Volvo XC70 D5 AWD

Hodnoceno: 25× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Příběh tohodele auta je o dost starší, než datum jeho výroby. XC70 mi imponovala už v devadesátých letech minulého století ve své první verzi. Bylo to takové odjakživa vysněné auto, které jsem chtěl. Cesta k němu byla ale trnitá a hlavně 20 let dlouhá.

Jako čerstvý majitel řidičáku jsem začínal pilovat svůj um na rodinném kombi vozu Vaz 2104, který v podstatě byť jen z poháněnou zadní nápravou byl na svou dobu tankem, který se nezalekl jen tak něčeho, když byl naložený. První auto za naspořené peníze byla Alfa Romeo 33 SportWagon 4X4. Malá, nízká, ale jak ta lítala ve sněhu po lesích... Práce si následně vyžádala změnu vozového parku na větší Renault Espace, který mi vydržel ve dvou případech mnoho let. Následovaly dva "klasické služebáky" Opel Astra kombi a po nich díky zvýšeným nárokům na cestování v terénu další čtyřkolka, tentokráte koncernová Octavia Scout. Psal se rok 2009 a já byl tehdy hodně na vážkách, jestli koupit starší model XC70 za zhruba stejnou cenu, nebo raději koupit jetýho Scouta a na Volvo si ještě počkat. Zvítězila vyčkávací taktika.

Letos v lednu skončil úvěr na Scouta a nastal čas si konečně splnit sen. Jelikož jsem zastáncem pravidla, "nikdy nekupuj nové auto, protože jsou to zbytečně vyhozené peníze a hodlal jsem se ho plánovaně držet i v tomto případě, nastalo vyhledávací a poptávací období na jehož konci stanulo ono vysněné Volvo XC70 ve své zatím poslední generaci, která se prodává od konce roku 2007.

Jsa si vědom, že mé preference nejsou zcela standartní na tento typ vozu, protože jsem striktně preferoval manuál před automatem a cenu pod půl mega s daní a navíc pokud možno prodaný a servisovaný v ČR, nebylo nic jednoduchého se podobného exponátu dopátrat. Naopak zažité dogma, že kupovat auto s 200 tis najetých Km jsou v podstatě vyhozené peníze, nebo velký risk, že na následných opravách zaplatíte mailant, mne nestresoval, protože už v minulosti jsem se přesvědčil o tom, že auta dokáží běžně najet dvojnásobek, aniž byste museli měnit motor a celou karosérii. Takže teď mám Volvo XC70 se 160ti tis. doloženýma orig Volvo serviskou a minimálně 3roky nepočítám, že bych chtěl auto měnit.

Silné stránky

Co asi tak napíše do recenze auta člověk, pro kterého je dotyčný vůz vozem vysněným? Je překrásný, je přefunkční, je prostě nejvíc!!! :-) Ale teď přeci jenom trochu vážně. Jelikož jsem dva roky jezdil se Scoutem, což je podle mě takový menší "předskokan" iXCéčka, vidím klady Volva i z částečně srovnávacího pohledu. Volvo je pohodlné, sedačky opěvují všichni, kdo v něm někdy jeli i já se musím přidat. Pravda, sedáky by mohly být delší (měřím 190) a boční vedení výraznější, ale s autem se nezávodí, takže švihat zatáčky stovkou nikdo nebude a tak boční vedení vlastně ani nepotřebujete. Silnou stránkou auta je jeho robustnost a kvalita zpracování interiéru. Nikde nic nevrže, s dveřma se nemusí mlátit aby se zavřely, víko kufru je elektrické, takže se dovírá samo. Dojem po nasednutí do auta se světlým koženým interiérem je prostě špičkový. Jelikož jsem měl ve Scautu plno příplatkové výbavy, bral jsem parkáč, senzor stěračů i stmívací zrcátko tak nějak automaticky, že tam prostě být musejí. Nově jsem uvítal adaptivní bixenony, které svítí do zatáčky a zvykám si na elektronickou ručku, která pomůže hlavně těm co jim dělá problém rozjezd do kopce. Mě ale chybí možnost korigovat s ní směr jízdy. Výborný jsou i velký zrcátka ve kterých pohodlně vidíte i na výšku všechno co vidět potřebujete. Akorát by se nemuseli tak rychle špinit. Zbytečnej luxus jsou el sedačky s pamětí. Klasická věc, kterou když nemáte, tak vám nechybí. Pozitivum shledávám snad jen v tom, že si do paměti ukládáte jak polohu sedaček, tak zpětných zrcátek a můžete si je spárovat s klíčkem. Ve výsledku tak, pokud auto pravidelně řídí dvě osoby, si každá na svůj klíček uloží své nastavení a auto vám pak automaticky po vložení klíčku nastaví vše tak, jak jste zvyklí.

