Fiat Barchetta

Hodnoceno: 15× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Tak nám pomalu končí teplé dny letošního roku, takže už bych snad mohl tak nějak zrekapitulovat, co jsem zjistil o svém novém voze, o svém prvním kabrioletu.
Myšlenky na auto bez střechy jsem měl už dřív, ale nepřišlo mi to jako nějak zvlášť reálné. Vlastně ani nevím, jak se to stalo, protože pořizovat si kabriolet mi připadalo jako vyloženě blbej nápad. Až do zimy 2011, kdy se to nějak zlomilo a já jsem už Báry prohlížel a čekal na "tu pravou". Jen tak pro představu jsem okukoval i konkurenty, které se mi celkem líbili: Alfa Spider mi přišla moc těžká a neohrabaná, a na motor V6 nemám. MX5 moc drahá a dyzajn mě tolik nebral, i když pozdější generace už vypadaly dost dobře a do budoucna nevylučuji ;) To třeba CRX se mi líbila moc, ale cenově taky dražší na svůj věk. Navíc je trochu spekulativní, jestli je to úplně kabriolet. Pak nějaké BMW, ale ty jsou prostě.. no moc německá, což mi prostě k letnímu pohodovému kabrioletu nesedí, ať si o tom myslíte cokoli.
Ta pravá Bára se nakonec objevila na začátku léta 2012 kupodivu blízko mého bydliště a navíc byla černá, což bylo v tom množství žlutejch, červenejch a modrejch balzám pro mé oči, protože černou jsem právě hledal. Byla sice starší, než jsem původně chtěl, a měla "pár" drobnějších technických nedostatků, ale jinak zafungovala přesně tak, jak má tenhle typ aut fungovat: Uviděl jsem jí a ihned jí zbožňoval.
První jízda domu.. všude hluk, vítr a nepříjemné hučení kolem uší. Se slečnou na vedlejším sedadle jsme na sebe museli křičet, abychom se slyšeli, přičemž jí vítr cuchal vlasy a bičoval jí s nima do obličeje. Když projel náklaďák, tak mi vítr trhal hlavu... Právě jsem si koupil svůj první kabriolet, musel jsem se fakt zbláznit!
Věc, kterou jsem chtěl mít co nejdřív za sebou, byla výměna oleje. Motor je v podstatě identickej s 1.8 Twin Spark z Alfy Romeo, což je o důvod víc, proč do toho dát italskej olej, a o další důvod víc, proč mít obavy, protože to je jedna z věcí, která pomohla špatné pověsti Alf z devadesátých let. Ačkoliv je pro tyto motory doporučována Selenia, tak jsem na rady odborníků zkusil Agip, který je údajně pro tyhle motory také dělaný a v podstatě by měl být se Selenií identický, tak uvidíme. Ale nerad bych byl jedním z těch majitelů těchto nádherných italských sporťáčků.. se zadřenejma motorama stojících někde i krajnice.
Byla potřeba výměna některých dílů, které už nebyly zrovna v kondici, hlavně brzdy, startér a taková drobnost: střecha. Střecha je kupodivu i u kabrioletů důležitá. I když se to nezdá, tak nemít ji by byl velký problem. A ta moje je původní, 16 let stará. Zadní okno z jakési folie už okno nepřipomíná. Vlastně sotva propouští světlo, přičemž ho rozprostře po celé své ploše, takže dozadu vidět není. Druhá věc je voda. Při koupi si původní majitel tipnul, že by do ní voda téct nikudy neměla. Spletl se. Takže při prvním dešti dovnitř z pěti míst teklo a na sedačkách a na podlaze se vytvořily loužičky. Naštěstí jsem šikovnej kutil a pomocí lepící pásky střechu přečalounil a omezil původních 5 děr na pouhé 4, čímž mi už nekapalo na levé koleno, takže se dalo už i jezdit. Sehnat u nás fungující střechu na