Citroën DS5

Hodnoceno: 41× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Úvod:

Protože jsem velkým fanouškem automobilismu (časopisy a internet hltám snad od patnácti let), rozhodl jsem se pro recenzi vozidla, jež v uživatelských recenzích Auto.cz doposud chybělo, a to je Citroën DS5. Docela mě mrzí, že se těchto krásných aut po našich silnicích prohání stále jako šafránu (dovozce prodal od dubna 2012 do jeho konce v ČR pouze kolem 65 ks a dlouhé čekací lhůty nízkým prodejům jen napomáhají). Není to mnoho, na druhou stranu tato číslovka navyšuje ojedinělost a výjimečnost každého samotného kusu. Rozsáhlejší recenze je určena zejména těm, kteří rozmýšlejí o koupi tohoto vozu, popř. jsou fanoušky řady DS, ne pro štouraly, kteří se snaží zviditelnit na českých diskuzních fórech. Pokusím se vám tedy alespoň z části přiblížit své dojmy po zhruba deseti tisících km za volantem DS.

Zhruba před dvěma lety jsem svému kamarádovi ukázal fotografie nově představeného vozidla Citroënu DS5. V té chvíli jsme oba zírali na dokonalé tvary, letecký kokpit, na vozítko, jež na silnicích stále ještě chybí, zkrátka jsme jej viděli jako koncept, který má pramálo šancí se v nezměněné podobě dostat do výrobního procesu. Citroën byl vždy něčím výjimečný, ale tohle?Tohle je už přespříliš, ani sebevíc odvážná automobilka si nemůže donekonečna dokazovat tvrdý fakt, že designovky v jeho portfoliu jsou sice krásné, ale čím dál častěji jsou také velkým prodejním propadákem, viz. Citroën C6, Citroën Pluriel, či jiné. Opak byl však pravdou a Citroën DS5 se zrodil tak, jak si jej designéři vysnili.

V brzkém jaru loňského roku 2012 jsem projížděl kolem místního autosalonu Citroën, když mi do očí padl nově vystavený model DS5. K mému údivu se jednalo o zcela totožné vozidlo jako z propagačních fotografií, pominu-li snad jen kůží potaženou přístrojovou desku. Z auta jsem byl tak nadšený, že jsem si ihned zamluvil zkušební jízdu o následujícím víkendu. Do této chvíle jsem o novém vozidle neuvažoval, ale tohle bylo tak krásné, trochu jako z jiného světa a hlavně tak odlišné od aut, která denně míjíte na silnicích. Z první zkušební jízdy jsem byl nadšený, dvě hodiny uběhly jako voda, ujel jsem asi čtyřicet kilometrů a musím konstatovat, že mě design jak interiéru, tak exteriéru zcela uchvátil. Něco, co se mi líbí jak zvenku tak zevnitř,.....auto mých dětských snů. S odstupem času jsem si tuhle příjemnou projíždku vybavoval méně a méně, tohle auto je zkrátka jiné, za hodinu nemáte šanci se zorientovat, natožpak si něco zapamatovat. Dal jsem tomu měsíc, vše řádně promyslel, a vozidlo si objednal. Koupě této designovky se těžko obhajuje, musíte se prostě zamilovat, pokud budete přemýšlet hlavou, pravděpodobně vás neosloví.

Objednávka proběhla někdy na začátku května, čekal jsem, že vozidlo by mohlo být vyrobeno do srpna, což bohužel nevyšlo. Nakonec přišla ta dlouho očekávaná chvíle a na konci září jsem si vozidlo odvezl domů.

