BMW řada 3 BMW 320D xDrive Gran Turismo (F34)

Hodnoceno: 13× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Po přibližně pětiletém soužití s Octavií (a chci říct, že jsem byl s jejími službami až na malé drobnosti spokojený) jsem se rozhodl (píšu v jednotném čísle jako ješitný chlap a hlava rodiny, ale samozřejmě po poradě s manželkou), že je načase se někam posunout, pořídit něco lepšího a splnit si tak své klukovské sny o pěkném autě. Na nákup jsem nijak nespěchal, od samotné myšlenky na nové auto po vlastní nákup uběhl nejméně rok, takže jsem měl na výběr dost času a zvažoval jsem ho ze všech stran. Nové auto mělo být v mých očích krásné zvenku i zevnitř, dávající pocit prémiovosti, ale i praktické (tzn. raději ne sedan), schopné uvézt 4 lidi se zavazadly k moři i na hory, s dostatečně silným, ale úsporným motorem a cenou kolem 1 miliónu. Zároveň to neměl být kombík (požadavek mé ženy - kombíky prý nejsou sexy) a mělo se nacházet pokud možno maximálně v polovině výrobního cyklu, aby rychle nezestárlo. Z výše uvedených požadavků, především na druh karosérie, je jasné, že se výběr hodně zúžil. Z předpokládaného okruhu možných značek jsem zvažoval německé Audi, Mercedes, BMW a Volkswagen, švédské Volvo, ze škodovek nový Superb, který se mi moc líbil, a z japonských Mazdu. Rover vhodný typ neměl, Jaguar je pro mě tak nějak moc exotický. Všechny francouzské, italské, korejské, americké a jiné jsem z pomyslného seznamu vyškrtnul, ať už vzhledem k nesplnění výše uvedených požadavků nebo možná i čistě subjektivních důvodů, prostě to není můj šálek kávy...
Když to zkrátím, v nejužším výběru zůstaly dva liftbacky (Superb, BMW 3 GT) a jedno SUV (MB GLC). Původně jsem uvažoval i o Mazdě 6, i když to je kombi (ale pěkné) a Volvu XC 60 (ten však bude končit), ale nakonec jsem je vyloučil...
Všechny tři favority jsem osobně vyzkoušel, některé i několikrát, ale vyhrát mohl jen jeden. Podle mě je GT nejhezčí a nejsportovnější. Prostorné, ale ne přerostlé. A když přijedu na parkoviště u hypermarketu, bývá tam tohle auto většinou jen jedno - to moje.
Všechno tohle mi říkal rozum, ale přiznám se, že jsem ještě předtím vším jedno takové BMW viděl stát na ulici a na první pohled se mi hrozně zalíbilo...Nikdy jsem ho ještě neviděl, a protože bylo vzadu bez štítků, musel jsem pak na netu hledat, co to vůbec bylo za model.
Vzhled
BMW nabízí jako u ostatních trojek kromě základní verze i výběr ze tří paketů, které dost ovlivní vzhled zvnějšku i zevnitř. Vybral jsem si plakátovou verzi, tj. tu kterou výrobce inzeruje v reklamách (obecně si myslím, že si na jejím správném výběru dají designéři hodně záležet). Tedy M paket plus kola 19" (standardně 17", resp. 18" pro M paket) a stříbrná metalíza. M paket zvnějšku přidává hlavně výraznější přední nárazník, rozšířené prahy a zadní difuzor. Žádný chrom navíc. Stříbrná se k BMW hodí, je praktická a dost světlá na to, aby vynikly tvary auta. Dveře mají bezrámová okna, na pátých dveřích spoiler, který se vysouvá automaticky při 110 km/h. Podle mě celkově mnohem elegantnější než GT řady 5.
Interiér
Prostorově nadprůměrný, hlavně podélně, protože rozvor kol je prodloužený. Ale auto má i vyšší karosérii a řekl bych, že i větší světlou výšku. Pro 4 lidi ideál na dlouhé cesty, uvnitř pocitově trochu jako MPV, když bych si dal sedačku úplně dolů, mám nad hlavou cca 15 cm (měřím 187 cm). Ale raději sedím trošku výš a přitom mám nahoře ještě dost místa a nedrhnu hlavou o strop. Na druhou stranu odkládací prostory jsou menší, do kapes u dveří velkou PET láhev nedáte ani náhodou a schránka mezi předními sedadly je poměrně mělká (ale to mi nevadí, koupil jsem si přece BMW, ne Scenic:-)). M paket přidává pohodlné sportovní sedačky s kombinací alcantary a textilu, což je z mého pohledu příjemnější než kůže (1000 km v jednom zátahu do Itálie bylo v pohodě), a černý strop. Modré interiérové lišty jsem vyměnil za decentní lesklé černé. Barvu nočního ambientního osvětlení dveří je možné měnit mezi bílou a oranžovou. Kufr má v normálním stavu 520 litrů, velké páté dveře jsou ve standardu elektrické. Jeho variabilitu jsem ještě plně nezkoušel, ale myslím si, že by nebyl problém dovézt třeba stůl z Ikey. Plata zakrývající kufr je možné schovat pod jeho podlážku a zadní sedačky sklopit po třetinách (s ovládáním zezadu z kufru). Prostor pod podlážkou je kromě malé části poměrně mělký, ale třeba složená přepravka se tam vejde.
