Fiat 500L Living 1,4 16V 70 kW

Hodnoceno: 20× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Fiat 500L Living - cestování s batohem a navrch ještě kufrem

Následující recenze je tak trochu nostalgická - ty tam jsou doby, kdy prodeje MPV stoupaly strmě vzhůru a zákazník si mohl vybrat rodinné velkoprostorové auto prakticky u každé větší automobilky. Dnešní situace je zcela opačná, dětí stále ubývá a i na trhu ojetin MPVéčka vyklízejí pole stále rostoucím prodejům SUV. Bohužel tato velká, těžká a zvenčí robustní auta neposkytují zdaleka tolik prostoru uvnitř, takže pro rodiny s 2+ dětmi a příslušnou bagáží nejsou na delších cestách zrovna výhrou. A protože každá recenze je minimálně také o předchozích zkušenostech, dovolte mi je uvést hned na začátku.
Poslední rodinné auto bylo „Das“ se vším všudy, jen ne s kvalitou provedení. Touran (1,9 TDI, 77 kW, ročník 2004) je výborně vymyšlené auto, s vynikajícím využitím vnitřních prostor, a nebýt toho, že můj kus byl vyrobený v pátek 13. odpoledne, chválil bych ho do nebes a nahradil ho jen a pouze mladším bráchou. Bohužel mě ale ta sranda stála za 7 let provozu skoro 200 kolíků na opravách (auto jsem kupoval jako 4-leté s nájezdem ca 160 k), a kilometrovné tak vycházelo 4x dráž, než na Okt I (1,9 TDI, 66kW, ročník 1997), která si až do 360 najetých tisíc neřekla prakticky o žádný vícenáklad. To zde píšu pro všechny, kteří nyní (stejně jako já v r. 2009) sdílejí názor, že je lepší ojetý VW než nový Logan (z hlediska komfortu a zřejmě i bezpečnosti to platí, ale ty opravy…). Proto jsem po loňské 50 kkč a následující jarní injekci dalších 27 kkč řekl „Das dost!“ a začal hledat nástupce. S rozhodnutím přejít k benzínu a skepsí k tříválcům s turbem (převažují kratší cesty). Hledání to bylo docela zajímavé, protože i tchán měnil auto, takže jsme prošli vyjma prémiových prakticky všechny „lidové“ značky a současné „rodinné“ modely. Asi nejvíc nás zaujala Zafira Tourer, která má s Touranem hodně společného, nicméně tchán nakonec podlehl iluzi „prostorného“ SUV Mazda CX-5 a nechal mě v dilematu Zafira - Carens - Lodgy samotného. Proběhlo jaro, a já pořád nevěděl, na co mi zbydou finance (znáte to, jakmile začnete vybírat auto, manželka hned začne ukrajovat, aby z toho taky něco měla…). Zafira se bohužel přestala dělat s 1.8 atmosférou, Carens mi na projížďce přišla s 1,6 motorem neuvěřitelně líná (je těžká) a taková nijaká, a Lodgy se mi rychle okoukalo (hlavně ten zadek s obřím kufrem je bez nápadu) a navíc je z něj špatně vidět dozadu.
A pak se to jednoho krásného dne, kdy už jsem pochyboval o rozhodnutí koupit nové auto a začal se smiřovat s tím, že ještě rok počkám a prodloužím si strasti se starým Touranem, stalo. U obchoďáku stál podivně vysoký kombík s kulatýma světlama. V první chvíli jsem zajásal, že koncernové konzervy konečně nechaly Yettiho oblíct batoh (což by byla moje jednoznačná volba), ale bližší ohledání ukázalo, že se jedná o úplně jinou stáj.