Kapitolou samou pro sebe je Haldex. Ten je v podstatě stejný jako jsem měl a byl jsem na něj zvyklý u Scouta. Jen musí kočírovat o něco málo těžší auto. Docela mě překvapilo, když jsem vzal Volvo na takovou testovací dráhu, že vyjelo hravě to samé co lehčí Škodovka. Zřejmě budu muset v testování trochu přitvrdit, nebo najít kamaráda se Subaru aby se ukázaly slabé stránky haldexu. V tuto chvíli má ode mě zatím volvo desítku, protože co potřebuju, to vyjede.

Závěrem se ještě pozastavím nad spotřebou a prvními zjištěními, které jsem provedl v rámci první nádrže. Musím říct, že jsem se snažil jezdit v podstatě tak, jak jezdím normálně. Většinou delší trasy, žádný dvoukilometrový popojížděčky do Tesca a zpět, ale zkusil jsem i dvěstě po dálnici abych se ujistil, že mám opravdu dospělé auto:-). Výsledek byl celkem zajímavý nad mé očekávání. Palubní computer prohlásil, že průměrná spotřeba je rovných 7 litrů, tomu se ale, jak všichni víme, nemůže moc věřit (i Octávka nalhávala -0.7 l/100km) takže jsem provedl kontrolní přeměření dočerpáním do plné a ouha, na 880km padlo 69 litrů, to jest cca 7,8 l/100km. Na to že je zima a občas chvíli ráno škrábete skla, to docela ujde. V létě budou zase širší kola a delší štreky, tak uvidíme, jestli někdy alespoň palubní chytrák nalže údaj pod sedm? :-)

Slabé stránky

Tak jelikož jsem člověk, kterej se nebojí psát do testů i zápory (mojí prací jsou hlavně teda testy jízdních kol pro nejmenovaný internetový portál) ani tady nebudu jen chválit. Nelíbí se mi, že elektrika nedokáže otevřít víko kufru a zase ho zavřít bez toho, aby se na něj muselo šáhnout (možná ale dělám něco blbě, protože návod jsem zatím nečetl). Hrůzostrašná je roletka zavazadlového prostoru, která nemá kolejnice a musí se ručně zaháknout za zadní úchyty. To jsem měl naposledy snad v alfě z roku 1989. Neexistuje u ní žádá mezipoloha ani automatické svinutí jako u Octávky, které byste vyvlolali jejím stiskem. Místa na zadních sedadlech bych čekal víc. Je ho tam snad o něco víc, než v Octávce, ale Superb, neřkuli Mondeo se s tím nedají vůbec srovnávat. Na druhou stranu 95% jízdy trávím v jednom, maximálně ve dvou lidech, takže to vlastně nikomu nemusí vadit a rovná 190cm dlouhá plocha kufru je mi taky sympatičtější, než cestovní luxus pro kamarády párkrát do roka cestou na hory, nebo jiný akce.

Horší je, že ačkoliv nedostatek odkládacích ploch a schránek není tak dramatický, chybí možnost umístit do předních dveří litrapůlkovou petku. Vím, tuhle možnost nemá moc aut kromě Octávky, ale já jsem si na ni zvykl a teď mi chybí, škoda.

Další výrazné slabé stránky snad auto nemá, nebo jsem je zatím nezaregistroval. Všichni opěvují jeho výdrž a trvanlivost, tak uvidíme jestli dostojí své pověsti. 160tis km není ani hodně ani málo, přeci jen musíme říct, že jde o 3 roky staré auto, takže budu čekat na to, jestli a jak dlouho bude trvat než se rozpadne, nebo zapeče dvouhmotnostní setrvák u spojky, resp. kdy a jestli přijdou problémy s čtyřkolkou. Vůle v čepech i ložiska zatím v pohodě, nic nikde neteče ani nebouchá, takže snad dostojí volvíčko své pověsti...

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím žádný. V podstatě ještě nevím, jestli se budu s autem snažit jezdit do značkovýho servisu, nebo zůstanu u kluka, kterej se staral vždycky, dobře a levně o všechna moje auta. Zřejmě ale asi jo. Pravidelnej běžnej servis zvládne levou zadní diagnostiku má, objednat ND hodně dobře taky umí a hlavně u něj hodina práce nestojí 990 bez daně :-)

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Korektní přístup bez komplikací. Vstřícný, ochotný.