Citroën DS5 v bílé perleťové barvě, na (nedoporučovaných) devatenácti-palcových kolech, se vznětovým motorem 2.0 Hdi, manuální převodovkou ve výbavě Sport. Auto je v této nejvyšší výbavě napěchováno snad vším, co si člověk může jen vysnít, v příplatku byla jen bílá perleť, devatenácti-palcová litá kola (bohužel se dala přiobjednat pouze s černě lakovanými zrcátky a sníženým podvozkem o sedm milimetrů) a sada Pack Club, což znamená příplatková kožená sedadla ve tvaru řemínku. Automobilka PSA, potažmo řada DS, se k trhu staví jinak než většina mainstreemových, či prémiových značek a tudíž si k vozu v nejvyšší výbavě už není pořádně ani co doobjednávat, vše potřebné je již v katalogové výbavě. Ceníkovka se pohybovala těsně pod 960.000,-Kč. Kdo Citroën dobře zná, ví, že jeho cenová politika je natolik příkrá, že se dá i s modelem, který sice koncern PSA před dalším úpadkem nezachrání, vyjednat cena, která na tváři potenciálních zákazníků vykouzlí úsměv od ucha k uchu :-).

Exteriér a první pohled:

Má první jízda se tedy datovala na přelomu podzimu, pár tisíc kilometrů jsem ujel na letních kolech, ale zanedlouho jsem přezouval na zimní sedmnácti-palcové liťáky. Auto v tu chvíli sice nebylo pohledově žádný velký sporťák (podběhy jsou natolik veliké, že v něm kola dosti zanikají), na druhou stranu pneumatiky o rozměru 225/50 R17 přispívají k podstatně lepšímu a komfortnějšímu odpružení vozidla, než pneu o rozměru 235/40 R19. Šířka zaručuje i tak výborné vedení vozu v zatáčkách.

Auto vypadá již v základu dosti nízké, je to ovšem dáno velmi zvláštním pontonem karoserie, pozvolna klesající střeše, zakončené decetním a velmi stylovým křidýlkem, tudíž budí dojem velmi nízkého sportovního vozu. Opak je pravdou, DS5 je vysoké téměř stejně jako Octavia Scout, tedy něco kolem 1520 mm, při běžném pohledu je ovšem podstatně robustnější. Bohužel se tato skutečnost nedá převést na světlou výšku vozu. Podvozek není až tak připlácnutý, to spíše lemy karoserie světlou výšku podstatně snižují. Můj malý čtyřkolečkový pákový hever pod vozidlo zasunu jen tak tak, ale chránící podložku už nad dosedací plochu nedostanu, což beru jako veliké negativum. Šířka vozu je velkým plusem, v porovnání s Octavií II je témeř o dvanáct cm širší. Posaz je celkově vyšší, cítíte se tak trochu jako v malém MPV. Těžko říct, o jaký druh karoserie se jedná, dle mého názoru je to připlácnuté MPV s geny SUV.

Celkový design vozu je dle mého názoru bez přehánění vynikající, za dobu, co vozidlo vlastním, se setkávám s obdivnými a zvědavými pohledy lidí, což je samozřejmě příjemnou záležitostí, ne už tak, když se vám kolem auta producírují ne zrovna košér existence :-). Na exteriér vozidla ať si udělá každý názor sám, mně osobně se velmi líbí, auto budí pozornost, mnoho lidí se zastavuje a vyptává se, co je to vlastně zač. Obrázky klamou, vše chce vidět naživo, popřípadě si jej osahat. Nechal jsem si od profesionála vytvořit polepy lemů v karbonovém stylu, zvýrazní se tím velikost kol a ochrání to karoserii i spodní části nárazníků, v tuto chvíli se mi líbí ještě víc, ale je to samozřejmě věc názoru.

