atmosféry, takže je upouštění a následné dofukování kol u R.S. docela standardní úkon.

Kvalita zpracování je obecně dobrá - kabina je příjemná, vše je dobře slícované a Cliu se daří vyvolávat dojem kvality. Pokud bych měl něco trochu kritizovat, bude to látka potahu sedadel, která nepůsobí zrovna nejlépe (i levnější Clio GT má potah sedaček lepší), a trochu lacině vypadá i řadička, v praxi s ní ale zatím problém není. Spíš občas vadí nadbytek pochromovaných ploch, která dokáží házet "prasátka". Vyložená chyba v kvalitě je v interiéru jen jedna, a to u madel předních dveří - na nich jsou naskládána různá tlačítka na ovládání oken a zrcátek, vše je z tvrdého plastu a při kontaktu s kolenem bohužel dokáže vrznout. Snad toto Renault pro budoucí zákazníky pořeší, je škoda kazit takovým detailem jinak výborný dojem z interiéru.

Mimochodem, Clia R.S. se jako ostatní modely divize Renault Sport montují ručně na lince ve francouzské továrně v Dieppe, což Renault rád zdůrazňuje. Musím přiznat upřímně, že toto mě dopředu spíš děsilo, protože kdybych bych si měl vybrat mezi chladnokrevným robotem a francouzským dělníkem v pátek po obědové pauze, beru stroj za všech okolností. Nicméně mám pocit, že dnešní modely R.S. už jsou trochu o něčem jiném než dřív, kdy třeba C3RS mělo širší rozchod kol, konstrukčně jinou přední nápravu a značnou část dílů unikátních (a taky dokázalo stát dnes už těžko představitelných 3/4 milionu). C4RS z pohledu výroby působí docela jako běžné Clio, jen notně "upgradované", což vnímám jako pozitivní věc, ať už kvůli kvalitě nebo výsledné ceně. A těch pár detailů, na kterých je lidská práce skutečně znát (např. nalepení zadního spojleru), Renaultu odpouštím :)

Co se bezpečnosti týče, Clio standardně patří mezi premianty segmentu dle hodnocení Euro NCAP, ač mě trochu překvapilo, že mu k tomu stačí mít jen 4 airbagy (dva vepředu a dva v sedačkách). Jinak se v autu sedí tak vzadu, že bych i věřil, že v případě kolize je vepředu materiálů k deformaci dostatek. Pro mladé rodiny jsou všude isofixy, prostě v tomto ohledu standardní dobré Clio.

Další postřehy už jen v bodech:

* Sklo v pátých dveřích je tak trochu čočka, kvůli čemuž se blbě odhaduje, co je a co není policejní Passat / Superb.

* Palivoměr se cca třetinu nádrže nehne z "full" a pak rychle padá. Ani moc neproměřuje - některá tankování vychází skoro přesně, jindy si přilepší cca o půl litru na sto. Nádrž má jen 45 litrů, takže jsem na pumpě docela často.

* Keyless přístup je hodně prima věc, škoda jen, že jde s autem odjet, když ho nechám před obchodem nastartované a odejdu s kartou něco koupit. Na mafiánské bavoráky zatím Clio nemá :) "Chytrá karta" mi jinak jako moc chytrý vynález nepřipadá, klíč bych bral daleko radši, ale žít se s tím dá.

* Auto nemá slot na CD, hudbu je potřeba přehrávat z USB disku nebo přes Bluetooth z telefonu. Moderna se vším všudy.

* R-Link může mít volitelně aplikaci R.S. Monitor, která na centrální displej dostane poměrně pokročilou telemetrii (měření časů na kolo, různé zajímavé informace například o teplotách kapalin, předřazeném stupni ve dvouspojce apod.). Renault bohužel na začátku prodejů tento doplněk nenabízel, takže moje auto tento systém nemá; "musím" se tak soustředit na dění na silnici.

* Z dalších prvků výbavy už toho Clio R.S. moc víc mít nemůže, v podstatě už v základu člověk dostává "plnou palbu" a připlatit se dá pouze za Cupový podvozek (30 tisíc), kožené sedačky (nějakých 50 tisíc; fanda kůže nejsem) a couvací kameru (13 tisíc). Co Clio nemůže mít vůbec, jsou xenony a dokonce ani přední mlhovky, které jsou u nižších verzí k dispozici - toto upřímně řečeno moc nechápu a trochu mi to vadí, z nějakého důvodu je to však u Renault Sport verzí zvykem. Z komfortní výbavy chybí snad jen samozatmavovací zrcátko nebo automatické dojezdy všech okýnek (je pouze u řidiče), ale to už by si člověk trochu vymýšlel. (Poznámka: tento bod platil v roce 2013, je možné, že se nabídka od té doby rozšířila nebo změnila; aktuální ceník zde: http://www.renault-local.cz/pdf/ceniky/cenik_clio_sport.pdf.)

* Když už jsme u podvozku Cup, ten u této generace Clia není zas tak odlišný od standardního podvozku Sport. Za 30 tisíc příplatku člověk dostane větší 18'' kola, o něco tvrdší tlumiče a červeně lakované brzdové třmeny. Rozdíl v jízdním projevu nějaký je, na rychlou jízdu se mi Cup asi i líbil o něco víc než Sport, ale zase musí člověk slevit z komfortu a praktičnosti. Při rozhodování to nakonec vyhrál Sport.