Výbava
Navigace Professional se ovládá výborně, má touchpad s možností psaní písmen pro zadávání cílů. Při dopravní zácpě v zahraničí mě předem navedla na objízdnou trasu, tzn. je stále připojena k netu. Na harddisk jsem si s velkou rezervou uložil všechnu svoji oblíbenou hudbu. Mírně nepřehledné jsou z mého pohledu údaje palubního a cestovního počítače (asi by to chtělo víc nastudovat uživatelskou příručku, která je mimochodem uložená v systému a máte ji tak pořád po ruce). Na druhou stranu - párkrát jsem nezkontroloval navigací navrženou trasu a skončil jsem na téměř polní cestě, kdy jsem za auto dost trpěl. Pokud nezadám cíl v přesném tvaru (třeba název konkrétního obchodního centra), v jakém je uložený v systému, navigace ho nenajde. Proto jsem párkrát jel raději podle Google Maps v telefonu, najít cíl v nich bylo rychlejší.
Chtěl jsem, aby auto bylo co nejvíc univerzální. V létě jezdím na kolo, v zimě na lyže, takže jsem do výbavy přidal tažné zařízení na upevnění nosiče kol a xDrive pro jistotu na sněhu. Pokud tažné zařízení nepotřebujete, je zcela ukryté za zadním nárazníkem. Vyjíždí elektricky po zmáčknutí tlačítka v kufru, hodně efektní záležitost...Auto má přední i zadní senzory, ale přední se například při příjezdu na místo samy neaktivují, na což jsem už párkrát málem doplatil (u koncernových aut, na která jsem zvyklý, se aktivují automaticky).
Projektorové halogeny na Octavii mi přišly slabé a v noci jsem nerad jezdil delší trasy. Tady jsem proto investoval do bixenonů, s automatickým přepínáním dálkových světel a adaptivním přizpůsobováním světelného kuželu. Z mého pohledu paráda, nemusím se o nic starat. Auto samo zapíná světla v tunelech, natáčí je v zatáčkách, přepíná mezi dálkovými a potkávacími a vykrajuje protijedoucí a přede mnou jedoucí auta tak, aby je neoslnilo. Jízdu ve tmě teď považuju i s ohledem na zatmavovací zpětná zrcátka za příjemnou, baví mě pozorovat, jak se kužel světla neustále přepíná a pohybuje. Zajímalo by mě porovnání s LED světly, která teď BMW dává do řady 3 po faceliftu místo bixenonů.
Motor byl poměrně jasná volba, je dostatečně živý a spotřeba příjemná. Při výše zmíněné cestě do Itálie a zpět jsem měl průměr 5,7 litrů na sto (135 km/h dálnice plus poměrně dlouhé a pomalé pojížďky přes obce na místě). Dlouhodobý průměr mám 6,0 litrů na sto vzhledem k častým a krátkým jízdám po městě. Osmistupňový automat řadí hladce, rychle podřazuje, ale pokud nepotřebujete zrychlovat, drží otáčky co nejníže (občas se blíží 1000 ot./min) kvůli spotřebě. Tím podle mě využívá potenciál motoru plně a způsobem, jakým by to při manuálním řazení nebylo prakticky možné, protože bych se "uřadil". Kromě režimu Comfort je k dispozici na jednu stranu EcoPro a na druhou stranu Sport (případně Sport+ s omezenou stabilizací), lišící se hlavně preferovanými otáčkami motoru, ochotou podřazovat a jízdou na volnoběh při nesešlápnutém plynu u EcoPro. Rozdíly mezi režimy jsou znatelné, většinou jezdím na standardní Comfort. O benzínu jsem moc neuvažoval, odrazovala mě velká spotřeba při vyšší zátěži v uveřejněných testech. Rád se projedu rychle bez toho, abych nad spotřebou přemýšlel. Lákal mě naftový třílitrový šestiválec, který jsem měl taky možnost vyzkoušet, ale ten byl už o dost dražší.
Závěrem
Spokojenost u mě veliká, auto je elegantní jako kupé, uvnitř prostorné jako MPV a s xDrivem a vyšší světlou výškou projede i místa jako běžné SUV. Cena sice přesáhla původně stanovenou hranici, ale vůbec toho nelituji.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Servis zatím žádný.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno v Renocaru, s jejichž přístupem jsem byl zcela spokojen.