Interiér a první jízda:

První jízda byla jako... nevím k čemu to přirovnat... hmm, možná jako první rande nebo sex s krásnou dívkou, … zkrátka nervozita na druhou. Ze sedadla řidiče je výhled jako z okýnka letadla, prosklení je velmi nízké, nevidíte hrany karoserie a první parkování vypadá, jako byste se vrátili zpět do autoškoly a právě začínali svou druhou jízdu. Popravdě jsem se v těchto chvílích cítil dost trapně, chce si to vyzkoušet, jinak to člověk nepochopí. Je to jako řídit traktor ve tmě, na silnici plné min :-). Na vše se dá ovšem zvyknout a po pár jízdách jste si podstatně jistější, dokonce si dnes připadám víc v pohodě, než ve svém starém voze. Přispívá k tomu přední i zadní zvukový a vizuální parkovací asistent a zejména zadní parkovací kamera.

Po usednutí za volant se cítíte jako v jiném světě, sedadla jsou samostatná kapitola, špičkové sezení na středně tvrdém polštáři, výborné boční vedení pro celé tělo, masážní funkce, nádherná, velmi jemná a kvalitní hnědá kůže, tohle prostě musíte vidět na vlastní oči, popřípadě se do nich posadit. Luxusní sedadla výletního parníku :-).

Interiér se nemusí zamlouvat každému, je to zhmotnění představ možná snílka, možná designera na pravém místě, každopádně vás jistě nenechá chladnými, tohle auto je prostě o emocích. Co se týká ergonomie, polovina ovládacích prvků je umístěna jinde než je zvykem. Zejména ovládání oken, zamykání, HUD displeje, združeného ovladače multimediálních funkcí, to vše najdete na středové nebo střešní konzole. Tohle je jedna z věcí, která mě na tomto autě dostala. Mluvit o špatné ergonomii by bylo zcestné, velmi rychle si na ovládací prvky zvyknete, co víc, začnou vám v jistých směrech i vyhovovat.

Loketní opěrka má správnou výšku, řadící páka je oproti jiným vozidlům položena podstatně výše, přesně do dlaně opřené ruky. Těžko se to vysvětluje, řadičku máte přímo v dlani, něco podobného jsem viděl snad jen u Range Rover Evoque. Středový panel je velmi široký, jakpak by ne, když je na něm rozmístěno tolik ovládacích prvků. Materiály jsou v interiéru prvotřídní, nechci škatulkovat, mému bývalému Superbu se kvalitou materiálů zcela jistě vyrovnají, ale v jejich množství a nápaditosti tvarů jej podstatně předčí. Co je po ruce (nebo i po noze), je z měkčeného plastu nebo je čalouněno výbornými materiály. Většina automobilek nabízí za své peníze sice hodně, dle mého názoru se ale interiéry vozů v dané třídě, popřípadě ve stejné cenové relaci v tomto směru nedají srovnat, jedná se o zcela rozlišné světy.

HUD displej je zcela fantastická věc, promítají se na něm informace o rychlosti, omezovači rychlosti, tempomatu, a údaje navigace (myslím tím barevné šipky s hodnotou vzdálenosti před odbočením). Navigaci na tomto dipleji oceníte zejména ve městech, tam kde to neznáte, nenutí vás uhýbat pohledem od komunikace, zkrátka jen řídíte a vše vidíte, skvělé! Plastová, průhledná destička po každém nastartování vozidla vyjíždí z přístrojové desky, v případě, že vám nebude vyhovovat, lze ji znovu sklopením vrátit, zmírnit podsvětlení, naklonit tak, aby vyhovovala osobám všech výšek.

Když přejdu k volantu, musím konstatovat, že jde jako u všeho ostatního hlavně o to dobře vypadat. Je možná malinko větší, ale zato se skvěle drží. Domnívám se, že množství ovládacích tlačítek je na snesitelné úrovni. Volant je potažený krásnou jemnou černou kůží, v dolní části je vodorovně zkosený, kupodivu mi nedělá zcela žádný problém s ním točit, či po něm ručkovat. Spodní úkos má jednu skvělou vlastnost a to je větší prostor pro nohy, být kulatý, bylo by nastupování o poznání horší.

