Suzuki SX4

Hodnoceno: 4× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vlastnictví Suzuki SX4 přes půl roku a stav počítadla 77777 km mě přiměl podělit se o zkušenosti s tímto vozem. Sám jsem natočil téměř 12000 km, tak snad mé zkušenosti budou stačit pro adekvátní posouzení vozu.
SX4 jsem si dovezl ze zahraničí. Původně jsem se jako všichni zájemci o tento model díval po krátké verzi. Kompaktní a elegantní karoserie, která dle mého názoru i dnes vypadá hezky, bylo první, co mě zaujalo. Chtěl jsem japonskou verzi, tak jsem si nastudoval jak ji bezpečně poznám a začal jsem pátrat. A pak se to stalo. Narazil jsem na stříbrné provedení sedan. Co to je? Přidal jsem si stránku do oblíbených a začal jsem pátrat po více informacích. Zatím co krátké modely mi prodávali před nosem jako rohlíky na krámě, sedan tam stále byl,přišlo mi ho líto a tak jsem se rozhodl, že si pro něho zajedu. V minulosti jsem najel přes 100000 km s vozem Suzuki Baleno sedan, který měl dokonce v kufru klasickou plynovou bombu a pro mé běžné využívání vozu jsem žádné omezení nepociťoval. Bez upřesnění termínu návštěvy bazaru jsem si s prodejcem pouze potvrdil, že v případě koupě bude možné s vozidlem ihned odjet po ose. Nevím jak to prodejce udělal, ale ač vozidlo mělo na tachometru 66000 km, stál jsem u vozu, který vypadal jak nový. V žádném zákoutí karoserie jsem nenašel nečistoty. Stav motoru deklaroval pouze štítek z poslední výměny oleje a orezlé výfukové svody. První myšlenka buď totálka, nebo prostě skvělá práce. Prodejce předložil kompletní servisní historii, nebouráno. Ale všichni víme, že papír snese všechno. Jel jsem tam s tím, že zkušební jízda bude alespoň 10 km. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nastartoval motor a ten nebyl téměř slyšet, jak ševelil. Musel jsem hodit oko na otáčkoměr, že běží a bylo rozhodnuto. Beru i bez zkušební jízdy. Trochu mi cvakal zadek, protože 500 km s neznámým vozem z velké části po naší D1 hopsaštráse mi přišlo jako velké dobrodružství. Nebudu to protahovat, po cestě žádná kontrolka nezablikala a auto stojí na dvoře.