Barchettu není zas tak úplně snadné, jak jsem si myslel. Stará s bůhví jakou ještě zbývající životností stojí kolem 7 000Kč, nová kolem 10 000 - ovšem bez gumových těsnění kolem okýnek, které jsou hned po střeše druhou nejdůležitější věcí, aby vám dovnitř nezatékalo. Nové gumové lištičky stojí celkem 21 000Kč... Zkrátka jsem dále vytvořil z pásky jakési okapy kolem okýnek a pomocí proužků izolace do dveří dotěsnil zpuchřelé původní gumové těsnění. Ano, je to prasárna, ale funguje to, a nechat stát venku u paneláku auto s novou střechou nehodlám, takže zatím takhle.
Ovšem ani bez střechy to není tak snadné. Člověk, který kabriolet nemá, si spoustu věcí neuvědomí. Známá fráze "vítr ve vlasech" není totiž úplně přesná. Přesněji řečeno ve vlasech je naprosto vše, co normálně končí na střeše, tudíž o tom většina řidičů nemá valné tušení. Z jistých důvodů, kterým já nerozumím, ale nějak souvisejících s aerodynamikou, vznikají za hranou čelního skla silné víry, které zachytí naprosto všechen letící bordel a pošle vám ho do kabiny. V lepším případě jsou to kamínky, mrtvolky hmyzu, střepy... Jednou jsem se proháněl po serpentýnách na Karlštejnsku a chvilkama závodil (chvilkama zdržoval) motorkáře, a najednou jsem pod nohama u pedálů našlápl asi čtyřcentimetrový kus utrženého bovdenu s kovovým zakončením. Na žádném pedálu mi to nechybělo, takže pokud to bylo z brzd nějakého z motorkářů kličkujících kolem, tak bůh s ním. Co se mě týče, tak už na frekventovanějších silnicích a ve vyšší rychlosti jezdím alespoň s vytaženýma okýnkama, což mi dodá alespoň maličkej pocit bezpečí, ale hlavně se tím i značně zvýší komfort cestování, kterého si v tomto voze jinak příliš neužijete. Při předpisových dálničních rychlostech (a s okýnkama nahoře) není vítr zas tak moc rušivý, dalo by se to přirovnat k jízdě na kole, horší je to pokud pospícháte. Zkusil jsem maximální snesitelnou rychlost bez střechy.. cca 185 km/h. Víc se jí nechtělo, a po pravdě řečeno, mně taky ne. Ano, dá se na to zvyknout, ale dá se zvyknout na spoustu věcí, třeba když vám bude někdo hodinu bubnovat do hlavy, i na to se dá zvyknout. A tak nějak podobně si připadáte i v této rychlosti, pokud není 30°C a více, a bezvětří. Krom toho stav našich dálnic, jak známo, není zrovna ideální, a to ani v případě nově postavené dálnice. V maličkém a lehoučkém autě vás ty hrby a zvlněné asfalty dokážou pěkně rozhodit. Přidáte-li si k tomu rychlost kolem 180 a táhlou zatáčku, tak se vám zdá ta dálnice najednou ouzká, svodidla zatraceně blízko a italskej prcek bez střechy takovej nestabilní. Nejdelší vzdálenost bez střechy a tímto stylem jsem jel zhruba 300 kilometrů a můžu vám říct, že je to mnohem únavnější, než se válet pěkně v pohodlí uzavřené kabiny. Jistě, můžete si střechu natáhnout, ale v mém případě, kdy nemám zadní okno, a slepých úhlů je v tom případě vlastně víc než těch do kterých vidíte, si použití střechy hodně rozmyslíte. Vlastně i s použitelným zadním oknem si budete muset zvyknout na nějaké drobnosti. Třeba pokud stojíte jako první u semaforu, tak si budete muset zastavit nejspíš trošku dřív, abyste na něj viděli. Já konkrétně mám relativně normální výšku 175 cm, a přesto se dívám na semafor nad horním rámem předního skla.