Místa je zde sice dost, máte jen svůj vlastní prostor.... takový kokpit, ale někomu tento způsob cestování nemusí vyhovovat. Zapomeňte na přelézání spolujezdce na sedadlo řidiče přes středovou konzolu, zde to prostě nejde. Přístojový panel je tvořen třemi samostatným LCD displeji, jsou jasné a kontrastní i ve chvíli přímého slunečního svitu. Osobně neuznávám citroenovské digitální přístroje, tohle se mi opravdu nelíbí, ale zde mi to nevadí. Rychloměr je analogový, i když digitálně zpracovaný, u otáčkoměru to vidím zcela stejně. Třetí displej je určen pro navigaci, zobrazení stanice a klasického palubního počítače. Tento je bíle podsvětlený a graficky propracovaný pouze ve výbavě Sport, v ostatních výbavách se jedná o dosti archaickou grafiku s červeným podsvícením. Funkce jsou sice totožné, ale grafika je na vozidlo tohoto typu příšerná. Celé konsorcium PSA by mělo konečně pochopit, že tahle drobnost může pocit z vnitřního prostoru docela hodně pokazit. Navigace je třikrát jištěná, stejně tak jako rychloměr. Samotný displej NAVI je umístěn ve správné výšce a je velmi dobře čitelný s příjemnou grafikou, není sice dotykový, ovládání přes združený ovladač je ovšem intuitivní.

Odkládací prostory jsou ve vozidle malinko slabší stránkou, držáky kelímků či PET láhví do objemu 0,5 litru jsou pouze ve dveřích, jsou ovšem velmi pěkně podsvětleny a v případě, že jedete v noci, hladina v pet láhvi se blýští v červených vlnách, což je velmi efektní. Je to hloupost, dětinský detail, ale o to právě jde, každé tlačítko či světelný tón v tomto autě má své kouzlo. Jiná místa na odložení kelímku zde bohužel nenajdete. Středová loketní opěrka je otevíratelná ve dvou paralelách. První otevřete pravým tlačítkem, je zde umístěn konektor USB a prostor... hmm, možná tak na odložení telefonu. Levým tlačítkem otevřete prostor pod ním. Pokud čekáte, že bude stejně velký (respektive malý), jako v ostatních vozech, jste na omylu. Je prostorný, hluboký, dlouhý, vedený pod celým středovým panelem. Myslím, že dvě velké PET láhve či vydatná svačina se zde vejdou. Kromě velkého odkládacího prostoru je i klimatizovaný, což je podle mého skvělý nápad - taková malá lednička.

Noční podsvícení interiéru je velmi efektní, červené i světle modré ambientní podsvícení prostoru pro řidiče i spolujezdce je velmi příjemné, nabíjí vás takovou tou zvláštní atmosférou výjimečnosti. Teprve v tuto chvíli si uvědomíte, že se zde cítíte jako pilot v letadle. Je to úsměvné, ale při prvním pohledu do rozsvíceného interiéru vás tato možnost napadna snad jako první :-). U hlavních přístojů a displeje navigace jde změnit jas asi v deseti bodech, na středové konzole je tlačítko, kterým můžete všechny displeje, včetně ovládání dvouzónové klimatizace, vypnout, zůstane svítit pouze rychloměr a to ještě v nočním, jednobarevném módu. Jak jednoduché, pro unavené oči při noční cestování skvělá volba.

