Volvo XC70 D4 AWD Momentum

Hodnoceno: 7× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Dovolte mi krátce prezentovat svůj názor na auto, které se vyrábělo ve své generaci téměř dekádu, a které přibližně před rokem přibylo, po dlouhém hledání a zkoušení všeho možného, do mé garáže, aby plnilo funkci rodinného univerzála.

Výběr auta
Každý, kdo pravidelně navštěvuje nějaký automobilový web mi určitě dá za pravdu, že výběr auta není otázkou jednoho ani dvou dnů a je jedno, jestli vybíráte ze segmentu malých vozů, kompaktů, nebo luxusních limuzín. Výběr je obrovský, žádné moderní auto není vysloveně špatné a skoro v každé cenové relaci je z čeho vybírat.
Moje požadavky byly následující: dostatek prostoru pro rodinné využití, co nejvyšší komfort, bezpečnost, motor s potenciálem nebrzdit provoz, radši benzín než nafta, pohon 4x4 a zvýšený podvozek výhodou. Zároveň nejsem fanoušek kategorie SUV. Samozřejmě ani finanční faktor nebyl zanedbatelý – dal jsem si za úkol držet se cenově relativně při zemi a hranici si stanovil (ne úplně striktně) někde na úrovni 40 tisíc eur.
Z daného spektra požadavků jednoznačně vyplývá, že jsem se jal hledat zvýšený kombík, a jak jsem brzy zjistil, tady nabídka tak bohatá není. Kompaktní třídu jsem vyškrtnul rovnou, přece jenom, cílil jsem na tu střední. To máme Octavii Scout a její koncernové sourozence pryč. Audi a Mercedes mimo rozpočet.
Passat Alltrack, určitě dobré auto, ale nejsem obchodní reprezentant, co tráví život na dálnici s telefonem u ucha, a i když je to jistě dobré auto, pro mě s nulovou emocí.
Opel Insignia Country tourer, to byl velmi vážný kandidát, navíc nabízí výkoný benzín, ale bohužel, očekávání byla tak velká, že mě zklamal dojem jak statický – interiér mi zkrátka nepřišel dost „betelnej“, tak ani jízdně nenadchnul. Všechno mi přišlo tak nějak moc normální.
No a konečně auto, které už bylo téměř objednané. Auto, ve kterém mi všechno padlo do ruky, dělalo ten správný dojem, působilo nezničitelně, poctivě. Jistě, řeč je o Subaru Outback 2,5i. Problém byl jen v tom, že zdejší dealerství nebylo dvakrát akční a než se to celé zrealizovalo, dostal jsem od kamaráda zlomovej dotaz. „40tisic? Zvýšenej kombík? Co Volvo XC70?“
Přiznám se, že mě ani nenapadlo, protože výroba byla ukončena v roce 2016 a já hledal jen funglovky. Jenže někde v mozku to začalo za pár dní hlodat. Volvo, to by byla přece paráda. A tak jsem začal projíždět stránky autosalonů v rámci Čr a Sr a hledal referenční/zánovní kusy.
Trvalo mi to jen pár hodin a už jsem si objednával zkušební jízdu v Brně...

A bylo rozhodnuto

Přicházel jsem k autu v nenápadné hnědé barvě, na 17tkách s vysokým profilem, bez známek jakýchkoliv úprav. Těžko hledat v dané kategorii něco usedlejšího, nenápadnějšího. První dojem byl provázen mírným zklamáním. Vše se ale zlepšilo po chycení za kliku. Dveře 2x težší a masivnější, než u jiných aut dané kategorie, interiér naprosto jednoduchý, svým způsobem zastaralý, ale elegantní a hlavně na první pohled solidní. Po usednutí mě obklopila sedačka, pardon, křeslo, které na pohled sice nepůsobí bůhvíjak luxusně, ale pohodlím si nezadá ani s ušákem u babičky. Následovala jízda. Léty prověřený petiválcový diesel o objemu 2,4, s výkonem skromných 133kw, zní po nastartování hutně, v normálním režimu si jen tak brumlá a při maximálním zatížení se ozve charakterním chraplákem, připomínajícím zvuk parníku. Tah je slušný, na daný účel použití dostatečný.
To vše zabalené ve 2 roky starém autě, používaném ve Švédsku jako manažerské auto automobilky, s poctivě vyplněnou serviskou a nájezdem 61 000 (velký servis v 60 000 ještě ve Švédsku), za cenu, která činila asi 50% původní ceny auta.
Sečteno a podtrženo, pomyslně jsem se rozloučil se Subaru a složil zálohu.