Silné stránky

- Tak mezi silné stránky určitě patří nadčasový sportovní design, který ani po tolika letech nestárne. Dokonce bych řekl, že zraje do krásy a jednou budou z Barchett vyhledávaní veteráni. Škoda, že Fiat dnes nejspíš z finančních důvodů takové vozy nedělá.
- Cena samotného vozu je dnes velice příznivá. I ceny spousty náhradních dílů jsou slušné, hlavně díky shodnosti s jinými vozy Fiat. Horší to je s atypickými díly karoserie a střechy, ale to je prostě daň za originalitu.
- Živost motoru, který sice není nijak omračující svým výkonem, ale v takhle malém otevřeném roadsteru si vás přesto získá.
- Jednoduchost, žádné zbytečné věci, pouze elektrická okna, jinak vše ruční.
Plastová podlaha, která se skvěle udržuje a nevadí jí, když zmokne - voda jen steče do prohlubní, odkud jí vysajete hadrem. A kupodivu to nevypadá ani nijak zle.
- Originalita, kterou podle mě spousta jiných kabrioletů postrádá. Přestože se nejedná o žádný supersport, tak ve srovnání s Bárou jsou Porsche a Ferrari v Pražských ulicích a v okolí tuctovky ;)
- Sportovnější řízení s dobrou odezvou, krátké dráhy řadící páky, sedačky nízko u země.. prostě sporťáček určený pro radost.
- Výhled z vozu bez střechy

Slabé stránky

- Je to Fiat z devadesátých let, takže se to všechno strašně kroutí a vrže. Je to určitá daň za nízkou hmotnost a jednoduchost celého auta, takže se s tím musí tak nějak počítat, ale leckoho zvyklého na jiné dražší vozy by to mohlo překvapit.
- Chtělo by to určitě garáž, protože auto stojící venku na ulici strašně vstřebává vlhkost. Pokud déle prší, tak se drží voda v různých částech karoserie a postupně vytéká. Takže není divu, že spousta Barchett trpí korozí.
- Hlídat olej, jeho hladina je v závislosti na jízdním stylu nepředvídatelná.
- Výhled z vozu se střechou

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Poruchy...
Zatím toho mám před sebou dost. Nefunguje centrální zamykání, ani odemykání u spolujezdce zevnitř vozu, takže se musí každé dveře odemykat zvenku klíčem. Budou se muset vyměnit všechny repráky, protože už umřely. Volant se nedá výškově nastavovat, protože někdo ulomil tu nastavovací páku. Chybí hromada nejrůznějších plastů v interieru, které se samozřejmě strašně blbě shání. Přední světla potřebují rozebrat a vyčistit. Vzadu nesvítí zpátečka. No a ta nešťastná střecha a těsnění kolem ní… to bude ještě zábava!

Závěrem...

Jednou v létě jsem jel kolem půlnoci po dálnici domu. Byla už tma, takže o důvod víc, proč sundat střechu a mít přehled o dění vzadu. Bál jsem se světěl, které údajně nijak extra nesvítí, ale mile mě překvapily a i přes zaprášené stařičké plexy kryty svítily skvěle. Ale teplota nic moc.. Téměř ledový noční vítr mi trhal vlasy a na uších mi vznikaly téměř rampouchy. Rychle jsem nasadil kapucu. Jaká úleva, úplné Bahamy, já tu nezemřu! Ale pak jsem si všiml té noční oblohy nad hlavou a najednou mi to všechno došlo.. Zpomalil jsem na necelejch 100 kiláků, opřel si hlavu a podíval se ještě jednou. Nad mou hlavou se rozprostírala neuvěřitelně obrovská obloha, na které bylo asi milion hvězd. Bylo to nádherné a to nikdy ti závodníci v sedanech na dálnici neuvidí. V ten moment jsem pochopil, co je to kabriolet a o co všechno jsem dřív přicházel, když jsem byl také jen dálničním závodníkem. Vždyť rychlost není všechno. Od té doby až na pár vyjímek jezdím skutečně 90, někdy méně. Loket na dveřích, nekonečná modrá obloha nad hlavou, zpěv ptáků a hučení lesů.. to všechno se najednou stalo součástí mého cestování. Časem si koupím určitě pohodlnější , praktičtejší a novější auto, nějakou tuctovku na ježdění, ale téhle Báry se už nevzdám, protože i když se koupě takového auta může zdát jako šílenost, i když vás to bude sát spostu peněz, času a hlavně nervů, i když budete proklínat ty italský parchanty za to jak neuvěřitelně to či ono odflákli.. přesto si to auto zamilujete, protože dnes už se taková auta nedělaj, a nejspíš už ani dělat nebudou.
A jednou třeba… za pár let… na ní nasadím veteránské značky :)