Prosklená střecha sice nejde otevírat, není ani panoramatická (otevíra se ve třech samostatných segmentech), skvěle ale prosvětluje interiér a zlepšuje výhled z vozu třeba jen na semafory :-). Každopádně navozuje už tak skvělý pocit z interiéru. Zavazadlový prostor je dle mého názoru dostačující, velikost kolem 460 litrů je standardem v dané třídě, otevírat se dá třemi způsoby: z klíčku, tlačítkem pod volantem, či tlačítkem šikovně schovaným u RZ přímo vedle parkovací kamery (tuto možnost mají jen vozidla vyrobená od konce léta 2012, starším typům chybí). Sedadla jsou dělená 2/3 a jdou sklopit do jedné roviny, jsou opatřena otvorem pro lyže, bohužel bež šikovnosti jako plátěného vaku. Vozidlo je opatřeno bezklíčovým otevíráním, stačí si stoupnout na dva metry od hrany karoserie a do auta se už nikdo jiný nedostane, takže nemějte strach o otevření dveří neoprávněnými osobami. Při zamykání nemusím nic mačkat, stačí velmi jemně a efektně přejet rukou přes kliku. Automobil se uzamkne, zabliká a sklopí zpětná zrcátka. Tohle ještě stále není standardem i u dražších značek. Klíč (který je další designovkou) s uschovaným nouzovým klíčkem samozřejmě mohu uložit do otvoru vedle volantu. Pod analogovými hodinami zmáčku tlačítko StartStop, motor nažhaví a nastartuje.

Každým startem jsem mile překvapen, celý interíér je od klapotu motoru nádherně utlumen, těžko v dané chvíli poznat, zda se jedná o diesel či benzin. Dokonce i ve velmi nízkých teplotách se motor zatřese jen na vteřinu po nastartování a pak se uvede do překvapivého klidu. Vozidlo má v rámci dané výbavy lepená akustická všechna skla, při stodvacítce neslyšíte motor ani aerodynamický svist, jen lehké odvalování pneumatik, tato pohoda je prostě úžasná, rozmazlující a za tohle ode mě dostává výrobce velký palec nahoru. Pocit vnímání rychlosti se pohybuje na úrovni vozidel o třídu či dvě vyšší, jízda při stodvacítce na okreskách je jako byste ji projižděli v sedmdesátce, padesátka je vlastně hodně obtežující, kolona předpisově jedoucích aut na vás působí jako stojící městská zácpa, totální ticho v interiéru, prostě skvělá záležitost.

Jízdní vlastnosti:

V pár vozidlech jsem se již svezl, ale jízda v DeSe je sametová, tichá, prostě moc příjemná. Novinářské recenze, které uvádějí problematiku jednoduchých zadních náprav se zkrutnou příčkou a jejich odpovídajících jízdních vlastnostech nejsou až tak přesné. Na kvalitních komunikacích je komfort a jízdní vlastnosti na výborné úrovni. Auto je stabilní, rychlé, předvídatelné. Na sedmnáctkách je auto tišší a domnívám se, že minimálně stejně komfortní jako běžná vozidla německé produkce, zkrátka jen trochu jiná než jste u francouzů zvyklí. Francouzi byli vždy plavní, ale DS5 je jiná, na silnici sedí jako přibitá. Autu by se ovšem měli vyhnout zejména neurotičtější povahy, jež by jistě nic jiného než multilink na svém voze nesnesly, co už na tom, že jezdí do práce padesátkou pět kilometrů tam a zpět a za rok nenajedou více než patnáct tisíc km. Důležité je být přeci vždy Cool :-). Občasné rázy od kol se projevují, to zcela jistě, ale spíše na nekvalitních vozovkách a zejména na velkých kolech. Jízdní projev je sice tvrdší, ale stále snesitelný, není to nic, za co bych chtěl DeSu setnout hlavu. Pokud ale bydlíte v obcích, které disponují převážně silnicemi, připomínajícími polní cesty, poohlídněte se spíše po klasické řadě C, podvozek je přeci jen naladěn do sportovní noty a pravděpodobně vám poskakování po kočičích hlavách nebude vyhovovat. Ale problém velkých kol je všeobecně známou záležitostí. Infrastruktura „kvalitních“ komunikací mého kraje je na relativně dobré úrovni, takže se zde mnoho vysloveně špatných silnic nenachází, to je taky možná důvod, proč jsem s autem tak spokojen. Sám jsem byl svědkem projížďky s prodejcem, jež sám vlastnil Citroën DS3 Racing, s pětkou mě provezl tak, jak to já asi nikdy nedokážu. Byla to skvělá jízda, velmi rychlá, plná emocí.......tohle vše na vlnovaté, slátané okresce, tudíž o stabilitě a jisté sportovnosti vozu nepochybuji. Ale dost omílání, na tuto hranici se naprostá většina řidičů nikdy nedostane, jedná se o luxusní vůz a nejvíce mu vyhovují i relativně rychlé dálniční přesuny, nikoliv šílená jízda z Prčic do Pašovic :-). V tu chvíli maximálně oceníte pohodlnost řízení.