Základním kritériem při výběru bylo provedení vozu po faceliftu. První co mě u sedanu na fotkách zaujalo oproti krátké verzi je tmavé čalounění sedadel se zajímavým dekorem. Přijde mi to elegantní a samotné čalounění působí kvalitním trvanlivým dojmem. I u předchozích mnou používaných modelů Suzuki se kvalita potahů potvrdila po mnohaletém používání. Přední sedadla mají tvar obyvákových křesel bez bočního vedení. Ale od tohoto typu vozu nikdo nemůže očekávat řezání zatáček, takže to boční vedení nechybí. Důchodci, na které je dle mě auto cíleno, spíše ocení vyhřívání předních sedadel, i když pouze v jednom stupni. Důchodce nejsem a taky to oceňuji. Ale třeba Liana má stupně dva. Škoda. Zadní sedadla mají pevný sedák a sklopné dělené opěradlo pro převoz delších věcí v kufru. Zase škoda, ale ke kufru později. Na zadních sedadlech je dostatek místa pro nohy i hlavu. Zatím jsem nevezl žádného čahouna, ale aniž bych se spolucestujících na zadních sedadlech ptal, tak sami od sebe posezení chválí. Možná by někdy bodla loketní opěrka, ale místa je tam dostatek pro všechny aktivity. Jednoznačným
plusem je i u sedanu výška sedadel nad vozovkou, která nasedání na všechna sedadla značně usnadňuje. Napomáhá tomu i velký úhel otevření všech dveří. Myslím si, že osoby s výškou do 180 cm si pozici za volantem upraví snadno díky výškově nastavitelné sedačce a volantu. Přední sedačky jsou vybaveny bočními airbagy. Dále jsou ve výbavě i airbagy čelní a hlavové. Další bezpečnostní výbavou je ABS a vypínatelné ESP. Možná se najde ještě nějaký elektronický bezpečnostní pomocníček, ale už mě napadá jen kontrolka nezapnutých předních pásů. Z komfortních prvků má auto asi vše, co nenáročný uživatel potřebuje. Elektrická okna, elektrická vyhřívaná zrcátka velké jak lopata a digitální klimatizaci. Displej klimatizace má červené podsvícení, které se při rozsvícení světel ztmaví. Při dnešním celodenním svícení za letních dnů není pak displej čitelný, což je dost nepříjemné. V mém případě to vyřešila montáž přídavného denního svícení. Jinak je ovládání klimatizace jednoduché a intuitivní. I proto, že nejde o vícezónové provedení. V letošním teplém létě klimatizace zvládá svou práci skvěle. Stejně jako v zimě se interier rychle zahřeje na požadovanou teplotu. Budíky rychloměru a otáčkoměru jsou možná až moc oproti Lianě načančané, ale vcelku přehledné. Jejich podsvícení je trvalé, pouze jde měnit jeho intenzita. Mezi budíky je displej s údaji o celkovém stavu kilometrů, denní kilometry, hodiny a průměrná spotřeba. V horní části displeje se ještě vtipně čárkama zobrazuje okamžitá spotřeba. Přepínání údajů na displeji se provádí japonskýma tyčinkama u budíků. Aby bylo na tyčinky dobře vidět, osvětlují interiér světla zvlášť pro každou řadu sedadel. Když jsem u světel, tak vypínač předních mlhovek by mohl být umístěn na lepším místě, nebo alespoň kontrolka jejich zapnutí by se mohla zobrazovat na přístrojovém štítu a ne v tlačítku. Auto bylo vybaveno originálním autorádiem, které mi ale nevyhovovalo, tak jsem ho vyměnil za jiné. Přišel jsem tím o možnost využívat tlačítka na volantu. Jde tam prý vsadit nějaký mezikus, ale jeho cena je astronomická vzhledem k tomu pro jaký účel tam je. Překvapil mě kvalitní příjem originálního rádia na dálnici, protože anténa je prakticky přilepená na čelním skle. Reproduktorů je asi sedm. Velkým nedostatkem interiéru je málo odkládacích schránek a úzké přihrádky ve dveřích. Šuplík pod sedačkou spolujezdce to nezachrání. Mimochodem jeho celkové provedení je horší než v Lianě. Dokoupil jsem si s úložným prostorem alespoň loketní opěrku mezi přední sedadla. Přístrojová deska je vyrobena z tvrdého plastu, ale zatím nic nevrže a dobře se udržuje. Je to zvláštní, ale z plastů v Lianě ročník 2008 jsem měl taky lepší pocit. Pocitově je interiér při devadesátce skvěle odhlučněn. S vyšší rychlostí se již díky výšce vozu a lopatám po stranách hlučnost zvyšuje. Hodně dlouho jsem si zvykal na široké přední sloupky. Z vlastní zkušenosti vím, že se za ně schová osobní auto a je třeba s tím počítat. Malá okýnka to nezachrání, protože se musím naklánět, abych se podíval co se na mě řítí. Rychle se dá zvyknout na bezklíčové ovládání vozu. Gumová tlačítka v klikách předních dveří jsou celkem malinká.

