Ford Focus 1.6 Trend

Hodnoceno: 106× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

K filosofii mého auta
Vůz nižší střední třídy, v prostřední výbavě a s pohonnou jednotkou, která svými parametry patří také někam doprostřed. Pojďme si chvíli povídat o autu, které je přímým konkurentem VW Golfu, Renaultu Mégane nebo Škodě Octavii. Co je na něm zvláštní, co je jiné a co stejné?

Vůz značky Ford si lidé kupují buď z důvodu věrnosti značce (můj případ) nebo z čistě pragmatického vyhodnocení poměru ceny a užitné hodnoty. Praktičnost, spolehlivost a vysoká užitná hodnota je u posledních generací vozů s modrým oválem na kapotě opravdu vysoká. Pryč jsou motory „potkani“ a „kadláci“, pryč jsou sežrané lemy, pryč jsou neustálé netěsnosti převodového i hnacího ústrojí. Vozy Ford jsou nyní plně konkurenceschopné a svou kvalitou a spolehlivostí v každodenním provozu to dokazují. Vím, o čem mluvím. Vlastnil jsem konstrukčně velice zastaralou Fiestu i mohutné stárnoucí Mondeo. Teď mám Forda z roku 2007. Dokážu tedy posoudit, kam vývoj vozidel této značky došel.

Proč jsem si koupil Focuse?

Potřeboval jsem náhradu za stárnoucí a již trochu poruchové Mondeo 96´. Chtěl jsem novější a hlavně méně nákladné auto, se kterým bych se neobával vyrazit se na delší cesty. Lákala mne vidina jízdy v zánovním voze kořeněná výpary formaldehydu z „funglovkového“ interiéru. Jal jsem se tedy zjišťovat, čím Mondijé nahradit a logicky jsem dospěl opět k Mondeu, leč novější generace. Brzy jsem však přišel na to, že za tolik peněz, co jsem do auta chtěl investovat (do 300tis), bych se v případě koupě Mondea toho touženého formaldehydu nenačichal, neboť okolo tříset tisíc nelze zaboha koupit půl až jeden rok staré Mondeo, které by mělo najeto do dvaceti tisíc. Zde si dovolím malou vsuvku – jednalo se o srpen 2008, tedy žádná finanční krize. V současné době bych byl s nákupem asi úspěšnější. Vůz stejné značky a nižší třídy (čti Focus) se do stanovené ceny vešel a splňoval i výše zmíněný aromatický prožitek. Šel jsem tedy najisto a vybral si prověřený autorizovaný Ford bazar, kde jsou k mání pouze vozy s komplet Ford celoživotní péčí. Světe div se, okolo ceny vybavené Škody Fabie (ano, opět doba předkrizová) se nabízelo množství Focusů rozličných variant, barev a motorizací. Musím přiznat, že jsem dlouho a intenzivně zvažoval koupit variantu kombi s naftovým agregátem 1.6 TDCi, ale v závěru naštěstí převládla moje zparchantělost a ješitnost, která mi do hlavy vtloukla ideu, že snad „nejsem snad kua fotr vot rodiny abych musel mít kombíka v naftě vole,ne?“ (dialektický přepis duševního pochodu). Nehledě na to, že mi tato motorizace byla z rozličných směrů nedoporučována. Laici i odborníci z řad automechaniků se shodli, že to auto opravdu „nejede“ a že bych byl akorát nešťastný – sice za čtyři a půl litru na sto, ale nešťastný. Vybral jsem tedy benzíňák se standardním objemem a výkonem, tedy 1.6 a 1OO koní. . Třídveřovou variantu považuji za esteticky zdařilejší, ale jsem z této koncepce vyléčen (4 roky s Fiestou). Dilema skýtala barva, protože modrá se špiní, stříbrnou má každý, šedá byla hnusná a bílou neměli. Mám tedy červený v odstínu tango. Po vyřízení formalit a týdenním čekání (navymýšlel jsem si hafo věcí jako třeba zahrádku, AUX vstup do rádia nebo první garanční prohlídku) jsme se konečně vezli společně domů. S autem jsem se během několika prvních minut natolik sžil, že jsem měl pocit, že ho řídím odjakživa. Čitelné, pružné a hlavně naprosto solidní jízdní vlastnosti – špička v segmentu. Toliko snad k úvodu, čtěte dále a dovíte se nevídané.