Kromě nevýhod jednoduchých náprav je zde jedno velké pozitivum a to náklady na opravu. Výměna čepů a ramen nebude nikdy stát čtyřicet tisíc či více, jde o velmi jednoduchý systém řešení se svými neduhy, ale i ctnostmi. Takže kdo uvažuje o snížení nákladů na budoucí opravu podvozku, určitě neudělá chybu. Čtyřprvek je komfornější, ale podstatně náročnější na údržbu, běžný řidič rozdíl v zavěšení nepozná. Kdo chce BMW, musí mít i na servis, takže to chce chvilku přemýšlení a myslím, že si každý najde to své.

Brzdy jsou samozřejmě kotoučové na všech čtyřech kolech, v případě naftového dvoulitrového motoru na auto nedostanete menší kola než sedmnáctipalcová. Netuším sice jejich přesný rozměr v palcích, ale věřte, že brzdí naprosto skvěle.

Motor je kultivovaný, s lehkou nohou velmi úsporný, jezdit s autem o hmotnosti 1650 kg kolem pěti litrů, někdy i pod, je v době omezování vznětových motorů euronormami super výsledek, naopak s dálniční rychlostí kolem 200 km/h se spotřeba vyšplhá až někde ke čtrnácti litrům. Motor v tuto chvíli točí jen něco málo přes 3000 ot./min., stotřicítka si potom žádá zhruba 6,6litru/100km při 2100 ot./min. Průměrná spotřeba za dobu vlastnictví se pohybuje něco kolem 6,5l/100 km. Motor prakticky postrádá turboefekt, turbodíra je zde minimální, žadné čekaní na zátah, prostě sešlápnete a zhruba od nějakých 1100 plynule zrychlujete. 163PS a 360Nm se zdá být relativně solidní hodnota, jenže na takhle těžké vozidlo je to akorát, není to málo, není to ovšem ani bůhví jaké žihadlo. Řazení je na francouze velmi přesné, zkrátka přesně takové, jaké byste nečekali.

Negativa:

Do téhle chvíle jsem auto povětšinou jen chválil, přejdu tedy k vlastnostem, které u mě mají palec dolů...

Sedadla jsou dosti vysoko položená, sám měřím něco kolem 183 cm a musím konstatovat, že pokud bude mít člověk od přírody ještě nějaký ten centimetr navíc, už aby se poohlížel po jiném autě. S výškou posazu přímo souvisí nízko položené vnitřní zpětné zrcátko, toto bohužel nešlo umístit jinak, jelikož mu ve výhledu brání střešní ovládací konzola a nízko položená střecha zadní části vozidla. V první chvíli vám brání dramaticky ve výhledu, s postupem času si zvyknete a uklonění hlavy na křižovatce budete brát jako běžnou rutinu.

Zadní prostor pro nohy je omezený ani ne tak délkově, spíše výškou předního sedadla. V případě, že si sedadlo nastavím do nejnižší polohy, nezbude už mnoho místa pro zasunutí nártů nohou pod sedadlo. Domnívám se, že by tohle mohlo být vyřešeno jinak. Na druhou stranu, kolik z nás jezdí v autě ve více než dvou lidech (když nepočítám rodiny s dětmi)? Výška střechy samozřejmě omezuje posaz vyšších osob, s mým vzrůstem si musím vzadu mírně přilehnout, ale pohodlí si najdu tak i tak. Auto není pro pět osob, byť to tak vypadá, luxusně pojatá zadní sedadla nutí pasažéry k rozvalenější poloze, tudíž na prostředního už nezbývá mnoho místa. Výškově je na tom prostřední ještě hůře, tohle sedadlo mi připadá opravdu jako nouzové.