Velké malé auto
Living je zvenku malé auto, těžící z popularity 500. Vnější rozměry jsou ale dost podobné, jako má Touran, má však kratší rozvor (= horší stabilitu), o 10 cm užší zadní sedačku (= 3 dětské sedačky se nevejdou) a je o nezanedbatelné 3,5 metráku lehčí. Všechny tyto atributy ovlivňují jízdní vlastnosti - auto nemá takovou stabilitu, zejména při vyšších rychlostech a v zatáčkách, jako Touran a je náchylnější na poryvy bočního větru. Nicméně právě díky výšce a tvaru karoserie je Living až neuvěřitelně prostorný uvnitř (tady by se jiní mohl učit). Zvenku je to nabobtnalá Fabie, má uvnitř prostoru skoro jak Touran. Se svými 190 cm si v pohodě sednu vzadu za sebe a ještě mám volný prostor před i nad sebou. Prostě paráda. Vzadu není středový tunel, takže prostřední dítě nekrčí nohy (akorát má prostředek sedačky 60+40 tvrdá výklopná záda (stoleček), což jsme vyřešili přidaným polštářkem). Olbřímí je i kufr, který má v základní sestavě nějakých 90 x 98 x 64 cm, tedy ca 540 litrů. Tato hodnota je srovnatelná s Touranem, který má kufr širší (105 cm), ale mělčí (jen 50 cm). Zadní sedačky se také dají posunout dopředu ca o 12 cm, takže pak je kufr ještě o něco delší a prostornější. Pomocí víka lze modifikovat rozdělení kufru na výšku (o tom se ještě zmíním, je to velmi praktické). Lze také udělat rovinu se sklopenými sedáky zadní řady.
Living se prodává jen ve dvou výbavách, takže už v „základu“ to není žádný holobyt - dostanete šestikvalt, tempomat, všechny možné asistenty, multifunkční rádio, volant v kůži, barvu kapučína, která vůbec není špatná (s bílou střechou za 23 tisíc navíc by ale byla hezčí…). Z užitečnějších doplňků jsou doplatkové např. rezerva, mlhovky, loketní opěrka a posuvné sedadlo spolujezdce, stahování oken či vyklápěcí stolečky vzadu, což jsme kromě rezervy všechno oželeli, protože některé věci jsou možné jen v balíčcích, ale v zásadě nám to až tak moc nechybí. Dokupoval jsem jen gumové koberce a před zimou asi ještě koupím kryt pod motor. Barvu střechy pak možná dořeším bílou fólií (ca 3,5 kkč).

Living žije motorem
A nyní k prvnímu velkému kompromisu. S Livingem se dodávají velmi živé a silné turbomotory, s nimiž jezdit, to je opravdu radost (zkusil jsem si to na předváděčkách), ale já chci psát o naší kočičce - motoru 1,4 16V s výkonem 70 kW. Už ta čísla na první pohled nijak neohromí a vlastně je to ústupek tomu věčnému popojíždění 5 km sem a 5 km tam, které mě na Touranovi stálo opravu turba. Takže tento přechod byl vynucený převažujícím využitím vozu a občasné delší cesty, jako je třeba zahraniční dovolená, jsou prostě kompromisem mezi chtít (předjet, rozjet, vyjet rychle kopec) a moct. Ten kompromis se ale naštěstí týká jen malého procenta z celkově najetých kilometrů, takže se dá přežít bez újmy na egu řidiče/majitele.

S batohem a kufrem do Francie
První české specifikum - loni jsme to samé zvládli s Touranem bez rakve, ale s naloženým kufrem až po okraj, Holanďani takhle běžně jezdí, ale my jsme zkušenostmi poučení (hádejte co se stane s autem opuštěným na parkovišti a viditelnou batožinou vyhnanou až pod strop?). Takže letos rakev… No když jsme vyjížděli, říkal jsem si trochu s hrůzou, jak a za kolik litrů s motůrkem pojedeme. Po 100 km cesty bylo veseleji, a po 1000 km veselo. Ona ta cesta totiž nebyla nijak divoká ani loni s dvoutunovým Touranem, tuto hmotnost zvládlo TDI sice s nadhledem, ale žádné divoké rozjezdy se také nekonaly. No a s Livingem to bylo obdobné, jen do kopce nám chybělo trochu výkonu, a tak rychlost víc padala. Co mě ale mile překvapilo, byla spotřeba, která se na německý benzín pohybovala kolem 6,4 l při rychlosti do 120 km/hod (měřeno navigací, tedy na tachometru o 10 km víc, počítadlo nerovnoměrně podměřuje ca 0,1-0,5 l). Naopak na belgický 95 benzín jsme při rychlosti přes 130 km/hod jeli za 9 litrů, takže v Normandii jsem radši přimíchal 98 benzín, aby se pak spotřeba ustálila na místních silničkách u pobřeží kolem 7 litrů. Musím říct, že na této spotřebě má velkou zásluhu šestka, která při 130 km rychlosti točí 3500 otáček (pětka točí při 90 km rovné 3 tisíce). Motor 1,4 16V není žádná raketa, přesto jsme ani ve Francii ani v Německu provoz nezdržovali a neměli jsme pocit, že má někdo s naším cestovním tempem problém. Na 95 % ujeté vzdálenosti motor v pohodě stačil střednímu pruhu, a v kopcích třeba kolem Rýna jsme se zařadili do pruhu s karavany, a v pohodě je vyjeli na pětku. Tady jsem také udělal zajímavou zkušenost s tempomatem. Zatímco na TDI spotřebu o 0,5 l snižuje, s naším slabým benzínem ji trochu zvedá. Takže v kopcovatém terénu je lepší tempomat vypnout, pod kopcem přidat, a pak včas podřadit, aby motor zůstal v otáčkách a trochu snížit rychlost. A tím se dostávám ke druhému českému specifiku. Zkrátka a dobře ve Francii jezdí méně silných vozů a i v Německu, kde je jich naopak většina, jsou řidiči mnohem ohleduplnější a zdaleka tolik netlačí do kufru, když svým tempem na hranici výkonu předjíždím kamion, jako v Belgii či u nás. U nás navíc vládne silnicím ještě právo silnějšího. Tedy - problém slabší motorizace je problém nikoliv cestovní, ale psychiky řidičů, kteří pomalejší a slabší auta nemají před sebou rádi a mají potřebu si na nich dokazovat převahu a kompenzovat mindrák.
Tím jsem se dostal k další silné stránce Livingu - brzdám. Vepředu i vzadu jsou kotouče (výrobce u rodinného vozu předpokládal větší naložení), a tak brždění je doslova radost (zvlášť když i auto před vámi testuje ABS). Musel jsem to jednou asi ze 70 km/hod úplně na tvrdo zašlápnout (zbyly mi doslova centimetry) na několika metrech, a povedlo se to k radosti mé i posádky přede mnou (byly by v rodině dvě mouchy jednou ranou).

