Škoda Octavia Octavia Combi

Hodnoceno: 6× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Krasava, Škoda Octavia Combi typ 703 C,

z AZNP v Kvasinách ji vyrobili v roce 1968 podle modelového roku 69, s drobnými změnami oproti předchozímu typu (ta největší "vylepšení" následovala až rok poté... zaplať pánbůh :)

Takže Oktávka má řazení na podlaze- kulisa je oproti dnešním zvyklostem zrcadlově otočená (tam kde se dnes řadí pětka má Krasava jedničku, dvojka je jako šestka, trojka i čtverka se pak shodují a jsou na svých místech, zpátečka má své místo v poloze dnešní obvyklé dvojky… trochu chaotické, ale milé). Palubní deska je v provedení se třemi samostatnými budíky a lakovaná je šedou barvou se zvrásněným povrchem- tak, jak to bylo před čtyřiceti lety trendy. K vyladěnému interiéru bezvadně pasují sedačky s boky v černé kožence a čalouněním černo-bílou hrubou látkou, která je vytkávaná do čtverečků. Dveře pak mají koženkový polep a vnitřní madla jsou stejná, jako ta v embéčku. Co je na tomto modelovém roce nejdůležitější? Zůstala nám křidélka, protože bez nich se lítat nedá. Bez nich by to nebylo ono a navíc motor o objemu 1.221 cm3 s výkonem 34,6 kW při 4.500 ot/min a jmenovitým točivým momentem 87 Nm, k letům prostě vyzývá, no uznejte sami... Přední maska dostala jednoduché horizontální členění chromované mřížky. Další změnou oproti předchozím provedením jsou nárazníky, tady už byly s gumovými dorazy vpředu i vzadu a bohužel, ty staré - s chromem místo pryže, vypadaly líp… Nic naplat.
Rok na to už kombík v AZNP vyráběli s přístrojovou deskou doplněnou kombinovaným přístrojem z embéčka a vzadu ubyla křidélka, zato přibyla světla ze stovky, kryt prostoru pro rezervu zmizel a nárazníky byly v celku- vepředu pak chyběla sklápěcí značka a díra pro startovací kliku. Tolik k modernizaci a pokroku modelového roku 1970, který nás naštěstí nepotkal…

Moje Oktávka má zelenomodrou světlou barvu, která jí opravdu sluší, a s Embéčkem v levandulové šedé se skvěle doplňují (mamka a taťka). Jen co Oktávka bude v odpovídající svěžesti, hned proběhne fotografování družstva a něčím se na webu pochlubím. Předpokládám za rok (nyní 2008), když to dobře půjde, ale není kam spěchat.

Silné stránky

Doufám a pevně věřím, že silných stránek bude velká spousta. Zatím jsem neměl možnost adekvátně vyhodnotit.

Slabé stránky

Předpokládám, že jako u každého čtyřicátníka :), to bude nejspíš fakt, že už něco pamatuje, ale to vlastně není žádná slabá stránka.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím vůbec žádné, skoro pořád spala zabalená v igelitu (až na občasné protočení motoru) a tak té servisní údržby moc neproběhlo. O to víc nás toho ještě čeká.
Na každý pád pro plánované servisní zásahy máme materiálu, troufám si tvrdit, dostatek. Na půdě stodoly odpočívá náhradní motor, oboje dveře v základní barvě, něco blatníků, nové prahy, funglovka kompletního výfuku, nová převodka řízení, chladič… jsem sběratel!
A nové drobnosti jako fešácká zadní mlhovka, zadní kulaté odrazky, nové kryty světel nebo hliníkový rámeček s tkaninou, který se bude vyjímat na přístrojové desce- tam, kde ještě donedávna trůnilo vážně pekelné rádio značky First, mám na skladě též.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Jó, když zavzpomínám, jak to tenkrát bylo - spontánní nápad (ty jsou nejlepší), jaro 2008… seděl jsem v práci před počítačem a vymýšlel všechno možné, jak vypráskat sklad - přede mnou spousta nablýskaných nových Mercedesek, že přes jednu nebylo vidět druhou. A nikde nikdo, ani noha. Na salónu žádný zákazník.
Ta otázka tam visela ve vzduchu pořád, prostě furt. Jak já se zabavím?! Pěkný auta, všechno umí, všechno mají, některá i mluví a rozumí, všechno nabídnou. Prostě klassa, ale co z toho, kde je ta radost? Kdo z těch, co si pro ně přijde bude mít tu vysokou dávku nadšení, emocí a entuziazmu?
A PAK... PROČ JÁ vlastně nemám něco pro radost, něco svýho a nejlíp tam, kde budu vždycky sám - no jo, V GARÁŽI! A vzpomněl jsem si, jak mne jako malého caparta vozil děda šedým stokoněm.

*FLASHBACK* kliky ven, hnědá koženka, na přístrojovce byla přilepená taková malá husička, pod kterou byla zelená filcová podložka. Husa, který se kývala hlava tím rychleji, čím horší cesta byla - říkali jsme ji Husák… děda měl na sedačce takovou zvláštní kostru na opěradle - s výpletem z jakéhosi plastem obaleného drátu a ta měla přes horní část dědova opěradla směrem dozadu k zadní sedačce takové zahnutí. Vlastně to vypadalo jako úchyt a za ten jsem se moc rád držel. Pokud jsem zrovna neklečel na zadních sedačkách a nedíval se zadním oknem ven - což byla největší slast, protože takhle si toho ze stovky pamatuju nejvíc. A k tomu všemu rezonovala řadící páka - čím rychleji se jelo, tím byl rámus větší. *FLASHBACK*

Pak už to byl jen krůček ke správné stránce. i-bazar - to bylo ono, a tam náhoda jako blázen. OCTAVIA COMBI!

Vždycky se mi líbila. A k tomu kombi a královéhradecká značka, perfektní. Telefonát, zamluveno, vyslána delegace rodičů, kteří to měli za rohem… Vše pasovalo, takže vybrat všechny peníze a zbytek si půjčit od sestry. A hurá, následující víkend byla naplánovaná návštěva i s pukétem u staré paní ve Smiřicích, které Oktávka zbyla po manželovi.
A už se jelo. 20 km cesty k našim a tam ve stodole Krasava odpočívá doteď (2010).

Velké plány by byly…

Jen co jsme si ji přivezli domů, vypuklo neřízené nadšení a renovační plány (ty se měli krotit, teď už to vím...). Na boku byl sem tam důlek, někde se barva začala loupat, prahy byly navařeny křivě. Se šmirgl papírem v jedné a tmelem v druhé ruce jsem si to užívat na plný pecky. Po tříměsíčním víkendovém snažení, které skončilo prakticky rozebráním auta na prvočinitele, následovalo prozření a seznámení se s paní realitou. Pozitivní přínos zásahu se okem uzřít nedařilo. Zato demolice byla patrna na sto honů. A tak se po opadnutí prvotního nadšení našlo místo v rohu stodoly. Pak už i venku v igelitu… Skoro to vypadá na smutný příběh.

Zanedlouho mi do chovu přibyl Zajíc- Škoda 1100 MB, dnes krasavec. Na Oktávku se pozapomnělo, ale renesance začíná- v neděli jdeme na to (2010).