Schránka úložného prostoru před spolujezdcem je tak trochu parodie na prostor, nechápu, kde udělali v Citroënu chybu. Každopádně mi ale tohle hlava nebere. V motorovém prostoru je velké množství místa, že by se tam vlezl snad i šestý pasažér. V dnešní době je zcela neobvyklá výměna žárovek bez vymontování půlky motoru, zde je ovšem vše strašně snadné, nádherně přístupné. Cítíte se, jako byste měli svou stařičkou skodovku, všude spousta místa, radost tohle auto opravovat, neskutečné v dnešní době :-). Tohle ale mezi negativa nepatři. Z tohoto důvodu nechápu, kde se poděl prostor této schránky. Vlezou se mi do ní tak maximálně dvě krabičky cigaret a trochu nepotřebných manuálů automobilu.

Ovladače vyhřívání předních sedadel jsou na jejich plastových bočnicích, v noci vám svítí jen ukazatel tlačítka, pozapomnělo se ovšem na osvětlení regulace, tudíž nikdy nevíte, zda máte vyhřívání zapnuto či na jakou sílu.

Křidýlko zavadlového prostoru není zrovna pevně přichyceno, ale co hlavně, je vyrobeno z leštěného černého plastu. Je sice velmi efektní, ale při jeho umývání není vůbec těžké si jej poškrábat nečistotami, takže na tohle hodně velký pozor! Spíše doporučuji ho pokrýt transparentní fólií (či v mém případě karbonovou).

Poslední slabinou vozu mi připadne absence dojezdového kola, tedy rezervy. Pětka má jednoduchou zadní nápravu se zkrutnou příčkou, tím se uvolnil pod zavazadlovým prostorem opravdu veliký, bohužel nevyužitý prostor. V kufru pod podlážkou je pouze sada na opravu poškozené pneu, chybí ovšem hever a klíč na povolení šroubů. Chtěl bych vidět, co si počnu, když si po nárazu do častých děr našich kvalitních silnic proseknu nízkoprofilové pneu. V tuto chvíli je nějaká dojezdová sada zcela k ničemu, sednout si tak ke krajnici a vložit hlavu do dlaní. Tohle není bohužel problém jen tohoto vozu, ostatní značky se k podobné výbavě uchylují čím dál častěji. Snížení výrobních nákladů je zde zcela patrné. Každopádně se tento problém dá vyřešit zakoupením dojezdového příplatkového kola s obalem, jež se pomocí speciálního šroubovacího úchytu ve stylu dodávek dá do DS namontovat.

Závěr:

Na závěr bych snad jen podotknul, že se jedná čistě o můj pohled a názory, které jsou přirozeně ovlivněny vlastnictvím tohoto vozu. Přesto jsem se snažil objektivně vyzdvihnout jak klady, tak i zápory tohoto vozu. Nikdy jsem nebyl vlastníkem automobilu této značky, ale pevně věřím, že nebude ani poslední. Nakročeno k mé spokojenosti má, domnívám se, velmi dobře... Na každém vozidle je vždy co zlepšovat, zde jsou ovšem jasné preference - design, styl, výjimečnost, vše ostatní jde prostě stranou. Nejedná se o typické rodinné auto, není to žádný supersport, MPV či SUV, vyniká v jiných sférách. Není to BMW, AUDI či MERCEDES, v kvalitě materiálů a zpracování se jim ale zcela jistě vyrovná a co se týče vzhledu... hmm, to je myslím zcela jiná liga :-). Je to zkrátka asi to nej (v rámci celé řady DS), co Citroën v posledních dekádách vyrobil. Přeji vám příjemné počtení a třeba jednou................... :-)