Ergonomie
Nebudu shrnovat, co všechno už bylo napsáno mými předchůdci (výhled, sedačky, palubka, ciferníky). Sedačky nejsou na první posez tak příjemné, jako v Touranovi, nemají takové boční vedení (na posezení v Seatu Altea XL vzpomínám dodnes), ale po 1000 km na jeden zátah z nich záda nebolí! Ani jsem neměl pocit nějakého „rozlámání“, takže hodnotím velmi kladně. Zadní opěradla se dají sklopit i do víc ležící polohy.
Čitelnost malých čísel na tachometru je slabší, tempomat se chová také trochu jinak a volant mi při mé výšce zakrývá kontrolky směrovek, ale říkám si, že Ital se řídí podle zvuku motoru a ne podle nějakých ručiček . Klimoška je manuální, ale i na automatu jsem to musel občas korigovat, takže jediné, co mě asi otravuje víc, než na koncernu, jsou stěrače, které nemají nastavitelný cyklovač. Řazení je kapitola sama pro sebe - německy přesné řazení je parádní, zatímco tady si dlouhou pákou zase víc zakvedláte, podle mě je to o zvyku. Placatá ruční brzda mi docela vyhovuje. Suma sumárum - zvyk přece není železná košile, aby člověka svazoval…
Samostatnou zmínku si pak zaslouží výhled z auta. Ten je prostě skvělý! A mají na tom podíl i relativně široká skla mezi zdvojenými A sloupky, kde je skutečně do boků dobře vidět (lépe než v Touranovi). Zpětná zrcátka jsou prostě veliká a hlavně vyšší, a jejich umístění na bližším sloupku k řidiči umožňuje téměř panoramatický pohled za sebe a do stran. Zadní okno je ale posazeno výš a je menší, než v Touranovi, takže couvající řidič otočený dozadu toho vidí méně. Časem to možná pořeším venkovní kamerou.

Balení kufru
Jak už jsem zmínil, kufr si zaslouží podrobnější komentář. Novinky moc nesleduju, tak nevím, jaké trendy Fiat kopíruje. Ale kufr má za 1*. Pokud totiž přepážku necháte v prostřední poloze a vyndáte kus plastu mezi kufrem a zadní sedačkou (i na takový detail ve Fiatu mysleli!), vejdou se do spodní části tři bedny velikosti banánovek a ještě balík petek nebo plato plechovek s pivem. Nahoru pak můžete pod roletu poskládat batohy, tašky a další zavazadla. Pokud se potřebujete dostat do hlubin zavazadelníku, prostě přepážku nadzvednete nebo posunete na kolejnicích ven. Jak jednoduché, ale jak účinné! Jediné, co bych vytkl, je absence zásuvky.

Další úložní prostory - schránky
Touran si naše děti hodně oblíbily pro velké množství otevřených i skrytých schránek, kam se dalo nastrkat spousta krámů, blbostí a dalšího haraburdí. V Livingu je situace odlišná, kromě kapes ve dveřích zde prakticky žádné schovky nejsou. Ale ono se pak ukáže, že to takhle taky jde, hlavně když do dveří se vejdou lahve s pitím a kompakty a pod sedačky vepředu náhradní boty. A bonus navíc? Tatínek si do chladicí schránky může dát dvě piva a maminka si ani ničeho nevšimne, protože atlasy a brejle jsou ve schránce u spolujezdce oddělené. Prostě - zase paráda!