Po 1 roce používání
Omlouvám se za možná až moc expresivní popis seznámení s vozem. Kdybych to byl býval psal před rokem, bylo by to ještě mnohem horší. Tehdy jsem se do auta opravdu zamiloval, a jak už to tak bývá, člověk ztrácí objektivitu.
Aktuálně mám s autem najeto cca 25 000 km a prvotní vášně už opadly, proto se na něj dívám mnohem reálnějšíma očima.
K exteriéru ani interiéru nemám výhrad, líbí se mi stále stejně, oceňuji, že auto stále není okoukané a ten klasický hranatý design, kterým bylo Volvo proslulé, a který už se vytratil, je podle mě nesmrtelný.
Interiér můžu zhodnotit po záteži v podobě několika rodinných dovolených, popřípadě firemních cest na několikset km v plném obsazení. Místa je v autě dost, ale nenechte se zmást velkými vnějšími rozměry, není ho zase tolik, jak by člověk předpokládal. S parametry 183/80 si za sebe sednu s cca 10 cm rezervou, nad hlavou místa spousty, v ramenou taktéž. Pocit limuzíny jako v Superbu však nečekejte.
Stejně tak kufr sice není malý, v rámci dané kategorie ale nanejvýš průměrný. Oceňuji však integrovanou mříž oddělující prostor zavazadel od prostoru pro cestující.
Sedačky jsou pohodlné i po náloži tisíce a víc kilometrů, odkládacích ploch je dost a prostor v loketní opěrce je skutečně velký.
Co se týká jízdních vlastností, auto je pohodlné. Opravdu pohodlné. Je to jeho nejlepší vlastnost. Odpružení je na úrovni hydropneumatického podvozku Citroenu, je v podstatě jedno, po čem jedete, XC70 žehlí všechno, co se mu dostane pod kola s naprostou samozřejmostí. Jízda je uklidňující, odhlučnění na dobré úrovni, pocit izolace od vnějšího světa maximální.
Je však potřeba jasně říct, že pokud máte sportovní choutky, rovnou si XC70 škrtněte. Svižně se jet dá, motor dokáže poskytnout důstojnou dynamiku, ale klasický automat je sice naprosto hladký, ale pomalý. Proto je nutné se s autem sžít, než začnete zkoušet předjížděcí manévry na okreskách. Řízení gumové. A hlavně. Tohle auto každým kouskem jasně říka: „zpomal, nedivoč, kam se ženeš“. A tak se člověk vykašle na veškeré předjíždění, zařadí se, a užívá si pohodlí v rychlosti neznamenající kriminál tak, jak se na dvoutunový parník hodí. Samozřejmě na dálnici není problém jet stabilně rychlostí 160, neznamená to ani ohluchnutí posádky ani ohrožování okolního lidu, ale na řezání zatáček na oblíbených okreskách to není. K jízdě po neomezeném německém autobahnu, nutno přiznat, že od 190 už se autu moc nechce a rychlost už pak roste velmi líně.
Pětiválcová Volva nikdy nebyla úsporná a XC70 to potvrzuje. Dlouhá trasa, která kombinuje rovným dílem dálnici a okresky znamená spotřebu kolem sedmi litrů, dálnice kolem 140 cca 8 litrů, svižnejší tempo kolem 160 už dostává spotřebu někam k devíti litrům. Dá se to omluvit tím, že je to dvoutunové auto s aerodynamikou cihly, nicméně prémiová konkurence typu Allroad nebo Allterrain to zvládá úsporněji, a pravděpodobně i svižněji. Aspoň, že je to vykoupené velkou nádrží.
S jízdou v terénu moc zkušeností nemám, auto určitě zvládne víc než já, ale necítím se být hoden to posuzovat. Světlá výška 21 cm je příjemná, haldex na sněhu pomůže. U tohoto auta se umí připojovat ještě před prokluzem předních kol, takže zvyšuje pocit jistoty na problematickém povrchu.
Ještě pár slov k asistentům. Adaptivní tempomat funguje slušně, ale pro využití v normálním provozu to chce nastavit ho na nejnižší možný odstup, jiak je ta bezpečná vzdálenost skutečně velkorysá. S tím souvisí i hlídání vzdálenosti – svítí na červeno dost brzy – permanentně ve stavu off. Hlídání pruhu – otrava, off. Automatické brždění před překážkou – v provozu jsem nevyužil, párkrát jsem si málem vymlátil zuby o volant při svižnějším parkování. Automatická dálková světla bez výhrad. Víc tam toho nemám.

Takže pro koho tohle auto vlastně je?
Pro někoho, kdo hledá solidní prostor, maxinální pohodlí, pocit robustnosti a bezpečí a nepotřebuje si na silnici zvedat ego naháněním každého auta, které má tendenci lepit se na nárazník.
Jako další a pro mě velkou výhodu beru i to, že tohle auto vám nikdo nezávidí. S trochou nadsázky se dá říct, že dostanete prémiový produkt, který ale nikoho nedráždí.

Silné stránky

Nestárnoucí design
Bytelná konstrukce a robustnost
Pohodlný podvozek
Zvuk pětiválce

Slabé stránky

Průměrná dynamika
Absolutně nulový potenciál na sportovní jízdu
Relativně vyšší spotřeba

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Po cca 1 měsíci odešla řídící jednotka na adaptivní tempomat. Měněno v záruce. Jinak by oprava stála cca 40 tisíc. Jinak zatím auto nejeví žádné známky opotřebení.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto Cardion Brno - spokojenost, profesionální přístup, vstřícnost příkladná.