Motor a jízdní dojmy
Pod kapotou se nachází benzínová šestnáctistovka o výkonu 74 KW tedy 100 koní. Tito jsou zapřažení do pětistupňové převodovky a s autem si celkem snadno poradí. Zpočátku jsem byl na pochybách, zda nebude motor na auto příliš slabý. Přece jenom úplně malé auto to není. Třeba v porovnání s Oktávií je větší do šířky i do výšky. Pouze v délce mu chybí pár milimetrů. Několik prvních kilometrů mě přesvědčilo, že mé obavy byly liché. Svižné, pružné zrychlení, záběr už od dvou tisíc otáček a stejně tak i velký rozsah jejich využitelnosti. Tyto novější motory od Fordu jsou více otáčkové. U předchozích aut nebylo potřeba vytáčet více než tři a půl tisíce, tady je to všechno jinak. Sice „bere vocpoda“ ale sílu má až o hodně výš. Pro dosažení alespoň nějaké dynamiky jízdy je zapotřebí, aby otáčkoměr ukazoval od tří do pěti a půl, přičemž za číslicí pět motor táhne opravdu pěkně a to ještě za doprovodu příjemného jadrného zvuku. V rámci svižné jízdy (rozuměj – povolená rychlost + 10%) nemá motor s autem pražádnou práci. Někde vpředu vrčí a všechno je mu jedno. V případě, že chcete někoho prohnat nebo se zkrátka trochu vyblbnout, brzy narazíte na limity motoru. Musí se často řadit a hodně vytáčet. Tato varianta Focusu není pro trhání časových ani rychlostních rekordů. Pěkně, ale opravdu pěkně se s Focusem jede po klikatých silničkách, kde dává pocítit, proč se jeho podvozku hovoří s uznáním. Opravdu, není zatáčka, po jejímž projetí byste nabyli dojmu, že auto nesedí. Byť se jedná auto spíše rodinného charakteru s laděním do komfortu, dovolí Vám takové manévry, že by leckterý jiný vůz této třídy čuměl s vyvalenými světly a tiše záviděl. Je radost vrhnout se s ním do každé zatáčky. Vědomí solidnosti podvozku a relativně dostačující výkon motoru skýtají ve své kombinaci mnoho a mnoho důvodů k radosti z jízdy. Jízda po dálnici byla pro mne překvapujícím zážitkem. Zarazila mě krátká pětka, kdy motor točí při 130ce téměř čtyři tisíce. Podvědomě pořád saháte na páku ve snaze zařadit šestý převodový stupeň. Všechno je to ale věc zvyku. Ze začátku mě to dost trápilo, ale po osmi tisících kilometrů jsem si zvykl. Jezdím sice po dálnici často, přesto mi už nepřijde divné, že při mém obvyklém tempu neklesají otáčky pod čtyři a půl tisíce. Naopak to beru jako pozitivum, protože v tomhle pásmu otáček auto dost pružně zrychluje i na pětku. Kolem stopadesátikilometrové rychlosti je opravdu velká legrace předjíždět. Najednou se zdá, že má motor výkonu na rozdávání a s chutí se řítí kupředu, aby mu někde u stoosmdesátky došel dech. S Focusem jsem jel prozatím nejvíce 205 Km/h (tach.) a nepředpokládám, že by tento rekord byl nějak výrazně překonán. Byl to údaj z palubního přístroje, tedy bez záruky přesnosti. Každopádně tohle auto nikdy nepojede více, motor na to nemá. Podvozek by ustál i dvěsěpadesát, ale motor nestíhá. Škoda. Co závěrem k jízdním vlastnostem? Ve Focusu se jezdí dobře. Je to vyvážený, robustní a spolehlivý vůz. Může s ním jezdit kdokoliv a kamkoliv. Mě osobně se s ním jezdí skvěle.

S Focusem v zimě aneb aktuální postřehy

Jezdím denně, neexistuje počasí, které by mě přesvědčilo, abych zůstal doma. Nejde to. Bydlím na Příbramsku, tedy v Brdech, kde nadmořská výška osciluje mezi 500 a 700 mnm. V místě mého bydliště jsou zřídka kdy udržované komunikace, často tedy projíždím hlubokým sněhem nebo břečkou. V době, kdy píšu tento kousek recenze, jsem na Šumavě, kde už druhý den fouká silný nárazový vítr, hustě sněží a teploty klesají až k mínus osmi. Velká a drsná prověrka jízdních vlastností spolu s vysokou náročností na kvalitu konstruce. Vezměme to popořádku – studené starty – není problém. I v nejtužších mazech chytá auto napoprvé a neprotestuje. Motor je po nastartování hlučnější, ale běží naprosto pravidelně. Ohřívá se rovnoměrně a poměrně rychle. Není problém nechat jej pár minut běžet a později topením rozpustit zamrzlá okna. Horší je to s pohybem v hlubokém sněhu, kdy kompaktnost konstrukce je spíše na obtíž. Auto se rádo zahrabe a nechce se mu pak ani vpřed ani vzad. Pro úplnost uvádím, že na autě jsou obuty pneu Kléber Krisalp (levnější odnož Michellinu). Po vyjetí na zasněžené a zledovatělé silnice získáte dojem neohroženosti. Opravdu, auto se hrne zvoleným směrem a jakýkoliv blížící se karambol avizuje s dostatečným předstihem. Stačí pak pár korekcí volantem nebo pedálem plynu a je hotovo. Neznám auto, které by si i bez elektronických pomocníků poradilo se zhoršenými podmínkami tak dobře, jako Focus. Vyspělý podvozek a dobré gumy společně s kompaktní konstrukcí dělají z Focusu vynikajícího společníka do nepohody. Zcela objektivně říkám, že jsem ještě nikdy nejel v autě, které by bylo na sněhu a ledu tak dobré, jako Ford Focus.

