BMW M5

Hodnoceno: 12× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Moje recenze či popis auta mohou být lehce zaujaté, což je dáno tím, že M5 je můj splněný sen a tudíž jsem poměrně nekritický :).

Fanouškům značky bude tento text připadat buďto úsměvný anebo trapný, nicméně nějaké základní intro je třeba udělat.

Jak se dočtete třeba na Wikipedii, M5 modelové řady E39 (1998-2003) vynikala v době svého vzniku zajímavými parametry. A nekončilo to jen u suchých čísel a silného motoru. M5 byla ve své době vrcholem pětkové řady a ve své době nevídaným počinem, který definoval termín supersedan.

Já po ní toužil dlouhá léta. Kvůli charakteru, osmiválci, výkonu, dokonalému podvozku, brzdám, nenápadnosti a především kvalitě, jíž údajně E39ky vynikaly. Jako jedny z posledních BMW. Jenže… nejprve byla M5 příliš drahá, potom nebyla správná doba na mé straně, potom byla opět drahá a teprve nedávno se zadařilo. Cesta k danému kusu ale nebyla snadná…

Když pominu cenu ojetin, která rok co rok stoupá, hlavní potíž spočívá v omezené nabídce dobrých a zachovalých kousků. Buďto se hřejí někde u sběratelů v garáži, nebo jsou na prodej za nehorázné peníze, popř. se v inzerci vyskytují vylítané kusy pochybné historie, které mají svá nejlepší období za sebou.

Nakonec se ale povedlo najít krásný kousek v ČR, který za posledních deset let najezdil jen 12.000 kilometrů a hřál se u pečlivého maijtele v garáži. Po menších peripetiích se dohoda podařila a M5 skončila v mých rukách.

Pikantní na celém nákupu byl fakt, že jsem pořádně nikdy v M5 nejel (max rychloprojíždka 2-3 kusů, které jsem byl okouknout během předchozích let). Kupoval jsem tedy auto, které jsem si vysnil na základě recenzí, videí, zkušeností jiných, a po kterém jsem toužil dlouhá léta. Vlastně takového zajíce v pytli :).

Celá transakce v den předání proběhla rychle, až došlo na na zkušební jízdu, kterou jsem k překvapení majitele odmítl. Což jsem zdůvodnil jednoduše: „Stejně jí koupím. A když jí něco bude, tak ji opravím. A chci si užít první svezení sám, prostě si ji zažít pořádně a od začátku.“ Dál už neříkal nic a jen se smál. O půl hodiny později jsem vyrazil na první metry s vlastní M5. S autem jsem nebyl sžitý, v interiéru cvakaly nějaké plasty a celé auto se lehce chvělo, protože mělo špatné gumy. První dva kilometry jsem se přistihl při myšlenkách, co jsem vlastně spáchal a že jsem si koupil starou rachotinu.

Až teprve o pár chvil později, když se motor zahřál a já poprvé přidal trochu víc plynu a motor zabral, jsem se začal smát. Pomalu mě přecházela ponákupní roztřesenost a přicházela euforie. V následujících dnech a v dalších kilometrech jsem se s M5 učil vycházet a objevoval její charakteristiky. S novými pneumatikami zmizely nervozní projevy podvozku a já konečně zjistil a potvrdil si, že je M5 přesně taková, jakou jsem si vysnil. Nebo spíš ještě víc.

A jaká tedy je?
Motor má síly na rozdávání. Sílu má od volnoběhu, s příjemně lineárním nástupem výkonu, přičemž kolem 4 tísíc otáček chytne druhý dech a vyrazí za důsledně vyladěného hromobití vstříc omezovači, který zasáhne lehce za úrovní 7000 otáček. Zrychlení a příval síly jsou prudce návykové a protože auto slušně maskuje rychlost, je velmi nutno neustále sledovat budíky, především pak tachometr. Protože bez toho si ani nevšimnete, že čtyřka točí zhruba na úroveň 195 km/h, trojka někam ke 155 km/h apod., což může být velmi zrádné.