Střešní příčníky a rakev
Living nemá lyžiny, na které by šly namontovat univerzální příčníky, takže ty se musí koupit originální zvlášť (ca 4 kkč). Jsou ukotvené napevno a poměrně hodně vpředu a mají mezi sebou vzdálenost jen 75 cm (to je daň za společné řešení s kratší 500L). Proto nelze kvůli těžišti moc operovat s dlouhými rakvemi, nejdelší odhaduji tak na 170 cm, my jsme použili ještě kratší (na Yettiho).

Rádio a zásuvky
Mladší ročníky by se dopodrobna rozepsaly o všech možných nastaveních a spárování s telefonem (při přebírání vozu zabralo rádio dobrou půlku času). Zde bych napsal jen to, že ovládání je intuitivní a dotykové. Jelikož rádio nejede, a pobyt v kabině si děti zpestřovaly na tabletu, tak jsem toho víc nevyzkoušel. Navigaci jsme měli externí, takže ani tady jsem žádný kvalitativní průlom neudělal. Jestli jde spárovat navigace v mobilu s displejem rádia netuším, ale mám obavu, že vzhledem k rozlišení by to ani nemělo moc smysl. Připojení je klasickou zásuvkou (bez zapalovače) a USB rozhraním. Tady ale musím Fiatu vytknout, že při zamknutí auta odpojí všechnu elektriku včetně zásuvek, pro dobíjení mobilů bych tuto funkci docela rád zapnul.

Závěr: nikoho nechci přesvědčovat o tom, zda je Touran či Living lepší nebo horší auto, Tourana považuji tak trochu za etalon své třídy a vzhledem k tomu, co jich jezdí, srovnání s ním dává určitý objektivnější pohled na Livinga, kterých je zatím hodně málo. Hezčí je určitě kratší verze s bílou střechou, než moje jednobarevná prodloužená. Velký kompromis je motor, ale pořád doufám, že po současném turbošílenství se automobilky vrátí k aspoň jedné atmosférické motorizaci, která by nebyla úplně mrtvá. S Livingem by byla optimální 1,6 s výkonem 120 vraníků, která by s naloženým autem jela tak, jako stávající 1,4 jezdí jen s řidičem. Downsizing u atmosféry nedává moc smysl, nebo aspoň ne s kombíkem, který je přece jen těžší (zejména když se naloží), než krátká verze. Na druhou stranu určitě potěší spotřeba, v současnosti jezdím do práce těsně pod 6 litrů (půlka cesty po okreskách, čtvrtina po rychlém přivaděči a čtvrtina městem), což je spotřeba srovnatelná i s 1,9 TDI v Touranovi. A to by si ještě po 10 tisících měla spotřeba trochu sednout. Takže uvidíme.

Silné stránky

Ty by měli popsat spíš ti, kterým projdou rukama desítky aut. Takže vzhledem k malému nájezdu píšu spíš očekávání - bezproblémový a bezporuchový motor, variabilita vnitřního prostoru, netuctový vzhled, který snad ani za 10 let nezevšední, příznivá a vstřícná politika Fiatu (prý je to srdcová záležitost)

Update: skvělý podvozek, jednak tlumí dobře nerovnosti, jednak sedí dobře v zatáčkách, takže jízdu si lze docela "užít".

Slabé stránky

Co mi v autě vyloženě chybí nebo mi na něm vadí (proti 11 let starýmu Touranovi)
- chybí stahování oken na dálkové ovládání, dtto zavírání
- druhá zásuvka
- skrytá schránka
- vadí otevřená palivová nádrž
- celková ergonomie ovládání stěračů, absence víc poloh cyklovače, nemožnost ostřiku a setření (to má prostě koncern lépe řešené)
- tempomat na samostatné páčce (plete se mi někdy s blinkrem)
- jednosměrné procházení počítačem s nutností projít oba cykly, nutnost ručně resetovat

Update: malá manželka (163 cm) si stěžuje na výhled do zpětných zrcátek, protože aby dosáhla na pedály, musí se hodně přisunout k volantu.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Update: po roce ježdění vše ok, nebýt vlastní vinou způsobeného ťukance bych napsal "bez ztráty kytičky".

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto Future ČB - výborný přístup a skutečně vynikající vstřícnost (sem bych poslal ty nafoukance z koncernu, od Hyundai i od Forda na školení, jak se chovat k potenciálnímu zákazníkovi tak, aby z něj pak byl zákazník skutečný)