* Pár poznámek k ceně. Clio R.S. bylo v době, kdy jsem ho kupoval, jedno z dražších aut daného segmentu (ceníkovka cca 560 tisíc) a i já jsem původně plánoval, že koupím něco levnějšího. Clio si tak svoji cenu muselo obhájit jak samo o sobě, tak proti konkurentům (např. Suzuki Swift Sport i Fiesta ST jsou skvěle hodnocená, přitom levnější auta). To se mu nakonec povedlo, i vzhledem k místy podivné obchodní strategii konkurence nebylo Clio v reálu vůbec špatná nabídka a i dnes si myslím, že jeho cena dává smysl (např. pokud člověk chce slušně vybavené auto, nůžky mezi Cliem a Fiestou se sevřou). Minimálně z pohledu ceny by Cliu pomohla manuální převodovka, ale ta zkrátka v nabídce není (četl jsem spekulace, že by se pod přední kapotu nevešla, ale nevím, co je na tom pravdy).

* Renault na R.S. dává svou standardní pětiletou / 100 tisíc km záruku plus jde za rozumnou cenu dokoupit stejně dlouhý servisní plán, takže pak člověk platí v podstatě jen gumy a brzdové destičky.


Resumé
=======

Nové Clio R.S. je podle mě skvělé auto. Je jiné než dřív a je jiné než většina jeho současných konkurentů. Má své mouchy, ale komplexně vzato se jedná o balíček, který nikdo jiný na trhu nenabízí. Renault rád říká, že v Cliu R.S. dostáváte víc aut najednou, a to můžu potvrdit. Ve městě je praktické a pohodlnější než řada běžných aut, je plné technických vychytávek, které reálně využívám, a v automatickém režimu ho miluje moje lepší polovička. Celkově Clio působí velmi dospěle, přitom pořád, když vyjedu za město a chci si zařídit, to auto je nejen velmi agilní a rychlé, ale i řidičsky naplňující. Nové Clio se prostě povedlo.

Silné stránky

+ Výborný mix každodenní použitelnosti a sportovnosti
+ Agilita, čirý výkon
+ Dobře fungující dvouspojka
+ Podvozek, kultivovaný při normální jízdě a schopný při té sportovní
+ Hravě přetáčivé naladění
+ Sedačky s výborným bočním vedením, stále však rozumně pohodlné
+ Pozice za volantem
+ V rámci možností slušný zvukový projev zvenku i zevnitř
+ Bezkonkurenční infotainment R-Link s online připojením
+ Design
+ Praktičnost (velikost kufru, pět dveří apod.)
+ Celková kvalita zpracování

Slabé stránky

- Tvar a umístění pádel pod volantem (v některých polohách jsou mimo dosah)
- Automatické řazení nahoru v režimu Sport + MT
- Cit ve volantu nastavený až na agresivnější zacházení
- Odezva plynového pedálu s drobným zpožděním
- Madla předních dveří při kontaktu s kolenem vržou
- Horší výhled ven, obtížnost odhadu půdorysu auta
- Clio je o něco těžší než konkurence
- V nabídce chybí manuál
- Nelze objednat přední mlhovky a xenony
- Malý výběr barev karoserie

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

0-1000 km: Hned po koupi jsem řešil problém, že auto jakoby táhlo doprava. To bylo nepříjemné nejen při dlouhé rovné jízdě, ale hlavně při intenzivním brždění, kdy mělo auto tendenci cestovat do příkopu. Kolem 1000 km jsem tak byl na geometrii v servisu, ale nic objektivně špatně se na autu nenašlo. Údajně mi trochu poštelovali řízení, ale současně mi naznačili, že to může být do značné míry placebo, že tak malou změnu nemůžu objektivně poznat a že u auta s nulovou sbíhavostí kol a s citlivým řízením bude mít daleko větší vliv třeba vítr nebo drobné naklonění silnice. Každopádně po dvou hodinách různého zkoumání a testovacích jízd nenašli nic, co by se na autu dalo "spravit", jen mi bylo sděleno, co už jsem věděl, a to že pneumatiky zatím velmi kloužou. Faktem je, že zhruba kolem 1200 najetých km si věci najednou sedly - především se zajely gumy a s tím se velmi zlepšilo celkové chování auta, rovněž zmizelo táhnutí doprava. Možná si auto potřebovalo jen "sednout", od té doby spokojenost.

10000 km: Řešena dětská nemoc nových clií (nejen R.S.), kdy za specifických podmínek občas povrzává přední náprava - typicky v zimě po studeném startu a dostání auta do situace, kdy musí přední náprava výrazněji zapracovat (např. najetí na retardér). Bylo trochu obtížné problém diagnostikovat, protože po prvním vrznutí už se problém neopakoval a v servisu se tak situace hůř popisovala, nicméně se nakonec ukázalo, že se jedná o problém popsaný v interní databázi Renaultu. Řešení spočívalo v promazání uložení stabilizátoru, od té doby se žádné pazvuky neozývají. Řešeno v rámci záruky.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kupováno v Renaultu Pardubice-Dražkovice, prodejce pan Miroslav Dašek. Zkušenosti jen ty nejlepší, prodejce je člověk na svém místě - zapálený do sportovních renaultů (sám starší kousek vlastní), komunikace výborná, vše bez problémů a s různými detaily ochotně radí i po prodeji. 10/10