Na druhou stranu je motor neuvěřitelně kultivovaný při běžném cestování. Vystačí si s minimem otáček na udržení rychlosti a stačí jen lehce přidat, aby se osmiválec v klidu opřel do kol a vyhověl požadavku.

Při normální kochačce na okreskách či přesunu po dálnici je v autě klid, člověk vnímá jen šum vzduchu a vzdálený ševel motoru. Že je pod pravým pedálem připraveno 400 koní a 500 Nm. krouťáku tak našinec ani pořádně nevnímá. Až do chvíle, než se přidá razantněji plyn a otáčky překročí magickou hranici čtyř tisíc, kdy se přepne časování ventilů a osmiválec se pořádně nadechne.

Plynový pedál má extrémně dlouhý chod, což poskytuje velmi precizní kontrolu nad dávkováním výkonu. Motor má osm klapek, na každém válci jednu, a celý proces je řízen elektronicky. Výsledkem je okamžitá reakce motoru na pokyny pedálu, což ve spojení s výkonem a krouťákem dopřává velmi uspokojující zážitek z jízdy. Pokud by se člověku zdál plyn příliš pozvolný a reakce motoru snad moc líná, je na palubce tlačítko SPORT, které vše urychlí a zostří. Přerod z normálního režimu do režimu sportovního je hmatatelná ve všech ohledech. Především když člověk drží konstantně plyn a ustálenou rychlost, pak zmáčkne tlačítko SPORT a auto poskočí kupředu a zrychlí ;).

M5 je duší dálniční stíhačka, poskytuje neochvějnou stabilitu v rychlostech za hranicí 200 km/h a dalo by se říct, že ideální cestovka je cokoliv mezi 160-200 km/h, kdy motor točí 3500-4200 otáček, v autě je klid a ticho. Zrychlení z jakékoli rychlosti překvapí i největší otrlce a řidiči vyvolá šťastný úsměv na tváři. Je úplně jedno, zda je potřeba zrychlit ze stovky nebo ze 160ti, pokaždé je příval síly zdánlivě nekonečný a pocitově intenzivní prakticky na všechny kvalty. Čtyřka, pětka, šestka - pořád se zrychluje, pořád citelně.

Přes svou velikost i 1800 kilo váhy je ale překvapivě hbitá i mimo dálnice. Není to hračka na přehazování ve vlásenkách, ale nenechá člověka na holičkách ani při troše "hrubšího" zacházení. Není problém i mimo dálnici držet nestoudně vysoký rychlostní průměr, aniž by se auto viditelně zadýchalo.

Obvyklé a najeté trasy auto zvládá s přehledem, podvozek drží, neuskakuje, nekroutí se. Samozřejmě to není okruhový speciál a podvozek je striktně v sériovém stavu, takže by znalci mohli namítnout, jak stav vylepšit, ale mně to takto stačí :).

Tovární brzdy jsou výborné a skvěle dávkovatelné. Na okruhu by nejspíš pohořely, ale na běžné svezení, i s výlety do vyšších rychlostí, naprosto dostačují.

Převodovka je šestistupňová, manuální. Dráhy jsou krátké, velmi přesné, pocitově je auto zpřevodované do krátka (minimálně 1-2 a 5-6), šestka tady rozhodně není jako rychloběžka, protože při dálničních 130 km/h točí lehce přes 3 tisíce otáček. Převodovka je kromě jiného zajímavá svou tuhostí a pevností, která vynikne hlavně při rychlejších přesunech, protože v ruce nemáte kus blátivého plastu, ale přesně jdoucí páku, která řidiči pomáhá.

Řízení je old-school, hydraulické a poměrně dlouhé. Auto je z roku 1999, takže má ještě volant první generace - s tenčím věncem a větším průměrem. Tak trochu kormidlo. Ale ve spojení s celkem funguje bezvadně a volant ochotně zprostředkovává poměrně dost informací, což je v dnešní době umrtvených aut moc fajn.