Přejdu k tomu kufru. Objem je 515 litrů, což je skvělé. Dokonce jsem si ho musel přehradit síťkou, protože když se mi něco zakutálelo k sedadlům, tak jsem to nemohl dostat, zašpinil si kalhoty a sprostě zanadával. Zároveň je to ale část vozu, kde udělali japonští inženýři největší chybu. Z venku je vstup do kufru velký, tady problém nemám. V pohodě tam dám nosič kol na tažné pro dvě kola. Ale tím, že jsou sklopná pouze opěradla zadních sedadel, je díra do interiéru příliš nízká. A pokud nakládám třeba dlouhou krabici , která by dírou jen tak tak prošla, na cestě k prostrčení z venku jí brání plech pod zadním oknem a trochu se zvedající sklopená sedadla. Taky zadní hrana kufru je vysoko. Proč !!!! Naštěstí díky zmiňovanému velkému úhlu otevření dveří se mi tam podařilo krabici narvat přes zadní dveře. Dalším omezením jsou jednoduché vzpěry víka kufru. Vadí mi to hlavně když chci převést sadu kol na přezutí. Všechny čtyři kola v poho vejdou, ale díky vzpěrám kufr nezavřu a jedno kolo musí před zadní sedačku. Pod podlahou kufru je naštěstí dojezdové kolo, zvedák, klíč a vleze se tam ještě spousta dalších zbytečností. Problémem bylo sehnat na tento model tažné zařízení, ale podařilo se. V zadním nárazníku jsou couvací čidla.

Velmi mile jsem překvapen z benzinového atmosférického motoru 1,6 88 kW. Oproti Lianě s 1,6 79 kW jde o velký krok kupředu. Preferuji motory s řetězovými rozvody bez turba. Nejsem závodník a jezdím nejvíc po okreskách, kde mi motor bez turba naprosto dostačuje a je překvapivě živý. Při přidání plynu plynule akceleruje a brzdou provozu jistě nejsem. A to mi počítadlo ukazuje průměrnou spotřebu 5,5 l. Tankovací stojan to pak upřesní na litrů 6. Když jsem si ji vezl domů 400 km po dálnici při maximálním možném dodržení 130 kilometrové rychlosti mi počítadlo psalo 6,2 l. To mi přijde jako slušné. Převodovka pětistupňová s optimálním chodem. Náhon na přední kola. Co se podvozku týče, přijde mi trošku tvrdší, ale ujde to. V zatáčkách sedí slušně, ale jeho limity nezkouším. Jen porovnávám s vozy, které používám na stejné trase. Pokud bych se náhodou rozvášnil, tak mou vášeň snad lehce dokáží zkrotit kotoučové brzdy na všech kolech. Konečně jde u mě o auto s předepsaným rozumným rozměrem pneumatik 195/65/15. I když u tohoto provedení jediným. Oproti krátké verzi má můj model jiné nárazníky a ten přední je celkem nízko. Ale parkování u marketů v poho zvládne. Zatím jsem škrtl jen spodkem, ale předchozí majitel jeden slušný podpis v nárazníku udělal.
Vzhledem k tomu, jak jsou velká hlavní světla bych očekával, že budou lépe svítit. Vyřešil jsem to výměnou původních žárovek za kvalitnější, což částečně problém vyřešilo. Ale k dokonalosti stále něco chybí.

Co závěrem? Vzhledem k naroubovanému kufru jde o srandovní provedení oblíbeného vozu. Někdy mám pocit, že každé dvacáté auto, které potkávám, je Suzuki SX4 v krátké verzi. Zatím jsem neřešil žádnou opravu. Pouze filtry, oleje, stěrače. A tady je dostupnost bezproblémová. Horší je to s doplňkovým příslušenstvím. Zmiňované tažné, střešní nosič atd. Ale to je malá piha na kráse. Pokud SX4 vlastníte, přeji hodně šťastných kilometrů. Obecně si myslím, že jde o spolehlivý a provozně nenáročný vůz.

Silné stránky

+ pružný motor
+ bohatá výbava
+ pohodlné nastupování
+ objemný kufr
+ velká vnější zrcátka

Slabé stránky

- tvrdé plasty v interiéru
- jednoduché vzpěry víka kufru
- nesklopný zadní sedák
- málo úložných prostorů v interiéru
- široké přední sloupky

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím bez závad. Jen běžná údržba a spotřební materiál.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Nemám co vytknout.