Jak se trochu zlepší počasí, dodám foto na devatenáctkách kolech






28.4.2013

Silniční komunikace a letní obutí, další zkušenosti:

Dlouhá zima je za námi a kvalita našich komunikaci je ve velmi bídném stavu. Od této skutečnosti se ovšem projevuje i největší slabina i nectnost DS5-ky, auto je dosti tvrdé, a poškozené a zalátané komunikace mu nedělají zrovna dobře. Letní obutí sice skvěle vypadá, ale o to hůře tlumí nerovnosti. Je dosti uskákané, ale na jeho obhajobu stále dosti pohodlné(ruku na srdce, v této velikosti kol si neužijete stoprocentní pohodlí ani u těch lepších značek). Na devatenáctkách auto skvěle sedí, je to taková vetší motokára, a ještě více se líbí.Devatenáctky jsou dle mého názoru naprostou špičkou v designu kol, vždyť byly představeny s někdejším elekrickým supersportovním konceptem Survolt.........a sklidily nemalý úspěch,málokdo by předpokládal jejich zařazení do sériové výroby....... Před nedávnem jsem navštívil nejmenované lyžařské středisko v rakouských alpách, skvělé cestování, nádherné komunikace, cestu jsem si už dlouho takhle neužil. Díky tichosti a pohodlnosti je cestování rutinní záležitost. Sedadla v DS jsou skvělá, ani po šesti stech kilometrech za volantech jsem nebyl unavený, jako bych přejížděl z Prahy do Hradce.

Spotřeba

Spotřeba vozu mírně klesla, při velmi lehké noze a dodržování rychlostních limitů 60/100 km/h jsem několikrát dosáhl na vzdálenosti 100km spotřeby dle palubního PC 4,1lit./100km (nutno podotknout, že se jednalo sice o okresní komunikace s jistým převýšením, 300-600-200m.n.m., ale v celku o kvalitní mimoměstské komunikace). Dálniční limit 130km/h. si odečte zhruba 5,8 lit./100km, při dynamičttější jízdě na okreskách se spotřeba vyšplhala na 7,8lit./100km. V tuto chvíli mě nenapadá jediné pozitivum hybridní DS5ky, díky velmi dobrému odhlučnění hybrid nepotřebuji, spotřeba je velmi solidní, tak vlastně hledám nějaké plusy a mnoho jich snad kromě IMAGE bohužel nenacházím. Nutno podotknout, že spotřeby bylo dosáhnuto s využítím více možností úsporné jízdy(jen pro představu, nejednalo se o žádné šnečí tempo, zkrátka jen dodržování jistých zásad úspory). S motorem jsem velmi spokojen, dynamika je ovšem něco málo nad průměr dané třídy. Nejde ani tak o motor samotný, ten má sil na rozdávání, jen váha vozidla mu nedovoluje se projevit v plné míře.

Zkušenosti se servisem jsou minimální, jen geometrii vozidla jsem v nejmenovaném autorizovaném servisu musel provádět na třikrát, jelikož profesionální technici vždy nastavily kola v jiné odchylce. Moc to nechápu, potom věřte autorizovaným servisům, velká bída:-(.

Silné stránky

- exkluzivní design exteriéru a interiéru
- výborné materiály a zpracování interiéru
- velmi dobré jízdní vlastnosti na kvalitních vozovkách
- skvělá výbava v rámci výbavy Sport
- velmi dobrá přední sedadla
- výborné odhlučnění interiéru
- příkladný přístup do motorového prostoru

Slabé stránky

- tvrdší projev na velkých kolech
- občasné rázy od podvozku na nekvalitních vozovkách
- drobné ergonomické nedostatky
- absence dojezdového kola
- málo místa nad hlavami cestujících vzadu

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

prozatím žádné