Závěrem bych rád dodal, že M5 je pocitově taková kovářská práce. Koncepce silného motoru, pohonu zadních kol a manuálu je veskrze velmi primitivní, díky čemuž je auto neskutečně přímé. Žádné polštáře nebo podpůrné systémy. Člověk ho musí řídit, nic neodpustí.. pokud blbě řidič zařadí, pustí špatně spojku, necitlivě zachází s plynem, auto poskytuje okamžitou zpětnou vazbu. Absolutní radost.

Interiér:
Je svým způsobem fascinující, že auto z roku 1999 mělo v době vzniku věci, které občas nejsou v autech ani dnes. Osm airbagů, telefon a handsfree, ABS/DSC, xenony, navigaci (tu já nemám), roletu zadního skla, dvojitá skla kvůli hluku, sedadla v elektrice s pamětí, volant v elektrice, integrované dětské podsedáky a další.

Na všem je trochu znát věk, především pak na elektronice (displeje, telefon), ale je uspokojující, že vše pořád funguje. Interiér je jinak velmi, velmi zachovalý, v autě očividně jezdil primárně řidič a spolujezdec.

Sedadla jsou příjemně tvrdá, kožená, všemožně polohovatelná. Na můj vkus se sedí moc vysoko, ale díky nastavitelnému volantu se dobrá pozice za volantem najde snadno.

Co dál?
Jak jsem psal, auto jsem pořídil především na hýčkání a "zachování" dalším generacím. Protože takováhle auta už se vyrábět nejspíš nikdy nebudou. Snažím se v něm moc nejezdit, což je dost obtížné, protože svezení v M5 je velmi návykovou záležitostí :).

Ačkoli autu nic moc není, pokouším se o postupnou renovaci. Cílem je zkrátka ten bájný TOP stav a jsem prý dostatečný pacient na to, abych do něj auto dostal :)). V praxi to znamená výměnu nefunkčních, vizuálně opotřebovaných či nedokonalých dílů za nové, samozřejmě OEM, nebo generálku starších, kde to dává smysl. Bez úprav, všechno v sérii. Výjimkou bude snad jen Eisenmann výfuk s homologací, který jen decentně podpoří zvukový projev auta. Co zvládnu sám, to provádím v domácích podmínkách, se zbytkem svěřuju auto do rukou známých profesionálů, na které pak úzkostlivě dohlížím. Zatím mi to trpí ;).

Důležitou roli ve starání se a servisu tu hraje roli i silná E39 komunita, která tu v CZ/SK je. Rady, tipy a doporučení - to vše funguje a člověk je za to rád.

M5 si tuhle péči zaslouží, protože vypadá pořád skvěle a je přesně taková, jakou jsem si ji vysnil. Každé svezení v ní je sladkou odměnou, která mě nabíjí a doplňuje úroveň euforie do plných.

Platí, že splněný sen je zkrátka jen jeden. U mě je to stará M5, o kterou se můžu starat. Je to moc fajn :).

Silné stránky

+ motor
+ převodovka
+ podvozek
+ brzdy
+ výbava
+ charakter
+ hravost

Slabé stránky

- hravost
- motor
- charakter

(člověk se musí pořád hlídat :)

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Auto mám chvíli, přičemž většinu času strávilo v servisu. Ne snad, že by bylo v havarijním stavu, ale spíš z důvodu preventivní údržby, výměny věcí a postupné renovace. Nemůžu tedy hodnotit spolehlivost jako takovou - nejde o auto na denní ježdění, ale víkendovou hračku na hýčkání. Takže jakákoli oprava či výměna dílu je zatím radostí.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno od pána, u něhož auto bylo posledních 10 let s maximální kvalitou péče a zacházení. Takže za mě spokojenost veliká.