Design vnější a vnitřní

Zvenku

Vůz nezapře svou dynamičnost. Vystouplé blatníky a rozličné prolisy na karoserii dávají tušit inspiraci sportovnem. Líbivost křivek je striktně individuální, musím říct, že já jakožto zastánce klasických linií automobilů osmdesátých a devadesátých let, se postupně s autem sžívám a snažím se na něm nacházet krásné detaily (daří se mi to). Krásná jsou čirá světla a linie kapoty přecházející do A-sloupků. Všeobecně lze říci, že přední část auta je povedená. Focus má sebevědomý look s důstojností vozů vyšší kategorie. Z bočního profilu si hloubavý pozorovatel zajisté povšimne takřka pravidelné linie střechy zvedající se od kapoty a téměř se stejným zakřivením klesající zpět k radikálnímu kolmému zakončení v blízkosti zadních kol. Tuto harmonickou linii se snaží přerušit stříška nad zadním oknem, která má zřejmě za úkol podtrhnou sportovní image vozu. Dlužno říci, že se jí to daří. Litá kola od firmy Ronal podtrhují solidnost a sportovnost celé koncepce vozu. Zadní část vozu, tedy ta, o které ještě nebyla řeč mi přijde dosti rozporuplná. Vysoká a štíhlá, což je zároveň podporováno vertikální pozicí světel a zároveň robustně a nedobytně působící spodní část spolu s nárazníkem. Nepozdávají se mi tam štítky výrobce zabezpečení a dealera, zadek je přeplácaný – jen co dopíšu tyhle řádky, půjdu je sundat.

Zevnitř

Dámy a pánové, vstupujeme do 21.století. Strohost a až německý funkcionalismus, ostatně tentýž, který již po několik lety hyzdí interiéry koncernových i nekoncernových evropských vozů, se napevno zabydlel i v zemi modrého oválu. Erogonomičnost vynikající, praktičnost ohromující a kvalita také. Postrádám však útulnost a majestátnost dřívějších modelů. Pohodlí obýváčku na kolech, kde každá sebeblbější opěrka byla měkká a hebká. Kde sedadla byla sedačkou v obýváku a nikoliv skořepinou pro závodní jezdce. Naštěstí je můj Focus vybaven vskutku krásným a anatomicky tvarovaným čtyřramenným volantem a i dalšími estetickými prvky, které ve své sumě dělají z interiéru přece jen příjemné místo po stránce vizuální, ale i té lidské-uživatelské.
Kufr nebo chcete-li zavazadlový prostor je velice dobře dostupný s nízkou nakládací hranou. Pod podlážkou se nachází plnohodnotná rezerva a přihrádky na nezbytnou povinnou výbavu. Sklopením dělených sedadel lze objem kufru mnohonásobně zvětšit. Vzhledem k jeho základnímu objemu to bude asi situace dost častá.

Silné stránky

- špičkové jízdní vlastnosti
- aktivní i pasivní bezpečnost
- vzhled vozu
- relativně výkonný motor
- prostor pro posádku
- výbava (hlavně, když už jsem dokoupil loketní opěrku)
- radost z jízdy

Slabé stránky

- malý kufr
- hlučnější motor
- vyšší posez
- bojím se, že Focus díky své úspěšnosti začíná tuctovatět

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím nic, snad to tak bude co nejdéle.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Automobil byl koupený u společnosti Ford Valoušek a.s., která sídlí na pražském Chodově. Součástí prodejny je i autorizovaný autobazar, kde si mě Focus našel. Jednání proběhlo na vynikající a profesionální úrovni. Již z dřívějška mám s touto společností dobré zkušenosti ohledně servisu, tak snad to tak zůstane i nadále.